Politika už je v České televizi naprosto všudypřítomná a divákům se připomíná i v pořadech, u nichž s ní pochopitelně vůbec nepočítají. Při utkání hokejové play-off se jim dostalo školení od komentátora, že zapomínáme, kdo je náš spojenec, a také vysvětlení, kterou vlajku je příjemné vidět. Ani sobotní přenos České televize ze slavnostního večera v Hudebním divadle Karlín, kde byly už popětadvacáté vyhlašovány Ceny Anděl, které uděluje Akademie populární hudby, nezůstal politické vložky ušetřen. „Mám na srdci pár slov. Je to důležitý. Nesouhlasíme s tím, že se prezident naší země ve svém úřadu chová nedůstojně a i naším jménem podlézá režimu popírajícímu svobodu a demokracii. Jestli se to nelíbí ani vám, prosím, nebojte se dát najevo svůj názor. Děkujeme,“ přečetla z papírku během svého vystoupení zpěvačka Lenka Dusilová.
Hned po ní přišla na pódium Klára Vytisková, která si převzala hned dvě ceny. Jednu v kategorii Zpěvačka roku a další za album roku Home. „S Lenkou souhlasím!“ ukončila svou děkovnou řeč. Obě umělkyně nenechal ve štychu s politickým vyjádřením frontman kapely Lucie David Koller, který si pro cenu Anděl šel celkem třikrát. Za zpěváka roku, za album ČeskosLOVEnsko a potřetí za skupinu čtvrtstoletí. „Já bych byl rád, kdyby se naše vláda o nás postarala a netahala nás na Východ za těma lidma, který to evidentně dělají, je to pan Babiš nebo pan Klaus nebo dokonce soudruh Zeman,“ nešetřil David Koller kritikou, i když z vlády, která by se „o nás měla postarat a netahat nás na Východ“ jmenoval jen vicepremiéra Andreje Babiše a spolu s ním i nynějšího a předchozího prezidenta.
Postoje umělců, které kritizujeme, nejsou jen nějakým českým unikátem
„Já toto více populární než kulturní prostředí příliš neznám a nerozumím mu. Ale podle toho, co občas zahlédnu v televizi, ať už se jedná o koncerty u nás nebo v zahraničí, nebo podle toho, co nám vnucují tištěná média, vím, že se okolo těchto osob odehrávají skandály, jsou hrdí na svou promiskuitu, snadno přicházejí v mladistvém věku k velkým penězům, nemají ani příliš mnoho vzdělání, ani vkusu, dávají na odiv svou náklonnost ke konzumaci alkoholu nebo různých drog, tak si nemyslím, že musíme naslouchat jejich radám, jak se chovat a jak si uspořádat svůj život. Navíc vysokou laťku ‚rad a poučení‘ už nasadila Pavlína Filipovská, která se stala nepřehlédnutelnou komentátorkou politických a společenských události, a tak mají pan David Koller a Lenka Dusilová ještě co dohánět. Jsem ale přesvědčen, že si neuvědomují, co všechno těmi svými slovy diskreditují,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Zdeněk Zbořil.
Psali jsme:
V reakci na slova zpěváků napsal prezidentův mluvčí Jiří Ovčáček na Twitteru: „Angažovaní umělci. 1948, 1977 a teď 2016. Třeba opět uspořádají seanci v Národním divadle a budou podepisovat prezenční listinu.“ „Pan Ovčáček to jistě psal s lehkou ironií, ale má, bohužel, pravdu. Mám delší paměť, tak bych si dovolil připojit i to, jak se chovali ti o svou popularitu se starající za okupace, v letech padesátých a šedesátých, před i po svém podpisu anticharty. A pokud si pan tiskový mluvčí myslí, že v případě změny právě tito lidé naskočí do ‚jiného vlaku‘, pak s ním také nemohu nesouhlasit. Těch, kteří ve svých názorech v minulosti vytrvali a neměnili své postoje, byla vždy až zanedbatelná menšina. A těch, kteří za ‚vlčí halíř‘ prodávali víru svých otců bylo vždycky víc. Mohl bych připomenout slavný francouzský hraný dokument Zpívali za okupace, ale jen proto, že tyto postoje, které zde kritizujeme, nejsou jen nějakým českým unikátem. Chtějí být vidět, tak se ukazují a občas se také netrefí,“ míní politolog.
