Velké diskuse se stále vedou kolem chystané cesty vicepremiéra Hamáčka do Moskvy, o které před časem server SeznamZpravy.cz napsal, že jejím cílem údajně bylo „ututlání“ kauzy Vrbětice, konkrétně vyměnit ji za milion dávek vakcíny Sputnik V, případně i za setkání V. Putina a J. Bidena v Praze. Jak moc tuto informaci považujete za pravděpodobnou?
Vzhledem k razanci, kterou se pan Hamáček od začátku brání, trestní oznámení, milionové odškodnění... tak předpokládám, že pokud by neměl jednoznačné důkazy, že by nic takového nedělal. Ale u dnešních politiků si jistý nejsem.
Je třeba v Česku víc zdanit nejbohatší?Anketa
„Pokud by to byla pravda, tak by to bylo to nejlepší za celou Hamáčkovu kariéru. Takhle by měl jednat státník, kterému leží na srdci situace obyvatel vlastní země. Pokud by opravdu zjistil, že představitelé Ruské federace mají máslo na hlavě, měl by toho využít pro své lidi. Nemylme se, obyvatelé České republiky potřebují očkovací vakcíny, potřebují levné energie, potřebují přístup na ruský trh a potřebují celkově dobré vztahy. Zkuste se ale zeptat nějaké prodavačky z Nového Města pod Smrkem, jak jí zlepšilo život, že tu má Rusko méně diplomatů,“ uvedl v rozhovoru pro PL krátce poté, co se „informace“ objevila, sociolog Petr Hampl. Dá se to také tak brát?
No tak je to chytré samozřejmě. Ale neřeší to problém. Ten problém je, řekl bych, mnohonásobně složitější. A řekl to tak i pan prezident. I když se nevyjádřil správně. Hovořil pouze o dvou verzích. Těch verzí je vždycky mnoho. Takže každý politik, který prohlásil, a mezi ně patří i pan Hamáček a bohužel se k tomu připojil i pan předseda vlády, že je jenom jedna verze, tak použitím sousloví „jedna verze“ prokázal, že je třeba se vrátit do školních škamen a doplnit si vzdělání. Student právnické fakulty, který by při zkoušce z teorie státu a práva řekl „jedna verze“, by byl vyražen, protože by nevěděl, co vlastně mluví.
Já neříkám, že musí mít právní vzdělání, ale stačí nahlédnout do slovníku cizích slov. A ten říká – verze je varianta nebo obměna, jedna z rozdílných podob textu, vylíčení události z vlastního hlediska, rozcházející se zprávy o téže události.
Čili už to slovo samo o sobě hovoří o mnohosti. Říct tedy „jedna verze“ znamená tvrdit, že dva a dva je osm.
Další věc – abych řekl, že je jen jeden možný výklad této události, musím to prokázat. Pak ale neměl pan premiér říkat, že děkuje odboru boje s organizovaným zločinem, že dospěl k důvodnému podezření. Protože důvodné podezření je podezření. A to není důkaz!
Já těm, kteří tvrdí, že je jen jedna verze, budu říkat „jednoverzoví“. V našem minulém rozhovoru jsem totiž naznačil, co jsou někteří naši lidi zač, a dost jsem narazil. (smích) Takže tedy jednoverzoví...
Kdyby se nějakým způsobem vrátili k zakladatelům bohemistiky nebo slavistiky... Mezi ně patří takový zajímavý človíček, jmenuje se Josef Dobrovský. Jestli to těmto, možná vzdělancům, něco říká? Byl to jeden z nejchytřejších lidí své doby. Žil 1753 až 1829, čili zasáhlo ho to osvícenství. A on řekl: „Důkazů, osvědčených důkazů žádám. Nikoliv možností důkazů, nikoliv deklamací.“
Zatím jsme tedy slyšeli deklamace, demonstrovali jsme opět na Václavském náměstí. Ale nežádali jsme osvědčených důkazů, ale proklamací.
Celkově, co si myslíte o kauze Vrbětice i s odstupem několika týdnů od té doby, co se dostala na veřejnost?
Za svou praxi jsem také nějaké výbuchy vyšetřoval. Vždycky jsme vytyčili 8, 10, 15... verzí. Ale! Jestliže zjišťuji, že sebelepším vyšetřením se nikde nic nenašlo, nějaký zbytek roznětu nebo něco takového... vždyť tam byli čerstvě, tak co na to říct? A hlavně, v okamžiku, kdy dojde k takovéto události, tak se všechny ty objekty neprodyšně uzavřou a vyšetřuje se všude, jestli někde něco není. A jestliže první výbuch byl 16. října a druhý 3. prosince, tak buďto je naše policie totálně neschopná, nebo se to někomu hodilo do krámu. A že se to někomu mohlo hodit do krámu, o tom svědčí to, že napovrch to vylejzá v okamžiku, kdy se rozhoduje, kdo dostaví Dukovany.
Takže souhlasíte s těmi, co říkají, že to načasování je zvláštní?
