Jak byste zhodnotil vládu Andreje Babiše pohledem člověka, který radil v ekonomické oblasti premiéru Sobotkovi, předsedovi Senátu Štěchovi, působil jako ekonomický expert Českomoravské konfederace odborových svazů, ale i jako náměstek ministra financí?
Vyčítali byste svým přátelům, že podepsali petici na poctu Václavu Havlovi?Anketa
Odpověď je velmi prostá. Štěstí přeje připravenému. Andrej Babiš nastoupil do čela vlády v situaci, kdy šla česká ekonomika výrazně nahoru. Souběh vlivů, které k tomu vedly, je na dlouhé povídání. Tak jen stručně. Poměrně dobrá ekonomická stabilita v Evropě. Za druhé, najeli jsme na synchron s německou ekonomikou, což nás jakožto dodavatelskou ekonomiku výrazně posílilo. Přestalo se spekulovat a manipulovat s cenami energetických zdrojů, což také výrazně pomohlo. A byl bych špatný exporadce odborů, abych nepřipomněl to, že jsme velmi dobře načasovali kampaň „Konec levné práce“, kdy jsme nejprve nechali trochu nadechnout podnikatele, aby se zotavili z globální finanční krize a jejích dopadů na českou ekonomiku, a pak jsme startovali my s tím, že úroveň odměňování v České republice je hanebně nízká, nedůstojná a že je třeba s ní něco udělat. Odbory do toho šly velmi tvrdě a ten výsledek je znám. Nejde jenom o státní zaměstnance, ta „mzdová nákaza“, jak se tomu odborně říká, se přenesla i do privátního sektoru. A je to dobře.
Fotogalerie: - Vznikla stezka "Dycky Most!"
Když se podíváme na strukturu užití hrubého domácího produktu, tak vidíme jasně, že hlavním tahounem ekonomiky je to, co je nejzdravější, spotřeba domácností. Lidé sice spoří, ale výrazněji se zrychluje jejich snaha utrácet. To znamená, že impulz na růst domácího produktu jde z poloviny z poptávky domácností. Druhá věc je také slušná, to znamená investice, ty se také solidně zvedají. Můžeme mluvit i o struktuře, ale to jsou technické detaily. Ale aby to nevypadalo, jak se říká, že i slepé kuře najde zrno, tak abych kvality Andreje Babiše nezlehčoval. Měl štěstí, že nasedl do rozjetého vlaku rostoucí ekonomiky, ale zatím se velmi šikovně vyhýbá všem úzkým místům, tunelům a průšvihům, které ho na té cestě mohou potkávat.
Předseda vlády bývá kritizován téměř za vše, co řekne nebo podnikne. Při čem jste měl pocit, že kritika není ani trochu namístě?
České mediální prostředí se vysloveně pase na jakýchkoli rozporech, a když nejsou, tak je vyrobí. Příkladem je vládní čtvrť Letňany. Premiér Babiš to postavil podle mě velmi racionálně. Řekl: „Podívejte, proč bychom měli platit horentní nájmy v centru, proč bychom své budovy nevyužili jinak, některé můžeme prodat, další poslouží na jiné účely a využijme toho, že severní větev trasy metra C končí doslova v poli, kde je poměrně velký prostor, na němž se dá postavit kombinace administrativního komplexu a dokončit bytovou výstavbu. Shodou okolností v Letňanech bydlím, tak vím, o čem Andrej Babiš mluví. Ale z jeho strany nešlo o komplexně detailně vypracovaný projekt. To byl námět, vize, představa, jak se racionálně chovat v horizontu příštích pěti deseti let, pokud jde o administrativní budovy a pokud jde o bydlení pro vládní úředníky. To, že to není připraveno ve všech detailech a že média nadšeně citují pana primátora Hřiba, že mu předseda vlády nedodal kompletní seznam všech ministerstev, která by se do Letňan měla stěhovat, to je tak neuvěřitelné hnidopišství, taková malichernost, taková přízemnost od toho člověka. Měl jsem o něm zprvu velmi slušné mínění, ale tímhle se u mě naprosto shodil. Nevím, kdo mu radí, ale radí mu špatně. Pokud to není z jeho hlavy. A jestli to je z jeho hlavy, tak je to prostě přízemní člověk, který na tu primátorskou funkci nedorostl.
