Když jste se dozvěděl, že hlavní dva kandidáti na prezidenta budou Hillary Clintonová a Donald Trump, co jste si pomyslel?
Hodně lidí, dokonce i v USA, nezaznamenalo, že ve volbách bylo více prezidentských kandidátů. Když pak šli k volební urně, každý mohl najít na lístku tři a více kandidátů. Samozřejmě že to bylo v každém státě jinak. Já volil kandidáta Libertariánské strany Garyho Johnsona.
V USA nemáme parlamentně proporcionální a reprezentativní systém jako v ostatních demokraciích ve světě. Náš systém je, že vítěz bere všechno. Tím chci říct, že kdokoliv s vysokým procentem voličů získá veškeré zastoupení. A s pravidly proti novým stranám je extrémně složité pro různé alternativy, aby je bylo slyšet. V televizích při prezidentských debatách měli prostor jen kandidáti republikánů a demokratů. V roce 2014, když se členové Libertariánské strany a Strany zelených snažili dostat do debaty o daních, byli zatknuti a uvězněni. Média to nicméně vůbec nezajímalo. Napsal jsem o tom článek.
Nicméně vaše otázka byla o tom, co si myslím o dvou hlavních kandidátech. Jak víte, Hillary Clintonová i Donald Trump mají velmi vysoké negativní hodnocení mezi nezávislými voliči. Clintonová vypadá jako socialistka a korupčnice, což je velmi špatná kombinace. A Trump jako velmi nepředvídatelný populista. To je podle mě horší. Myslím jeho aroganci a suverenitu, které místy připomínají Benita Mussoliniho. Jeho ochranářské, xenofobní a nacionalistické manýry připomínají mnohem nebezpečnější formy socialismu.
Povšimněme si způsobu, jakým hrozil majitelům firmy Carrier, která vyrábí klimatizace. Zvláštními daněmi, smluvními tresty, které by vedly k jejich likvidaci, a tak dále. Některé americké továrny kvůli tomu zvažovaly přestěhování svých zaměstnanců do chudších zemí, kde jsou ještě chudší dělníci nuceni pracovat za ještě nižší mzdy. Jestliže Trump jako velký advokát obchodu sníží náklady vlády a daně tak, aby to z USA učinilo mnohem konkurenčně atraktivnější zemi ve světovém společenství, tak jen dobře. Řekl, že chce snížit daně. Obávám se, že zvýší náklady a reálné daně budou pouze přikryty záplavou dluhů a inflací nově tištěných peněz. Obávám se, že naopak zvýší dluh a náklady vlády orientované na společenství kumpánů a další vojenské projekty.
V otázce korupce jsou na jedné straně osobní zisky z vystoupení a na druhé zisky z oficiální kampaně. Během všech Trumpových kampaní se zmnohonásobily mediálními výstupy, čímž velmi vzrostla hodnota jeho hotelové mezinárodní sítě. Řekl bych, že je mnohem více zkorumpovaný než Clintonová. Jeho osobní zisky jdou spíše přes zájmy jeho kumpánů. A jeho tendence vybírat firmy k potrestání a odměnit „své lidi“ jsou mimořádně korupční.
Proč jej tedy občané USA zvolili?
Média milují Trumpovy blbé kecy. Média si totiž myslela, že z něj udělají šaška, nicméně v tom se spletla. Za kampaně mu dala tři biliony dolarů v bezplatné publicitě. Clintonová přitom za kampaň utratila celkem jeden bilion dolarů. To není stupidní, to je velmi chytré. A nekonvenční přístup rezonuje mezi zástupy. Stejně jako davy Italů omdlévaly při Mussoliniho projevech v počátečních letech jeho vůdcovství.
Je ale vítězství Trumpa opravdu takovou katastrofou, jak o tom hovoří většinová média?
To se teprve uvidí. Jeho veškerá „vyjednavačská“ strategie byla v tom, že podivně vyváděl opozici z míry. Jeho činy jsou ale mnohem důležitější. To, jak vybral Mika Pence jako vedoucího týmu, který připravuje nástup nové administrativy, je velmi nadějné. Pence je totiž pro obchod a mnohem více otevřenější ohledně imigrace. O jeho dalších jmenováních toho moc nevím, takže je nemohu hodnotit. Nicméně jeho akce budou umírňované Kongresem, Nejvyšším soudem a veřejným míněním. Necítím žádnou paniku z jeho zvolení. Vypadá nyní, když je po volbách, mnohem krotčeji. Ale opravdu velkým testem bude, až převezme moc od Obamy.
Psali jsme:
Oblékají si někteří občané USA nyní trička s nápisem: Trump není mým prezidentem?
