Dnes si připomínáme tři roky od úmrtí Václava Havla. Myslíte si, že se za ty tři roky nějak proměnilo vnímání Havla? Jak hodnotíte význam Václava Havla, jeho činy a myšlenky, politickou ideologii a i chyby, které udělal?

Bohužel jsme svědky tendence si Václava Havla privatizovat. Stoupenci z něj dělají boha, odpůrci ďábla. Ztrácíme schopnost jej racionálně analyzovat. Přitom neexistuje v naší minulosti barvitější osobnost. Havel byl originální ve schopnosti naslouchat lidem, vciťovat se do nich i do dění ve společnosti. Citlivě rozpoznal znělé i falešné struny. Díky tomu dokázal být dirigentem orchestru Charty 77 i tím, kdo opanoval prostor v listopadu 1989. Zakládal si na slušnosti, neokázalosti, zároveň ale uměl skloubit role stratéga, taktika, dramatika a politika.

Havlova potíž se vyjevila až poté, co se stal prezidentem. Byl odkázaný na kontakt s lidmi, svými přáteli, oponenty i lidmi zcela obyčejnými. Na Hradě byl najednou odstřižený od reality a podléhal ne vždy poctivým rádcům a ne vždy rozumným ideologiím. Dokázal například odhadnout nebezpečí Klausova pojetí politiky a ekonomiky, v zahraniční politice ale slepě naskakoval na neokonzervativní propagandu. Od humanistického pacifismu dospěl až k humanitárnímu bombardování. Přesto bychom měli více společně kultivovat jeho odkaz, než o jeho osobu či dědictví válčit.

Prezident Miloš Zeman v tomto roce proslul postoji a výroky k zahraničně politickým událostem, které se ne vždy všem líbily, a část společnosti pobouřil i svými vulgarismy. Myslíte si, že kvůli tomu by měl odejít do politického důchodu, nebo zatím na „smetiště“ historie české politiky nepatří? Má ještě vlastně Zeman společnosti co říci?

Miloš Zeman by se stejně na smetiště dějin uklidit nenechal. Je výraznou a vícerozměrnou osobností. Kdyby chtěl, měl by co říci. Bojím se ale, že si zvolil snadnější cestu politické celebrity, jež svými výroky jen hloubí příkopy ve společnosti a magnetizuje fanklub svých nejvěrnějších. Hodně se o něm mluví, ale zemi nijak neprospívá.