Pan profesor Keller napsal, že kdyby se policajti dívali na jiný seriál, než na to, jak Skripala otravujou ti dva Rusové, tak že by se dospělo případně k jiným verzím. Mimochodem... Rusko má samozřejmě jen tyhle dva, kteří dělají tyto lumpárny po celé Evropě, a ještě jsou tak blbí... I z logiky věci je to skutečně důvěryhodné. A vyvrcholilo to tou jednou verzí!
A paní Benešová, magistra, je to právnička, aby si uchovala post ministryně, tak potom také řekne, že je jenom jedna verze? To je tragédie. Ať roztrhá právnický diplom.
Otokar Fischer, což byl profesor na Univerzitě Karlově, vynikající literární historik, řekl překrásnou myšlenku: „Nevedeme idylickou půtku za větrem. Jde o věc družně lidskou. Nám o našich dětí jde zem. Chceme, aby dnešní činy budoucna zvážil soud. Stoupnout si před dějiny a studem nezrudnout.“
A já vám řeknu, že jsem rudý až za ušima. Jestliže politická elita, ať už vládnoucí, nebo opoziční, se chová takovým způsobem, jak se chová... kdyby se šlo vystěhovat do „Burundy Burundy“, tak bych se tam vystěhoval.
Mluvil jsem o osvícenci, mluvil jsem i o člověku prvorepublikovém… A existoval také další člověk, který vlastně svými slovy skvěle charakterizoval naši současnou situaci, možná že ho budou i jednoverzisti znát. William Shakespeare. Žil v letech 1564 až 1616. V roce 1609 byly vydány takzvané Sonety. I když někteří literární historici zpochybňují, že jsou to jeho slova, ale jsou mu připisována: „Znaven tím vším já chci jen smrt a klid. Jen nevidět, jak žebrá poctivec, jak dme se pýchou pouhý parazit. Jak pokřiví se každá dobrá věc. Jak trapně září pozlátko všech poct. Jak dívčí cudnost brutálně rve chtíč. Jak lidskou slušnost korumpuje moc, jak zchromlá vláda na nás bere bič. Jak umění je pořád služkou mocných. Jak blbost zpupně schopným poroučí. Prostá pravda je všem jenom pro smích, jak zlo se dobru chechtá do očí. Znaven tím vším už chci být lásko v hrobě, jen nemuset tím sbohem dáti tobě.“
Psali jsme:
Když se vrátíme od Shakespeara k přízemnějším věcem... Říkáte, že kolem kauzy Vrbětice je spousta nejasností. Není divné také to, že byl sklad údajně špatně zabezpečený, jak o tom někteří lidé mluví?
Správně takovýto sklad musí krajský úřad vyhlásit za krizové území. A to krizové území musí být střežené a činnost v takovém území musí být pojištěna. Krizovým územím to vyhlášeno nebylo. A krajský úřad měl být správně informován a dohlížet na to, jestli je to pojištěno, ta činnost, a pojištěné to nebylo. A oni mají teď ještě tu drzost chtít asi 100 milionů jako odškodné, ačkoliv to měli mít pojištěné...
A je vlastně úplně v pořádku, že se na území ČR skladují tímto způsobem zbraně, které se pak třeba v některých případech možná vyvážejí i do zahraničí?
No, to v žádném případě není v pořádku. A hlavně, my nevíme, jestli takových skladů není mnohem víc. Jak bychom to mohli vědět, když jsme se i o tomto dozvěděli, až když to tam bouchlo. Je tam řada nezodpovězených otázek. Možná že je naše zpravodajské služby zodpovězené mají. Ale pak nechápu, proč se s tím nejde ven. Jinak to má charakter kampaně k určité věci. Po sedmi letech...
Ale hlavně bych byl opravdu moc rád, aby naši politici nevystupovali jako tupci, nepoužívali nesmyslná slova. To svého času Lubomír Štrougal použil spojení „trend vývoje“, což je samozřejmě nesmysl. A říkal – mně tehdá ulítla huba a po mně to opakovalo tisíc pisálků, politiků… Trend vývoje je hovadina. Ale Štrougal se k tomu přiznal. A to byl představitel toho nenáviděného režimu. A dnešní představitelé řeknou – je jen jedna verze... když verze je výraz mnohosti, tak jedna mnohost je, řekl bych, blbost.
Nesouhlasíte s tím, že řada politiků mluví o „jedné verzi“. Zajímal by mě ale také váš pocit z té první tiskové konference, kde premiér Babiš a vicepremiér Hamáček seznámili veřejnost s kauzou Vrbětice. Někteří lidé zmínili, že to vypadalo trošku, jako když jsou pod „tlakem“...
Já z toho mám úplně stejný pocit. Babiš řekl, že děkuje odboru boje s organizovaným zločinem, že dospěl k důvodnému podezření, že to byli Rusové. Mimochodem, nemluvil o zpravodajských službách, ale o odboru boje s organizovaným zločinem, tedy už o vyšetřovacím orgánu. A že dospěl k důvodnému podezření? Podezření je pořád jen podezření. A pak za tři týdny řekne, že je jenom jedna verze, tak mě to zaráží tím víc. To znamená, že je k něčemu donucen.
