Tak jste kritizován za to, že prý podezíráte náčelníka generálního štábu Řehku z toho, že chystá mobilizaci. On prý nic takového neřekl. A vy přitom už předem hlásíte, že mu svoje děti nedáte. Co k tomu říci? Cítíte se ohroženi aktivitami vedení Ruské federace?
Pokud vím, náčelník generálního štábu zcela jasně řekl, že v případě konfliktu NATO s Ruskem, bude naše země aktivním účastníkem tohoto konfliktu od první minuty. Také ve svém projevu řekl, že válku vyhrávají lidé, nikoliv zbraně, a současný personální model naší armády je podle něj neudržitelný. Dále řekl, že se máme poučit z odhodlání Ukrajinců, jak válčit proti silnějšímu nepříteli a neměli bychom se jen spoléhat na spojence.
Také jsem si pamatoval jednu ukrajinskou raketu, která v Polsku zničila valník s obilím a zabila dva nevinné lidi. A velmi zřetelně jsem si pamatoval, jak na to reagovala naše kriegsministryně i další političtí představitelé. Pak jsem se dozvěděl, že Poláci věděli, odkud ta raketa byla a přesto tvrdili, že je spolehlivě z Ruska... pak se ale lekli vlastní odvahy a pro jistotu čekali na prezidenta USA, aby v té třetí světové válce nezůstali proti Rusku bez Velkého bratra.
Anketa
A tak jsem jim svým článkem rovnou předem zahlásil, že jim pro takovou válku svoje děti nedám. Můj článek měl velký ohlas. Tak velký, že mi ho Facebook smazal, protože prý porušoval jejich pravidla komunity, ačkoliv v článku nebylo žádné sprosté slovo, naopak hemžilo se to tam výrazy táta a máma.
Náš vrchní cenzor Jan Cemper na moje lži okamžitě upozornil, zveřejnil bez dovolení moji fotografii i adresu a samozřejmě to myslel dobře... není možné, aby si kdejaký Vidlák otevíral hubu na vrchnost, obzvlášť, když se tu demokraticky a evropsky hodnotně připravujeme na velkou vojnu s Rusem... ale dopadlo to jako vždycky. Nikdy jsem neměl takový nápor čtenářů. Budu muset panu Cemperovi poslat lahev mého portského. Bohužel neznám jeho adresu... Žádný z mých kolegů dezolátů a mírových štváčů jaksi nemá potřebu mu narušovat soukromí. Lahev tedy vypijeme s kamarády na jeho počest.
Jeden ze svým „ulítlých“ výroků pronesl pan Vrabel, který tvrdí, že Česko chce shazovat na Rusko jaderné hlavice. Které ovšem nemá. Pomáhají hnutí, které demonstruje proti vládě, taková prohlášení?
Je den ode dne těžší být na straně pana Vrabela. Obzvlášť když sleduju, jak původní protest proti drahým energiím a nečinnosti vlády pomaloučku mizí v dáli a místo toho se vynořují témata, která se situací demonstrujících souvisejí jen velmi okrajově.
Zřejmě si to nemyslím jen já, protože počet demonstrujících setrvale klesá. I když se jich na výzvu pana Vrabela stále dokáže sejít pěkná kupa, pokud si někdo ve vládě vynese počet demonstrujících v grafu, může si bez problémů najít den, kdy na pódiu už bude jen pan Vrabel sám.
Jestli české atomovky nad Ruskem, či vystoupení z OSN a podobné výroky, tento poslední den oddalují, nebo spíše přibližují, to se dozvíme možná dřív, než bych to dokázal analyzovat.
Existuje vůbec ještě to zmíněně hnutí? Pan Havel na Letné měl dost řídký dav, byl-li to vůbec dav.
Už na první demonstraci zaznělo, že problémy lidí, kvůli kterým na demonstraci přijeli, mají řešení. Ale nikdo zatím nedokázal říci, jak donutit vládu, aby takové řešení použila. Stejně tak nikdo nedokázal navrhnout postup, který by vedl k pádu vlády a předčasným volbám. Ultimáta byla vyslovena, ale nic nenásledovalo.
Když není vytyčena cesta k cíli, tak je mnohem více slyšet, jak se lidé hádají, kudy se půjde. Ono to vlastně ani jinak být nemůže. Když se neví, tak se tápe. Když se tápe, dělají se chyby, když se dělají chyby, leckoho to přestane bavit.
Nové složenky navíc nepočkaly, až se demonstranti k něčemu doberou a bylo nutné je zaplatit. A pak znovu a znovu. Když třikrát zaplatíte za energie a na Václaváku se sice dozvíte, co by se mělo udělat, ale nedozvíte se, jak to udělat, tak si pak řeknete, že bude lepší spolehnout se na vlastní ruce a prostě to zkusit nějak přežít.
Pokud bych ale měl nějak shrnout poučení ze tří měsíců demonstrování, tak nemohu říci nic jiného, než co jsem říkal už v září. Jsme příliš malá země, než abychom si mohli dovolit víc protestních hnutí, než jedno. Jsme příliš malá část české populace, než abychom si mohli dovolit víc, než jedno pódium. A jsme příliš Češi, než abychom si mohli dovolit rozkol. Jirka Havel i s odborníky to teď na Letné zjistili na vlastní kůži.
