Jak se Vám jako člověku, který toho o kauze H-Systemu tolik ví, poslouchají úvahy předsedy Ústavního soudu Pavla Rychetského, že H-System je příkladem selhání nejen justice, ale i českého státu v 90. letech?
Já si myslím, že justice neselhala. Ta se pohybuje pouze v těch mantinelech, které jí dá zákonodárná moc, jejíž součástí byl pan Rychetský jako senátor za Strakonice od roku 1996 do roku 2003. A jak ty mantinely, které dá zákonodárná moc, aplikuje na celospolečenský život vláda, tedy výkonná moc. Její součástí byl pan Rychetský jako místopředseda vlády za premiérů Mariana Čalfy, Miloše Zemana i Vladimíra Špidly, za Zemana i šéfem Legislativní rady vlády a za vlády pana Špidly byl i ministrem spravedlnosti.
Nedá se ale předpokládat, že by ten zmíněný výrok myslel Pavel Rychetský na sebe, tak určitě nevyzněl. Neměl by však vzhledem ke zmíněné profesní dráze a k tomu, že už patnáct let sedí v křesle předsedy Ústavního soudu, vědět nejlíp, že justice selhala?
Pokud bychom se bavili o trestní kauze H-System, tak v ní rozhodně neselhala. Pokud se budeme bavit o konkurzním řízení, které letos druhého listopadu „oslaví“ dvacet let od vyhlášení konkurzního řízení, tak z toho, co o té kauze vím ke dni vyhlašování prvního rozsudku, což bylo 19. února 2004, tak tam si také myslím, že neselhala. Můj osobní názor na to, proč je ten problém nyní takový, je, že určité skupiny osob prováděly různé převody majetku, sepisovaly smlouvy, dodatky, které zapříčiňovaly další a další občanskoprávní spory, které musel správce konkurzní podstaty vést proti těmto osobám. A pokud se tyto občanskoprávní spory neukončí pravomocným rozhodnutím, tak konkurz nemůže být uzavřen s konečnou platností. A to je problém. Jestli něco selhalo, tak mohl selhat leda systém v tom, že justice mohla jednat jen v mezích mantinelů, které měla nastaveny od zákonodárců.
Fotogalerie: - Babiš řeší H-System
Fotogalerie: - Lidé, které chtějí vystěhovat
V neděli se sešli k debatě za účasti premiéra Andreje Babiše členové stavebního bytového družstva Svatopluk a Martin Junek, který družstvo v poslední době v médiích zastupuje, mimo jiné řekl: „Doktor Kydalka k tomu případu od začátku přistupoval velmi zaujatě, byl přesvědčen již od počátku, že pan Smetka a naše vedení jsou kriminálníci“. To mě opravdu pobavilo, jako by byl pan Smetka neviňátko, jemuž jenom nevyšlo podnikání. Ale přesto, co říkáte výroku zmíněného Junka?
To je absolutní nesmysl. To jsou pouze proklamace, které družstvo Svatopluk – nevím, které konkrétní osoby – psalo už před deseti nebo patnácti lety na svých internetových stránkách. Datuje se to od chvíle, kdy se ode mě vyslýchající a samozřejmě obžalovaní pánové Král a Středa dozvěděli, že existuje problém, za který byli oba pánové obžalováni a následně i odsouzeni. Když jsme zjistili, že v těch Horoměřicích někdo bydlí, tak jsem se jich tázal, na základě čeho tam bydlí, jestli platí nějaké nájemné a komu. A většinou všichni odpověděli, že tam bydlí od tehdy a od tehdy, platí nájemné tolik a tolik a platí ho družstvu Svatopluk. Potom jsem se jich ptal, jestli jim je jasné, že minimálně pozemky, na nichž domy stojí, jsou stále v konkurzní podstatě H-Systemu. Někteří řekli ano, jiní ne. A když jsem se jich ptal jednotlivě, jestli jednali se správcem konkurzní podstaty ohledně toho, že ten pozemek používají, jak ho mohou používat, do kdy, jestli mu platí nějaké nájemné, tak říkali, že to zařizuje družstvo. Ale z našich zjištění k 19. únoru 2004, datu prvního rozsudku, nejpodrobnějšího a největšího, který se tenkrát týkal všech šesti obžalovaných, nevyplývalo, že by družstvo Svatopluk se správcem konkurzní podstaty spolupracovalo. Naopak když jsem se snažil zjistit, kolik družstvo prostavělo, protože jsme správce konkurzní podstaty v té věci vyslýchali dvakrát, protože se kauza vyvíjela, tak se objevovaly neustále nové a nové skutečnosti. Musel jsem je řešit za pochodu a poté, co jsem jim řekl, aby jednali se správcem, že jsou na konkurzní podstatě a riziko je takové, že to možná zaplatí potřetí, jsem dospěl k závěru, že jsem se stal jejich nepřítelem. Najednou otočili a začali tvrdit, že to ten Smetka určitě myslel dobře. Přitom si vůbec neuvědomovali, že jejich „nepřítelem“ není soud, kterému podávají tyto informace, ale jejich protivníkem v té věci jsou obžalovaní. A myslím, že to nepochopili do dneška.
