Založili jste Národní asociaci obrany svobod a práv (NAOSP). Máte pocit, že některé svobody a práva jsou dnes ohroženy? Na obranu kterých práv a jedinců se chcete zaměřit nejvíce?
Často se nás lidé ptají, proč se chceme zabývat tak zprofanovanými věcmi jako jsou svobody a práva občanů. O těch přece mluví každý a množství těchto práv a svobod přece vytrvale roste... Bohužel, není tomu tak, ale ve skutečnosti práv a svobod občanů, tedy těch opravdových, stále ubývá.
Pro vysvětlení, proč tomu tak je, musíme začít pojetím svobod (a práv). Ty se obvykle dělí na negativní a pozitivní. Negativní jsou ty, které byly a jsou základem původního (klasického) liberalismu. Znamená to svobodu od vnějšího nátlaku – v podstatě ukládá státu povinnost nezasahovat do života a práv občana.
Je Adam Vojtěch dobrý ministr zdravotnictví?Anketa
Pozitivní svoboda (a práva), která je typická pro současné Evropské pojetí liberalismu, je svobodou (a právy) „k“ – tedy svobodou k realizaci svých vlastních životních cílů a zájmů, na které má občan dle názoru státu „nárok“.
Zatímco pojetí negativní svoboda odpovídá povinností ostatních nezasahovat, pojetí pozitivní svobody odpovídá povinnosti státu (tedy všech občanů za své peníze) tuto pozitivní svobodu alespoň v nějaké míře zajišťovat každému členu společnosti. Jako výsledek vzniká masívní přerozdělování (tedy zajišťování zdrojů státem), omezování osobní (negativní) svobody všech občanů a samozřejmě zásahy do tržního procesu.
Mizí i to, co bylo vždy pokládáno za samozřejmost a nezbytnost – jasná, tvrdá a pro všechny stejně platná pravidla, jejichž překročení se trestá. Jádrem tohoto přístupu je spravedlnost pravidel, nikoli spekulace o spravedlnosti výsledku. Dosáhl-li někdo úspěchu či bohatství podvodem, zasluhuje trest. Nedošlo-li však k podvodu či k násilí, pak (klasičtí) liberálové trvají na svých „zlatých“ pravidlech chránících život a vlastnictví – tj. žádné speciální daně pro bohaté; žádné povinné návody, koho zaměstnávat (např. ženy), a koho nikoli (např. cizince); žádné kvóty na počty žen ve vedení firem, nýbrž ochrana soukromého vlastnictví.
Vlastně jeden z nejčistších příkladů negativních svobod a práv je druhý dodatek ústavy USA. Tento dodatek (ač u nás kdekdo tvrdí něco jiného) nikomu nedává právo držet zbraně. Dodatek „jen“ říká, že držení zbraní je přirozené právo občana a zakazuje zákonodárci a vládě toto právo narušovat. Účelem dodatku není chránit stát, ale chránit jeho občany před státem. A měli bychom se hluboce poklonit „otcům zakladatelům“, kteří toto riziko již tenkrát chápali.
Naším cílem tedy je obrana „negativních práv“ a kritika stále více bobtnajících „práv pozitivních“.
Jako jeden ze svých hlavních cílů uvádíte „rozšíření činnosti tam, kam některé existující organizace ‚nechtějí‘ nebo vzhledem ke svému specifickému zaměření nemohou, včetně podpory či ‚nepodpory‘ stávajících i nových tváří ve veřejném životě (nevyjímaje zákonodárné sbory)“. Přiznám se, že moc nechápu, co si pod tím představit...
Řada existujících profesních organizací je ve své podstatě apolitická, nebo to alespoň o sobě tvrdí. My jsme při založení NAOSP na jaře 2018 rozhodli, že si toto omezení do svého programu nedáme. Prostě chceme cíleně podporovat ty politiky, kteří „souzní“ s naším hlavním cílem – obranou negativních práv a omezení možnosti státu zasahovat do práva volby občanů. Tento přístup jsme poprvé použili u senátních voleb v roce 2018, při volbách do Evropského parlamentu v roce 2019 a opět ho využijeme v letošních senátních volbách.
Vaší nejnovější aktivitou je protest proti směrnici EU o zákazu olova v mokřadech. Co vám na této unijní legislativě vadí nejvíce?
