Uplynulý týden byl ve znamení výročí událostí 17. listopadu let 1939 a 1989. Na Albertově si je připomněl prezident Miloš Zeman a spolu s ním několik tisíc jeho stoupenců. „Ve svém projevu opakoval pan prezident mnohé z toho, co od něj slýcháváme. Pokud jde o jeho společnost, není pravda, že si nemohl vybrat. Je to přece jen prezident. Pokud si myslí, že je pan docent Konvička hoden jeho majestátu, pak nás to nemusí těšit. Ale dělat proti tomu můžeme jen to, že mu nebudeme oddaně naslouchat a při různých příležitostech mu budeme dávat najevo, že se nám jeho společnost nelíbí a že pokud se nepolepší, mu to naléhavěji sdělíme v příštích volbách, pokud se již nerozhodl, že se jich nezúčastní, jak to trochu svým chováním v poslední době naznačuje,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Zdeněk Zbořil.
Právě za společnost, v níž hlava státu svůj projev přednášela, se na ni snesla kritika z mnoha stran. A nešlo jen o sehrané topkařské trio Schwarzenberg, Kalousek, Ženíšek a poraženého kandidáta z přímé prezidentské volby Dienstbiera, od nichž se to vždy čeká, ale i od členů vlády Pelikána, Jurečky a dalších. Trochu jinak se vyjádřila ministryně pro místní rozvoj Karla Šlechtová z hnutí ANO, podle níž prezidentův projev je zneužíván mediálně i určitými skupinami. Když se účastnila vzpomínkové akce u Hlávkovy koleje, viděla tam ústavní činitele, spoustu seniorů, ale jen pár studentů, kteří přišli uctít památku Jana Opletala. „Kde byli studenti? A teď je tu stížnost, že je nepustila prezidentova ochranka položit květinu na Albertov. Přitom prezident má a musí mít ochranku. Myslím si, že to bylo trošku účelové,“ sdělila ministryně.
Hovořit o pomstě za loňský listopad neodpovídá skutečnosti
To se nedá říci o premiéru Bohuslavu Sobotkovi, jenž v rozhovoru pro páteční Hospodářské noviny uvedl, že Miloš Zeman v zásadě legitimizuje šíření xenofobie a nenávisti v naprosto extrémní podobě, což by demokratický prezident dělat neměl. Přitom oba vysocí ústavní činitelé si nedávno začali tykat a pochvalovali si smír, který mezi nimi po letech sporů zavládl. „Nejvíce bych souhlasil s názory a hodnocením paní Šlechtové. Ty tradiční protizemanovské kverulanty sice nemusíme brát vážně, ale když se k nim připojil i premiér a i jindy uvážlivý senátor Bublan, měl by to být signál pro Kancelář prezidenta i prezidenta samotného, že přestřelil a že se počet jeho kritiků může při každé další neomalenosti zvětšovat,“ poznamenává Zdeněk Zbořil.
Psali jsme:
Skutečnost, že Albertov obsadili v odpoledním čase Zemanovi příznivci, nebyla po chuti některým politikům či médiím. „Myslím si, že hovořit o pomstě za loňský listopad, jak se o tom píše a mluví v některých novinách a televizích, neodpovídá skutečnosti, i když pana prezidenta popularita tohoto okamžiku jistě potěšila. Ale stejně tak žádná ostuda netrvá déle než týden a nic není staršího než včerejší noviny. Spíše by však pan prezident mohl uvažovat o své tvrdohlavosti a také o tom, že přece jenom již patří mezi ty české politiky, kteří budou vzpomínáni pro svá slova a činy v minulosti, zatímco jejich aktuální postoje přestávají být zajímavé a významné pro budoucnost, i když je tomu tak v některých případech neprávem,“ myslí si politický analytik.
Páni rektoři si vyřizují spory s prezidentem na ulici
Místo loňských pečlivě zorganizovaných protestů proti prezidentovi se letos uskutečnilo několik rozdrobených a málo navštívených akcí, což si odpůrci hlavy státu chtěli vynahradit dodatečným připomenutím výročí o pět dnů později. „Ze strany ‚studentů‘ to bylo trochu pokrytecké, protože letošní 17. listopad byl oproti jiným výjimečný. Jednak se konal v době obav z teroristických útoků, o kterých si většina občanů České republiky myslí, že k nim může dojít i u nás, jednak loňská ‚vajíčková akce‘ dehonestovala, aspoň na čas, prezidentovy kritiky. Při náhradní akci na Albertově se kameramani České televize snažili ukázat, že se jedná o masovou demonstraci, po níž bude následovat dobývání Hradu. Na pány rektory jsem se už nedíval, protože ti si, soudě podle žaloby podané na prezidenta, pokoušejí vyřizovat s ním a na ulici své spory. Někteří z nich nejsou důvěryhodní z mnoha různých důvodů, o kterých se zde nechci rozšiřovat,“ podotýká Zdeněk Zbořil.