Lidé na „Black Friday“ nakoupili ve slevách jistě i nějaké ty vánoční dárky. Průzkumy říkají, že rozhodně za Vánoce neutratí letos méně. Jak to registrujete ve svém okolí?
Letošní rok byl ve znamení skutečně zběsilého utrácení za neuvěřitelné ceny a tak bych se vlastně ani nedivil, kdyby najednou někde cvaklo a druhý den bychom se dozvěděli, že válka skončila, velcí kluci se domluvili a je po všem. Paniku se mezi lidmi vyvolat podařilo, všichni, kdo měli peníze, tak nakupovali cokoliv, co by jim pomohlo přežít krizovou dobu, obchodníci si zvedli marže do neuvěřitelných výšin... tak by to už mohlo stačit ne?
Jestliže lidé letos nakupovali kamna, palivo do nich, rychle zateplovali okna, řešili elektrocentrály i fotovoltaiku a nadělali si zásoby běžného potřebného vybavení, tak určitě i nějaké peníze dají i za dárky a na Vánoce se neošidí. Otázkou je, kolik peněz se v této republice dá ještě utratit, než lidem dojdou úspory a obchodnický mejdan tisíciletí skončí. Leckteré ekonomické ukazatele naznačují, že po orgiích utrácení přijde hodně ošklivá kocovina.
Minule jsme se bavili o tom, že potraviny divoce a zbytečně cestují po světě. Slýcháme, že na druhou stranu v Rakousku mají ty male a krásné rodinné farmy, které dotvářejí krajinu a činí ji krásnou. Je to reálná ekonomická úvaha, nebo jen jakýsi „Pražákův sen“?
Nejen potraviny cestují divoce po světě... Takřka každý výrobek je plný součástek, které svět objedou několikrát, než z nich sestaví kávovar...
V Rakousku mají malé krásné rodinné farmy, ale především mají krásné vysoké dotace, takže i menší výměra polností uživí rodinu. Také neměli henty velké majetkové přesuny... Neměli kolektivizaci ani pozdější privatizaci. Díky tomu jejich políčka vypadají stejně, jako za Rakouska Uherska, kdy se bralo, že jeden rolník má mít alespoň čtrnáct hektarů. Takto malé grunty se už nesměly rozdělovat. Ani dědictvím ne.
Laik to samozřejmě nepozná, ale když občas po Rakousku jedu, nemám pocit, že by ta menší políčka nějak řešila současné krajinotvorné problémy. Také tam ořou po svážnici a nikoliv napříč, také používají hnojiva a pesticidy, dokonce víc než u nás. Jejich sedláci jsou také v rukou velkých korporací, které jim poskytují služby i peníze a pokud mají smůlu na počasí, tak jsou také obráni až na kost.
Jen ta jejich krajina více lahodí oku. Je barevnější. A také jsou to řádní Germáni, takže jsou pořádnější, akurátnější, disciplinovanější a je to vidět. Ale člověk znalý zemědělské problematiky tam nepláče nad lidskou blbostí o nic méně než tady.
Každopádně, pokud by Pražáci chtěli mít stejnou krajinu jako v Rakousku, tak stačí přesně okopírovat model a výši rakouských zemědělských dotací a dát tomu dvacet let času. Měli bychom tu takové rozevlátější a trochu divočejší zemědělské Rakousko.
Já osobně bych ale spíš pro naše zemědělství hledal inspiraci v Polsku. Ale to je na mnohem delší povídání.
Jezdíte nakupovat do blízkého zahraničí?
Starší občané tvrdí, že za „bolševika“ byly kvalitnější potraviny dané přísnějšími normami. A že dokonce byly levnější. Jiní pamětníci protestují, že z hlediska kupní síly si občan mohl koupit méně (když to vůbec bylo). A s tou kvalitou to byla také bída. Jak to rozseknout?
Víte, mým největším koníčkem je práce řezníka a uzenáře. Když už mám vlastní prasátka, tak se pořád snažím dělat si doma sám co nejvíce uzenářských výrobků. Dnes už umím lecjaké salámy, včetně fermentovaných, klobásky, debrecínky, pražskou šunku...
Když jsem se to učil, doporučili mi staří pardálové z oboru, ať si koupím knihu předrevolučních uzenářských receptů, kde jsou i patřičné dobové normy. Trvalo mi asi tři roky, než jsem tuto knihu sehnal. Pořád se dělají dotisky, ale pořád je vyprodaná několik hodin po uvedení na trh. To o něčem svědčí, ne?
Za předchozího režimu nebyl příliš široký sortiment. Ale výrobky měly svoji kvalitu, normy se dodržovaly a jídlo bylo všeobecně o něco dražší než dnes. Ale zase bylo levné bydlení a hromadná doprava.
Anketa
Tehdy prostě strana a vláda nastavila nějaký standard pro všechny a podle něj se jelo. Všichni měli víceméně stejné platy a tak měli i víceméně stejné jídlo, víceméně stejné nájmy a víceméně stejně peněz pro volný čas. Dnes máme mizerné jídlo pro lidi s mizernými platy a kvalitní jídlo pro lidi s vysokými platy.
Kterých lidí je víc, to poznáte na kterémkoliv pultě s uzeninami. Ty drahé a kvalitní potraviny se tam budou krčit v koutě. U většiny cenovek bude křiklavý nápis „akce“. Naštěstí si většinu uzenářských výrobků dělám sám a podle starých norem.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Ukrajina (válka na Ukrajině)
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
autor: Jaroslav Polanský