Jste pro přímou volbu prezidenta?
Upřímně řečeno, všech osm změn ústavy ji jenom poškodilo. Když jsme ústavu psali, měl jsem za sebou docela slušnou přípravu. Byl jsem pověřen vedením skupiny, která sepíše návrh hlavy, která bude řešit vztahy mezi vládou a českým Parlamentem. Celkem jsem připravil čtyři odlišné návrhy. Abych měl jistotu, že postupujeme správně, vypravil jsem se za vlastní prostředky do Švýcarska, kde mají knihovnu srovnávacího práva, abych si prostudoval jiné učebnice, než jaké jsme měli v našich knihovnách. Mnoho textů jsem tam tehdy okopíroval a přivezl. Kromě toho jsme měli za sebou desítky jednání se slovenskými partnery o kompetencích, při kterých jsme pomyslně rozebrali stát na součástky, probrali jsme všechno, co stát dělá, a o každé kompetenci jsme debatovali, jak má být vykonávána. S těmito zkušenostmi jsme pak v týmu několika desítek podobně zkušených politiků sepsali ústavu, která pak byla schválena. Netvrdím, že je dokonalá, ale patří mezi několik nejlepších mezi evropskými státy. Proto si troufám tvrdit, že všechny změny byly k horšímu. Dělali je lidé, kteří neměli smysl pro vyváženost ústavních pravomocí pod nesmyslným tlakem médií.
Jaké nedostatky tedy v naší ústavě vidíte?
Výrazně bych posílil postavení premiéra. Je nejslabším členem vlády, a protože nemá pravomoc přikázat ministrovi své vlády, co a jak má dělat, máme vlastně místo vlády hejno ministrů, kteří jsou do jednoho sami sobě premiérem. Jinak řečeno, každý si dělá, co chce. Premiér má jedinou možnost, jak ministrovi něco uložit, a to je usnesením vlády. Jenže v koaliční vládě se snadno najde ‚koaliční‘ strana, která to zablokuje. Pak už má předseda vlády pouze možnost ministra odvolat, jenže to většinou znamená pád vlády. Takže posílení premiéra by přineslo výrazně lepší koordinaci mezi ministerstvy.
Druhý nedostatek vidím v procesu jmenování vlády. Navrhoval jsem tehdy, abychom zvolili takzvané konstruktivní vyjádření nedůvěry vládě. Pokud chce Parlament odvolat vládu, může to udělat jedině tak, že vyjádří důvěru jinému premiérovi. V takovém systému neexistuje mezidobí, kdy máme dva premiéry zároveň, a přitom ani jeden z nich nemá plné pravomoci. Také to nutí politické strany více spolu mluvit, chtějí-li něčeho dosáhnout.
Fotogalerie: - Křížová cesta na Karlově mostě
Můžete uvést nějaký příklad, v čem se naše ústava zhoršila přijatými změnami? A jak je to s přímou volbou?
Když jsme návrh ústavy připravovali, prošel desítkami testů, zda nemůže nastat nějaká ústavní černá díra, ze které není návratu. Například přímá volba prezidenta v době, kdy ten předchozí nevykonává svou funkci, v situaci, kdy není usnášeníschopný Ústavní soud, protože nebyli jmenováni ústavní soudci, a pokud někdo podá volební stížnost, kterou musí projednat Ústavní soud, a zároveň se mají konat volby do Sněmovny, protože byly vyhlášeny mimořádné volby a ve stejné době na podzim probíhají volby třetiny Senátu, můžeme se ocitnout ve slepé uličce, ze které ústava nezná žádné východisko. To by v ústavním systému nikdy nemělo nastat.
Psali jsme:
_636093490614600384.jpg&id=116215)
Přímá volba prezidenta v kombinaci se samorozpouštěním Sněmovny udělala v ústavním pořádku díru. Proto jsem zásadně proti přímé volbě! Musela by se napsat jiná ústava, přímá volba vyžaduje jiné vyvážení pravomocí, mnoho dalších pojistných ustanovení, aby to fungovalo. Je to prostě úplně jiná varianta.
Máte ještě k tomuto svému názoru nějaký jiný příklad?
Nebo další příklad: oslabení imunity. Když jsme měli psát články o imunitě, prostudovali jsme desítky ústav a navštívili jsme několik imunitních výborů, abychom se vyptali na konkrétní zkušenosti, jak se to dělá a jak to funguje. Kdo imunitu potřebuje? Opoziční poslanci ji nepotřebují, protože na nich málo záleží. Koalice je prostě přehlasuje. Imunitu potřebují koaliční poslanci, aby měli jistotu, že když budou hlasovat jinak, než si premiér přeje, že se jim nemůže nic stát. Nemohou být najednou podivně zastaveni policejní hlídkou, nemůže jim být najednou podivně provedena nějaká kontrola, protože na ně premiér zaklekl nebo protože na ně má nějaký prapodivný svazek, na základě kterého je vydírá. Nedělejme si iluze, koaliční poslanci mají obavy. A teď se musíme zeptat, co je pro Českou republiku žádoucí. Přejeme si tupé koaliční poslance, kteří všichni poslušně hlasují pro to, co vláda předložila, i když je jim jasné, že to je hloupost a že to poškodí občany? Kdybychom měli postavení premiéra jako v Británii, bude fungovat vnitrostranická diskuse, která buď přiměje premiéra politiku přizpůsobit, nebo je odvolán – například právě nyní dochází k výměně premiéra Johnsona. Jenže naše politické strany a zejména politická hnutí nemají takovou vnitřní diskusi. A náš premiér také nemá tak silné pravomoci.
Co tedy potřebujeme?
Spíš potřebujeme poslance, kteří mají odvahu samostatně přemýšlet, kteří opravdu pracují a komunikují s občany, kteří mají předlohy zákonů prostudované a podle toho hlasují. Jenže takový poslanec to má neobyčejně těžké. A náš proporcionální volební systém mu to ještě víc zhoršuje: premiér se prostě postará o to, aby takový samostatný poslanec už příště nebyl na kandidátce, protože primárky jsou v našich stranách jenom taškařicí, zasvěcení už předem znají výsledek, který byl někde v zákulisí domluven. Slabá imunita tedy posiluje postavení poslanců, kteří místo politiky pracují na svých kšeftech. Velice si například vážím odvahy, se kterou František Kriegel odmítl podepsat moskevský protokol a nehlasoval pro smlouvu o dočasném pobytu sovětských vojsk. Potřebujeme desítky podobných odvážných a samostatných politiků. A jestli si je přejeme, musíme je chránit silnou imunitou. Někdy stačí jeden nebo dva takoví.
A jak došlo k oslabení imunity? Nekompetentní média se tak dlouho ptala politiků, zda oslabí imunitu, až to nakonec udělali, ačkoliv jsme s vydáním poslanců a senátorů neměli problémy. I Babiš byl vždycky vydán. A takto bychom mohli probrat všechny změny ústavy, ke kterým došlo. Všechny byly špatně.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Oldřich Szaban