Ing. Miloš Zeman
K šestadvacet let starým událostem se v rozhovoru pro Deník vyjádřil první místopředseda TOP 09 Miroslav Kalousek, podle něhož listopad 89 připravila intelektuální elita bývalého režimu, což byly především zpravodajské služby, jimž bylo zřejmé, že režim hospodářsky kolabuje, a tudíž se musí něco stát. „Tito lidé věděli, že se to stane a chtěli to mít pod kontrolou. Ale protože jim do toho vstoupili studenti, divadelníci, masy lidí a spontánní touha po svobodě byla tak silná, vymklo se jim to z ruky. To ale neznamená, že to vzdali. Oni to nikdy nevzdali a trpělivým obsazováním pozic, zveličováním chyb, které logicky demokratické politické strany udělaly, a šířením kapek jedu skutečně dosáhli toho, že ve veřejnosti vyvolali touhu po něčem jiném než po demokratickém režimu, touhu po spasiteli. No a babišismus je vrcholná fáze snahy rozvědčíků realizovat to, co si naplánovali,“ vysvětloval Miroslav Kalousek.
Na situaci vyvolané migrační krizí získá politické body hnutí ANO
„Je známo, že nejsem obdivovatelem Miroslava Kalouska, ale velká část jeho citovaných vyjádření je pravdivá. Konečně i Petr Pithart, zakladatel Občanského fóra a první předseda české vlády, dvojnásobný předseda Senátu, už před lety mluvil o ‚dohodnutém předání moci‘. I s tím lze souhlasit, a kdo jiný než nejvyšší vládní a státní činitelé by nám po téměř čtvrtstoletí měl prozradit kdy, kdo, kde, s kým a o čem jednal? Snad bychom si to po těch letech už zasloužili. Pokud jde o obavy pana Kalouska z babišismu a řádění rozvědčíků – neupřesnil, zda z bývalého Sovětského svazu, ze Spojených států, Spolkové republiky Německo či odkud – doporučoval bych mu, když už nezkoumá své a svému okolí blízké aktivity, přečíst starého Alexise de Tocquevilla a jeho Starý režim a revoluce. Ani to jinak být nemohlo,“ říká pro ParlamentníListy.cz Zdeněk Zbořil.
Atmosféru letošního 17. listopadu výrazně ovlivnila migrační krize zmítající Evropou a čtyři dny staré teroristické útoky v Paříži. Nejrazantnější rétoriku volí poslanci Úsvitu – Národní koalice. „Já jsem přesvědčen, že pokud se nestane něco mimořádného, jednoznačně na této situaci získá body hnutí ANO. Pan Babiš totiž mluví srozumitelně a kupodivu nejen k těm, kteří se přistěhovalců obávají, ale i k těm, kteří tyto obavy nesdílejí. Nedělejme si iluze, že někteří si je dokonce, kvůli možnému ataku na zavedený trh práce, přejí. Je to u nás podobné jako v Německu. My zesměšňujeme Angelu Merkelovou jako idealistickou ‚multikulturalistku‘. Ale napadlo nás, že ani ona nemluví jen za sebe a svůj politický idealismus?“ přichází politolog s řečnickou otázkou.
Pro nadnárodní korporace bude lacinější Syřan a Afghánec než Slovák či Čech
A dodává, že německá kancléřka reprezentuje nejen zájmy své politické strany a vládní koalice, ale také těch – říkejme jim třeba nadnárodní korporace –, kteří předpokládají příliv levné pracovní síly do Evropy. „Když to řeknu v nadsázce, nebude pro ně lacinější Syřan a Afghánec než Polák nebo Ukrajinec? A nakonec než Slovák nebo Čech?“ poukazuje Zdeněk Zbořil. Postoje k přijímání migrantů nemusí ovlivnit jen nejbližší parlamentní volby, ale i přímou volbu. Až donedávna se podle zákulisních informací zdálo skoro jisté, že by do ní ČSSD mohla nominovat Miloše Zemana, to se ale změnilo. Naopak se objevila úvaha, že by nynější hlavu státu mohlo podpořit hnutí ANO. „To je hodně předčasné. V té úvaze je příliš mnoho by a kdyby,“ poznamenává Zdeněk Zbořil.