Psali jsme:
Na vývoji posledních dnů je zajímavé, že předseda Nejvyššího soudu Pavel Šámal se omluvil za průtahy řízení v kauze H-Systemu a vyzval stát, aby do ní vstoupil a odškodnil poškozené. Jste pro, abychom se na ně jako daňoví poplatníci všichni složili?
No i v dobách krize našel Miroslav Kalousek jako tehdejší ministr financí a Petr Nečas jako tehdejší premiér prostředky na církevní restituce. Proč by je stát nenašel teď?
Hlavně si nejsem jistý, z jakých peněz kterého státního orgánu by to odškodnění, o němž mluvil profesor Šámal, mělo jít. Pokud by to bylo za průtahy v konkurzním řízení, dovedu si představit, že by šlo od Ministerstva spravedlnosti. Ale pokud by to nebylo za průtahy v řízení a bylo by to jen proto, aby se ta věc ukončila, tak odkud by ty peníze šly? A to se bavíme o tom, že by se měli odškodnit všichni podvedení. Přitom jen z toho, co bylo vloženo do projektu pana Smetky poškozenými, jsme na 980 milionech.
Sice jste řekl, že to nejde, aby je stát odškodnil, ale mně připadá pravděpodobnější i vzhledem k angažování premiéra Andreje Babiše, prezidenta Miloše Zemana, senátora Jiřího Čunka a dalších politiků v této věci i výše zmíněnému doporučení předsedy Nejvyššího soudu, že k tomu dojde. Jak to dost neobvyklé počínání politiků vnímáte?
Pan prezident se snaží, to chápu, je to hlava státu, zajímá se o tyto věci, proti tomu nic nemám. Stejně tak nemám nic proti tomu, že se do kauzy vkládá premiér Babiš, i když to mě trochu překvapilo, protože za čtrnáct let od našeho prvního rozsudku se o to nikdo z takto vrcholných politiků nezajímal. A proč se angažuje pan Čunek, to vůbec nechápu. Pokud je mi známo z médií, tak se pan Čunek už dříve snad angažoval, aby byl pan Smetka podmíněně propuštěn. Dokonce za ním chodil do vězení. Ať pan Čunek sdělí, co s panem Smetkou projednávali na návštěvách v pankrácké věznici, kde byl pan Smetka zařazen jako knihovník.
Petr Smetka si odseděl celých dvanáct let, tedy maximální trest, který jste mu mohl uložit. Je to za rozvrácení spousty lidských životů adekvátní trest?
Když pan Smetka vyšel ze soudní síně po mnohahodinovém rozsudku, který jsme vyhlašovali, tak novinářům řekl, že je rád, že v této zemi už není trest smrti, protože by ho jinak dostal. Nedostal, kdyby bylo možné udělit trest smrti, tak by se určitě nedával za majetkovou trestnou činnost. Ale je pravda, že jsem panu Smetkovi při zdůvodňování rozsudku sdělil, že trest, který dostal, je v maximální míře, ale že je škoda, že nemůže dostat víc, protože by si to bezpochyby zasloužil. Za to, že podvedl skoro 1100 lidí, z nichž někteří skončili tak, že bydleli v zahradních domečcích a měli dluhy poté, co se nechali zlákat do H-Systemu, eventuálně později do družstva. A je třeba si položit i otázku, kolik lidí bylo ve Svatopluku a kolik z nich bydlí. Ke dni našeho rozhodování v únoru 2004 měl Svatopluk přibližně 600 lidí, ale v Horoměřicích jich bydlí jen šedesát. A něco málo ve Velkých Přílepech, kde se domluvili se správcem konkurzní podstaty na náhradách. Ale co ti ostatní ze Svatopluku, ti bydlí kde? Bydlí tam, kde si prostřednictvím H-Systemu předobjednali? Pokud je mi známo, tak nebydlí.
