Chcete, aby Babiš vedl ANO do parlamentních voleb jako lídr a kandidát na premiéra?Anketa
Petr Pavel nahradí Miloše Zemana. Jak velká změna to pro Českou republiku bude? Co nás čeká?
Co nás čeká, kromě ekonomické krize, lze říct jen těžko. Myslím, že Petr Pavel si ještě pořád neuvědomuje, do čeho jde. Volba prezidenta si, upřímně řečeno, nezaslouží až takovou hysterii. Nejsme prezidentský systém a prezident nemá extrémní množství pravomocí. Co se změní, možná, je charakter komunikace obecně. Vztah s premiérem. Předseda vlády se domnívá, že Pavel bude vstřícnější.
Do jaké míry se dá říct, že prezident Pavel reálně bude politickým hráčem? Lze očekávat aktivního prezidenta?
Pavel se chce snažit o to, aby ti, kteří ho nevolili, se necítili odsunuti do pozadí. To bez aktivity nelze. Tvrdí, že mu velí vnitřní kompas. Velel mu čtyři roky, od kdy začal o post prezidenta usilovat. Určitě mu nevelí, aby si řekl, že teď je dobojováno a stačí klást ty věnce. Chce hledat skupinový konsenzus. Zřejmě i s těmi, kteří ho nevolili.
To by si měl uvědomit premiér a celá exekutiva, ale i Parlament. Prezident může velmi intenzivně zasahovat do politické diskuse – na vládě i ve Sněmovně. Ani Klaus, ani Zeman toho nevyužívali.
Fotogalerie: - Generálovo vítězství
Pavel se bude snažit procesy ovlivňovat. Nebuduje odborně konzultační týmy, aby byl pouhým podepisovačem listin. Troufám si říci, že bude mít snahu v první fázi ingerovat do otázek obrany, kde je odborně na výši. Což nemusí být od věci. Vzpomeňme na ukrajinské rakety, jejichž trosky vlétly do Polska. Zatímco Jana Černochová a někteří další politici málem aktivovali článek pět a začali válku s Ruskem, Petr Pavel situaci velmi autoritativně mírnil.
Otázek je mnoho. Stávající obrana neví, jaká chce být. Teritoriální obranou není a být nemůže. Na tolik lidí ve zbrani a k nim příslušné množství techniky nemáme prostředky. Expediční by chtěla být, ale není, protože není, až na lehce pancéřovanou průzkumnou jednotku, schopna samostatné expedice. Letouny CASA uvezou pouze džípy, ne bojové vrtulníky, bojová vozidla pěchoty či tanky. Na všem ostatním jsme závislí na logistice NATO. Máme nejlepší chemiky v NATO, máme vynikající vojenské lékaře, máme velmi schopný terénní průzkum či vojenskou policii. Je ovšem otázkou, zda musíme mít vlastní, notabene neuvěřitelně drahé nadzvukové letectvo. A jestli bychom neměli mít daleko více techniky „dvojího užití“, použitelné i pro integrovaný záchranný systém: ženisty, hasičští specialisté, hasicí vaky pod všechny vrtulníky, těžké transportní vrtulníky. Zda nevyužívat daleko intenzivněji cvičební polygony pro výcvik jednotek okolních zemí. Pavel ví, co ocení generální štáb NATO a nad čím se pousmějí… Ministryně obrany i generálové budou možná překvapeni.
Fotogalerie: - Volby v Mladých Bucích
Nemyslím si, že se splní touha Petra Fialy a Pavel bude poslušná loutka. Nemyslím si, že splní všechny naděje, které do něj vkládá vláda a že by štěkal na povel. Nedomnívám se, že by řízný generál, byť v.v. , měl hrůzu z profesora politologie v.v. V tom je výhoda jeho vojáctví, jakkoliv mít generála prezidentem zní poněkud jihoamericky. Očekávám, že jako někdo, kdo byl vrcholným představitelem NATO, bude schopen mírnit válečnické excesy našich papučových bojovníků.