Jeho naprostá nesmyslnost. V ČR je totiž zákaz používání olověných broků na mokřadech platný již od roku 2010. V novém návrhu Evropské komise jde ale o zcela nové vymezení pojmu „mokřad“ a zóny okolo ní (300 m) kde nejen že nesmí být olovo použito, ale i jen drženo. S jistou nadsázkou lze říci, že těmto požadavkům by bylo možno vyhovět jen někde uprostřed Sahary...
Jak vůbec ti, kteří se v Bruselu o prosazení této směrnice snaží, tuto iniciativu odůvodňují?
Jako obvykle v takových případech... ochranou životního prostřední. Původní zákaz (platný i u nás) vycházel z faktu, že vodní ptáci konzumují volně ležící olověné broky místo kamínků, které potřebují pro zvýšení peristaltiky žaludku. Olověné broky byly tedy nahrazeny ocelovými, což má ovšem řadu dalších negativních účinků. Ovšem dobrat se opravdového důvodu, proč má být podle nového návrhu EK mokřad vlastně téměř „všude“ a proč nemohu mít v kapse krabičku diabolek, když jdu okolo řeky, není možné.
Asi nejpravděpodobnější vysvětlení je snaha zakázat „všechno všem“.
Jen bych upozornil, že paralelně s procesem zákazu olova v mokřadech (tedy skoro „všude“) je v procesu další iniciativa EK – zakázat olovo plošně ve střelivu (tedy úplně „všude“) .
Senát nedávno přijal návrh na změnu Listiny základních práv a svobod, která má kodifikovat právo použít ke své sebeobraně zbraň. Oceňujete tuto iniciativu? A čemu podle vás případně může pomoci?
Tak přesný text zní: „Právo bránit život svůj či život jiného člověka i se zbraní je zaručeno za podmínek, které stanoví zákon.“ Podle senátora Červíčka „se jedná o symbolické povýšení stávajícího práva“. Domníváme se, že tato věta velice přesně vystihuje situaci.... Takže tuto iniciativu samozřejmě podporujeme a prošla i na základě podpisů získaných našimi členy. Na druhé straně je třeba připomenout, že jde opravdu o „symbol“. Podstatné budou podmínky, které stanoví zákon. Podobně je třeba uvést, že neexistuje zákon ani ustanovení, které by právo „bránit život svůj či život jiného člověka i se zbraní“ zakazovalo.
Senátor Zdeněk Hraba také nedávno předložil návrh posilující právo na sebeobranu. Je podle vás tento návrh dostatečný?
Jde v podstatě jen o jinou formulaci textu naší petice z jara 2018. V obou případech jde o definici „přiměřenosti obrany“, která dosud nahrává útočníkovi a omezuje obránce.
Dovolil bych si citovat z textu naší petice. „V současné době je občan, hájící své obydlí, ve značné nevýhodě proti osobám, které nezákonně vniknou do jeho domova či jiné zajištěné nemovitosti. Současná legislativa klade zákona dbalému občanovi povinnost neustále zvažovat, zda je jeho obrana ‚přiměřená‘ a dbát na to, aby při obraně svého života a majetku – a to i uvnitř vlastní nemovitosti – někomu jakýmkoliv způsobem ‚nepřiměřeně‘ neublížil, přičemž to není on, kdo situaci vyvolal a na rozdíl od pachatele neměl příležitost se na tuto situaci připravit.“
Je samozřejmé, že jakoukoliv iniciativu politiků v této oblasti vítáme.
Komentátor Hospodářských novin Jan Štětka se proti tomu ohradil, že místo domácích kovbojů bychom měli podporovat policii. A dodal: „Patří-li Česko k desítce nejbezpečnějších států světa, proč usnadňovat ozbrojenou ochranu majetku? Příměr o domě a hradu odkazuje na středověk, kdy se každý musel hájit sám. Dnes ale nechtějme posilovat jakousi lidovou brannou moc a roli hrubé síly ve společnosti.“ Co říct na tuto argumentaci? Měl by majitel spořádaně a civilizovaně nechat lupiče řádit, než dorazí policie?
Důvod je velice prostý... Protože policie, byť sebelépe připravená, prostě nemůže být na místě včas... Přitom to „včas“, pokud dojde k útoku pachatele uvnitř nemovitosti, znamená desítky, ne-li jednotky vteřin. To je prostě nereálné. Naopak, občan musí mít plné právo bránit sebe, svoji rodinu a svůj majetek. Nikdo totiž nemůže předjímat, co bylo cílem útoku zločince... a pokud k tomu přidáme, že k těmto útokům dochází obvykle v nočních hodinách, opravdu nevím, o co panu Štětkovi jde. Protože z jeho textu jaksi vyznívá, že jeho hlavní starostí je, aby zločinec nebyl ve své činnosti rušen a aby nedej bože nepřišel ‚k úrazu‘. O obyvatele nemovitosti takovou starost evidentně nemá. Takový přístup k právu občanů na obranu sebe a svého domova povede jen k zhoršení bezpečnostní situace v České republice.
