Odstartovali tak vědomě novou českou vlnu anonymních urážek. Poslat textovku se vzkazem, který by většina lidí těžko svedlo „zoči-voči“, je přece tak snadné. Odcizující se lidé si zprostředkovaným způsobem komunikace „vyřizují“ široké spektrum věcí, od mezinárodního obchodu po „intimitu“ rozchodu s partnerem. Proč ne třeba také svou nechuť či nenávisti vůči představitelům státu. Ač ti toho mohou snadno zneužít v politickém boji.

Je to každopádně podnětný stav věcí, který ve mně urychlil rozhodnutí psát po několika letech znovu na téma veřejné dění a moderní komunikační prostředky.

SMSky mají zde blizoučko k elektronickým diskuzím, kupříkladu pod nejrozličnějšími články. Část redakcí po špatných zkušenostech diskuze zrušila, neboť začasté o žádné diskuze nejde. Jiné je aspoň trochu regulují. Nezanedbatelná skupina médií nechává vše plynout dle mínění Osudu. Zčásti, aby si zjistili mínění dému, z větší části proto, jelikož nehodlají vyhazovat peníze za dohled anebo se bojí ztráty čtenosti. Návštěvnosti těch, kteří zde mohou do aleluja vykládat, že nějakému problému „taky rozumějí – a líp“. Bez ohledu na realitu.

Zdůrazňuji to celé proto, jelikož specialisté, kteří systematicky porovnávají, řekněme, kyberrozpravy u nás a v zahraničí, unisono zmiňují, jaké jsme „Kalouskovy jedničky“ v nevěcnosti, sprostotě a shazování odlišných názorů. V zásadě se k tomu připojuji tvrzením, že znám jediný český elektronický deník, kde jsou čtenáři pěstovány skutečné výměny názorů; hrubost či dojmologie se prakticky nevyskytují. Někdy pak jde doslova o disputace, z nichž lze poznat vysokou myšlenkovou úroveň aktérů. Zmiňovat tento u nás unikátní případ nicméně nebudu, protože bych mu tím udělal medvědí službu.

Představitele periodik a webů, kde výlevy údajnou anonymitou obluzených konzumentů neřeší, eventuelně tak činí málo, autory nabádají, aby reakce nečetli. Prý je to zpravidla informačně nedobytná ztráta času a přímý způsob, jak ztrácet o krajanech iluze.