„Vzpomněl jsem si, když to řeknu nadneseně, na staré dobré časy, kdy jsem chodíval na Virtually naší milé Jany Dědečkové, právě tam jsem ty virtuálky psal,“ vysvětlil Jaromír Nohavica v rozhovoru pro server „Aby bylo jasno“, kde jsou kořeny jeho virtuálek, jimiž jednu část posluchačů baví a druhou přivádí k zuřivosti. Sledujete jeho nejnovější počiny a podobají se tomu, co tvořil pro váš web? Nebo se ve vyjadřování k aktuálnímu politickému dění nějak proměnil?
Odradil vás pořad s Babišem a dětmi od volby lídra ANO?Anketa
Jarka sleduji už nejméně čtyřicet let. Jeho Mávátka a protestní písně nás provázely na všechny předlistopadové demonstrace do Prahy, čímž jsme si dodávali odvahu. A mohu s uspokojením konstatovat, že jsem dnes ráda, že nás 28. října 1989 zatkli, protože máme o naši předlistopadové činnosti nějaký důkaz. Když vidím, kolik disidentů, hrdinů, moralistů a zapřisáhlých antikomunistů v dnešní době máme, tak se mi obrací žaludek. A přitom v roce 1988 a 1989 jsme se v Praze setkávali se stále stejnou skupinou lidí. Pro vládu jsme byli chuligáni a antisystémová lůza. Téměř jako dnes občané nespokojení s vládou. Stejný slovník, stejné pohrdání. Nikdy jsem na předlistopadovych demonstracích neviděla žádnou z tzv. „osobností“ , které se dnes doslova zalykají nenávisti k bývalému režimu, ačkoli jejich důkazem může být pouze tak podpis anticharty nebo servilita k minulým mocipánům.
Proto jsem tak vděčná Jarkovi, že zůstal po celý život svůj a stejný. Tak jako tehdy zpíval o životě kolem sebe, tak o něm zpívá i dnes. Jen dnes zpívá svobodně a kromě několika moralistů, většinou s máslem na hlavě, ho nikdo nenahání. Jarek se nikdy nepodbízel, ale také nikdy nikoho nesoudil. Je náš největší básník a vedle textů, které jsou lidsky hluboké, napsal i tzv. Virtuálky, kterými komentoval události, které svého času rezonovaly ve společnosti. Jsem nesmírně potěšena, že si pro tyto zhudebněné fejetony zvolil můj server, a je mi líto, že z důvodu nemoci již nemohu server provozovat. Jeho vyjadřování k současnému politickému dění se od původních virtuálek nezměnilo. Je to prostě dokonale vyjádření „pěny dní“, jak ji vnímáme téměř všichni. S nadhledem a humorem komentoval události na mém serveru v letech 2009 až 2012, s nadhledem a humorem to dělá dnes.
Fotogalerie: - Hilšer to zatím nevzdává
Největší ohlas vzbudila v poslední době virtuálka „Počkáme, co řekne“. Za prvních pět dnů ji na YouTube slyšelo 200 tisíc lidí, ale bylo i nemálo těch, co na Nohavicovu adresu nešetřili hrubými urážkami. Některé reakce vyznívaly v tom smyslu, že nejlepší bude Nohavicu ignorovat, nepouštět jeho písně, nekupovat desky, nechodit na koncerty. Co říkáte tomu, že si utahuje z „potřeby“ západních zemí konzultovat své kroky s prezidentem USA, a tím i z evropského a českého lokajství?
Nohavicu nejde ignorovat nebo nechodit na koncerty. Jeho písně budou poslouchat ti, kteří ho miluji a rozumí mu, ale i ti, kteří ho nenávidí a tyto pitomosti s intelektuální povýšeností lidem radí, nebo ho urážejí svými hloupými texty. Jen tak se totiž mohou alespoň otřít o jeho slavné, světem urousané nohavice, a nachytat tak ždibíček odlesku z Jarkovy slávy. Jinak by o nich nikdo nevěděl.
Fotogalerie: - Předvánoční Český Krumlov
A legrace z lokajství? My, kteří jsme zažili bývalý režim a nepotřebujeme si hrát na pokrytce, pamatujeme velmi dobře bývalé papaláše, kteří plnili přání Moskvy ještě dříve, než je sovětští soudruzi vyslovili. A stále více lidi cítí, že ta doba je zpět. Jen naši novodobí soudruzi nemají dnes hlavu zabořenou v zadku Moskvy, ale Bruselu a USA. Skutečnost, že se neumíme chovat hrdě a spojenectví si opět pleteme s lokajstvím a poníženým chováním, je dost deprimující. I v totalitě jsme tuto servilitu politiků léčili humorem. Všimli jste si, že v devadesátkách téměř vymizely politické vtipy a humor a satira se nahrazovaly obscénností a vulgaritou? Bylo to tím, že to byla nejsvobodnější doba, kterou jsme doposud mohli zažít. Čím více stoupá omezování svobodného vyjadřování a arogance politiků, tím více lidí se ve své bezmoci opět obrací k humoru, který je alespoň na chvíli odlehčením jejich běžných starosti. Domnívám se, že v současnosti koluje tolik politických a nekorektních vtipů, že by nebylo marné opět vyhlásit soutěž o zlatou mříž.
