Velkou pozornost poutala v minulém týdnu třídenní návštěva čínského prezidenta Si Ťin-pchinga v České republice. „Pro mne byla návštěvou státníka ze země, se kterou udržujeme dlouholeté diplomatické styky, je členskou zemí OSN a stálým členem Rady bezpečnosti. To, že státní symbol země je rudý, mne nevzrušuje, protože vím, že v Číně, dokonce po staletí, je červená symbolem radosti. Spíše mne zajímá, proč právě my chceme zemi více než dvakrát tak velkou a s trojnásobně větším počtem obyvatel než celá naše/vaše EU radit, jak se má spravovat. A také ji, jak prohlásil ministr zahraničí Lubomír Zaorálek ‚poevropšťovat‘. To je dost velká drzost. Přesto bych nepospíchal a nešel ve stopách ČT, kde už ‚mají svůj názor‘, a ještě nějaký čas s hodnocením počkal. Čína existuje skoro pět tisíc let, přežila doby prosperity i úpadku a brzy uvidíme, zda zastávka pana prezidenta Si Ťin-pchinga bude k něčemu, nebo byla jen oddechem na cestě do Washingtonu,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Zdeněk Zbořil.
Z protestů, které se proti návštěvě hlavy čínského státu strhly, na sebe upoutal největší pozornost předseda TOP 09 Miroslav Kalousek. Video s jeho výstupem u policejního zátarasu se sice stalo hitem internetu, ale v komentářích převažoval údiv nad tím, jak se konzervativní pravicový politik mění v levicového aktivistu, mává tibetskou vlajkou a spolu s bývalým komunistou se domáhá návratu feudálního dalajlálismu. Zazněl i názor, že jeho reinkarnaci v lidskoprávníka a nositele odkazu Václava Havla mohl spolknout jen ten, kdo posledních dvacet let nežil v Česku a nesledoval zdejší politickou scénu. Jeho teatrální chování nebylo po chuti ani svolavateli demonstrace. „On si přál konflikt, to bylo vidět. Kalousek volal, že za pět minut prorazíme zátarasy. Zvyšoval napětí. To je přitom přímo proti myšlení dalajlámy,“ uvedl pro Rádio Impuls Martin Bursík, Kalouskův kolega v Topolánkově vládě.
Ochránce tolerantního Buddhova učení chtěl prorážet zátarasy
„Cítil jsem zodpovědnost za shromáždění, které jsme svolali, a teď tam přijde nějak povzbuzený Kalousek a takovým způsobem hecuje lidi,“ přidal ještě pro ParlamentníListy.cz Martin Bursík, aniž politikovo „povzbuzení“ upřesnil. „Představení pana exministra a předsedy TOP 09 se odehrálo v prostoru mezi restauracemi U Radnice a U Černého vola. Na této trase a v jejím okolí je hned několik hospod pro chudé i bohaté. V nich není o ‚povzbuzení‘ nouze. Na klikaté životní pouti pana Kalouska to je sice jen jedno malé zastavení, ale typické. Stejně je to ale zajímavé, když ochránce tolerantního Buddhova učení chce prorážet... zatím jen zátarasy. Ví Pán Bůh, nebo dokonce samotný Siddhártha Gautama Buddha, co se bude snažit prorazit příště,“ podotýká Zdeněk Zbořil.
Psali jsme:
V souvislosti s řadou podepsaných česko-čínských smluv a očekávaným rostoucím přílivem čínského kapitálu do Česka se nabízí otázka, zda nezačne postupně nahrazovat ten západní. „Neumím vypočítat, co z ‚českého kapitálu‘ ještě patří Čechům. Raději bych byl s hrdostí na ‚český kapitál‘ opatrnější. Třeba skutečně nějaká čínská firma s rozhodující státní účastí ‚vytlačí‘, respektive koupí, nějakou společnost evropského, ale spíše nadnárodního držitele rozhodujícího balíku akcií. A tomu žádný Čech, i kdyby byl Čechem ‚praotcem‘ nezabrání. A pokud jde o ‚čínské investice‘, tak při vší úctě k podpisům všech možných smluv jsou to stále, jak říká prezident Zeman, jen otevřené, možná pootevřené dveře. Za nimi je ještě dlouhá cesta k prosperitě, anebo opačným směrem,“ míní politický analytik.