Co je zatím největší kaňkou na počínání Babišova vládního kabinetu?
Jsem vázán – řekl bych – jistými ohledy, protože ve vládě je řada lidí, kteří jsou mými přáteli nebo kterých si vážím. To, co jim zazlívám, je – aspoň takhle to běží mediálním prostorem –, že mají takové jakešovské zvyky, že nejdříve střílejí a potom míří. Klasickým příkladem je výstřel devět set, nebo sedm set korun přidání důchodcům. Kristepane. Pokud tu je ne úplně starý zákon o tom, jak se budou valorizovat penze, tak jsou rozmíšky o tom, jestli sedm set, nebo devět set, naprosto zbytečné, hloupé a zcela zbytečně vládu kompromitují a diskvalifikují. To jsou věci, které se neřeší na konci ledna nebo v polovině února 2019, když se jedná o vizi pro rok 2020. Někdy mlčeti je mnohem více než mluviti.
Psali jsme:
Není z podobného soudku to, když koncem minulého roku se členové vlády předháněli v nápadech typu obědy pro děti ve školách zdarma, ale začátkem toho letošního už se mluví o nezbytných úsporách?
To je ta pistolnická kultura, kterou jsem zmínil. Nejdřív střílím, potom mířím. Problém je, že vláda doslova vyžvaní své záměry, které jsou jenom načrtnuté. Podle mě to ti ministři dělají z leknutí, aby je novináři náhodou neosočili z toho, že nemají žádnou vizi, žádnou představu, že nemají co říct. Tak prostě vykecají to, co ještě není zralé. To je jeden z nejhrubších nedostatků a nekvalifikovanosti současné vládní garnitury. Nechci se dotknout nikoho z nich, ale takhle se to nedá dělat. Jak říkají myslivci, nechodíme na zajíce s bubnem. A pokud to nemám dobře vydiskutované, dobře sladěné, a nejenom v horizontu jednoho státního rozpočtu, ale také dlouhodobého rozpočtového výhledu, případně nemám ujasněné, jaké to může mít dopady za tři, čtyři, pět, šest let, tak nedělám takové kotrmelce. Je to důkaz nezvládnutí ministerského řemesla. Jinak se to nedá říci. Vím, že to je hodně tvrdé, že mě paní ministryně přestane zdravit, ale co se dá dělat. Já jsem byl padesát let ve státních službách, tak si mohu dovolit srovnávat systém řízení v 60., 70., 80., 90. a v posledních téměř dvaceti letech, ale nejsem z toho vývoje nadšen. Může být hůř samozřejmě, ale může být také lépe.
Součástí úspor by mělo být i snížení počtu státních zaměstnanců o deset procent. Není ale za tohle třeba Babišovu kabinetu zatleskat, protože k tomu se žádná z předchozích vlád navzdory svým proklamacím neodhodlala?
Pamatuji několik takových hurá akcí „úředníci z kanceláře do výroby“. Můj táta odešel z kanceláře jako normovač a šel rubat uhlí do Ostravy. Tyhle kampaně o snižování úředníků jsou evergreenem české ekonomiky. Jaké jsou ale základní problémy? Jednak je česká státní správa zoufale nevýkonná, je velmi špatně zkoordinovaná, je velmi špatně integrovaná z hlediska výpočetní techniky, nekomunikuje. A výsledkem toho je špatná úroveň řízení na všech stupních a celkově slabý stát, je mi líto. Ale současně je to tak, že Parlament v nějakém rauši má pořád pocit, že je málo zákonů, a má tendenci regulovat, co se jenom regulovat dá. Dokonce reguluje i věci, co se regulovat nemusejí. Důsledkem toho je, že státní správě přibývají stále nové úkoly, tak – pokud je není schopna zabezpečit prostřednictvím informačních technologií, případně robotů nebo automatů – nezbývá, než aby tam posadila úředníka nebo dva nebo tři. To je jedna věc, nízká výkonnost. Druhou je nárůst agendy, který vyvolává legislativa. A za třetí státní správě narůstají činnosti a úkoly, které jsou nové a pro které je třeba najít nové lidi, vyškolit je a zapracovat.
