Každého z nás zcela jistě zasáhla zpráva o smrti Češky Lenky, kterou v Egyptě na pláži pobodal nožem útočník. Mnoho lidí se teď určitě táže, co se mohlo stát a jak je možné, že to došlo tak daleko. Máte jako lékař nějaké vysvětlení?
Bohužel žijeme v době, kdy se i takto smutné věci stávají. Koneckonců, kdo by předpokládal, že v kulturní České republice napadne násilník českou tenistku Petru Kvitovou... Chtěl bych velmi ocenit přístup českých oficiálních míst, které jsou od počátku aktivní, jak co se týká vypravení speciálního lékařského týmu pro možnou přepravu, tak i diplomatické kroky, které vyzývají egyptské orgány k rychlému prošetření tohoto činu. Chtěl bych jen doufat, že takhle bude postaráno o každého občana České republiky.
Samozřejmě, že nikdo z novinářů nechce vypouštět nějaké poplašné zprávy, ale jako europoslanec máte určitě podrobnější zprávy o tom, jaká situace v Egyptě, v Tunisku či v Turecku vlastně je. Jsou tyto destinace bezpečné?
Nestudoval jsem podrobně, jaká je bezpečností situace v Egyptě, v Tunisku a v Turecku, na které se ptáte. Ale nevšiml jsem si, že by české Ministerstvo zahraničních věcí oficiálně upozorňovalo na zvýšené nebezpečí v těchto destinacích. Ostatně já i moji spolupracovníci jsme byli vystaveni následkům teroristického aktu velkých rozměrů, opakuji v Bruselu, v centru Evropské unie...
Psali jsme:
Jak vnímáte fakt, že Itálie Evropskou unii žádá, aby jí odpomohla od migrantů? Italská vláda dokonce prý kvůli přeplněným centrům pro migranty zvažuje, že by vydala dočasná víza platná v celé EU 200 tisícům migrantů v Itálii, na jejichž základě by tito migranti měli až na dva roky právo bydlet, pracovat a pohybovat se v zemích schengenského prostoru. Není to šílené? Naše vláda přitom nechce už žádné migranty přijmout, chce pomoci jinak. Co všechno ČR za tento postup hrozí?
Je evidentní, že Itálie čelí obrovské migrační vlně, rok 2016 byl podle uprchlické agentury OSN (UNHCR) rekordní, když přes Středozemní moře připlulo přes 181 tisíc migrantů. Ale pozor, toto číslo zahrnuje pouze osoby, které se podařilo oficiálně registrovat prostřednictvím italských úřadů nebo nevládních organizací. Problém má tedy několik úrovní pohledu. Pouze 4808 z migrantů na italském území byl přiznán statut válečného uprchlíka a byl jim udělen azyl. To je zhruba 2,65 % z celkového počtu registrovaných přistěhovalců. Další statistiky uvádějí, že zhruba polovina migrantů, kteří do země přišli, tj. kolem 90 tisíc osob, nikdy o azyl ani nepožádala, ale bezprostředně po příjezdu do země zmizela neznámo kam. Navzdory skutečnosti, že drtivé většině imigrantů v Itálii byl azyl zamítnut, deportováno ze země jich bylo pouze pět tisíc. Zbytek, tedy přibližně 140 tisíc zůstává v zemi nelegálně. Je tedy zřejmé, že samy italské úřady neplní pravidla azylové politiky, přitom ale žádají plnění po ostatních.
Česká republika byla bohužel v otázce kvót přehlasována, rozhodovalo se totiž kvalifikovanou většinou. Rozhodnutí tak vstoupilo v platnost jako součást platného práva EU. Vzhledem k tomu, že ČR rozhodnutí neplní, zahájila Evropská komise tzv. řízení o neplnění povinností. Zatím si s Komisí formálně dopisujeme. Nicméně si troufám tvrdit, že celá záležitost skončí u Evropského soudního dvora a ČR bude odsouzena k placení buď penále, nebo jednorázové pokuty. Částky bývají horentní. To bude problém k řešení pro budoucí vládu, ta současná už toho do voleb moc nestihne.
Europoslanec Jiří Maštálka.
Evropská komise (EK) dala prý polské vládě měsíc na uvedení justiční reformy do souladu s unijním právem, jinak zemi hrozí zahájení procedury, která může vést k odejmutí jejích hlasovacích práv. Poláci ale ultimátum ze strany EK odmítli. Co tak hrozného Poláci udělali? Nediktuje si EK vůči zemím EU až přespříliš?