Kdyby Agrofert přihodil nějakou korunu, zpívali by třeba i v Čapím hnízdě
Slova Davida Kollera nenechala v klidu ani vicepremiéra Andreje Babiše a ještě v noci poslal zpěvákovi tuto SMS: „Zdravím, pane Kollere. Gratuluji k Andělům, mrzí mě, že mě řadíte ke Klausovi a Zemanovi. Že inklinuju na východ? Já tam nepodnikám! Asi jste si mě spletl s Kellnerem, pro kterého zpíváte na večírcích a pro kterého jsou Rusko a Čína hlavní trhy,“ napsal Babiš čerstvému držiteli ceny Zpěvák roku. Žádá proto zpěváka, aby nelhal, a děkuje mu za pochopení. Pokud by mu snad hudebník nevěřil pod dojmem „různých mediálních lží“, majitel Agrofertu zve hudebníka na kávu a slibuje, že mu vše osvětlí. „Mimochodem, do Ruska nejezdím, ani se s Rusáky nepotkávám. Minulý rok jsem byl v Bílém domě, v Pentagonu a u Michaela Bloomberga. Tak buďte tak hodnej a neříkejte nesmysly a korigujte svá slova. S Číňany a Rusáky kámoší váš sponzor Kellner, já určitě ne!“ uzavřel šéf hnutí ANO.
To vyvolává vzpomínku na konec roku 2012, kdy David Koller vystoupil na večírku skupiny PPF miliardáře Petra Kellnera v pražském Rudolfinu na koncertu skupiny Lucie, která se s nástroji v rukou neobjevila společně na veřejnosti dlouhých osm let – až kvůli Petru Kellnerovi, kterému právě z obchodování v Rusku a v Číně plynou obří zisky. Ministru financí to nedalo a v neděli poslal Davidu Kollerovi ještě jednu zprávu, k níž přiložil fotky ze své cesty po USA, aby zpěváka vyvedl z omylu, že snad inklinuje na Východ. „Dobré ráno, tak doufám, že jste to dobře oslavili. Posílám album fotek ze Spojených států. A čekám, že mi odpovíte,“ napsal Andrej Babiš. „K tomu nelze říct nic chytřejšího, než řekl pan Babiš. Dokonce svým útočným kritikům ani nenadává, jak se snaží učinit nepřímo pan Koller, ale přesto je zesměšnil a poukázal na jejich ignoranci. Ale myslím si, že kdyby Agrofert přihodil na ta pokleslá udílení nějakých cen krátce žijícím ‚popíkům‘ nějakou korunu, rádi by mu zazpívali nějakou ‚častušku‘, a třeba i v Čapím hnízdě,“ tuší Zdeněk Zbořil.
Fokus Václava Moravce „objevil“ pokles důvěry v mainstreamová média
I když šlo o iniciativu samotných zpěváků, do vysílání veřejnoprávní televize, která se svým zaměřením proti prezidentu Miloši Zemanovi a vicepremiéru Andreji Babišovi nijak netají, jejich vyjádření padlo jako ulité. „Je jedno, zda se v dramaturgii vysílání České televize zrodil takový ‚geniální‘ kriticky-agitační nápad, nebo vzešel z hlav samotných zpěváků. O takových nápadech toho víme už dost a k popularitě České republiky nepřispívají. Chtěl-li ale někdo udělat z dvojice Koller–Dusilová novou Joan Baez, zvoucí do světel ramp nějakého nového Václava Havla, pak se fatálně zmýlil, anebo si nechal špatně poradit,“ připomíná politický analytik koncert americké písničkářky Joan Baez, která v červnu roku 1989 na Bratislavské lyře veřejně přivítala Václava Havla, když ho do zákulisí propašovala jako svého technika, co jí nese kytaru.