MUDr. Zdeněk Hřib
Lze očekávat, že by se snížení počtu státních zaměstnanců vládě skutečně povedlo?
Mám veliké podezření, ale nemám možnost si to ověřit, že to všechno je obrovská kamufláž, že nejde o faktické snížení fyzického počtu lidí ve státní správě, ale že jde ve skutečnosti o to, aby se nevyplácely platy za neobsazená tabulková místa. Tedy je to pokus o redukci neobsazených tabulkových míst, nic jiného. Vůbec bych se nedivil, kdyby to všechno bylo jen vytírání očí a podstatou bylo seškrtání tabulkových míst, což je úplně o něčem jiném. Ta tabulková místa si každý šéf chrání jako oko v hlavě, to jsou ty „černé“ peníze, ne že by to byla nějaká lumpárna, ale šéf vyplácí peníze, které by dal člověku, který tam nesedí, „jeho kolegům“. O tom to je. To je takový skrytý prémiový fond. Takže o tohle podle mě ve skutečnosti půjde. Ale co mi zase vadí, že se zapřahá vůz před koně. Pokud se neudělala včas velmi kvalifikovaná analýza, kde těch lidí je málo a kde jich je hodně, tak takový výstřel o deseti procentech je důkaz diletantismu vládnutí tohoto kabinetu, nemůžu si pomoci. To je, pokud jde o nápad paní ministryně. Je to celé špatně od začátku do konce.
Andrej Babiš je premiérem více než rok. Řídí stát jako firmu, jak se svého času nechal slyšet, že je zapotřebí?
Kdysi dávno jsem učil teorii řízení a ta má poměrně přesně vypracované algoritmy, jak se má řídit firma, jak družstvo, jak korporace i jak se má řídit stát. A když Babiš řekl, že chce, aby stát fungoval jako firma, tak význam toho, co řekl, je přece v tom, že si přeje, aby se všichni vládní úředníci na jakémkoli stupni ministrem počínaje a vrátným konče chovali, jako by to byla privátní firma, kde každý výdaj navíc znamená, že se firma poškodí na zisku. Samozřejmě že se stát nedá řídit jako firma, protože nemá jenom ziskové motivy, ale má obrovskou škálu veřejně prospěšných aktivit. Nicméně klíčová myšlenka toho, co řekl, znamená, aby se stát choval promyšleně, odpovědně a hospodárně. To musím podepsat všemi deseti. Chápu, že je v módě do Babiše kopat, a když důvod není, tak se vymyslí, ale toto je jedna z nejhloupějších záminek. Nejsem jeho fanda, ale snažím se to vidět objektivně. Vadí mi, když se někomu podsouvá myšlenka, kterou mínil jinak. Nechci mu dělat advokáta, ale rozumím tomu, o čem mluvil.
Premiér Andrej Babiš i Ministerstvo financí tvrdí, že EET pomohlo zvýšit částku vybranou na daních. Proti tomu ostře vystoupili zástupci Pirátské strany, podle nichž je metodika vlády k výnosu EET asi tak spolehlivá jako cucání informací z prstu. Na čí stranu se v tomhle sporu přikláníte?
