Výsledky krajských voleb a prvního kola senátních nabízejí rozličné interpretace podle toho, z jakého tábora jejich vykladač pochází. „Ti, co vyhráli, budou výsledky voleb považovat za potvrzení své politiky. Ti, co prohráli, budou piklit pikle, hádat se o křesla v zastupitelstvech, vytvářet nové ‚oposmlouvy‘ a než si uvědomí, že hnutí ANO bude profitovat nejen z toho, že bude mít někde nějaké zastoupení, ale také z toho, že bude v opozici, budou zde volby do Poslanecké sněmovny. Myslím si, že motivací tohoto růžovo-modrého průvanu bylo neuctivé, až vulgární chování politiků k partnerům, se kterými se rozhodli spolupracovat. A urážky se pamatují více než chyby,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Zdeněk Zbořil své pravidelné hodnocení zaměřené tentokrát takřka výlučně na volby.
Ve dvanácti z třinácti krajů dali voliči nejvíce hlasů koaličním partnerům. Devětkrát se jejich největší přízni těšilo hnutí ANO, dvakrát ČSSD a jednou KDU-ČSL. Jediným nevládním vítězem tak byli Starostové pro Liberecký kraj. „Situace v každém kraji je sice jiná, ale ústup a pád ze slávy ČSSD a TOP 09 nelze přehlédnout. Vedení těchto stran si to asi nebude chtít přiznat, ale ať si vzpomenou na obstrukce ve vládě a v Parlamentu, EET, Šlachtovu aféru, osobní maléry pana ministra vnitra Chovance, Lety, Zaorálkovu popularitu a vůbec akci za akcí, které měly především diskreditovat hnutí ANO a Andreje Babiše osobně, přičemž ho neváhali označovat za rasistu a skoro-nacistu, a připraví se na to, že budou mít až do voleb 2017 co dělat, aby ‚utekli hrobníkovi z lopaty‘. Alespoň tak, jak se to tentokrát podařilo ODS,“ konstatuje politický analytik.
Který předseda politické strany by měl v reakci na výsledek krajských voleb odstoupit?Anketa
Kdo Sobotkovi a spol. rovná v Lidovém domě noty, nerozdává je rozvážně
Více, než se čekalo, vyklidila pole ve vedení krajů sociální demokracie. Podle předsedy strany Bohuslava Sobotky ovlivnilo její výsledky hlavně to, že byla v čele mnoha krajů už osm let. V regionech podle něj rozhodovaly především osobnosti tamních kandidátů a jejich pověst. Naopak prezident Miloš Zeman pro Blesk.cz řekl, že za propad ČSSD nemůže špatná práce v krajích a důvod musí být spíš na celostátní úrovni. „Rozhodně bych souhlasil s panem prezidentem. Vzpomeňme si, kdo všechno byl po neúspěchu ČSSD v posledních všeobecných volbách na odstřel. Pan Jiří Zimola se udržel jen proto, že odešel, respektive byl odejit z vedení ČSSD. Dnešní ministr vnitra Milan Chovanec tam zůstal jen díky obdivuhodné pružnosti své páteře. Nejsem takový odborník na stranickou politiku, abych věděl, kdo v Lidovém domě rovná panu Sobotkovi a spol. noty. Ale vypadá to, že jsou nerozvážně rozdávané,“ myslí si Zdeněk Zbořil.
V neděli večer se uskutečnilo jednání grémia strany, ale premiér Bohuslav Sobotka se holedbal, že nemá obavy, že by ostatní členové vedení či dosavadní hejtmani mohli požadovat jeho odstoupení. Trochu jinak to viděl analytik a komentátor Štěpán Kotrba, když v sobotu vpodvečer na svém facebookovém profilu napsal: „Kopnete toho Slávka s celým jeho týmem do prdele hned, nebo budete čekat, až proserete druhý, tentokráte parlamentní volby?“ O den později tamtéž oslovil šéfa strany „Slávku, prober se konečně.“ Navázal tak na svůj veřejný vzkaz z počátku března, který si přečetlo 150 tisíc lidí. Tehdy Sobotkovi napsal, že lidé už mají dost západního žvanění, ministra Jiřího Dienstbiera, expremiéra Vladimíra Špidly a dobroserných. Krajské volby podle něj byly plebiscitem o vládní politice a předzvěstí voleb sněmovních. „Pokud nehodláš radikálně změnit kurs směrem k tomu, co chtějí lidé, kteří by levici volili, odejdi. Dokud je čas,“ vyzval šéfa ČSSD.