Pavel se ovšem musí urychleně zbavit všech patolízalů, kteří budou mít pocit, že když jej znají patnáct let nebo byli na volebním štábu, tak něco musí dostat. Všech těch „pravdoláskových“ typů, kteří pohrdají ostatními a kteří mají pocit božího poslání. Po dnešním odpoledni mám intenzivní pocit, že by se měl zbavit i své tiskové mluvčí. Pavlův projev po zvolení zněl velmi nadějně.
Je střízlivý, vysoce racionální, soustředěný. Myslí rychle, koná jednoznačně. V tom je vidět vojáka. Má vysokou i sociální inteligenci – ví, co říci, jak to říci, a ví, i co neříci. To není úlisná diplomatičnost, to je cit pro situaci. Uvědomuje si dosah svých slov ještě dřív, než je vysloví, ne vteřinu poté. Nemusí se vymlouvat ani opravovat.
Co ovšem bylo děsivé, byl projev Petra Fialy. Zatímco Pavel byl střízlivý, Fiala několika větami dokázal atmosféru „po volbách spolu zase všichni začneme mluvit“ naprosto zničit. Nenávist k Andreji Babišovi a nepokrytá výhrůžka a dětinská radost z porážky je prostě něco, co do politiky nepatří. Fialova malost mne překvapila. Nevím, jestli si ten projev psal sám, pak by měl vrátit diplom, pokud mu jej někdo napsal, měl by toho idiota okamžitě vyhodit.
Co udělal Andrej Babiš špatně v kampani? Nebo věděl, že vyhrát nemůže za žádných okolností, a šel do toho, aby sebe a hnuti ANO udržel v prostoru a vědomí voličů?
Andrej Babiš a jeho tým neodhadli nálady ve společnosti. Kampaň, kterou vedl, nebyla příliš moderní. Petr Pavel měl několik výhod – není okoukaný. Vypadá dobře, styling ho připodobnil k Masarykovi, jen kůň chyběl. Jeho ostře řezané vojácké rysy, bílý vlas i vous budou na známkách vypadat skvěle. Je válečný hrdina. A v debatách se ukázalo, že má smysl pro humor. Suchý. Mluví klidně a jasně, ve větách se lze lehce orientovat. Jeho instagramové fotky na motorce, s motorovou pilou či na túře byly uvěřitelné. Flanelka a image chalupníka a chalupáře mu pomohla. S jeho manželkou se mohou ztotožnit „obyčejné ženy“. Není výstřední, nemá botox ani silikon. Pavel nebyl mediálně kontroverzní, s médii (prozatím) nebojoval. Ani ona s ním.
Andreje Babiše by měl jeho tým před sněmovními volbami pořádně vycepovat. Babiš si totiž do velké míry volbu prohrál sám. Nedokázal zužitkovat plně svou výhru u soudu. Zakrývá nejistotu plácáním frází. Působil chaoticky, rozutíkaly se mu myšlenky, v podstatě používal stále stejné figury – „můj přítel“ Macron je toho důkazem. V politice neexistují přátelství. Jen spojenectví a diplomatická slušnost. Stejně jako v byznysu. V porovnání s jasně a stručně hovořícím Pavlem se suchým humorem to zkrátka nebylo dobré. Heslo „Řád a klid“, módní temně modrá spolu s logem moderně stylizovaného lva jistě přitáhly i voliče, kteří by jinak společnou řeč s pražskou kavárnou nenašli. Babišův nápad s obytňákem, kopírující Zemák, nebyl špatný, ale ta bitva se už přenesla jinam.
Poprvé se v těchto volbách projevila zřetelně mladá generace. Idealistická, romantická, ale nekompromisní ve svých požadavcích na politiky. O NATO neváhá, stejně jako o EU. Je kosmopolitní, národ bere jako symbol na tričko či pro sport, nikoliv jako identitu. Necítí se ohrožena sociálním vyloučením, nemá strach o práci, nepřemýšlí nad důchodem. Nehodlá být až tak altruistická. Daňovou solidaritu nahrazuje dobročinností. Nebyla na vojně, nezažila válku, a tak nevnímá nebezpečí války a potřebu míru. Hraje akorát na počítači válečné hry. Tým Andreje Babiše má nad čím přemýšlet.