Dostat se do sféry vlivu, kde se nevyplácí lhát a krást, by nevadilo
Z čínského kapitálu má obavy pětina českých středních a drobných podnikatelů. „S našimi zkušenostmi, jak se nám za pomoci ‚našich spojenců‘ podařilo ‚vytlačit‘ kdeco, od zemědělské výroby, cukrovarů a cukrovarnictví, přes zavedené průmyslové obory, hutnictví a těžbu rud a uhlí, a také trochu i zbrojní průmysl, až po slavné abraka-dabra s československou obchodní námořní flotilou, přežijeme i toto čínské angažmá. Horší to bude, až budeme muset srovnávat čínskou a českou pracovitost, pravdomluvnost a lhavost, schopnost tunelovat a ‚postavit na někoho chatrč‘. A kdybychom se náhodou, moc na to nevěřím, dostali do sféry vlivu, kde se nevyplácí lhát a krást, tak by mi to ani nevadilo,“ přiznává Zdeněk Zbořil.
Ing. Miloš Zeman
Ve čtvrtek rozhodl Městský soud v Praze o tom, že ČSSD musí zaplatit právníkovi Zdeňku Altnerovi 18,5 milionu korun a smluvní pokutu, která šplhá na zhruba 317 milionů. Jde o vyústění neřešení smlouvy o právní pomoci v kauze Lidový dům, kterou dojednal tehdejší místopředseda Ivo Svoboda a za ČSSD ji podepsal tehdejší předseda Miloš Zeman, přičemž jeho čtyři nástupci nechali spor dojít až takto daleko. „Už jsme – asi dokonce všichni – zkaženi těmi dlouholetými nepravostmi a kulturou ‚tunelů‘, abychom mohli uvěřit, že je to tak, jak nám to dostupná a ne vždy pravdomluvná média prezentují. Pokud je to ještě dnes pravda, nemůžeme říkat nic jiného, než že 300 milionů je 300 milionů. Jedna indonéská moudrost praví: Kde je cukr, tam jsou mravenci! Co když se všechno za pomoci pana doktora Altnera a jemu blízkým soudům protahovalo záměrně?“ ptá se politolog.
Nechce se věřit, že od Špidly po Sobotku šéfové ČSSD hrozbu neviděli
Vždyť nyní může tento jackpot přejít zcela čistě z účtu politické strany na účet soukromníka. „A proč by nemohl cestovat dále, tentokrát už cestami méně viditelnými? Zvláště když pan doktor Altner má opletačky, sice jen statisícové, ale trestně stíhané jinými soudy a soudci? Nechce se mi věřit, že by čtyři předsedové ČSSD, všichni čtyři dokonce předsedové vlády – a za přítele měli ještě tři ministry financí – byli tak nepořádní, líní anebo hloupí a nebyli si vědomi nebezpečí, které jejich straně hrozí. V mém finančním horizontu není schopnost dohlédnout zaplacení 300 milionů ve třech dnech, pokud soudní rozhodnutí nedoporučuje nějaké přepadení National Bank. Jistě tato věc ČSSD v nastávajících dnech na dobré pověsti nepřidá a těžko se jí v případě nějakého volebního úspěchu bude usilovat o křeslo ministra financí. Kdyby to nebylo tak smutné, tak je to velká legrace,“ říká pro ParlamentníListy.cz Zdeněk Zbořil.
Ve středu prošel klíčovým ústavně-právním výborem Sněmovny návrh poslance ČSSD Jana Chvojky, který omezuje podnikání ministrů a také zakazuje jejich jakoukoliv majetkovou účast v médiích. Poslanci hnutí ANO tvrdí, že není v pořádku, když koaliční poslanec adoptuje návrh opozice, který je účelový a míří proti koaličnímu partnerovi. „Nechtěl bych se dotýkat cti pan poslance Chvojky, ale chtěl bych mu připomenout, že voliči i nevoliči ČSSD si pamatují na desítky podobných ‚prohlédnutí‘, jistě motivovaných prospěchem nás občanů a odůvodňovaných argumenty morálními. Jen v ČSSD jich bylo hned několik a ušetřeny nezůstaly ani jiné politické strany. Zejména když bylo v něčím zájmu a mohlo před volbami, když ne znemožnit, tak alespoň někoho pošpinit. I rozhodnutí jít do boje sám, nebo ve spojení s nepřátelsky vůči ČSSD vystupující TOP 09, je pozoruhodné,“ domnívá se politolog.