Přiznám se, že nemám důvěru v inteligenční kvocient pánů Pirátů. To, co jsem od nich slyšel a slyším, mě nepřesvědčuje o jejich znalosti problematiky. Tím vůbec nechci říct, že nemůže být více matematicko-statistických metod, jak odhadnout vliv nějakého faktoru na výdaje nebo na příjmy, v tomto případě, jak odhadnout vliv EET na výběr daní. Mohli by si to z nějakých učebnic statistiky nastudovat, je jich několik. Faktem je, že Andrej Babiš navázal na projekt, který rozpracovala sociální demokracie na podnět nás, odborů, konkrétně Martina Fassmanna, Jardy Ungermana a mě, kdy jsme už před deseti patnácti lety přišli s kontrolními pokladnami. Když se v minulé vládě, kterou vedl premiér Sobotka, stal ministrem financí Andrej Babiš, tak velmi rychle pochopil brizanci, obsažnost a význam tohoto opatření udělat pořádek v daních v sektoru živnostníků včetně lékařů, advokátů a tak dál. Pochopitelně našel obrovskou podporu u Vladimíra Dlouhého jako šéfa Hospodářské komory, protože to je přesně to, po čem volaly dvě třetiny až tři čtvrtiny slušných živnostníků, že se u nás blbě podniká v okamžiku, kdy stát přehlíží to, že jejich konkurenti fixlují, neplatí daně nebo zkreslují účetní výkazy. Prostě neodvádějí na daních tolik jako oni, kteří se chovají poctivě, a že tahle špinavá konkurence je ničí, a pokud s tím stát nic neudělá, tak přestanou být poctiví také. Takže Babiš neudělal nic jiného, než že se opřel o těch 80–90 procent živnostnického sektoru, který si řekl, že konečně je tady někdo, kdo má odvahu zavést pořádek do odvodů, do živnostenských daní a po etapách pořádek v tomto sektoru zavést.
JUDr. Alena Schillerová, Ph.D.
Takže zavedením EET se nejen narovnalo podnikatelské prostředí, o což primárně šlo, ale navíc z toho stát i slušně profituje?
Sám jsem byl skeptický, jak velký to bude mít finanční efekt. Ale výsledky za ty dva tři roky mě osobně velmi mile překvapily. A když nic jiného, tak má Andrej Babiš zásluhu na tom, že má snahu, aby se pracovalo ve férovém prostředí. Když za nic jiného, tak za tohle mu čest a sláva. A obdivuji paní ministryni Schillerovou, že má tu sílu do toho dál jít, přestože jí klacky pod nohy házejí ať už Ústavní soud, opozice i ti pseudozastánci podnikatelů a živnostníků. V podstatě nejde o nic jiného, než že se ty miliardy a desítky miliard nebudou dál silážovat po bankách na účtech nepoctivých živnostníků, ale že se přesunou do státního rozpočtu. Tedy skončí tam, kde mají. Konečně. Trvalo to pětadvacet let, což je hrozná ostuda předchozích vlád. A to říkám i jako bývalý poradce premiéra Sobotky. Hrozně mě mrzelo, že to Sobotka nebyl schopen uskutečnit. Moc mě mrzelo, že ten prapor boje proti neférovosti socialisti pustili z ruky, nebo ho nedrželi příliš pevně, a když ho uchopil Babiš, tak mu ještě začali okopávat kotníky. To byl vrchol. Jestli mě něčím sociální demokracie hluboce zklamala, tak v tom, jak nedůsledně a zbaběle se chovala, pokud jde o EET.
Ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová přišla začátkem roku v rámci důchodové reformy s možností, že by se soukromé penzijní spoření stalo povinným. V současnosti je důchodové spoření v takzvaném třetím pilíři dobrovolné a stát ho podporuje příspěvkem i daňovými úlevami. Co si o tomto záměru myslíte?