Statistika osmi let i s trestnými činy pod kobercem nebude příjemné čtení
„Jestli by měla ČSSD měnit předsedu, je otázka nad otázky. Pan Kotrba se vyjadřuje velmi expresivně, ale v jeho slovech je hodně pravdy. Na druhé straně, pokud by chtěla ČSSD ‚přepřahat‘, měla by si vzpomenout, že ‚v kopci to není snadné‘. Těch panem Sobotkou zmiňovaných osm let je v politice skutečně dlouhá doba a až se udělá statistika, nikoli jen chyb a omylů, ale dokonce i trestných činů odsouzených, neodsouzených, stíhaných a zasunutých pod koberec, nebude to příjemné čtení. V minulosti se volalo, když byla ‚strana‘ v krizi, po ‚semknutí se okolo ústředního výboru‘. Ale skoro nikdy to ‚stranu‘ nezachránilo. Situace je vážná, ale ne tragická. Přesto by se mohla stát, jak říká ten staroanglický vtip, tragickou, ale nikoli vážnou. Přeložme si to do češtiny – ČSSD by nakonec mohla být pro smích,“ upozorňuje Zdeněk Zbořil.
Psali jsme:
Pro smích v těchto volbách rozhodně nebylo hnutí ANO, které si vedle největšího počtu krajských vítězství připsalo i největší počet postupujících do druhého kola senátních voleb. To v první chvíli vyvolalo zděšení v táborech konkurentů, ale i v médiích a na sociálních sítích s tím, že Andrej Babiš válcuje politickou scénu. Brzy se však začaly ozývat hlasy, které hodnotu vítězství hnutí ANO snižovaly či relativizovaly poukazem na volební účast. „U někoho je přání otcem myšlenky, jiní si jsou vědomi toho, že krajské volby nejsou volby do Poslanecké sněmovny. Zdá se mi ale, nejen podle výsledku hnutí ANO, ale i ostatních ‚malých‘ a v ČT 24 nepříliš často prezentovaných stran, že nešlo o nějaké složité stranické programy a stranickou politiku, ale o to, že voliči chtěli dát přednost politice před politikařením,“ domnívá se politolog.
Špidla do hořkého poháru neúspěchu ČSSD přidal jen trochu cukerínu
Proto ho nepřekvapuje, že voliči často upřednostnili málo okoukané subjekty. „Protože pro některé politické strany jsou to teprve první či druhé volby, tak jsou pro voliče přijatelnější tyto nové strany než ty staré, které, zdá se, nemají schopnost chovat se racionálněji, než se dosud chovaly. Podle prvních vyjádření Andreje Babiše jím nezmítá euforie nad výsledky voleb, ale je si vědom, že i nadále nesmí propadat ideologickému běsnění a dohadovat se, zda je ANO pravicovou, nebo levicovou stranou, a chystat se na volby do Poslanecké sněmovny. Je to pro něj a pro jeho stranu dnes jen zastávka na cestě a zajímá ho nikoli, zda je jeho strana ‚přesvědčivá‘ pro mediální experty nebo politology, ale zda bude umět přesvědčit v příštím roce voliče, kterých k volebním urnám přijde trochu víc a s trochu jinou motivací,“ říká pro ParlamentníListy.cz Zdeněk Zbořil.