Ing. Miloš Zeman
Ty nedostavěné a objednavatelům právně nepřevedené nemovitosti ze zkrachovalého H-Systemu spadly do konkurzní podstaty už na konci 90. let. Ale šedesát lidí si domy a byty dostavělo vlastními silami, přestože insolvenční správce s nimi od té doby vedl spor o vlastnictví k nemovitostem a současně o jejich vyklizení. Když se teď politici tak berou za těch šedesát lidí, je to návod pro ostatní, že je lepší si počínat v rozporu s právem než podle práva?
To bych nechtěl hodnotit. Jenom připomenu, že správce konkurzní podstaty pan doktor Monsport dosáhl v roce 2001, nebo 2002 u některého ze soudů rozhodnutí, že družstvo Svatopluk se mělo zdržet jakýchkoli aktivit na té konkurzní podstatě. Ale oni to nerespektovali. Ale pozor, jim nepatří ani ty domy, ty jsou majetkem družstva. Ale jaké mají podmínky, za nichž je může člen družstva odkoupit, netuším. To už bylo mimo rámec našeho trestního řízení. Každopádně v letech 2004, 2005, pokud si dobře pamatuji, tam ti lidé byli v nájmu. Mě by zajímalo, jak se jim povedlo, že ty domy byly postaveny na pozemku z konkurzní podstaty, jakým způsobem docílili toho, aby na katastru nemovitostí byly převedeny na Svatopluk. To je mi dodnes záhadou.
Zaujalo mě vyjádření advokátky Kláry Samkové, že si členové družstva Svatopluk osobují výjimečné postavení v rámci konkurzního řízení, vlastně spoluokrádají své spolunešťastníky, kteří v H-Systemu rovněž uvízli nemalými částkami, a svým jednáním prohlubují jejich ztrátu, chovají se tedy uzurpátorsky, nečestně, nemorálně a v podstatě vydírají veřejnost – a to na úkor ostatních spoluvěřitelů. Na čem se nadřazené postavení těch šedesáti bydlících členů Svatopluku může zakládat?
Nemyslím si, že by to měla být nějaká elita. Pan Smetka měl asi velmi dobré známosti, o nichž se několikrát při výslechu, který trval dva a půl pracovního dne, zmiňoval. Chlubil se tím, kdo za ním chodil do kanceláře, s kým jednal, s kým zakládal společnosti. Dodnes si pamatuji, že když jsme měli pauzu při jeho výslechu, tak když se vracela přísedící, tak viděla, jak kolem něj stojí tři jeho advokáti a hučí do něj, ať nevypovídá. Tak jsme ho před pokračováním výslechu znovu poučili a zeptali se, zda bude pokračovat ve výpovědi. A když řekl ano, tak se tam někteří lidé začali rosit.
Jiří Čunek
H-System nebyl jediný způsob, jak byli jednotlivci nebo i stát v devadesátých letech připraveni o majetky. Tak jako existuje Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu, tak předseda KSČM Vojtěch Filip občas zmiňuje, že by se měl zřídit Úřad pro vyšetřování zločinů privatizace. Měl by své opodstatnění? Je šance, že by se dalo něco z těch divokých 90. let zachránit?
V trestním zákoníku existuje větička, která říká, že pokud se páchala nějaká trestná činnost v souvislosti s privatizací, tak je promlčecí doba dvacet let. Takže většina těch věcí typu padlých bank z poloviny devadesátých let je už passé. To by mohlo mít význam jedině z hlediska historického, zabádat si v tom, jaké cesty se používaly, aby se majetek dostal ven, a podobně. Ale má cenu kvůli tomu zakládat zase nějaký státní úřad? Nemáme jich už tak dost?
Takže ty z devadesátých let všelijak přelité majetky zůstanou tam, kam byly přeparkované?