Psali jsme:
Nohavicovy písničky si s velkou pravděpodobností nepouštějí členové pětikoaliční vlády, která je už rok u moci. Čím za tu dobu prospěl Fialův kabinet naší zemi?
Neprospěl ničím. Naopak. Roste cenzura, voleni politici jsou stále arogantnější a již zcela veřejně urážejí občany, nebo nepokrytě sympatizují s těmi, kteří tak činí za peníze daňových poplatníků. Za Fialovým slušným zevnějškem akademika je ukryto pohrdání lidmi a pod jeho bílým límečkem se vrství špína, kterou za něho a s jeho tichým souhlasem (úzká smluvní spolupráce s IPPO) s chutí prezentují redaktoři serveru Forum 24 v čele z peněz daňových poplatníků placeným hulvátem Šafrem. Snad nikdy nebyla situace tak depresivní.
Fotogalerie: - Pražský primátor stále nezvolen
Premiér už skoro jako kolovrátek opakuje, že jsme ve válce. Jsou všichni ti, co nevykřikují stejná válečná hesla jako Petr Fiala, ministryně obrany Jana Černochová či ministr vnitra Vít Rakušan dezoláti a proruští švábové? Co si vůbec myslet o politikovi, co takto tituluje své spoluobčany?
Na tuto otázku bych nikdy neodpověděla lépe než Marek Řezanka v reakci na novinářskou štvanici na Jarka Nohavicu po písničce „Počkáme, co řekne“: „Hlas, který vybízí k mírovým jednáním a zastavení zrůdného zabíjení, by měl být slyšet co nejvíce. Je-li umlčován, mělo by to být pro každého z nás zřetelné varování“, píše Marek Řezanka v závěru své obhajoby Jarka Nohavici a připojuje své verše Pro lásku boží:
Je zvláštní doba – což je prostě znát:
Do války velet se dnes jaksi nosí,
a kdo by mír chtěl, je hned „dezolát“,
jenž neklaní se před symbolem kosy.
Zubaté nechce vlastní děti dát
pro blaho hodnot obalených krví.
Kdo trochu myslí, ví, že rychlý mat
dostane chudák vždycky jako prvý.
Nechtějme válku – to je jasný vzkaz.
Bojujme za mír. Lidi, prosím vás:
Jak to vše začne – pak se hroby zmnoží.
Nechtějme tupě čekat na rozkaz.
Kdo slouží válce, tomu zlomí vaz:
Vzdorujme, prosím, pro vší lásku boží…
Mgr. Jana Černochová
Tak tohle by měly mít na paměti všechny bezdětné ministryně obrany, které by syny ostatních bez skrupulí hnaly na válečná jatka. Ale pojďme k tomu, jak se mohou na české společnosti podepsat následující měsíce, které s sebou přinesou rekordně vysoké účty za energii, vysokou inflaci a negativní jevy související s válkou na Ukrajině. Čeho se lze nadít?
Pokud se začnou naplňovat jenom z poloviny všechny katastrofické scénáře, odpor proti vládě poroste. Již dnes můžeme pozorovat, že ve společnosti klesá podpora Ukrajiny a stále více lidi si uvědomuje, že tato válka není naše, ale je důsledkem špatné práce a intrikaření politiků. Ostatně to nakonec můžeme číst ze slov Angely Merkelové, která vlastně přiznala, že porušování Minských dohod jen přihlíželi záměrně, aby Ukrajině poskytli čas. Rozšiřování NATO nad rámec jistých dohod, zbytečná silácká gesta a posměšky z Putina a ruského národa, nenávistná propaganda. To není diplomacie, ale hloupost nebo dokonce i záměr některých politických „jelit“, kterým moc zatemnila rozum. Tak dlouho dráždíte hada bosou nohou, až vás uštkne. Důsledkem této nekompetentní politiky jsou tisíce mrtvých obyčejných občanů na Ukrajině, rozvrácené evropské hospodářství a strach z budoucnosti.
Politici si od nového roku navýší platy. Ukrajinské ženy s dětmi byly vystěhovány z ubytování v Harrachově, protože jde o rekreační objekt Poslanecké sněmovny a se začátkem zimní sezóny mají poslanci a zaměstnanci sněmovny zájem o dovolené. To jsou jen dva vzkazy z vícero těch, jaké o sobě posílá veřejnosti stávající politická smetánka. Má všechno pod kontrolou včetně médií a jiných informačních toků, že se o svou budoucnost i při výrazném propadu životní úrovně většiny obyvatelstva obávat nemusí?