Tento přístup je u nás poháněn zvláštním volebním systémem. Vždyť Clintonová získala více hlasů. Nicméně Trump bude stejně zvolen za prezidenta sborem volitelů později v tomto měsíci. Volební systém totiž dává výhodu „vesnickým“ státům. Každý stát, velký či malý, má dva senátory, což jsou dva hlasy ve sboru volitelů. Každý systém voleb bude vždy připadat neférový těm, kteří jsou na straně poraženého. Ostatně libertariánské ideje hlásají minimální moci vlády, aby byly minimalizovány i dopady na jakýkoliv systém. Demokraté si stěžují, že je sbor volitelů nefér, ale byli velmi spokojeni s odstraněním kandidátů Libertariánské strany a Strany zelených z daní placených prezidentských debat. Takže demokraté opravdu nejsou prodemokratičtí. Jsou jen tehdy, když se jim to hodí.
V jednom článku jsem četl, že se někteří lidé snaží na poslední chvíli přesvědčit volitele, aby nevolili Trumpa. Je to demokratické?
Co vím, stalo se to pouze jednou. V roce 1972 se Roger McBride zavázal, že bude jako republikán volit Richarda Nixona, ale kvůli válce ve Vietnamu volil prezidentského kandidáta Libertariánské strany Johna Hosperse. Při příštích volbách se sám McBride stal prezidentským kandidátem Libertariánské strany. Proto hodně států schválilo zákony, aby volitel nemohl změnit svůj hlas. Nevím, ale podle mě je to dost nepravděpodobné. Nicméně je možné, že se někteří snaží ovlivnit volitele ve prospěch Clintonové.
Jak se podle vás USA změní s nástupem Trumpa do funkce?
To je velmi těžké říct. Svědčí o tom i jeho nedávný telefonát na Tchaj-wan, který znepokojil Čínu. Nicméně Čína reagovala mírně. Nikdo to nedokázal předpovědět. Jeho řeči o stažení USA z mezinárodního dění beru také s obrovským otazníkem. Vždyť jeho osobnost mu bude velet, aby se zapojil do všeho, co si získá jeho a mediální pozornost. Jeho nepředvídatelnost jako vyjednavače z něj udělá velmi mocného lídra na globálním politickém hřišti, ale ne ekonomicky. Až uhodí příští recese, a myslím si, že to bude relativně brzy, nebude podle mě schopen proti ní nic udělat. Jistě, všichni mocní udělají vždy vše pro to, aby zvýšili intervence, což nicméně ekonomiku vždy ještě zhorší. Až Trump vstoupí do Bílého domu a následně dojde k hospodářskému úpadku, bude obviňovat své předchůdce ze zvýšení inflace a nezaměstnanosti. Část jeho obdivovatelů a sympatizantů se k němu nicméně otočí zády. Je těžké odhadnout, kdo jej nahradí.
Osobně favorizuji radikální svobodu trhu a reformy s ní spojené, s nimiž začala Dělnická strana Nového Zélandu v roce 1984. Nebuďme překvapení, že řešení mohou přicházet z neočekávaných zdrojů z levice. Roger Douglas a Richard Prebble byli socialisté z Dělnické strany, kteří poznali, že chudí většinou mají užitek ve velmi volných společnostech, zato systémy kumpánů a mocné elity prospívají ve vysoce kontrolovaných společnostech. Nový Zéland se dostal z fáze nejpomaleji se rozvíjející ekonomiky průmyslového světa do fáze nejrychleji se rozvíjející ekonomiky. Po jejich reformách byla Dělnická strana znovuzvolena s drtivým vítězstvím v roce 1988 a udělala ještě více. Ekonom Friedrich von Hayek byl jejich navigačním světlem na vrcholku majáku a později byl také adoptován konzervativci z Národní strany.
Myslíte si, že se někdy politický systém v USA změní, že tam už nebudou hrát hlavní roli jen dvě největší strany?
Ne. A jsem z toho smutný.
Kdo je Ken Schoolland?
Absolvoval Washingtonskou univerzitu v Georgetownu. Jako ekonom pracoval v několika amerických institucích, ale také v Bílém domě pro osmatřicátého amerického prezidenta Geralda Forda. Následně učil na univerzitách na Aljašce a v Japonsku. V letech 1988 a 1990 usiloval neúspěšně o post senátora za Havaj za Libertariánskou stranu. Je profesorem ekonomie na Havajské pacifické univerzitě v Honolulu a zastává nespočet funkcí v různých mezinárodních organizacích. Napsal knihu Podivuhodná dobrodružství Jonatana Gullibla, kterou u nás vydal Liberální institut. Ta originálním způsobem vysvětluje fungování svobodné společnosti a základní ekonomické a politické zákonitosti. Dvakrát obdržela Cenu George Washingtona za přínos ekonomickému vzdělávání a stala se celosvětovým bestsellerem. Jde o smyšlený příběh putování hlavního hrdiny Jonatana Gullibla po ostrově plném nesvobody. Jeho obyvatelé trpí kvůli mnoha neduhům, které jsou typické pro moderní státy, v nichž politici vládnou značnou mocí nad životy obyčejných lidí.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jan Rychetský