Jednou z nutných podmínek pro členství v EU je dodržování zásad demokratického právního státu, což je uvedeno i v zakládacích smlouvách. Komise zde vystupuje v roli „strážkyně smluv“ a pokud má podezření na jejich porušování, může využít příslušné mechanismy k tomu, aby donutila daný členský stát k nápravě. V tomto případě se jedná o situaci v Polsku, kdy zřejmě největší pozdvižení vzbudil návrh zákona, kterým by bylo jen tak ukončeno funkční období soudců Nejvyššího soudu, které jim garantuje Ústava, a o jejich případném dalším setrvání ve funkci by rozhodoval ministr spravedlnosti. To je samozřejmě neakceptovatelné. A docela dobře chápu, proč Komise reaguje tak, jak reaguje. Na druhou stranu se nemůžu ubránit dojmu, že se na členské státy aplikuje metoda dvojího metru. Nezdá se vám už podezřelé, že v poslední době jsou „na pranýři“ pouze země tzv. Visegrádské čtyřky? Ať se už jedná o kvóty, které mimochodem neplní žádný členský stát, nebo směrnice o střelných zbraních?
Byli jsme svědky masových násilných protestů proti summitu G20 v Hamburku. Mnozí tvrdí, že podobné bitky se budou opakovat častěji, neboť jsou to protesty proti kapitalismu a říká se, že ten se již vyčerpal a je třeba politických změn... Byly to legitimní protesty?
Každé zasedání G20, tuším kromě jednoho, které probíhalo na ostrově, je spojeno s protesty. Není se co divit, když roste míra nezaměstnanosti, zejména mladých, zvláště v jižních zemích Evropské unie, a je fakticky neřešená i migrační krize. Co mně vadí, je to, že protesty proti způsobu vládnutí a přerozdělování prostředků, které považuji za naprosto legitimní, jsou dávány do jednoho pytle se sprostým rabováním obchodů a s ničením majetku. Takové směšování se zřejmě někomu hodí, ale do budoucnosti je třeba se snažit přísně rozdělovat, co je co a kdo je kdo.
Co by se asi stalo, pokud by se takto začaly organizovat například nespokojené skupiny migrantů nebo národnostních menšin? Může se to stát?
Stát se to může, pokud nebudou problémy jednotlivých nespokojených skupin včas zachyceny a řešeny, pak samozřejmě nelze vyloučit různé formy protestů, jako výraz nespokojenosti.
Psali jsme:
Donald Trump a Vladimir Putin se v rámci summitu G20 dohodli na příměří v jihozápadní Sýrii. Prezident USA k tomu sdělil, že je třeba „pokročit v konstruktivní spolupráci s Ruskem“, přitom i nadále kritizuje ruské akce na Ukrajině. Jak tento rozpor v jeho postojích „čtete“? Jaký vývoj vztahů mezi USA a Ruskem lze do budoucna nejspíše očekávat?
Vše ukazuje na to, že se vztahy mezi USA a Ruskem, měkce řečeno, nebudou v dohledné době zlepšovat. Přesto fakt, že došlo k osobnímu setkání obou prezidentů v rámci zasedání skupiny G20 a že měli možnost a zřejmě i důvod dvě hodiny diskutovat, je určitým posunem vpřed, byť malým. Je evidentní, že vnitrostátní situace v USA je ovládána protitrumpovskými silami a ty nejsou zainteresovány na zlepšení vztahů USA a Ruska. A to zřejmě ani na úrovni bezprostředně osobního dialogu.
Hodně se mluví o tom, že Zemanův výkon prezidentské funkce ovlivňuje a omezuje jeho zdraví. Politický aktivista John Bok mi k tomu řekl: „Jediné, co Zemana omlouvá, je to, že se v něm odehrává něco zdravotního. Zdraví je totiž celkový komplex našeho těla a naší mysli. A když naše tělo churaví, tak i mysl může být někdy popletená.“ Jak se na jeho slova díváte? Je Miloš Zeman ten „nejšílenější prezident“, co jsme kdy měli?
Používáte sousloví „nejšílenější prezident“, ale šílenství patří do oboru psychiatrie a já jako kardiolog mohu pouze konstatovat, že i když prezident Miloš Zeman má někdy ostře vyhraněné názory, má dobré lidské srdce…
_profil_top.jpg)
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