Těch vzkazů o pokrytectví a nenažranosti již poslali mnohem více, proto jejich podpora klesá a stoupá nespokojenost občanů. Prasata u koryt začala hlasitě mlaskat a diví se, že jejich mlaskání nesklízí hlasitý obdiv. Ti, kteří mají na dovolenou v nejdražších hotelech se přece nenechají připravit o „benefit“ levného zaměstnaneckého pobytu, který byl pro obyčejné občany zrušen už před dvaceti lety, protože udržovat rekreační objekt bylo pro soukromé firmy příliš nákladné. Je naši vinou, že jim dovolíme takto zacházet s našimi penězi. Nakonec to vidíme i u instituce zvané veřejnoprávní Česká televize. Našimi penězi neustále krmíme ty, kteří jsou nám mnohem více ke škodě než k užitku.
Prof. PhDr. Petr Fiala, Ph.D., LL.M.
Předseda vlády Petr Fiala už se nechce hlásit ke svému výroku, že „lidé mají právo na to, aby informace byly korigovány“. Místo toho tvrdí, že je velkým zastáncem svobody slova a že by byl první, kdo by za ni stál na barikádě. Když sledujete média, máte spíš pocit, že jsou informace korigovány, nebo o svobodu projevu za Fialovy vlády skutečně nemusíme mít obavy?
Obavy musíme mít vždy a za každé vlády, protože politici se vždy snaží svoji moc nad občany posilovat propagandou, a tu menší nebo větší restrikcí. Navíc u všech zvěrstev, která páchají, chtějí ještě vypadat dobře, takže nikdy nepřiznají, že mají snahu omezit svobodu projevu. Za Fialovy vlády je tato snaha mnohem zřetelnější vinou jeho politické neobratnosti a neschopnosti lhát přesvědčivě. Každý jeho protimluv je veřejností odhalen a jeho dobrému obrazu nepomáhá ani úsilí novinářských aktivistů, kteří jsou schopni kravské lejno vládní legislativy převázat mašli s voňavou kytičkou. Mohu se přiznat, že já budu pochybovat i když mi politici budou přát dobrý den. Mě osobně Fialovy, ale nejen jeho, projevy vrací do let „jakešovských“. Prázdné, plné klišé a nic neříkajících frází.
Podobně, jen s větší mírou infantilnosti, na mě působí Rakušan a Černochová. Petr Fiala je smutný příklad člověka, který si svůj osud vybral sám. Své původní povolání vykonával relativně dobře, ale překročil své výkonnostní limity a pustil se do něčeho, na co rozhodně nemá. Ve funkci, kterou zastává dnes, je, bohužel, naprosto nekompetentní. Mohl být váženým akademikem, přecenil však své možnosti a jeho ego mu nezabránilo, aby se nestal pouze směšnou figurkou na politické, ale dnes již i akademické půdě.
Mgr. Bc. Vít Rakušan
Ministerstvo vnitra připravuje zákon, který má potírat dezinformace. Premiér Fiala argumentuje, že úkolem vlád ve všech demokratických zemích je ochrana proti působení cizích velmocí v rámci hybridní války, kterou proti nám vedou. Nekouká z toho ale především snaha vymýtit z veřejného prostoru nepohodlné názory? Dají se dezinformace potírat jinak než zablokováním či vypnutím médií, která je šíří?
Premiér Fiala argumentuje ochranou občanů, ale všichni víme, že pokud je tato ochrana iniciovaná výkonnou moci, jde vždy především o snahu potlačit nepohodlné názory. A to, ať už jde o vládu demokratickou, nebo ne. Obzvláště toto podezření platí v případě, pokud je vláda v takové oblibě jako ta Fialova. Jestliže to politolog a demokrat Petr Fiala sám není schopen vyhodnotit, mohl by se jít poučit ke komunistům. Míra propagandy, dezinformací a restrikcí před listopadem 1989 nezabránila tomu, aby si pravda nenašla svou cestu mezi lidi.
Fiala by měl přestat vymýšlet kraviny, jak zavádět se svými vládními soudruhy cenzuru, a měl by se věnovat především hospodářské, bezpečnostní a energetické situaci v České republice tak, aby občané měli pocit, že tak činí v jejich zájmu. Ostatně proto si ho platíme. Nikoliv proto, aby se po svém odchodu z funkce mohl přehraboval fotografiemi, se kterým politikem si kdy podal ruku, nebo radostně sdílel objetí.
Závěrem bych ráda popřála čtenářům Parlamentních listů klidné Vánoce plné pohody.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Ukrajina (válka na Ukrajině)
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
autor: Jiří Hroník
datum