Šéf premiérových poradců Vladimír Špidla v Otázkách Václava Moravce konstatoval, že úspěšná koaliční vláda ČSSD, ANO a KDU-ČSL drtivě zvítězila. Nepředpokládá na rozdíl od některých komentátorů, že výsledek krajských voleb zostří napětí ve vládní koalici. „Slova Vladimíra Špidly jsou jen pokusem přidat do hořkého poháru neúspěchu ČSSD trochu cukerínu. Co také dělat jiného? Prohra ČSSD na úrovni krajů je tak velká, že se může stát fatální. A pokud tímto svým výrokem myslí, že se ČSSD bude snažit tu dnes rozklíženou koalici zpevnit, neměl by zapomínat, že může dojít i k jejímu definitivnímu rozkladu, a přemýšlet nad souvislostmi, které by to mohlo mít. Pád vlády? Přeformátování koalice? Příjezd prezidenta na bílém koni? Hra je rozehrána, i díky politice ČSSD v posledních několika měsících, na příliš velkém hřišti,“ tvrdí politolog.
Prezident se na politickém jevišti i v jeho zákulisí pohybovat umí
V neděli hodinu před polednem se zúčastnil diskusního pořadu Partie FTV Prima o krajských volbách, v němž další z hostů, americký novinář Erik Best, prohlásil, že krajské volby vyhrál prezident Miloš Zeman. Odůvodnil to jeho pozitivními vztahy s Babišovým ANO, částí ČSSD i komunisty, tedy prvními třemi na pásce. „Mne tento výrok pana Besta překvapil, protože mne to dříve než jeho nenapadlo. Musím si to lépe promyslet. Ale trochu to souvisí s tím, co jsem už uvedl. Možností je mnoho a prezident Zeman opakovaně ukázal, že se umí pohybovat na politickém jevišti a v jeho zákulisí lépe než v aréně filosofů nebo mravokárců. Po krajských volbách jsou možnosti prezidenta ovlivňovat, co bude po nich, snad ještě menší než po volbách do Sněmovny. Ale to neznamená, že nejsou žádné. Dokonce i ten podceňovaný Senát mu může – nebo naopak nemusí – posloužit,“ míní Zdeněk Zbořil.
Ing. Miloš Zeman
Když se mluví o poražených v těchto volbách, málokdo opomene zmínit TOP 09, pro niž to byl první volební test bez Karla Schwarzenberga v čele strany. Navíc byla oslabená o hnutí Starostů, které zřejmě bralo značku TOP 09 pro boj o kraje jako přítěž. Její nezdar pod vedením Schwarzenbergova nástupce i své vysvětlení nabídl Miloš Zeman při pravidelném rozhovoru „S prezidentem v Lánech“ pro server Blesk.cz. „Jsem samozřejmě rád, že program předsedy strany Miroslava Kalouska, jenž byl zaměřen proti Andreji Babišovi a mé osobě, nebyl úspěšný.“ Prezident ještě dodal, že nepovažuje TOP 09 za pravicovou politickou stranu, ale za marketingový produkt.
Nikoho nenapadlo, že Schwarzenbergův odchod může být tak bolestný
„Dovolím si vyhnout se označování, co je na politice TOP 09 levicového, středového, pravicového nebo extremistického. Předpokládalo se, že odchod Karla Schwarzenberga z místa předsedy strany bude méně bolestivý, ale jistě nenapadlo nikoho, že by mohl znamenat i odchod TOP 09 z politické scény. Ale může se to stát. Pánové Kalousek a Laudát nebo paní Langšádlová či ostatní jsou možná odvážní a temperamentní parléři v parlamentu, ale stranu jen řídí, ale nevedou. Prezidenta Zemana ztráty TOP 09 jistě potěšily. Ale přece jen není všem Kalouskovým dnům konec a neobávám se, že po velkém vzoru Václava Klause by ho nenapadlo ono ‚jedeme dál‘,“ poznamenává Zdeněk Zbořil.
