Letos si máme připomínat 30. výročí sametové revoluce, ale zatím tento rok příliš slavnostně nevypadá. Od dubna tato země čelí vlně demonstrací a vládní nestability. Co jsme se v kontrastu k tomuto výročí tento rok zatím dozvěděli o naší společnosti? Co nám schází, co nás trápí?
Revolucí bych to nenazval, protože to byl pouze státní převrat, ve kterém se přerozdělilo více než tisíc miliard, které do té chvíle byly „lidu“, do rukou několika tisícovek lidí. Tak vznikli milionáři a miliardáři. Poctivou prací se miliarda nedá vydělat ani za třicet let. Po třiceti letech valnou většinu této společnosti netrápí nic. Všichni si zvykli na to, co si ukradli a co jim zůstalo. Socialismus už dnes nechce skoro nikdo. Příliš kolektivistický svět. Příliš mnoho lidové kontroly. Komunismus už nechce vůbec nikdo. Lidé se po padesáti letech míru v Evropě bojí jakéhokoliv konfliktu. Stát, kultivovaný a ukonejšený parlamentarismem, nedovoluje příliš velkou politickou představivost ani chtivost. Je to vítězství peněz nad morálkou, sobectví dělících příkopů nad svobodou. Nejnižší nezaměstnanost za posledních 25 let – to je důvod k optimismu i u odborářů, nejen u stařičkých komunistů. Stejně jako minimální mzda, kterou odboráři tlačí stále výš…
Průměrný měsíční plat šplhá do výšek životních úspor většiny seniorů. Všichni přestali spořit. A skoro všichni se stali závislí na sociální politice. Politika prováděná salámovou metodu je účinná. Všichni tvrdí, že učitelé mají dost. Stejně tak si všichni myslí, že dost mají i důchodci. A ti se sami aktivně bránit a protestovat nemohou. Devět stovek jim musí stačit. Hromadu dosavadních politiků ale trápí nevyhnutelnost faktu, že se budou muset začít něčím živit, a politikou to nebude. Přece jen vítězí ANO, a ne „tradiční“ političtí trpaslíci. Lidé už mají „tradičních“ partají dost. Nyní tu deziluzi zažívá sociální demokracie.
V červnu jsme byli svědky největší demonstrace od roku 1989, aniž by bylo úplně jasné, čeho vlastně chtěla dosáhnout. Co se to vlastně v rámci Milionu chvilek vyvalilo? Masy občanů proti Babišovi a Zemanovi, umělci, značná podpora médií a intelektuálů… Co tohle hnutí vlastně znamená?
Nic. Pěna dní… Tisíc chvilek proti demokracii organizují protesty kvůli protestování, nikoliv kvůli jeho cíli. Léto pohřbí opozicí uměle probouzenou radikálnost demonstrantů, na Letnou dovezených. Uvidíme, jak dopadne revoluce k třicátému výročí Velkého listopadu... Dle mě je to falešný pokus politických trpaslíků stát se titány. Jsou to profesionální rozesírači.
„Babiše a Zemana volili zejména lidé z venkova, starší a méně vzdělaní,“ je jedno z klíčových hesel, která zaznívala na demonstracích Milionu chvilek, hlásá je například herečka Anna Geislerová. Je letošní odpor proti prezidentovi a premiérovi generační záležitostí?
Je. I kráva někdy může mít pravdu, když zabučí… Ano, je rozdíl mezi lidmi z venkova a lidmi z města. Člověk z venkova je zodpovědný za hospodářství, pracuje většinou rukama. Je v kontaktu s realitou světa. Člověk z města, klikající na ikony v počítači, mnohdy neví, jestli je jaro nebo zima. Většinu svých životních zkušeností přebírá – z médií, ne z přírody.
Komisařka EU Věra Jourová varovala před tím, aby mladší lidé nechávali seniory samotné u počítačů, protože čtou řetězové maily, které zneužívají jejich samotu a frustraci. Je takováto formulace šťastná?
Šťastná ne, pravdivá někdy ano. Řetězové maily fakt nejsou nic ověřeného. Některé jsou cíleně a anonymně vypouštěny s politickým cílem. Taková virtuální dýmovnice…
Snaží se někdo zmást starší generaci, která přestala rozumět dnešnímu světu, či jde o urážku našich seniorů?
Jak kterých, jak kdy. Někdy jde o cílenou „srandu“ (joke) s posunem významu či kontextu. Jako například ten, který vás nutí poslat dopis dál, protože „pokaždé, když bude tenhle dopis poslán dál, dá Centrum.cz jednu korunu na konto malého hladovějícího chlapce z indické Kančendžengy“. Kdo pošle dál, je blbec. Kančendženga je nejvyšší hora Indie a Centrum nikam peníze posílat nebude. Někdy jde o pokus podvodu a jindy o pokus zmapovat sociální okruh dotyčného.