Poslanec Chvojka položil výbušninu do základů koaliční vlády
Naráží tím na to, že Chvojkův návrh v podstatě rozšiřuje úpravu, kterou připravil Martin Plíšek, poslanec opoziční TOP 09, k níž má někdy ČSSD překvapivě blízko. „Návrh poslance Chvojky má navíc četná úskalí a je zatím, pokud je mi známo, v kolizi s Ústavou České republiky a s Listinou základních práv a svobod. Zavádí vlastně jakýsi ‚majetkový census‘ nutný pro nabytí některých politických práv. Doposud bylo v naší tradici takové omezení občanských a politických práv neuplatňovat, ale co není, může být. A pokud opozice a pan Chvojka tvrdí, že se nejedná o ‚lex Babiš‘, umí on, nebo ti, co návrh podporují, spočítat, kterých podnikatelů, vlastníků na jedné straně a členů administrativy na straně druhé se to bude týkat?“ táže se Zdeněk Zbořil.
A vyjmenovává možné „oběti“ tohoto zákona. „Co třeba náměstci ministrů, státní tajemníci, sekční šéfové ministerstev a co další hodnostáři jmenovaní prezidentem a vládou, až třeba po ty nešťastné univerzitní profesory nebo ředitele a majitele televizních vysílačů a studií? Také by bylo možné navrhnout podobná omezení pro kandidáty do Senátu nebo dokonce Poslanecké sněmovny. V každém případě pan poslanec Chvojka položil výbušninu do základů koaliční vlády a mohl by si s ohledem na historické zkušenosti vzpomenout, že podobné nápady nepřinesly déletrvající prospěch ani stranám, ani jejich členům, ať již zažili několik okamžiků slávy nebo věčného zatracení,“ poznamenává politický analytik.
Lukšu chápou ti, kdo mají plné zuby teatrálních Kalouskových výstupů
Bývalý dlouholetý místopředseda TOP 09 a starosta Čeladné na Frýdecko-Místecku Pavol Lukša rezignoval k 31. březnu na členství ve straně. Zdůvodnil to tím, že se nemůže ztotožnit s dnešní orientací politiky TOP 09 prezentovanou především Miroslavem Kalouskem. Ta podle něj obsahuje pouze útoky, agresivitu a nenabízí žádná řešení. „Zcela opomíjí práci ve prospěch občanů ve městech a obcích a soustředí se pouze na témata, která neřeší prakticky žádné problémy občanů, a tím se pro mě stává neakceptovatelnou,“ vysvětlil své rozhodnutí opustit stranu Pavol Lukša. Z agresivity obviněný Miroslav Kalousek to bral za zástupné důvody, ale než aby se pochlubil, s čím kloudným přišel a jaké řešení problémů občanů představil, se do bývalého spolustraníka navezl, že neunesl, že už ve straně neměl žádnou podporu, což se projevilo na sněmu.
Když ale na Lukšovu adresu přidal, že se navíc názorově se stranou rozcházel, ať už se to týká sympatií k Rusku nebo ke xenofobům, nechtěně slova o útocích a agresivitě potvrdil. Navíc podobná slova použil i poslanec Karel Tureček, jenž opustil řady TOP 09 a zamířil nedávno do poslaneckého klubu hnutí ANO. „Pana starostu Lukšu jistě dobře chápou všichni, kdo už mají plné zuby teatrálních výstupů pana poslance Kalouska v Parlamentu i na veřejnosti. U pana Turečka je to jiné, protože loajalita vůči straně je také částí poslanecké odpovědnosti, i když Ústava členům Parlamentu zajišťuje jejich svobodomyslnost a nezávislost. Před dvěma lety mohl vědět, s kým se skamarádil a s kým by bylo slušné alespoň ty čtyři trpké roky vydržet,“ myslí si Zdeněk Zbořil.