Jak se říká, kde není žalobce, není soudce. Dnes se s odstupem času můžeme dohadovat o čemkoli, ale to budou jen spekulace. Ale pokud má někdo zájem na zkoumání tzv. zločinů privatizace, pan Filip je poslanec, tak ať si to iniciuje po poslanecké linii, ale já smysl takového úřadu nevidím. Jak to fungovalo, lidi stejně vědí. V prvopočátcích bylo to, že banka dala úvěr třeba třicet milionů na nákup nějaké nemovitosti, což byla nějaká rozpadlá pastouška, peníze někam zmizely, nejmenovaný podnikatel zkrachoval, no a bance zůstal ten domeček, co měla v zástavě. V kauze, o níž se bavíme, jsme vyslýchali jako svědky představitele bank a oni tvrdili, že tehdy byla taková doba. Nemohl jsem jim nepřipomenout, že první banky vznikaly už někdy ve 13. století v severní Itálii a systém se postupně vylepšoval. Ale vždy banky fungovaly na základě stejného principu: „Chceš půjčit peníze? Máš něco, z čeho to budeš moci splácet? Máš něco, co bychom ti mohli případně zabavit a zrealizovat?“ No a tady některé firmy postupně sloučené v H-Systemu nakoupily pozemky třeba za 150 tisíc, šly za nějakým znalcem, ten jim je ocenil na desetinásobek nebo dokonce i stonásobek, oni na to dostali úvěr 70 milionů, i když to pořád byly jen polnosti. Žádné územní rozhodnutí, žádné rozhodnutí o umístění staveb, žádné stavební povolení, nic. Přesto ty pozemky nabyly během krátké doby stonásobnou hodnotu. To byl případ většiny pozemků, které byly v H-Systemu. Obžalovaní se pak snažili svou obhajobu stavět na tom, že pozemky koupili za peníze svých klientů. To vůbec není pravda. Ty pozemky byly v H-Systemu už v roce 1994, kdy začali nabízet tenhle projekt.
_profil_top.jpg)
Za jak sofistikovaný podvod H-System považujete?
Nebyl ani tak složitý svým průběhem, ale tou materií. Vezměte si třeba to, že až někdy do konce roku 1997, než byl podán návrh na konkurz, nebyl pan Smetka nikdy statutárním zástupcem H-Systemu, ani v dozorčí radě, ani v představenstvu. V čele představenstva se střídali pánové Tůma, Eliáš a Vítek. A ještě než byl podán návrh na konkurz, tak tam měl podpisové právo řidič pana Smetky. Tak to tam fungovalo. A když někdo říká, jak to, že se nedohledaly peníze, které tam ti lidé zaplatili, tak to má jednoduché vysvětlení. V té době se mohly jakékoli platby provádět cash. Neexistovala povinnost provádět nad určitou hranici platby bezhotovostně. No a tihle tři pánové, co jsem jmenoval, docházeli do Komerční banky, kde vybrali peníze cash, převedli je do pokladny H-Systemu a odtamtud šly různými cestami do dalších společností na jiné megalomanské projekty pana Smetky pod názvy „půjčka“ nebo „vratka půjčky“. Přitom jak by ty společnosti měly nějaké prostředky, z nichž by to mohly půjčit, když nevykonávaly žádnou činnost. Zaměřil jsem se na tyhle účetní doklady od milionu výš. A se znaleckým posudkem, který byl podrobně zpracován, jsme se lišili jen o pár milionů. Stačilo načíst jen tyhle částky, peníze mizely do těch společností. A ty společnosti buď postupně fúzovaly do H-Systemu, a pokud ne, tak zkrachovaly. Ztratily se v nich účetní doklady, a protože se platilo cash, tak se to nedalo dohledat.
V úvodu jste připomněl, že v trestní kauze H-System jste vynesl rozsudek 19. února 2004, evidentně máte to datum pevně zafixované. Jak dlouho celé řízení trvalo a můžete na něčem přiblížit, jak bylo rozsáhlé?
Na stůl jsme ji dostali 6. srpna 2001, jde tedy o dva a půl roku. Nejvyšší nebo Ústavní soud, to už si přesně nepamatuji, spočítal, že jsme v té věci měli 175 jednacích dnů a vyslechli víc než 750 svědků. Trochu to odlehčím, občas říkám, že jsem měl na rok a půl nacpaný diář jako Karel Gott. Nemohlo se to soudit dennodenně, i když se mi tam střídaly protokolující úřednice, tak musely být nějaké pauzy, aby se protokoly vůbec mohly přepsat. Když se to začalo soudit, tak od prvního ledna 2002 začala platit novela Trestního řádu, podle níž se směla v trestním řízení používat nahrávací zařízení. Teprve od dalšího roku to bylo povinné. Když jsme s touhle kauzou začínali, tak jsme si mohli vybrat, jestli už nahrávat, nebo ještě protokolovat. Já jsem si vybral nahrávání, protože kdybych to měl všechno přediktovávat do protokolu, tak tam sedím ještě dnes. Takže všechno, co se v jednačce událo, je nahráno. Včetně toho, že jsem advokáty vyzval, aby poslouchali, co říkají svědci nebo obžalovaní, a nečetli si noviny. Jednomu z nich jsem řekl, že by nám tedy o přestávce mohl přednést přehled denního tisku.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