Byl jsem jediný, kdo se jí v médiích zastal, jinak všichni nadávali. Ale říkal jsem, že to je zase nešťastně interpretováno. Přece vůbec nejde o to, jestli je to připojištění povinné, nebo dobrovolné, ale o to, jestli plní funkci, kterou má plnit. To připojištění totiž existuje už pětadvacet let. Sice jsem nebyl v letech 1993–1994 při psaní toho zákona, ale všechny ty lidi, kteří ten zákon psali, znám, léta s nimi spolupracuji a vím, s jakým záměrem ten systém vznikal. My jsme měli na počátku devadesátých let – a zůstalo to tak v podstatě do dneška – něco jako hodně rovný důchod, kdy jsou lidé namačkáni kolem průměru. Lidí, kteří mají hluboce podprůměrné nebo vysoce nadprůměrné důchody, je ve srovnání s jinými zeměmi hrozně málo. Mimo jiné také proto, že máme nesmírně zdeformovaný algoritmus výpočtu starobní penze. Kdo má sto tisíc měsíčně, tak až půjde do penze, dostane osmnáct, devatenáct tisíc. Ale u toho, kdo má dvacet tisíc měsíčně, nebude sešup na dvacet procent, nepůjde tedy do penze se čtyřmi tisíci, ale s nějakými jedenácti, dvanácti. Čili tenhle náš systém výpočtu starobních důchodů je jánošíkovský, bohatým se tvrdě bere, aby se mohlo přisypat těm, kteří měli v životě smůlu a vydělávali si málo. Když se vrátím k té nešťastné důchodové reformě – ze slova reforma už mám kopřivku, čili k postupnému zdokonalování důchodového systému – tak musím říct, že se tady dělá z komára velbloud.
Chcete říci, že jsou planým strašením slova mnohých ekonomů i politiků, že je současný penzijní systém do budoucna neudržitelný?
Současný český důchodový systém založený na státním pilíři, který je rozhodující pro drtivou většinu obyvatelstva, je v tuto chvíli v pohodě. Dokonce poslední dva roky generuje zhruba pět procent přebytku příjmů nad výdaji. To je úžasná věc a je to odraz toho, o čem jsme mluvili, když jsme se bavili o tom, že Babiš naskočil do rozjetého vlaku rostoucí ekonomiky. Má nízkou nezaměstnanost, naopak vysokou zaměstnanost, rostou mu mzdy, tudíž mu rostou i odvody, a tudíž důchodový účet je po dlouhé době v přebytku. Ale co je špatná zpráva, že tahle situace pomalu končí. Letos by se důchodový účet už mohl hodně blížit vyrovnanosti a v příštím desetiletí by měl jít do deficitu. Je to dáno demografickou křivkou, kdy se protnou dvě generace. Jedna, ta Husákova, která bude odcházet do penze a je početně silná, a tu by měla živit generace – řekl bych – havlovská, která se prostě nenarodila. Dětí se narodilo málo, takže nebude mít kdo pracovat a odvádět pojistné. Takže jestli si nová důchodová komise dala do vínku řešit nerovné důchody žen a mužů, tak musí říci, jaké jsou důvody, proč mají ženy celoživotně mnohem nižší příjmy než muži, jejich bratři, jejich manželé. To má objektivní důvody. Ženy rodí děti, zůstávají s nimi doma, ztrácejí kvalifikaci, zastávají většinou v zaměstnání nižší funkce, a tudíž mají nižší platy. Proto jsou jejich důchody nutně nižší, než jsou srovnatelné důchody mužů.
Lze tuhle skutečnost v důchodovém systému vůbec nějak zohlednit?