Chudičký volební zisk, jenž zaostal třeba i za Okamurovou Svobodou a přímou demokracií, odmítal předseda TOP 09 brát jako neúspěch. Pro nizoučká procenta si našel kuriózní vysvětlení. Zavinili to sympatizanti topky z řad mladé generace, které se nepodařilo přesvědčit, aby přišli k volbám. Těžko soudit, zda tomuto zdůvodnění Miroslav Kalousek sám věřil, ale s touto výmluvou, že „jejich“ voliči zůstali doma, by mohli přijít všichni neúspěšní. Své podráždění z toho, jak volby dopadly, pak nedokázal Miroslav Kalousek skrýt v živém vstupu pro Českou televizi. Schytal to od něj moderátor Jakub Železný za to, že si troufnul naformulovat otázku v tom smyslu, zda menší přitažlivost TOP 09 nesouvisí s tím, že už v jejím čele není Karel Schwarzenberg, ale on.
Mladí, co nepřišli, by spíš než TOP 09 volili piráty nebo zelené
„Jakuba Železného je jistě možné kritizovat kvůli ledasčemu, ale rozhodně nikoli kvůli otázce, kterou si klade skoro každý, kdo ještě má zájem politiku TOP 09 sledovat. Také tvrzení páně Kalouskovo, že ‚zklamali mladí‘ není hodno tak zkušeného politika. Jednak ví, že mladí křičí, lezou po střechách a strhávají prezidentskou vlajku, vyvěšují nebo sprejují nápisy a nehoráznosti a že jsou ochotní jít protestovat jako ‚neparlamentní opozice‘. Ale k volbám jich příliš mnoho nechodí. A ti, kteří tentokrát přišli, si mohou vybírat, třeba jen mezi pány Bartošem a Stropnickým, protože ti jsou jim nejen bližší věkem, ale také myšlením a dokonce i vizuálně,“ podotýká pro ParlamentníListy.cz Zdeněk Zbořil.
Ještě před Kalouskovým vystoupením napsal šéfredaktor Mladé fronty Dnes Jaroslav Plesl na facebookovém profilu: „Jak známo, Česká televize má pro starýho Tullamora z Bechyně docela slabost, tak snad ho pustí v živým vstupu do Událostí, protože už teď artikuluje jak z partesu. Zas je ale hezký, že ten konec umí zalejt stejně dobře jako začátek. Žít Bechyně.“ „Je to trochu ‚žurnalismus‘, nebo snaha pana Plesla objevit na persóně pana Kalouska něco zranitelného. Toho je samozřejmě víc, ale nemusíme tento předmět novinářského, až novinového humoru chválit. Pan Kalousek, ostatně stejně jako pan prezident, se vydali na minové pole boje s větrnými mlýny, a tak předpokládám, že vědí, že také musí něco vydržet. Samozřejmě, nervozita TOP 09 v okamžiku blízkém klinické smrti je pochopitelná, ale nemám strach, že se ČT a TOP 09 nedokážou, bude-li třeba, přizpůsobit,“ míní politolog.
V rámci akce Hrr na Babiše! ODS svou pravicovost stěží uhájí
V konkurenci, která na pravé straně politického spektra zůstala, působilo poněkud komicky, když si předseda ODS Petr Fiala pochvaloval, že se občanští demokraté zase stali nejsilnější pravicovou stranou. Odmítal přitom srovnání s minulostí se zdůvodněním, že tehdy „byla jiná politická situace“. Ani jeho sebechvála však nebyla přijímána s velkým porozuměním. Kupříkladu známý bloger Petr Paulczyňski, jenž byl členem ODS od jejího založení v roce 1991 až do roku 2014 a během té doby působil jako radní a zastupitel magistrátu města Brna, účastnil se jako delegát stranických kongresů a čeřil veřejný prostor svými peprnými glosami a komentáři, publikovanými na blogu, však v reakci na ni na svém facebookovém profilu napsal: „Tak se pan Fiala pochválil, že ODS je nejsilnější pravicová strana. Místo aby skočil po hlavě do hajzlu.“
Prof. PhDr. Petr Fiala, Ph.D., LL.M.