Donucen kým? Určitě na to máte nějaký názor...
Názor na to samozřejmě mám. Jen nevím, jestli by mě za to nevyloučili z advokátní komory... (smích)
Tak se tedy raději ještě vraťme k panu prezidentovi, tedy k jeho proslovu ohledně Vrbětic. Co říci na slova o údajné velezradě, která po prezidentově projevu zazněla? Předseda Senátu uvedl, že prezident prozradil informace z horkého spisu a ohrozil tak nejen vyšetřování, ale i bezpečnostní zájmy ČR…
(Smích) Ježíšmarjá. Myslíte toho Tchajwance? Mně je líto národa, který má za elitu tyhle lidi. Skutečně je mi to líto. Miloš (Zeman) je svůj, řekl bych. Samozřejmě je realista, protože rozhazovat si to s Ruskem, když jste prezidentem země, která nepřekypuje nerostným bohatstvím, to může jenom hlupák. Pan Babiš mě zklamal, když začal mluvit o solidaritě a o tom, že by bylo dobré vyhostit alespoň jednoho ruského diplomata a EU mu na to nejde... No, tak není náhodou papežštější než papež? Ale pozor, já jsem ho vždycky bral jako přemýšlivého člověka. Buďto tedy zhloupnul, nebo je donucený.
Dopis nabádající Senát k žalobě na prezidenta právě kvůli podezření ohledně údajné velezrady podepsali po prezidentově proslovu například Michael Kocáb, Jan Svěrák, Olga Sommerová. Co na to říkáte?
Že jsou to „myslitelé“. Uvozovky zdůrazněte. Já si dodnes pamatuji, jak vyřvávala paní Dvorská na Václavském náměstí v roce 1992, že ten Kříženecký, ten hlavní vojenský prokurátor, je, já už dnes ani nevím co... Ale proboha živého, my jsme s Ivanem Gašparovičem a dnes už nebožtíkem Ludvou Brunerem zabránili teroru thermidoru (lynčování). Proboha živého, copak to nepochopili? Takže jestliže z tohoto hlediska jsem ten špatný, zaplaťpánbůh, hlásím se k tomu. A přál bych si, jak jsem citoval profesora Fischera – stoupnout si před dějiny a studem nezrudnout.
Počínáme si špatně. Obracíme se tam, kde pro nás nikdy v rozhodných chvílích pomoc nebyla. Vždyť i v tom roce 1968 se na nás vykašlali. To nikomu nevadí?
A co si myslíte o tom, že Michael Kocáb nedávno v médiích prohlásil, že nevylučuje kandidaturu na prezidenta?
Ano! Já si myslím, že tento národ si zaslouží prezidenty typu Kocáb. Vždyť je to jedno. Jestli ten člověk bude usilovat o to, abychom se stali já nevím kolikátým státem Spojených států amerických... mně to je jedno. Mně už to je jedno! Mně je za týden 75 let. Ale pláču, protože tady mám vnuky. Mám tady mladé lidi, na kterých mi moc a moc záleží. A je to tragédie tohoto národa, že by vůbec někdo volil tohoto člověka, který z hlediska odchodu vojsk zkazil všechno, co se zkazit dalo. No tak proboha živého... Bylo krásné, jak ho oslavovali. Mně se to tak líbilo! Rusům se to ale líbilo také. Hrozně moc! (smích)
A víte, to, co se píše o tomto národu, že se po Bílé hoře dobrovolně připojil k Rakousku, v 39. roce se dobrovolně připojil k Hitlerovi, po 45. se dobrovolně připojil k Sovětskému svazu, no a v 90. roce se dobrovolně připojil ke Spojeným státům... Tak o co jde...
Mimochodem, co říkáte na prezidentův názor na tajné služby?
(Smích) O čem tu mluvíte? Tajné služby? My něco takového máme?
Na závěr se ještě zeptám, jak to, co se děje kolem Vrbětic, i do budoucna poškodí naše vztahy s Ruskem? Ostatně, už jsme se ocitli na seznamu nepřátel Ruské federace...
Ano, co se týče vztahů s Ruskem, tak ty jsou nyní na bodu mrazu. Ať chceme, nebo ne, Rusko je velmoc. Připomeňme si kapitána Korkorána. Bábur, když ho chtěl zabít, tak řekl: Ctihodný lev se přece nemůže zlobit na mravence, který ho chce píchnout do paty. A kapitán Korkorán říká: Ale tys mě chtěl zabít, Bábure.
Samozřejmě, velmoc může být velkorysá. My, kteří se pohybujeme od desíti k pěti, kdy jednou jsme s těmi, podruhé zase s druhými... Vždycky se na nás všichni vykašlali. Vždycky! A my předstíráme, že jsme ten hlupák, který se v současné chvíli hodí.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: David Hora