Mediální pozornost si prezident udržel i v závěru týdne, neboť kardinál Dominik Duka se v pátek v podvečer v Lánech modlil za představitele českého státu, oběti terorismu i rukojmí v Mali. Podobně významná bohoslužba se v lánském kostele konala poprvé od roku 1921, kdy jej stát zakoupil. Zpravodajské servery ještě před ní zveřejnily vyjádření „Stydím se za svého kardinála“, které na sociálních sítích publikoval literární historik Martin C. Putna. „Já se za pana kardinála nestydím, protože se jedná o mimořádnou osobnost mezi českými katolickými hodnostáři, a to bez ohledu na některá jeho vyjádření, kterým veřejnost neaplaudovala. Je mimořádně vzdělaný i ve věcech politických, rozhodně vzdělanější než někteří univerzitní docenti a profesoři. A význam jeho modlitby chápu jinak, přesně naopak než Putna,“ přiznává politický analytik.
Obyvatelé Krymu se po přerušení dodávek elektřiny Kyjevu do náruče nevrhnou
Z Ukrajiny přišly informace o tom, že na jihu země v Chersonské oblasti, sousedící s Krymem, byly odpáleny dva rozvodné stožáry na trase vedení na tento poloostrov. Krym se ocitl bez dodávek elektrické energie z Ukrajiny, ruské ministerstvo pro mimořádné situace vyhlásilo na poloostrově nouzový stav. Ruská strana po nepokojích a střetech poblíž stožárů v posledních dnech viní ukrajinské nacionalisty, ukrajinská média informovala, že už v pátek v noci se střetla asi stovka příslušníků národní gardy se členy „občanské blokády Krymu“, kteří bránili v přístupu k poškozeným stožárům. Několik krymských Tatarů zapojených do blokády prý utrpělo zranění. Gardisté sice nestříleli, ale prý bili protestující pažbami.
„Jestli si organizátoři této záškodnické nebo teroristické akce slibovali, že se po ní obyvatelé Krymu vrhnou do objetí Kyjeva, museli to být velcí hlupáci. Dokonce bych se ani nebránil uvažovat o tom, že to mohla být provokace druhé strany. Reakce nemůže totiž být jiná než ‚dál od Kyjeva‘, nebo dokonce žádost o pomoc v Ruské federaci. To se sice může líbit některým desperátům, dokonce i těm, kteří sedí v EU a NATO, ale pro Ukrajinu to může znamenat jen to, že dnes všichni vědí, kdo je nepřítel, kdo vyřadil z provozu nemocnice a továrny, obchody a rekreační zařízení, která jsou pro Krym ekonomicky významná, a že se proti nim organizují a zřejmě budou organizovat teroristické akce, které ve srovnání s útoky v Paříži jsou mnohonásobně nebezpečnější. A až bude vyhlášen výjimečný stav na Krymu nebo třeba v Oděse, mohou si o své klidné budoucnosti nechat jen zdát,“ upozorňuje Zdeněk Zbořil.
Válka proti terorismu – tři slova, která zničila demokracii v Americe
V minulém týdnu se Francie a Rusko dohodly na koordinovaném vedení útoků na pozice Islámského státu v několika syrských městech. „Do vaší oblasti pluje flotila s francouzskou letadlovou lodí, navážete s nimi přímé spojení a budete se k nim chovat jako ke spojencům,“ byl příkaz prezidenta Vladimira Putina, kterého citovala agentura TASS. „Je klíčové vyjednat plán společné operace na moři i ve vzduchu,“ dodal. „Vzhledem k tomu, že po čtyřech letech ničení Sýrie – viz Bašár Asad musí odejít! – a verbální války s tzv. Islámským státem vstoupila na bojiště vojska Ruské federace, se dějí věci nečekané. Hollandova zahraniční politika je ve Francii kritizovaná, ale má také své obhájce. Francie bojuje na několika frontách v Africe, v Asii, v Paříži a tedy teď už v Evropské unii,“ připomíná politolog.
A doporučuje nezapomínat na prezidenta Françoise Hollanda a jeho aktivity okolo Ukrajiny. „Myslí-li si někdo, že Putinovo prohlášení znamená ‚americké agresory utopíme v čínském moři‘, velmi se mýlí. Francouzskému prezidentovi jde o trůn a je ochoten válčit kdykoli a kdekoli. Jen tak trochu dobíhá za ruskou vojenskou strategií a diplomacií, ale nezbývá mu nic jiného než dostát francouzským závazkům v NATO a Evropské unii. A tam se spíše čeká na ‚rozmrznutí‘ konfliktu na Ukrajině a na válku na Východě. A také musíme, dovoluji si připomenout, správně číst v roce 2005 publikovaný článek Zbygniewa Brzezinského ‚Tři slova, která zničila demokracii v Americe‘. Ta slova jsou ‚válka proti terorismu‘ a je to memento nejen pro Spojené státy, ale i pro Francii,“ tvrdí Zdeněk Zbořil.