U řady témat, která jsou předmětem řetězových mailů, nejde o autentické citace či zprávy, ale o dezinformace, které onen senior ale nemůže demaskovat. Ovšem v mnoha případech jde o kolektivní službu specifického mediálního monitoru. A to je něco, co zesiluje dosah takových médií jako Parlamentní listy a preferuje témata, která mediální mainstream preferovat nechce. Důvod k rozčilení politiků a těch funkcionářů Evropské unie, kteří tvrdí, jak obohacující pro nás bude přijetí z Afriky putujících migrantů. Když pak čtete o znásilnění britských školaček muslimskými adolescenty, děsíte se, že se totéž stane vaší dceři, vnučce. To není xenofobie. To je reálná obava.
I do Čech dorazila vlna protestů mládeže za řešení tzv. klimatické krize. Jde o zneužití dětí pro politický aktivismus, nebo o naši ostudu, že tak vážný problém musí brát do rukou dospívající?
Pokud věříte, že člověk a jeho průmyslová výroba má nad planetou větší moc než cykly jaderných reakcí na Slunci, slapové síly rotujícího tekutého jádra Země, gravitační síly sluneční soustavy či měnící se tepelná pohltivost (albedo) zemského povrchu, tak věřte. Upozorňuji, že nejhlubší lidský vrt do zemské kůry (Kolský superhluboký vrt) se dostal do hloubky 12 km. Vyvrtání toho otvoru trvalo 24 let. Země má průměr 12 tisíc kilometrů.
Upozorňuji, že jedna obří nákladní loď zatíží životní prostředí více než 50 milionů osobních automobilů. Motory patnácti největších zaoceánských kontejnerových lodí vyprodukují víc zplodin než všech 760 milionů aut na světě. Tvrdí to studie dánské vládní agentury pro ochranu životního prostředí. Tolik ke geoformním schopnostem člověka a schopnostem něco změnit zákazem plastových brček.
No, žákyně deváté třídy základní školy Gréta Thunbergová věří tomu, že má zvláštní dar – vidí vydechované CO2… Její rodina ji v klimatickém záškoláctví před parlamentem podporuje. Gréta tvrdí, že „je posel, který opakuje to, co se snaží klimatologové říct veřejnosti již desetiletí“… Říká také: „Cítím, že umírám zevnitř, pokud neprotestuji.“ Místo tlumení projevů poruchy autistického spektra – Aspergerova syndromu a ADHD – její matka, švédská operní pěvkyně Malena Ernman a její manžel Svante Thunberg napsali o dceřiných duševních poruchách, rodině a klimatické propagandě knihu. Skvělá rodinná terapie… Do začátku používání psychiatrického newspeaku roku 1981 byla porucha nazývána autistická psychopatie… Je to nemoc a není léčitelná.
Díky hysterické pozornosti, kterou si v médiích Gréta vynutila, zelené strany téměř zdvojnásobily zisk v evropských volbách v květnu 2019… Je to poctivé a zasloužené? Je to správné?
Nu, pomatenost jedné bláznivé holčičky jako nové prorocké hvězdičky zeleného náboženství 21. století může těšit katolického papeže, ale to neznamená, že se počasí nemění. Mění se. Už dlouho. Ale je otázka, kolik z těch změn má na svědomí extenzivní průmyslový rozvoj ovlivnitelný odříkáním nebo investicemi do jiných technologií a do jaké míry je to vliv přírodních sil, které cyklicky ochlazují a oteplují Zemi. Nejsem z těch, který by závěry Mezivládního panelu pro změnu klimatu IPCC akceptoval bez značné dávky skepticismu a pochyb. Nejsem věřící. Věda se nesmí stát politikou, a zde se tak stalo.
To, co je dle mne nutné udělat, je infrastrukturní příprava na stále větší výkyvy počasí, které jsou realitou. Jednou je to saharské vedro a „sálavé“ vyschnutí půdy spolu s požáry uschlých porostů, vzniklých třeba samovznícením porostu, podruhé to může být řada prudkých „monzunových“ dešťů, která z krajiny udělá bažinu a bahnem zahltí nejen odpadová potrubí měst, ale i čističky. Jednou to může být sněžení, které zahltí krajinu třemi metry sněhu, který vydrží až do léta. A jindy zase holomráz a absolutní nedostatek srážek, trvající i několik let. Tehdy vyschne i nejhlubší studna.
