Proč jste se rozhodl kandidovat na prezidenta republiky, když jste se ještě donedávna politice nijak nevěnoval?

Je pravda, že jsem se politice nikdy nevěnoval, dokonce jsem se politice i vyhýbal. Přiznám se, že mě ke vstupu do politiky přiměla současná politická situace. Vstoupil jsem do politiky tím, že jsem se stal koncem loňského roku jedním ze zakládajících členů politické strany Realisté. A důvodem bylo, že jsem asi poslední tři volební období volil to, co jsem považoval za nejmenší zlo. Opravdu jsem si neuměl vybrat z nabídky politických stran někoho, komu bych věřil, kdo by naplňoval mé představy, kam by naše země měla kráčet. A potkával jsem se se spoustou dalších kamarádů, kteří také říkali, že si nemají koho vybrat, nebo že už proto dvanáct let k volbám nechodí. Asi před dvěma roky jsem začal působit v think tanku Institut 2080. Byl jsem požádán, abych v části týkající se bezpečnosti říkal, jak to vidím vzhledem k tomu, jaké mám znalosti a zkušenosti. A potkal jsem se tam se spoustou odborníků a lidí, kteří bezpečnostní situaci ve světě, v Evropě i u nás, a nepřipravenost a neochotu reagovat na to, co se kolem nás odehrává, viděli stejně jako já. A pak jsme si řekli, k čemu nám je myšlenkově think tank, když s tím stejně žádná politická garnitura není ochotna nic dělat. V parlamentní demokracii nemáte šanci bez politické podpory nic prosadit. To byl důvod, proč jsem vstoupil do politiky.

A proč hned kandidatura na prezidenta? Co z tohoto postu můžete prosadit, vždyť je to spíš reprezentativní figura?

Protože si myslím, že hlavně u nás je role vrchního velitele ozbrojených sil vnímána velmi formálně, ale když se podíváme do historie, vidíme, že většinou selhali politici. Já za největší selhání osobně považuji událost v roce 1938, kdy najednou kritické rozhodnutí bylo na prezidentovi. A bohužel prezident Edvard Beneš se zachoval – a já to řeknu napřímo – jako zbabělec. Národ byl odhodlán a armáda připravena bojovat. Tak to musí vždycky být, když vám chce někdo sebrat území, odhodlání a vůle jsou strašně cenné. Beneš jako vrchní velitel ozbrojených sil rozhodoval, jestli vydá rozkaz k obraně, nebo jestli se vzdá. Ale on podlehl Mnichovskému diktátu a utekl. Já si myslím, že tahle role prezidenta je podceňována, přitom vždycky může nastat situace, kdy najednou na prezidentovi bude, jestli bude odhodlán nebo jestli se zachová jako politik. Naše historie vždycky ukázala, že - když jsme byli zrazeni – nikdy to nebylo námi ani armádou, ale vždycky politiky. A já bych nechtěl, aby politici zradili národ.