Proč má největší postava českého dostihového sportu zapotřebí se zapojovat do politiky, zvláště když víte, jakou mají politici v této zemi pověst?

Když nic nezkusíte udělat, nic se nezmění. Kdybych nezkusil v roce 1991 při Velké pardubické po pádu na Poplerově skoku znovu na Železníka nasednout a dostih dojet, nikdy bych nezjistil, jestli jsem schopen ještě vyhrát. Tady je to stejné. Chtěl bych podpořit změnu u řady věcí, ale když budu jen sedět na zadku a nadávat, nic nezměním.

Vždy, když jsme v kontaktu, máte plné ruce práce a ještě opět kandidujete do Senátu. Neobáváte se, že se současnou vytížeností nebudete mít na Senát čas a budete "službu lidu" flákat?

Je pravda, že trpím lehkou utkvělou představou, že všechno si nejlépe umím udělat sám (smích). Ale už se toho pomalu zbavuji. Společnost předávám synovi Josefovi, takže v případě úspěchu určitě Senát flákat nebudu. V životě jsem nikdy nic neošulil a nehodlám s tím začínat.

Potřebuje Česko Senát, když některé podobně veliké země jej nemají?

Ano, potřebuje. Někde jsem slyšel, že Senát je jako pojistka. Z domu taky přece nevyndáte pojistky jenom proto, že nehoří. To se mi líbí. Je to jakási „rada starších“, zkušených osobností, které převážně něco dokázaly a jejich úsudek už dokázal zastavit nejeden nesmysl. Na problematické věci je potřeba nahlas upozorňovat. Třeba to, že vláda sebrala kolem dvou miliard korun Národní sportovní agentuře nebo škrtla čtrnáct miliard ve zdravotnictví. To považuji za selhání s velkým „S“.

Kandidujete jako nestraník za ANO. Jeho lídr Andrej Babiš je terčem kritiky ze všech stran. Jako oligarcha, politik, co hraje malou domů, agent StB či podezřelý v kauze Čapí hnízdo...

Já říkám, padni komu padni. Zároveň ale ctím presumpci neviny. Věřím v nezávislost české justice a to, jestli je nebo není někdo z čehokoliv vinen, to bych nechal na soudcích.