Je třeba zadržovat vodu v krajině nejen mokřady, ale i investičními díly. Až to bude nutné, kvůli přístupu k vodě se bude válčit. My jsme rozvodí tří velkých evropských řek. Je třeba vytvářet masivní rezervy tvorby elektrické energie – vodní elektrárny velké i ty nejmenší, jaderné zdroje, ale někde i větrníky a solární zdroje. Plynové zdroje. Bude nutné čerpat vodu a zavlažovat, bude nutné klimatizovat a ohřívat. Bude nutné svítit a topit. Na píčoviny typu biopaliv je nutno zapomenout jako na fyzikální nesmysl a zločinné plýtvání rostlinnou výrobou a úrodností země. Veškeré energetické zdroje je třeba bez milosti zestátnit a podřídit veřejné službě, ne zisku.
Tvorba nových automobilů a dalších dopravních prostředků musí do budoucna přijmout několik zásad: musí se obejít bez dokonalých vozovek, musí vydržet zásadně horší klimatické podmínky provozu – od minus padesáti do plus padesáti stupňů a rozdílnou kvalitu paliva. Musí umožnit jednoduchou opravu jako v padesátých a šedesátých letech. Náhradní díly musí být normalizovány a jejich technické výkresy musí být veřejně dostupné. Ne patenty, ale užitečnost. Nebude v silách nikoho udržovat autorizované servisy a tu míru složitosti oprav jako dnes. Ne elektronicky řízené EURO 5, ale láce a jednoduchost džípů americké armády z 2. světové války je budoucnost… Nebudou to vlaky ani rychlovlaky vyžadující exaktní geometrii kolejí a funkční infrastrukturu, ale těžké automobilové soupravy na bázi nákladních vozů, umožňující přepravu stepí. Nikoliv křehké městské elektromobily, ale terénní benzínové či dřevoplynové vozy. Víc Rusko než západní Evropa. Při povodních bude nutno překonávat vozovky podemleté vodou. Při sněhu a zimě bude nutno zásobovat lidi potravinami z centrálních skladišť i v horách. Dnes končí činnost státu při minus dvaceti sedmi stupních, kdy tuhne nafta pro nákladní vozy. Do budoucna bude muset stát a jeho užitečnost vydržet i při minus padesáti.
Každý dům bude muset mít dle počtu obyvatel nouzové zásoby, autonomní vytápění nouzových prostor pevnými palivy a elektrický generátor. Civilní ochrana tak, jak ji známe z dob studené války, dostane mírový obsah. Střechy budou muset splňovat daleko větší sněhovou zátěž než nyní. Odpady musí mít zpětné klapky proti povodním. Veškeré domy budou muset být zatepleny a umožňovat klimatizaci. Dnes nemáme řešení pro historické stavby, které prozatím nelze efektivně zateplovat ani vytápět. Památkáři trvají na řešeních, pro která dnes už nejsou výrobci a technologie. Z poloviny domů měst tak teplo utíká jak v 19. století, kdy uhlí bylo skoro zadarmo a nikdo nechránil staré budovy. To vše bude otázkou přežití. Máme chytré materiály, ale máme neuvěřitelně neodolnou infrastrukturu podřízenou ziskovosti, nikoliv kvalitě služby. Týká se internetu a mobilních telekomunikací, týká se dopravy a silnic, ale i železnice. To je program na nejbližších deset let pro politické síly, které by chtěly sloužit lidem, a ne jen mamonu.
Psali jsme:
Letos pokračuje hospodářský růst, nezaměstnanost je rekordně nízká. Čím to je, že společnost je rozhádaná a lidé nevypadají šťastní?
Nic je nespojuje. Právě proto, že se jim daří líp než kdykoliv předtím v jejich životě. Kapitalismus neučí solidaritě, ale individuálnímu štěstí, orgasmu z úspěchu. Vesnický, zemědělský způsob života učil kolektivnímu přežití – rodiny, statku, obce odříznuté od civilizace. Mobilní telekomunikace nám umožňují absolutní nezávislost. A to je špatně.
Když už nyní, za ekonomického růstu, probíhají demonstrace a lidé se hádají, co můžeme čekat, až skutečně přijde ekonomický pokles?
Nic. Lidé demonstrují kvůli symbolům v kulturní válce, nedemonstrují za vyšší kupní sílu svých mezd. Lidé nejsou opravdu organizovaní. Organizovanost znamená kolektivní činnost, vojenské rozhodování, podřízenost autoritě.
Letošní program Poslanecké sněmovny zahrnul i komunistický požadavek na „vyšetření zločinů privatizace“. Co podle vás naši společnost tíží více: zločiny komunismu, nebo zločiny privatizace?