„ODS se možná podaří vzkřísit, ale pan Petr Fiala není Václav Klaus blahé paměti, který měl okolo sebe spoluzakladatele ODS, kteří všichni byli něčím zajímaví. Dokonce i ten později znevažovaný Mirek Topolánek uměl zvednout voliče ze židle a podařilo se mu vyhrát, nikoli jen zúčastnit se, v několika volbách. Pan Fiala jistě nebude naslouchat radám pana Paulczyňského, se kterým se neshodne na tom, co je na jejich názorech nebo politické činnosti pravicového nebo levicového. Ale možná, že bude mít jiný problém: uhájit si svou stranickou pravicovost, až v rámci akce Hrr na Babiše! budou jeho spolustraníci vstupovat do koalic na krajské úrovni s ČSSD, a možná i s komunisty, a vysvětlovat si, zda ty jejich koalice jsou ještě pravicové, levicové, středové, středo-pravicové, středo-levicové a zda tomu budou ještě jejich voliči rozumět,“ myslí si Zdeněk Zbořil.
K Havlovi přistupujme s kritickou skepsí, nebyl to ani ďábel, ale ani Bůh
Pár dní před volbami se ale více než o hlasování v krajích mluvilo o Václavu Havlovi u příležitosti jeho nedožitých osmdesátin. Našlo se hodně těch, kdo si jeho jméno přizpůsobovali pro své potřeby, kdo si jím ospravedlňovali svoje vlastní ideologie nebo vlastní politické zájmy, kdo si přisvojovali to, co se vydává za jeho odkaz a jeho myšlenky. „Dokonce si někteří přisvojovali celou jeho minulost, aby mohli zatajit tu svoji. Jak kdysi napsal Petr Rezek, problém Havlových textů spočívá, nikoli jeho vinou, v tom, že si z nich může kdokoli vyčíst cokoli, co si z nich přeje, anebo potřebuje považovat hodné porozumění. To je ale osud všech možných záznamů myšlenek od Bible po Komunistický manifest,“ vysvětluje politolog.
Tomio Okamura
Petr Pithart přednesl při slavnostním shromáždění v Rudolfinu projev, v němž dal vládě, přítomným hostům i divákům u obrazovek České televize za domácí úkol četbu Havlova Rudolfínského projevu. Vyzval také dnešní politiky, včetně premiéra Sobotky, aby sebrali odvahu a mluvili tak jasně, jak mluvil Václav Havel. „Petr Pithart kromě toho napsal i článek, vzpomínání na Václava Havla do Orientace Lidových novin. Tam ho nejen chválil, ale také kritizoval. Václav Havel napsal mnoho slov – některé nemají takovou publicitu jako text o ‚blbé náladě z Rudolfina‘, mimochodem toto slovní spojení převzal od Milana Kundery, tuším z roku 1974 – které se daly obtížně srovnávat s jeho činy. Čtěme jeho texty, ale kriticky, kritická skepse nám budiž nad Pithartovo doporučení. Václava Havla si važme proto, co udělal pro naši zemi dobrého, a zavrhujme to, čím mnoha lidem ublížil. Nebyl to ani ďábel, ale ani Bůh,“ připomíná Zdeněk Zbořil.
Václav Havel věčně živý, nebo také Václav Havel věčně živí
Vyvrcholením několikadenního připomínání Havlova výročí bylo shromáždění, které se ve středu konalo na Václavském náměstí v Praze. Zazněla tam píseň, která byla i pozvánkou na akci s názvem „Milí spoluobčané“ a odkazuje k oslovení, které ve svých projevech Václav Havel používal. Napsali a zhudebnili ji Zdeněk Svěrák, Jaroslav Uhlíř a David Koller, kteří za to především na sociálních sítích neušli kritice podobně jako ti, co přesvědčovali, jak Havel zůstane věčně živý. „Znal jsem Václava Havla dost dlouho, ještě z míst jako třeba U Soudku a Na Zábradlí, abych se nemusel dovolávat nějakých schválností. Ale právě proto bych nepřál jeho památce, aby z hesla ‚Václav Havel věčně živý‘ zůstalo jen ‚Václav Havel věčně živí‘,“ uzavírá politolog.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