Co chcete udělat? Znásilnit dál ten algoritmus, který už je dnes znásilněný ve prospěch nízkopříjmových oproti těm, kteří si vydělávali hodně, znásilnit ho ještě podruhé přes gender problém? To se musí společnost domluvit, jestli tu ženskou roli bude bonifikovat, v jakém rozsahu a na čí úkor. Nad tím není moc co spekulovat. Mám dvě sestry, které neměly to štěstí a neměly možnost mít tak vysoké výdělky, jako jsem měl já, tak vím, za jaké peníze žije jedna i druhá. Klobouk dolů, že vydrží od důchodu k důchodu. Navíc ženy žijí o nějakých šest sedm let déle než muži, takže drtivá většina žen dožívá v chudobě. To je také společenský a etický problém. Rozumím tomu, že paní ministryně má tenhle gender vítr. Nakonec k tomu má příslušné vzdělání a dobře vím, že na Západě jsou tyhle genderové otázky hodně prezentované a že to na paní ministryni mělo nějaký vliv. Jen si nejsem jistý, jestli má mandát k tomu, aby otevřela vážnou společenskou diskusi, jestli bychom tuto záležitost chudoby drtivé většiny starých žen neměli řešit konsenzuálně. Ne vláda od vlády, jako se zavedl a pak zrušil druhý pilíř, jakmile se změnila vláda. Ale abychom si řekli: „Chceme podržet rodinu? Chceme podržet porodnost? Chceme udržet rozumný počet obyvatel v této zemi bez toho, aniž sem budeme lákat migranty?“ No tak potom pro to musíme něco udělat. A musíme se ptát, kdo to bude platit. A to jsou velmi vážné věci.
Jana Maláčová
Co vás vlastně vedlo k tomu, že jste se zastal ministryně Maláčové za to, že otevřela otázku třetího pilíře důchodového systému úvahou, že by se dobrovolné připojištění mohlo změnit na povinné?
V tom, jestli to je povinné, nebo není, nevidím problém, protože u lidí blížících se důchodovému věku nebo i těch, kteří mají do penze deset patnáct let, je připojištěnost kolem 80–85 procent. Nespoří si pouze ti, kteří jsou buď tak v balíku, že tohle jsou pro ně drobné, a nezabývají se tím, nebo to je tak zchudlá část společnosti, v níž je většina pod příjmovou chudobou, že nemají na to, aby si stranou dávali tři čtyři stovky. Ale ty tři čtyři stovky dnes nic neřeší, to je třeba si uvědomit. Takže Jana Maláčová velmi moudře tu otázku otevřela, možná měla volit trošku jiná slova, ale problém není v té povinnosti. Ten spočívá v tom, že pouhé jedno procento lidí, kteří z toho systému už vystoupili, protože jsou v důchodovém věku, případně už za ním, se chová tak, jak zákonodárci před pětadvaceti lety předpokládali. To znamená, že budou mít naspořený privátní kapitál, do něhož jim navíc přispěl velmi mohutně a velmi marnotratně stát, kam jim přispívali zaměstnavatelé, a z této sumy, z tohoto kapitálu, si budou doživotně dotovat svůj nijak závratný státní důchod. Mysleli jsme, že důchodce od státu dostane – plácnu – deset tisíc a tři tisíce přijdou z jeho vlastních úspor. Ale tohle se nenaplnilo.
Čím to, že tenhle systém naprosto selhal?
Ten systém generuje to, že si 85 procent lidí v okamžiku, kdy jde do penze a má nárok si na ty peníze sáhnout, si je všechny vybere a opraví si střechu nebo si koupí nové auto nebo tak něco. Nic proti opravené střeše, nic proti novému autu, když ta stará šunka nejezdí, ale tohle nejsou peníze primárně ani na bydlení, ani na dopravu. Tohle jsou peníze na slušné živobytí do konce života. Čili ty naše představy totálně zkolabovaly, sklon k úsporám se ukázal jako prakticky nulový nebo jednoprocentní, lidé to řeší spotřebou. Takže jestli je potřeba něco udělat, tak je třeba převrátit koncovku celého systému. A pozor, je tam ještě na půl milionu smluv. On je i velký právní problém, abyste lidem řekl: „Tak apríl, smlouva neplatí, nebudete si moci všechno vybrat, jak jste si mysleli, ale budete to mít na vázaném účtu a z něj vám bude penzijní fond vyplácet každý měsíc tolik, kolik vám na měsíc vychází.“ V okamžiku, kdy by to byly dva tři tisíce, tak je to zajímavé, ale kdyby to byly dvě tři stovky, tak to jsou dva nebo tři obědy. Tak tohle jsou ty skutečné problémy důchodového systému.