Měli bychom si být vědomi, čí zájmy ve skutečnosti kancléřka Merkelová hájí
Německá kancléřka a šéfka CDU Angela Merkelová je neoblomná ve svém postoji k migrační krizi a na sjezdu bavorské CSU odmítla zavést horní hranici počtu uprchlíků, které by bylo Německo ochotné přijmout v příštím roce. Snížení počtu uprchlíků chce dosáhnout díky mezinárodnímu řešení. „Megavýzva“ spočívající ve velkém počtu uprchlíků podle ní musí být řešena tak, aby Evropská unie neutrpěla trvalé škody. Její postoj nezviklalo ani to, že sjezd CSU, kde byla hostem, před jejím vystoupením schválil velkou většinou usnesení s požadavkem na stanovení horní hranice počtu uprchlíků v Německu. Sesterská CSU v posledních měsících na kancléřku naléhá, aby přitvrdila svou politiku vůči uprchlíkům.
Mgr. František Bublan
Zdeněk Zbořil v té souvislosti připomíná nedávný seminář v Evropském domě v Praze, který uspořádal europoslanec za KSČM Jiří Maštálka. „Během něj se bývalý velvyslanec v Itálii, na Maltě a ve Vatikánu, germanista a vysokoškolský učitel Jiří Holub zeptal, zda při kritice nebo obhajobě rozhodnutí prezentovaných Angelou Merkelovou si jsme vědomi, jaké a čí zájmy německá kancléřka hájí. Nejde přece jen o CDU/CSU a jejich voliče, o občany Německa, ale také skupiny, které mají finanční a ekonomické zájmy. Těm přece jde o levné pracovní síly do Evropy, vyhovuje to i bankovním domům, které kontrolují existenci ‚daňových rájů‘, o něž se zasloužil například bývalý předseda vlády a dlouholetý ministr financí Lucemburska Jean-Claude Juncker, dnes předseda Evropské komise,“ poukazuje politolog.
Noty evropským politikům připravuje „finanční říše zla“
Vůbec ho ani nepřekvapilo, že se Jiřímu Holubovi nedostalo žádné odpovědi. „Já si ‚neoblomný postoj‘ obou výše zmíněných – Merkelové a Junckera – mohu vysvětlit jen daty z jejich curriculum vitae. A také tím, že si všímám, jak se téměř nulová pozornost věnuje růstu zisků evropských i zahraničních bankovních domů a mezinárodních finančních institucí v souvislosti s ‚migrační krizí‘ dnes vlastně už celosvětovou. Žádné ‚darebné státy‘ nebo darební politici, ale ‚finanční říše zla‘ připravuje noty evropským politikům, včetně těch zdánlivě nejsilnějších a ‚nejodvážnějších‘,“ konstatuje pro ParlamentníListy.cz Zdeněk Zbořil.
RNDr. Jitka Seitlová
Divný je pohled na Evropu ve světle stále otevřené náruče kancléřky Merkelové, Hollandova prohlášení, že jsme ve válce, vyhlášení výjimečného stavu ve Francii, nejvyššího stupně pohotovosti v Bruselu, budování plotů na některých hranicích uvnitř Schengenu. Ale třeba i ve světle středečních slov předsedy Evropské komise Junckera, který de facto podpořil projekt dvourychlostní Evropy, když řekl, že Evropská unie bude muset změnit svůj rámec, aby některé země mohly postupovat ve všem společně, a jiným aby umožnila menší účast. „Situace je zmatená vizuálně a mediálně, ale vše běží v zájmu těch nejbohatších a nejmocnějších. Telerealita vymývá mozky všem, dokonce i těm, kteří se domnívají, že věcem rozumí,“ myslí si politolog.
Čeští tovaryši tovaryšů se uznávanému publicistovi nedokázali omluvit
A pro své tvrzení má připravený i výmluvný příklad. „Ještě před několika dny označili Jana Petránka už vzpomenutý Martin C. Putna a také, myslím, Alexander Mitrofanov za Putinova stoupence, protože použil slovo válka pro popis stavu věcí na Ukrajině a v jiných částech světa. Vida, dnes už od Petránka opisují prezidenti, ministři a komisaři a čeští tovaryši tovaryšů se nedokázali panu Petránkovi ani omluvit. Podobné je to se šumy okolo ‚dvourychlostní Evropy‘. Kdo všechno byl hrdinou při obhajobě nebo odmítání tohoto slovního spojení? Vzpomeňme si na předvolební klip senátorky Jitky Seitlové dnes s hořkou ironií kolující na internetu! Někteří jsou si zase rovni, a někteří rovnější. Pěkný chlívek, řekl by George Orwell,“ uzavírá Zdeněk Zbořil své pravidelné ohlédnutí za politickým děním minulého týdne.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
