Senátoři odmítli ratifikaci takzvané Istanbulské úmluvy, tedy Úmluvy Rady Evropy o prevenci a potírání násilí na ženách a domácího násilí. Udělali dobře?

Hned na úvod zapeklitá otázka. Koukám na to ze dvou úhlů pohledu. Jakékoliv násilí je špatně, to nemusíme rozebírat. A zadruhé? Podle mého by bylo na místě se racionálně bavit o tom, jak mu zamezit. Máme zde řadu skvělých organizací, které ví a mají zkušenosti. Ale za vším hledejme peníze. Pořád jsme ve stádiu, kdy i žena od rodiny s agresivním partnerem nemá možnost hned odejít. Bojí se o děti, o pronásledování. Ano, jsou azylové domy pro ženy s dětmi, ale kolik jich máme?

Podívejte se na web azyláky.cz. Vzhledem k ověřeným statistikám prokázaného domácího násilí na ženách je to tristní. A to nemluvím o prevalenci, kterou nejsme schopni zjistit. Odhad je jedno nahlášení na deset nehlášených případů. Ale jak říkám, jsou to jen odhady, které zase podle jiných mohou být až jedna ku třiceti. Vykázání z bytu má svá opodstatnění, ale kolik obětí domácího násilí se k tomuto nahlášení odhodlala. Jako zásadní v této problematice vidím především strach ze strany oběti. To je to, co musíme řešit.