V březnu se výsledky průzkumů TOP 09 lišily až o padesát procent
Ovšem vytvořit si představu o výši voličské podpory TOP 09 a o tom, kam strana směřuje pár měsíců poté, co v jejím čele Karla Schwarzenberga nahradil Miroslav Kalousek, není nic jednoduchého. Výsledky březnových průzkumů agentur totiž hlásí až příliš velký rozdíl ve voličské přitažlivosti TOP 09. CVVM jí přisoudil 5,5 procenta, SANEP 5,9 procenta, STEM 6,3 procenta a nejnověji TNS Aisa 7 procent, což jsou čísla docela blízká pětiprocentní hranici potřebné pro vstup do Poslanecké sněmovny. Na druhou stranu dávají TOP 09 klid průzkumy ppm factum s 10,1 procenta a agentura Focus s 9,4 procenta. „Tato březnová sada odhadů, a to nejen TOP 09, se výzkumníkům příliš nepovedla. To není jen rozdíl o pět procentních bodů, ale vlastně rozdíl padesátiprocentní,“ upozorňuje politolog.
Důvody tak odlišných výsledků mohou být dva. „Buď už pracují volební štáby se svými kontakty na různé agentury, nebo je pozice TOP 09 tak rozmazaná, že respondenti reagují na položené otázky výrazně emotivněji než jindy. Asi s tím vláda Miroslava Kalouska nad TOP 09 nemá nic společného, protože ten se stále snaží ukazovat před námi prosťáčky s vyzkoušeným logem Karla Schwarzenberga. Nedovoluji si odhadnout, zda k tomu nepřispěla ona zběsilost okolo EET a Čapího hnízda, kterou předváděly hlavní tváře strany v Poslanecké sněmovně. Možná je pan Kalousek opravdu až příliš často všude... skoro jako kdysi v minulosti V. I. Lenin,“ připomíná Zdeněk Zbořil, jak často se předseda TOP 09 objevuje nejen na televizních obrazovkách.
Čapí hnízdo nezabralo, mediální mágové to vzali za špatný konec
Ve středu 23. března se konala mimořádná schůze Poslanecké sněmovny ke kauze Čapí hnízdo, které už byly několik dní předtím plná všechna média. CVVM prováděl průzkum ve dnech 7. až 14. března a hnutí ANO si ve volebním modelu připsalo 29 procent. Šetření STEM se uskutečnilo ve dnech 16. až 23. března a z něho vyšlo hnutí ANO ve volebním modelu 28,2 procenta, tazatelé ppm factum research se ptali ve dnech 17. až 29. března a z výsledku 19,9 procenta pro hnutí ANO by se dalo vyvozovat, že už voliči začínají hnutí ANO „trestat“ za Čapí hnízdo. Průzkum zpracovaný v rámci projektu Trendy Česka TNS Aisa pro Českou televizi, jenž probíhal ve dnech 19. až 24. března, ale hlásil pro hnutí ANO zlepšení na 28,5 procenta s komentářem, že kauza Čapí hnízdo mu v očích voličů vůbec neublížila.
„Protože lidé tomu monotematickému mediálnímu tyátru nevěří. I kdyby se všichni v televizích všeho druhu panu Kalouskovi upoklonkovali a pana Babiše prohlásili za zrádce-škůdce, nikdo jim to neuvěří. A co je na tom nejhorší, málokdo už jim věří, i když říkají nebo píší pravdu. Zdá se, že to ti naši mediální mágové – na jevišti i v zákulisí – vzali za špatný konec,“ říká pro ParlamentníListy.cz Zdeněk Zbořil, jenž je ovšem k výsledkům průzkumů hodně skeptický. „Pokud je to všechno pravda, co bylo v posledních dnech těmito agenturami publikováno, pak by si neměly hrát na ty, co zkoumají, ale na ty, co vyrábějí data, která mají asi stejnou funkci jako billboardy, rozdávání koblih, volební guláš a podobně. Vypadá to, že se z hygienických důvodů vyplatí nechat je ‚jít kolem‘,“ domnívá se politolog.