My jsme naopak přesvědčeni, že občan by neměl být vystavován dalšímu riziku tím, že bude vyhodnocovat, co je a co není přiměřená obrana za situace, kdy může (a také nemusí) být ohrožen jeho život. Taková úvaha v rámci zlomku vteřin je následně dlouhou dobu přezkoumávána orgány činnými v trestním řízení přístupem ‚po bitvě je každý generál‘, tedy když jsou již na stole veškeré informace, nikoliv pouze pohled vyděšeného bránícího se majitele domu v nočních hodinách. Osoba, do jejíchž práv a svobod je zasaženo nenadálým útokem uvnitř jeho nemovitosti, zaslouží vyšší míru ochrany, než pachatelé těchto skutků.
Tento přístup není ostatně v naší civilizaci nic nového. Jeho kořeny lze nalézt již ve Starému zákonu, v knize Exodus: „Jestliže bude zloděj přistižen při vloupání a bude udeřen tak, že zemře, nebude ten, kdo ho udeřil, vinen prolitou krví.“
Iniciativy proti právu držet zbraně se velmi často ozývají ve chvíli, kdy dojde k nějakému útoku. Co si myslíte třeba o iniciativě prezidenta Bushe, známé jako „Patriot Act“, která zásadně omezila svobody v reakci na 11. září?
Tato iniciativa výrazně rozšířila možnosti tajných služeb a státních agentur USA, v reakci na útoky 2001. I když se Bushův útok na práva a svobody občanů USA přímo netýkal zbraní a II. dodatku vůbec, šlo o zneužití útoku teroristů ke šmírování, k likvidaci soukromí (například Hlava II. tohoto zákona) a neuvěřitelnému plýtvání veřejnými prostředky.
Na ten problém je ale třeba se dívat i z jiné stránky. Třeba na Novém Zélandu následovalo velké zabavování zbraní poté, co šílený střelec pozabíjel 51 lidí při útoku na mešity v Christchurch. Jak se vypořádat s tím, pokud se zbraň dostane do rukou šílence?
Náš stávající zákon o zbraních je jeden z nejlepších na světě, a je to vidět i na tom, že se takové smutné věci u nás nestávají často. Nicméně – útoku šílence ať již s legální, či častěji s nelegální zbraní policie zabránit nemůže... není reálné, aby byla na místě včas. Tady je jedinou možností nositel legální zbraně, který je schopen se šílenci postavit v „reálném čase“. Řadu takových příkladů lze najít na webu www.zbrojnice.com. Kdykoliv byl v místě útoku teroristy či blázna občan s legálně drženou palnou zbraní, útoku buď zcela zabránil či jej zmírnil; v menšině případů to nemělo vliv, ale nikdy nedošlo ke zranění či zabití nezúčastněné osoby.
Oceňujeme lidi, kteří se dokážou postavit teroristům, třeba s tak bizarní zbraní, jako je roh narvala. Na druhou stranu ale nejsme ochotni připustit, aby takoví lidé mohli mít možnost použít zbraně. To moc nedává logiku…
Nedává... ale není to jediné nařízení z EU, které s logikou nemá nic společného.
Tři roky, které uplynou 14. března od přijetí směrnice, to už je poměrně dlouhá doba. Jak se za ty tři roky v souvislosti s přijatou směrnicí změnilo právo na obranu?
Právo na obranu jako takové se nezměnilo nijak, to ani není podstatou uvedené směrnice.
Spíše by se dalo říci, že – protože cílem směrnice je omezit práva legálních držitelů zbraní a při pravidelných přezkumech ji dále „vylepšovat“ – bude jejím důsledkem jediné... zločinci a teroristé, kteří legální zbraně nemají, budou ve výhodě nad zákona dbalými občany. Tím se výrazně změní možnosti obrany občanů proti zločincům. Jak již bylo uvedeno výše, roh z narvala moc efektivní obranou není… a židle a sklenice také ne.
Obecně ze říci, že jakékoli omezení možnosti držení a nošení zbraní pro slušné lidi je v konečném důsledku monopolizace použití síly pro teroristy a zločince, což může vést až k rozpadu společnosti.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jakub Vosáhlo