Nynější „zlaté časy“ důchodového systému, jak jste sám zmínil, brzy skončí. Jak se bude dotovat? Co říkáte úvahám předsedy ČSSD Jana Hamáčka o zavedení sektorové daně v bankovním sektoru? Nemohla by být jedním ze zdrojů financování a jaké jsou vlastně v tuto chvíli reálné možnosti?
Tak možnosti jsou tři. Jednak že se nebude tak velkoryse valorizovat, potažmo že se rychle opustí dohoda o tom, v jakém věku se má odcházet do penze. Druhá varianta je, že se zvedne zaměstnancům i firmám kvóta odvodů na sociální pojištění. To bude řev, jedno i druhé. Anebo se bude hledat třetí cesta, jak zadotovat příjmy důchodového účtu, jak je doplnit, odborně se tomu říká vícezdrojové financování. No a protože jsem tak trochu teoretik, tak vím, že celá logika Bismarckova systému spočívá v tom, že na důchodový účet jdou peníze od současných zaměstnanců, kteří v okamžiku, kdy z té práce odejdou, budou dostávat – tenkrát to byl důchod invalidní, ale pak se to změnilo – důchod starobní, což není principiálně žádný rozdíl. Ale po těch skoro sto padesáti letech byly do výrobního procesu nasunuty nové výrobní činitele. I tenkrát tam byly stroje, kapitál, energie, dnes přibyla výpočetní technika a hlavně přibývá automatizace, mechanizace, robotizace. To objektivně ten dřívější nosný element, toho zaměstnance, z pracovního procesu vytlačuje, takže důchodový účet nemá příjmy ze mzdových odvodů, protože dělník byl ve fabrice nahrazen robotem či automatem. Mám představu, že když už je člověk vytlačován z pracovního procesu a s ním je vytlačován i jeho odvod na důchodový účet, tak nechť jsou nějakým způsobem více zdaněny jiné výrobní faktory. Mimochodem danění robotů není můj výmysl, to jsem si někde přečetl už před deseti lety. Taky se uvažuje, že se zdaní objem přenášených dat a že se zdaní další faktory – znečištění ovzduší, množství vypouštění špinavých vod a tak dále, těch možností zdanění výrobních faktorů je víc.
PaedDr. Alena Gajdůšková
Tohle by mělo být zadáním pro důchodovou komisi, která na úvod přišla s narovnáním penzí mužů a žen?
Domnívám se, že by bylo třeba hledat další doplňující zdroje důchodového účtu kromě těch, které dnes existují. V tomto smyslu bych chápal i možnost sektorové daně, i když primárně to je jinak. Princip sektorové daně není myšlen jako vytvoření vícekanálového financování důchodového účtu, to je obecný zdroj pro státní rozpočet. Ale nevylučuji to, že by se část výtěžku nemohla věnovat na krytí schodku důchodového účtu, může mít univerzální použití. V pondělí večer jsem slyšel od Alenky Gajdůškové, když se bavila o tom, jestli se přidá na důchodech sedm set, nebo devět set korun, že při té příležitosti řekla, že nám utíká 300 miliard korun do zahraničí, a to jsou důchody od ledna do října, takže zdaňme toto. Alena má samozřejmě pravdu, že to jsou peníze, které z této republiky odtékají otevřenou žilou. Ale to je neřešitelné. Ať umí Babiš, kolik chce jazyků, tak kdyby řekl, že Češi přestanou platit ty finanční transfery, tak by ho zařízli, jako zařízli Madura ve Venezuele. To musí být koordinované, ale i ta Evropská unie je málo. Navíc když vlády zemí Evropské unie jsou emisary těch nadnárodních koncernů, tak co si budeme povídat, tam ruka ruku myje a naděje na nějaký zvrat není.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
