Téma dění kolem ÚSTRU by vydalo hned na několik debat, proto budu možná obsáhlejší. Problémy kolem ÚSTRU nejsou totiž dnešního data. Prakticky od doby, kdy USTR vznikl, se na něj valí kritika z odborných i politických kruhů. Do vínku dostal problémy, které se časem znásobily. Nesouhlasil jsem však s nynějším odvoláním ředitele Hermana, protože výtky, které proti němu zněly, byly často velice vágní. V době působení D. Hermana jako ředitele vidím navíc jako důležité, že došlo k postupnému navazování kontaktů s dalšími vědeckými pracovišti (výsledkem byla například velice povedená konference k 90. výročí vzniku KSČ v roce 2011, realizovaná s ÚSD AV ČR). Nelze ani pominout důležitou funkci, kterou ústav hraje v osvětových projektech, zaměřených na doplnění znalostí v dějepisu pro žáky i studenty.

Je pochopitelné, že stále existuje i spousta výhrad. Je potřeba, aby vědecká práce v tomto ústavu byla důkladnější a interpretace naší minulosti probíhala za použití moderních odborných metod. Neznamená to tedy jen okomentovat materiály, jež se vyberou z archivu. A určitě je potřeba digitalizovat dokumenty tak, aby byly přístupny pro širší veřejnost (např. na webových stránkách ústavu v rámci digitální studovny).

Pokud jsou však za Hermanovým odvoláním problémy odborného rázu, mělo podle mého názoru ze všeho nejdřív proběhnout vědecké zhodnocení práce ústavu ze strany domácích a zahraničních odborníků. Teprve na základě takového hodnocení se mělo sáhnout k personálním změnám, které by pak měly své logické opodstatnění. Takto lze odvolání Dana Hermana prezentovat jako momentální politické rozhodnutí.