Česká televize ale dumá i nad tím, proč lidé přestávají věřit tzv. mainstreamovým médiím, a tak tomuto tématu vyhradila nejnovější díl pořadu Fokus Václava Moravce, který nazvala Lesk a bída médií. „Zapomněla“ však do něj pozvat zástupce alternativních internetových serverů. „K tomu se dá dodat jen věčné konstatování: koho chce Bůh ztrestat, toho raní slepotou! Snad bychom mohli najít na tomto konstatování jednu trochu pozitivní věc: konečně jim to došlo! Ale asi jen obdrželi pokyny z nějakého centra, třeba celoevropského, podle kterých se musí řídit a o kterých se nepředpokládá, že by o nich mohli, natož měli, přemýšlet. Objevit po tak dramatickém úbytku čtenářů, diváků a posluchačů v posledních třech letech, že tomu tak je, to je intelektuální výkon skutečně nadlidský,“ glosuje pro ParlamentníListy.cz Zdeněk Zbořil opožděné zjištění ČT o pokračujícím propadu důvěry u diváků.
Nápad Vášáryové jako by vyšel z dílny ideologického oddělení ÚV KSČ.
Tím se zabývají odborníci objektivní i zaujatí, kteří vědí, že je složité dobrat se toho, proč k takovému propadu důvěryhodnosti „oficiálních“ médií došlo. „Není to jen proto, že to ti ‚mainstreamové‘ dělají blbě, ale souvisí to s mnoha dalšími věcmi, jako je změna intelektuální úrovně populace, která je výsledkem nepřiznaného úpadku školství, krize rodiny a uvolnění sociálních vztahů a tak dále, ale samozřejmě také přesvědčení o vlastní neomylnosti. Chcete-li, je to ztráta jakékoli schopnosti kritické skepse. Nikdo z ‚médiusů‘ o sobě totiž nepochybuje. A o tom se dnes neučí ani v rodině, ani ve škole, a ani ve veřejnosti; a některé se to asi naučit už ani nedá. Takže, jak jsme dávno předpovídali, musí si tu hlavu natlouct sami. Snad jim to dojde, i když tím si nejsem tak docela jistý,“ přiznává politolog.
Ing. Miloš Zeman
Když moderátor Václav Moravec vybídl své hosty, aby přednesli návrh, jak by se otřesená důvěra veřejnosti v oficiální média dala získat zpět, doporučila bývalá slovenská herečka a diplomatka Magda Vášáryová, že nezbývá jiné cesty než přímý osobní kontakt – jich vyvolených – s lidmi, a to všude, kde se s nimi setkají. „To je nápad jak z dílny ideologického oddělení ÚV KSČ. Říkalo se tomu: Čelem k masám! Třeba někdo v Bruselu si to tak představuje; a protože jen z České republiky sedí v Evropském parlamentu hned několik, kteří tu dobu pamatují, možná jim to kvůli té už vyhlášené protiputinovské aktivitě někdo z nich poradil,“ myslí si Zdeněk Zbořil.
Havlem jmenovaná velvyslankyně v Rakousku dokázala vždy zaujmout
„Vzpomínám, jak paní Magda přišla jako velvyslankyně v Rakousku na jednu z prvních recepcí, jíž se zúčastnila, v průsvitné blůze a ‚bez‘. Psalo se pak o tom asi dva týdny a mluvilo ještě déle. Až příliš. Ale je pravda, že potom mnozí z diplomatické obce ve Vídni stáli o osobní setkání. Věřím, že ještě dnes, by se mohl někdo přijít podívat a popovídat si, proč se lidé nedívají na Českou televizi nebo neposlouchají Český rozhlas,“ usmívá se politolog; a to, že se radili jen ti prověření o těch neprověřených ani nechce komentovat. „Ale dovolil bych si upozornit na jinou věc. Když propustili z vězení pana Chodorkovského, slíbil ze svého poklidného Švýcarska, že bude podporovat ty, co jsou proti. Když mohl on a dnes i EU, tak proč by nemohl ještě někdo jiný? Sledovanost a čtenost to sice nezvýší, ale na honoráře jistě něco zbude. A pak můžeme jít s nějakou důvěrou k šípku. O tu vůbec nejde!“ upozorňuje politolog.