Nemyslím, že v první řadě šlo o udržení hnutí ANO v prostoru, ono nikam nemizí. Je to největší sněmovní klub. Babiš tu šanci stát se prezidentem reálně měl. A velkou. Udělal ale v minulosti několik chyb. Nepřemýšlel o koaličních partnerech, kteří by oslovovali ty, které hnutí ANO oslovit nechce nebo neumí. Ty, které chtěl, nepřesvědčil. Piráti nepodlehli vábení „úspěchu hned“. Počkali si. Ty, které měl, svou dominancí ničil. Až je zničil. ČSSD dnes může postrádat, ale bude sám. Komunistům nepomohl, i když oni jemu ano.
Psali jsme:
Jakkoli Babiš volby prohrál, dokázal přilákat 41,67 procenta voličů při rekordní volební účasti. Můžeme mluvit o náznaku sjednocené opozice?
Naopak. Je to samostatný výsledek ANO, opozičních voličů, kteří porozuměli „volbě z rozumu“. Není to výsledná integrace opozice. Vždyť vyjádření Jaroslava Bašty byla jasná a SPD je v současnosti jediná, ovšem v opozici k opozici ANO. I když je spoluopozice. Problém je, že ANO je sama. ČSSD je zdecimovaná, za což si může sama. Komunisti jsou mrtví a poté, co se do finále prezidentské volby dostali dva bývalí elitní komunisté, je jejich pel protestní strany pryč. Komunismus dnes jako idea nikoho neláká. SPD je epizoda sama pro sebe, koaliční potenciál má nulový a jako partner je dost iracionální a volatilní. Notabene ti inteligentní představitelé SPD na Baštovi trvali jen velmi omezeně, protože znali jeho limity a nemohli ani nijak ovlivnit jeho kampaň. Vznikla SPD Davida či Foldyny, která podpořila Babiše, „disident“ Bašta, který si myslel že dostane v čele trpasličího souručenství osmnáct procent, a Okamura, který Babiše vyzýval, aby se vzdal kandidatury ve prospěch Bašty. To je schizofrenie, anebo anarchismus. Žádná „sjednocená opozice“ neexistuje a nejspíš existovat nebude.
Babiš během kampaně zcela učinil úkrok od středu k levici. Co k tomuto říci? Bude se toho ANO držet i v parlamentní politice?
Krok k levici udělali všichni. ODS už taky není strana volného trhu bez přívlastků, ale prakticky to jsou evropští, tržně konformní socialisté. „Dezinformační zákon“ je komunistická cenzura jak vyšitá. Takže pokud se někdo posunul, byla to „fialová“ ODS, která musí být pro své tradiční „modré“ voliče a část „otců zakladatelů“ zklamáním. Je to vidět na vyjádření bývalého místopředsedy Macka, europoslance Zahradila, poslankyně Kateřiny Dostálové či mlčení desítek bývalých poslanců či krajských představitelů.
ANO byla a je strana, která sbírá všechny hlasy nalevo a ve středu, což je její raison d’être i prokletí. Už nemá kde brát, vyluxovala sociální demokracii, vyluxovala komunisty. Nyní usiluje o rozumnou část SPD. Pak už nemá kde brát. Jedině se zlevicověním ODS přetahovat její voliče. Nejpravděpodobnější je koalice ANO a ODS, ovšem bez Babiše jako předsedy. Uvidíme.
Babiš naznačil, že končí. Asi nejspíš skončí i jako poslanec. Může zůstat jako čestný předseda zakladatel ANO, výkonné předsednictví předat někomu z vedení, a omezit tak útoky na ANO. Což by mu před parlamentními volbami mohlo pomoci. Jako chlap udělat gesto.
Fotogalerie: - Úplně poslední duel
Budou mít volby vliv na budoucnost SPD? Jejich kandidát v prvním kole neměl ani pět procent, Babiše nepodpořili. Byla to chyba?
Byla. Blouznění SPD o tom, že bude mít Jaroslav Bašta osmnáct až dvacet procent, byl nesmysl takového kalibru, že tomu nemohl věřit naprosto nikdo ani nejoddanější fanoušek. A Baštovo prohlášení, že Babiše nepodpoří, bylo uražené a bylo svědectvím o tom, že SPD je spíš úkaz na politické scéně než cokoliv jiného. Stáří má být v důchodu a „radě starších“. Ne jako ukázka personální bezmocnosti.