Ani jedno. A proto všichni zločiny privatizace pokrytecky odsouhlasili. Nikdo nic nevyšetří, nikdo nikoho nepotrestá. Ani komunisté nechtějí skutečné vyšetřování, to by se tři desítky let připravovali. Sbírali by důkazy. Dokumenty. Notářsky ověřené kopie privatizačních smluv. Vedli by archivy, ne nepodobné archivu ekonomické kontrarozvědky. Nevšiml jsem si ničeho takového.
Je to jako s těmi zločiny komunismu. Přestože máme oustav na jejich zkoumání, narazíte vždy na neúplné informace, vykradené archivy a mlčení. Proč? Protože pravda je tvrdá. Protože revanšismus je nepřijatelnou strategií. Protože předání moci v roce 1989 bylo provázeno předběžnou dohodou mezi odstupující mocí a nastupující mocí o kultivovaném předání moci. Odstupující moc chtěla předat a nastupující moc chtěla převzít. Každý z přítomných u tohoto jednání věděl, že to není dohoda čistá. Cenou byla dohoda o neútočení. Ale převrat se obešel bez pověšených na nárožích, bez zastřelených bez soudu. Bez terorismu, bez občanské války. To byl obsah sametovosti a věty „Nejsme jako oni“… A teprve pak následovalo jednání u takzvaných kulatých stolů ve Valdštejnském paláci, v Paláci kultury a v Obecním domě s tehdejšími premiéry Ladislavem Adamcem a Františkem Pitrou, s generálním tajemníkem KSČ Karlem Urbánkem, s vedením armády a vnitra. Nebyla to pro amatéry z KC OF a VPN procházka. Byla to ale klíčová politická zkušenost, která například formovala vztah Václava Havla k lustračnímu zákonu i k požadavkům radikálů v jeho okolí na zákaz komunistické strany. Ztrácet paměť dnes je nerozumné.
Mimochodem, řeknu vám perličku: Byla to KSČ, která na kulatý stůl 13. prosince 1989 přišla s ideou přímých voleb prezidenta republiky – chtěla volit hlavu státu „lidovým hlasováním“. A byli to „demokraté“, kteří byli krátce po demokratickém převratu proti. Báli se. Báli se Adamce a báli se i Dubčeka. Někteří ještě nevěděli, jestli budou chtít Havla.
Fotogalerie: - Svíčka za Havla
Fotogalerie: - Havel 80
Fotogalerie: - Drátěná srdce a Havlovo náměstí
Liberální osobnosti vyjadřují starost o zachování svobodných veřejnoprávních médií čili České televize a Českého rozhlasu…
Protože si myslí, že jsou „jejich“ a chtějí si ten stav zachovat…
Příznivci Zemana a Babiše naopak upozorňují na jejich údajnou nevyváženost a tendenčnost…
Protože vědí, že „jejich“ nejsou. Ani že realitu nepopisují bezpříznakově tak, jak jim přikazuje zákon.
Je to asi složité, ale co by měla za současného rozdělení společnosti veřejnoprávní média dělat, aby skutečně dostála své zákonné povinnosti vyváženosti a všestrannosti?
Platí je komunisté i antikomunisté. Platí je křesťané i ateisté. Jedni i druzí mají právo nebýt jimi uráženi a ponižováni. 168 minut není satira a není to veřejná služba. Je to ošklivá štvavá propaganda instituce, která nemá právo vytvářet propagandistický obsah. Otázky Václava Moravce neodpovídají Kodexu České televize. Z projevů moderátora diskuze třetích osob nesmím poznat, co si myslí. To mimo jiné znamená, že otázky musí být otevřené, nikoliv být konfrontacemi s něčími stanovisky či názory. Umění politiky je umění uměřenosti a vyváženosti. Mediální veřejná služba má zrcadlit společnost a její rozporuplnost, ale nemá ji vytvářet. Odpůrci eura musí dostat stejný prostor jako zastánci.
Finálně, co by mohl udělat premiér, prezident, sněmovní opozice či aktivisté Milionu chvilek pro to, aby se situace ve společnosti zklidnila?
Proč by se měla zklidnit, když existuje ve společnosti zcela zásadní ideový rozpor? Každá ze skupin nebo osob, které jste jmenoval, zastupuje nějaké zájmy, nějakou část společnosti. Mají mandát svých voličů k reprezentaci jejich zájmů. Je nemožné smířit dvě navzájem znepřátelené části sociální demokracie… Natožpak prezidenta Zemana s moralizujícím Pospíšilem…
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jakub Vosáhlo