K tomuto tématu se váže i diskuse, kterou na Univerzitě Palackého v Olomouci vedli se studenty Sabina Slonková (Neovlivní.cz), Jakub Patočka (Deník Referendum), Robert Břešťan (Hlídací pes) a Bob Kartous, který pak na Britských listech zveřejnil závěr: „Parlamentní listy jsou naprosto ostudný výsledek postupné debilizace českého mediálního prostoru. Je to fenomén, který vyrostl z nedůvěry v tradiční média a ze společenské deziluze, o kterou se česká média svým významným dílem přičinila. Dnes už to přiznávají i někdejší insideři. Fakt, že novináři nepovažují Parlamentní listy za produkt žurnalistiky, nemění nic na tom, že mají nečekaný a dalekosáhlý dopad a vliv na veřejnost. Jednoduché řešení v podstatě neexistuje. Kultivace mediálního prostoru ze strany samotných médií, regulace médií nebo rozvoj mediální gramotnosti v populaci jsou návrhy buď značně idealizované, nebo je horizont jejich možného dopadu vzdálen desítky let.“
Podle politologa Zdeňka Zbořila šlo však jen o další kbelík „krokodýlích slz“. „Všichni zde zmínění mají strach, že jim někdo, komu patří, řekne, že to nedělají dobře. Proto hledají, na koho by svedli vinu za svou neschopnost. Hlavně najít někoho jiného, jen se nepřiznávat a dokonce ani na sebe vzájemně neukazovat. Vinni jsou ´tamti´ a kdyby nebylo Parlamentních listů, museli by si nějaké jiné vymyslet. Protože vždycky pro ně bude ´debilem´ ten, kdo je nečte a nesleduje. A to, když právě o nich by sedalo říct, že se dávno pohybují za hranicí debility. Konec konců, vždyť skoro všichni zde zmínění, měli na to oddebilizovat všechny ´untermenschen´ skoro čtvrt století. A kde nic, tu nic! Možná se proto bojí, že už jim někdo brzy vystaví účet za následky jejich geniality,“ podotýká politický analytik.
Plán EK o migraci je další produkt chorých byrokratických mozků
Svoji pozornost obrací Zdeněk Zbořil i k migrační krizi, neboť Evropská komise uprostřed týdne přišla s dalšími návrhy na přijímání uprchlíků včetně toho, že by si země EU automaticky rozdělily všechny žadatele o azyl z válečných oblastí. O udělení či neudělení azylu by pak rozhodl daný stát. Premiér Bohuslav Sobotka na to zareagoval, že migrační politika musí zůstat pod kontrolou jednotlivých členských států. „Je to další produkt chorých byrokratických mozků, které nevidí za zdi svých administrativních paláců a výši platů, diet a pobytových výdajů. Jak říká správně ministr vnitra Milan Chovanec, bruselští byrokrati nepočítají s vůlí těch, co běží, a těch, co je mají přijímat. Postoj české vlády je proto logický, ale nevíme, zda a jak je pevný. V EU nejen nerozhodují pánové Chovanec a Sobotka, dokonce bych si dovolil říct, že jim nikdo ani nenaslouchá. Pokud jde o ty přestrojené kvóty, zdá se mi, že někdo uprchlíky chce, ale snaží si vybírat, kdo a kam půjde. Nemusí to zrovna být nějaký novodobý doktor Mengele, ale ‚zvonku to tak vyzerá‘,“ poukazuje Zdeněk Zbořil.