Navíc… SPD absorbovala jako členy i voliče mnoho bývalých „komunistických“ vojáků, policistů, státních úředníků a jejich dětí či vnoučat. Být v této straně antikomunista a chartista je smrtelné a směšné. Bývalý Zemanův ministr pro koordinaci tajných služeb se projevil jako velmi špatný politický analytik.
Andrej Babiš opakoval, že jeho soupeřem není Petr Pavel, ale média. Bylo to tak? Je výsledek voleb především dílem mediální scény?
Média na tom zásluhu mají, ovšem nepřeceňujme je. Média milovala Schwarzenberga a milovala Drahoše. Lid zvolil „nenáviděného“ Zemana. Tradiční média už nemají takovou sílu a tak názorovotvornou roli. To jsou spíše sociální sítě, ve kterých se „přátelíme“ s okruhem víceméně stejně uvažujících lidí, se kterými sdílíme i politické preference. Tady bych tradiční média nepřeceňovala.
Pro inteligentní voliče se ukázala falešnost obviňování Babiše z ovlivňování médií. Do jeho kampaně jím vlastněná média prakticky nezasáhla. Přiznal s kyselým obličejem, že i iDnes psala „proti němu“. Z logiky mediální strategie vcelku pochopitelně. IDnes má mladší cílovou skupinu než „papírová“ MfD, a to rozhoduje o tržní úspěšnosti média. Mladí volili Pavla.
Fotogalerie: - V generálním štábu
Jak zhodnotit práci veřejnoprávních médií, která mají povinnost chovat se nezaujatě?
Média veřejné služby postupovala přesně podle zákona a svých vnitřních předpisů. Během volební kampaně média veřejné služby nejen mají za povinnost vysílat předvolební spoty, ale ze své zkušenosti musím říci, že se velmi úzkostlivě sleduje, aby všichni kandidáti měli rovný čas. To je čas vymezený podle volebního zákona. Ono totiž maření voleb je trestný čin. A věřte, že oba tábory si všechno hlídají pečlivě. Ovšem vlastní zpravodajství se řídí podle povahy a společenské závažnosti událostí a málokterá událost okolo kandidátů byla zaznamenáníhodná. Zvláště když kandidáti platili mezi ty méně známé anebo úplně neznámé. Publicistika včetně „superdebat“ je ovšem limitována pouze § 31 zákona 231/2001 Sb., o rozhlasovém a televizním vysílání, v případě ČRo a ČT pak § 2 jejich zákona. Zde platí takzvaná odstupňovaná rovnost šancí, vzniklá na základě usnesení Nejvyššího správního soudu Vol 65/2006 opírající se o německou judikaturu (abgestufte Chancengleichheit). Podle této koncepce ze zásady rovnosti šancí politických stran připuštěných k volbám plyne, že nemohou být vyloučeny z přístupu k rozhlasovému a televiznímu vysílání s odkazem na to, že jsou nevýznamné nebo politicky škodlivé. Tato média totiž musejí dát prostor všem tendencím. Na straně druhé však zásada rovnosti soutěžních šancí stran neznamená, že všechny tyto strany musejí mít vymezen stejný vysílací čas pro volební agitaci, resp. publicistiku v rozhlase či televizi. Za kritéria pro diferenciaci významu politických stran slouží např. jejich předchozí volební výsledky či dlouhodobé trendy popularity dané výzkumy veřejného mínění. Proto média redukovala debaty na ty s priorizovanými kandidáty a „hvězdnou pěchotu“.
Ráda bych pochválila rozhlasového moderátora Jana Pokorného. Znalost, sebejistota, a přitom zdrženlivost, korektnost, jazyková brilance, vtip a uvolněnost. To jsou znaky profesionála politické žurnalistiky. Rozhlas má tradičně poslední debatu před otevřením místností. Stejně bych vyzdvihla neveřejnoprávní Terezii Tománkovou na Primě News CNN. Jejich výkony by se měly učit na žurnalistických školách.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jaroslav Polanský
hekate