Křesťanské uprchlíky z Iráku vrací Německo do Česka, je to trapné
Téma migrace tentokrát zastoupí příběh křesťanských uprchlíků z Iráku, kteří se rozhodli odcestovat z Okrouhlíku u Jihlavy do Německa a u saského Breitenau je zadržela tamní policie. Do České republiky se vrátili v noci z neděle na pondělí a policie je umístí do detenčního zařízení, odkud by měli co nejdříve zamířit do země svého původu. „Je to trapné, stejně jako chaotické. Všechna chybná politická rozhodnutí, která byla učiněna na evropské unijní i národní úrovni mají podobné, nebo stejné důsledky. Snad všichni v Evropě to vědí, jen ti, kteří to mají vědět první a bránit podobným excesům nikoli. Přece víme, že všichni běženci bez rozdílu, zda přicházejí s dobrými, nebo se špatnými úmysly, chtějí za lepším,“ zdůrazňuje Zdeněk Zbořil.
Je to podle něj mimo jiné i proto, že jsme jim to slibovali otevřeně – jako Angela Merklová a její kolegové – anebo nepřímo prostřednictvím agentur páchajících veřejně prospěšnou činnost. „Problémem té německé ‚osídlovací politiky‘ je, že chtějí jen toho, koho si vyberou; a ostatní vyženou. A my to vlastně děláme také tak, jen na trochu nižší úrovni. Anebo to alespoň slibujeme. Takže už máme také ‚zaděláno‘. Domnívám se, že lidé v Česku by celou věc chápali lépe, kdyby znali pravdu a nemuseli se brodit bahnem lží. Jen v České televizi jsou už několik měsíců přenášeny informace s podobnou silou, jakou mají přímé přenosy sportovních utkání, a v tomto přívalu hysterie se ztrácí jakýkoli dobrý a racionální nápad,“ konstatuje politický analytik.
Na Náhorním Karabachu může jít o vyřizování si účtů na úkor jiných
Koncem minulého týdne se rozhořel konfliktu mezi ázerbájdžánskými a arménskými vojáky u Náhorního Karabachu, který si vyžádal nejméně tři desítky mrtvých. Boje jsou označovány za nejvážnější od roku 1994, kdy bylo uzavřeno příměří ve válce o převážně Armény osídlenou oblast, která se za pomoci Arménie odtrhla od Ázerbájdžánu. Přestřelky pokračovaly nehledě na výzvy z Ruska, Spojených států či Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě k ukončení palby. Naopak turecký prezident Recep Tayyip Erdogan ujistil, že jeho země bude Ázerbájdžán v konfliktu s Arménií podporovat až do konce. Turecko má poměrně blízké vztahy s Ázerbájdžánem, Arménie je formálně spojencem Ruska. A tak panují obavy, že by konflikt v Náhorním Karabachu mohl představovat zprostředkovanou válku mezi Moskvou a Ankarou.
„To samozřejmě hrozí, ačkoli jsem si právě přečetl zprávu, že Ázerbájdžán zastavil palbu na naléhavou výzvu prezidenta Putina. Ať již je to pravda, nebo ne, válka z Iráku a Sýrie se zase posouvá blíže k hranicím Ruské federace, jak to političtí komentátoři a bezpečnostní analytici předpokládali. Navíc to ohrožuje turecké politiky, představitele mimo jiné nejvýznamnějšího člena turkské šestky – Ázerbájdžán, Turkmenistán, Uzbekistán, Kyrgyzstán, Kazachstán a Turecko. A nejde také jen o Arménii, blízko je Gruzie a jí slibované členství v NATO. Nemusíme ani přijímat geopolitické hrátky opírající se o zkoumání ‚velitelů polních vojsk‘, aby nám to bylo při pohledu na mapu oblasti jasné. A obava z vyřizování si účtů na úkor jiných – hlavně těch slabších až bezmocných – je samozřejmě na místě. Většinou to tak bylo, je a bude,“ dodává politolog Zdeněk Zbořil.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