Válka s imigranty si našla jiné bojiště, konflikt na Balkáně Západ nevzruší
Kdo nejlépe podle Vás "bojuje" proti Islámu?Anketa
V České republice se v sobotu uskutečnil protest kritiků migrace před sídlem ČSSD a demonstrace či krátkodobé blokády na hraničních přechodech na Cínovci, v Kraslicích a v Českých Velenicích, když na posledním jmenovaném místě nechyběl ani předseda Bloku proti islámu Martin Konvička. Neodradilo ho ani to, že na něj ve čtvrtek podal okresní státní zástupce v Českých Budějovicích obžalobu pro trestný čin podněcování k nenávisti vůči skupině osob nebo k omezování jejich práv a svobod. „Panu Konvičkovi a také Adamu B. Bartošovi, jenž řečnil před sídlem ČSSD, nezbývá než celou věc politizovat a – i když nevěřím na jejich velký volební úspěch – každé procento v jakýchkoli volbách jim může pomoci obhájit se. Navíc, když budou spolupracovat s lidmi s podobnými názory v Německu, Francii a snad i jinde,“ konstatuje pro ParlamentníListy.cz Zdeněk Zbořil.
Jako přední odborník na extremismus však upozorňuje, že paragraf 356, na jehož základě je Martin Konvička obžalován, patří mezi ty, jimž se v hantýrce říká „gumový“, protože podněcování k něčemu je jednak velmi obtížně prokazatelné, jednak se ještě hůře dokazuje úmysl tak činit. „A to i přesto, že pan Miroslav Mareš už asi před rokem označil pana docenta Konvičku za pravicového extremistu. S takovou pitomostí si žádný soud neporadí. Ale asi se bude držet toho podněcování k nenávisti a odstavce 1, tedy toho, že kdo veřejně podněcuje k nenávisti k některému národu, rase, etnické skupině, náboženství, třídě nebo jiné skupině osob nebo k omezování práv a svobod jejich příslušníků, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta. Ale nejen zatím příslušný soud, ale předpokládám, že i soudy odvolací s tím budou mít potíže vzhledem k minulým judikátům soudů na území Evropské unie,“ vysvětluje politolog.
Adam B. Bartoš
Nizozemskému premiérovi odhodlání ctít referendum dlouho nevydrží
Ve středečním referendu nizozemští voliči jasně odmítli podporu asociační dohody mezi Evropskou unií a Ukrajinou. Nizozemský premiér Mark Rutte následně v tamní televizi přislíbil, že v reakci na tento výsledek Nizozemsko svůj souhlas s dohodou přehodnotí. Ocitl se už ale pod palbou kritiky vlivných evropských politiků za to, že pro schválení ukrajinského přidružení toho údajně udělal jen pramálo. „Dovolil bych si tvrdit, že panu předsedovi vlády Nizozemského království jeho odhodlání dlouho nevydrží. Překvapilo mne, že se tam referendum vůbec konalo, protože „kdysi“, hned po sestřelení malajsijského letadla s nizozemskými cestujícími nad Ukrajinou, asi 98 procent Holanďanů věřilo, že jej sestřelili Rusové,“ připomíná Zdeněk Zbořil.
V sousedství Bruselu se hlasovalo spíše o vztahu k EU než k Ukrajině
Nepředpokládal, že by na postoji voličů v Nizozemsku něco změnila informace z konce minulého roku o tom, že se ukradené obrazy z holandských muzeí po deseti letech záhadně objevily na Ukrajině. „Potom se, podle reportáží a komentářů v České televizi zdálo, že jde jen o dražší průzkum veřejného mínění, ale nakonec se ukázalo, že v ČT zase neukazovali to, co viděli a slyšeli, ale jen to, co chtěli vidět a slyšet. Teprve po oznámení výsledků referenda jsem si vzpomněl na staré české rčení, že někdo může být ‚lakomý víc než Holanďan‘, a došlo mi, že i v sousedství Bruselu se hlasovalo spíše o vztahu k EU než k Ukrajině, jak o tom dnes mluví kdekdo, ačkoli pan prezident Porošenko byl v Holandsku zřejmě neúspěšně lobbovat. Ale možná, že jen přecenil oblibu své země v Evropě a tak trochu pomohl těm, kteří se nechtějí s Ukrajinou ‚asociovat‘,“ domnívá se politický analytik.
Jen čtyři dny po tomto ukrajinském nezdaru v Nizozemsku, rezignoval na svou funkci v důsledku dlouhodobé politické krize ukrajinský premiér Arsenij Jaceňuk. Rezignaci přednesl během televizního vysílání s tím, že ji v úterý předá Parlamentu. „Zhlédl jsem ohlášení demise Arsenije Jaceňuka, přečtené z čtecího televizního zařízení v trvání šest minut a dvacet sekund. Pan premiér to přednesl jako zkušený zpravodajec bez jakékoli známky emocí. Když přehlédneme, že asi devadesát procent textu byla chvála toho, co všechno se mu na Ukrajině podařilo vykonat, zaujala i jedna věta, která byla hned citována několika agenturami, že ‚dnes vidím své úkoly v mnohem širším formátu než jsou pravomoci předsedy vlády‘,“ upozorňuje Zdeněk Zbořil na hodně zajímavé expremiérovo vyjádření.
Jaceňuk končí v čele vlády, ale dál chce Ukrajinu vést do EU i NATO
Končící předseda ukrajinské vlády ale současně mluvil i o tom, že bude dále usilovat ve prospěch toho, aby se Ukrajina stala členskou zemí Evropské unie a NATO. „Buď tedy ‚chce do struktur‘, anebo touží po funkci prezidenta či nějakého jiného panovníka, který by po tak ‚úspěšném vládnutí‘ měl větší možnost konat rozhodnutí v rámci té podivné ‚neřízené‘ demokracie na Ukrajině. Obojí je možné, pokud pan Jaceňuk nepřeceňuje důvěru svých zahraničních patronů a sponzorů, kteří mnohokrát a na mnoha místech ve světě prokázali, že tato jejich důvěra má své hranice. Jejich přátelé se někdy měnili rychle v nepřátele, a dokonce i obětní beránky právě svých – nebo i jejich – vlastních chyb a omylů. A jako obvykle, na někoho se ten ‚případ Ukrajina‘ – Fall Ukraine – musí hodit,“ nepochybuje politolog.
Na závěr si ještě nechal krátký komentář k tomu, co se odehrává v sousedním Německu poté, co televizní stanice ZDF odvysílala v pořadu Neo Magazin Royale báseň satirika Jana Böhmermanna. Na základě dvou desítek trestních oznámení začali žalobci předběžné vyšetřování a státní zastupitelství v Mohuči má rozhodnout, zda bude věc vyšetřovat pro podezření ze spáchání trestného činu urážky orgánů nebo představitelů cizího státu. Za satirickou báseň o tureckém prezidentovi Recepu Tayyipu Erdoganovi by pak autorovi hrozily až tři roky vězení. Kancléřka Angela Merkelová se o básni vyjádřila jako o „vědomě urážlivé“ a ZDF ji v repríze pořadu vypustila a stáhla ji i ze svého internetového archivu odvysílaných pořadů.
Německo chránilo svobodu slova, báseň o Erdoganovi může být zlomem
„Už asi před dvěma léty jsme vzpomínali na článek Zbigniewa Brzezinského ‚Tři slova, která zničila demokracii v Americe‘, otištěný někdy okolo roku 2005 ve Washington Post. Od té doby uteklo víc než deset let, ale tolik se toho nezměnilo. Nejen v USA, v Německu, ale i u nás. Silové složky státní moci málokdy opomenou, aby nezvětšily objem své moci na úkor občanů, když se jim naskytne příležitost. Ta poslední v SRN je zajímavá tím, že tam se dosud, možná až nadmíru, chránila svoboda slova a svobodného šíření myšlenek, mimo jiné i se vzpomínkou na zákonodárství nacistického režimu z let 1933/34. Proto bude zajímavé, jak taková rozhodnutí pobouří německou veřejnost – a že tomu tak bude, o tom nemusíme pochybovat – ale také, jak se státní moc pokusí využít zjitřené nálady veřejnosti ke svému prospěchu. A nemusíme se bát, že by se o to, anebo alespoň o něco podobného nepokusila,“ uzavírá Zdeněk Zbořil své ohlédnutí za politickým děním uplynulého týdne.
Psali jsme:
Redakci PL můžete podpořit i zakoupením předplatného. Předplatitelům nezobrazujeme reklamy.
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
autor: Jiří Hroník
_635330511473257143.JPG&id=21652)
