Senátoři odmítli ratifikaci takzvané Istanbulské úmluvy, tedy Úmluvy Rady Evropy o prevenci a potírání násilí na ženách a domácího násilí. Udělali dobře?
Hned na úvod zapeklitá otázka. Koukám na to ze dvou úhlů pohledu. Jakékoliv násilí je špatně, to nemusíme rozebírat. A zadruhé? Podle mého by bylo na místě se racionálně bavit o tom, jak mu zamezit. Máme zde řadu skvělých organizací, které ví a mají zkušenosti. Ale za vším hledejme peníze. Pořád jsme ve stádiu, kdy i žena od rodiny s agresivním partnerem nemá možnost hned odejít. Bojí se o děti, o pronásledování. Ano, jsou azylové domy pro ženy s dětmi, ale kolik jich máme?
Podívejte se na web azyláky.cz. Vzhledem k ověřeným statistikám prokázaného domácího násilí na ženách je to tristní. A to nemluvím o prevalenci, kterou nejsme schopni zjistit. Odhad je jedno nahlášení na deset nehlášených případů. Ale jak říkám, jsou to jen odhady, které zase podle jiných mohou být až jedna ku třiceti. Vykázání z bytu má svá opodstatnění, ale kolik obětí domácího násilí se k tomuto nahlášení odhodlala. Jako zásadní v této problematice vidím především strach ze strany oběti. To je to, co musíme řešit.
Který diskusní pořad je nejlepší?Anketa
Mám tady starší sociologický výzkum společnosti proFEM, kde se píše, že stát ročně zaplatí zhruba 1,3 miliardy korun ohledně řešení problematiky domácího násilí. Nejvyšší náklady vznikají ve zdravotnictví a dále pak v soudních řízeních. Nám prostě chybí komplexní systém ochrany obětí, tedy aby je bylo možno oddělit od agresora, ať už možností azylu nebo pak jasným vykázáním. A to, co následuje, je právě komplexní právní systém, který obětem pomůže. Tohle nám tady chybí. Takže energie právníků vynaložená na Istanbulskou úmluvu by měla směřovat právě sem. Jenže to už znamená více práce, více ponoření se do problematiky a to se nechce. Tato úmluva může spíše vyvolávat chaos mezi institucemi než právě pomáhat obětem.
Sepsal jste diplomovou práci o násilí páchaném na mužích. To je v Česku stále na okraji zájmu a vlastně vysmívané téma. Proč?
Jestli dovolíte, tak bych na tuto otázku odpověděl trochu oklikou. Mimo jiné se zabývám schizofrenií a depresivními poruchami mezi bezdomovci. Ptám se, proč je více mužů bezdomovců? Je jich v poměru k ženám zhruba 12 ku 1. Proč je více mužů, kteří páchají sebevraždy? V tomto ohledu je poměr 5 ku 1. Snažím se jít k počátku.
Nechci, aby to vyznělo tak, že za tyto psychosociální patologie mohou ženy. Podle mě jsme my muži rezignovali, začínáme být slabší, zapomněli jsme se sžít s dněšní dobou. A když se vrátím k Istanbulské úmluvě, tak i zde jsou muži vnímáni, promiňte mi to, jako zlo. Prostě necháváme na sobě více štípat dříví s tím, že přeci chlap vše zvládne. Párkrát ano, ale pak neví, jak dál. Když jsem v první otázce říkal o tristní situaci, kde jsou ženy oběti domácího násilí, tak u mužů je tomu ještě o několik řádů hůře.
Jeden z předních světových psychiatrů a psychologů Carl Gustav Jung přišel se svou teorií kolektivního nevědomí takzvaných archetypů. Například, když se řekne slovo hrdina, vybavíme si mladého svalnatého muže, který má meč a všechny porazí. Proto je toto téma na okraji zájmu. Hrdinové přeci nepotřebují ochranu před ženami. Musím se tomu pousmát.
Fotogalerie: - Už dva roky špatné kroky
Jaké jsou úplně nejčastější formy násilí na mužích? Máte k jeho dokreslení nějaké příběhy?
Funguje náš stát dobře? Jste spokojeni s úřady, zdravotnictvím, sociálními službami apod.?Anketa
Jeden případ za všechny. Říkejme mu třeba Martin. Jeho žena mu postupně dávala najevo, že je v řadě zásadních funkcí "hrdiny" k ničemu. Málo vyděláváš, jako chlap nic moc a tak dále. Martin byl ohromně submisivní člověk, nikdy nešel do konfliktu a tím jen svou ženu vlastně utvrzoval v tom, že má pravdu. Vidíte ty dva různé světy. Jeho žena se v tom tak sama přesvědčila, že mu jednoho dne přišla sdělit, že to dítě, které se jim narodilo, není jeho. Trvalo mu několik týdnů než požádal o rozvod, a protože byl ještě v zákonné lhůtě, tak požádal o odepření otcovství. To jste měli vidět, jak jeho žena začala vyvádět. Ona si vážně myslela, že vše bude při starém. Pozor, Martin i dost vážně uvažoval o tom, že by u ní zůstal. Ano, asi si řeknete, je to ťuňťa. Ale věřte, že s podobnými případy se setkávám často. Zde je na místě dobrý psychoterapeut. Prostě někdo je submisivnější a na druhé straně je intelekt osobnosti toho druhého.
Otázkou je důvěra sama v sebe. A zde bychom mohli přejít do dalšího tématu, ale jen zmíním, že za řadu komplikací, které nás v tomto ohledu potkávají v dospělém věku, může prostředí, ve kterém vyrůstáme, a to jak z pohledu budoucího agresora nebo oběti. Stručně to popisuji jako ztrátu intuice vzhledem k řadě traumatických zážitků z dětství. Prostě je třeba mít nadhled a na něm pracovat. Psychoterapii spojené s tímto psychickým jevem se významně věnuji.
Ve filmu Skandální odhalení dojde v podstatě ke znásilnění muže šéfující ženou. Setkal jste se s nějakým takovým příběhem v reálném světě?
Odpovím trochu jinak. Vlastně mě na to navedl můj kamarád psycholog. Byli s dětmi a kamarády na výletě, kde museli lézt i po žebřících. Jedna holčička se zadrhla, a jelikož ji jistil, poklepal jí na zadek a řekl: "Dobrý, to zvládneš. Utíkej, jistím tě". Jedenáctiletá holčička to samozřejmě zvládla, ale řekla: "Pozor, holkám nesaháme na zadek!". Kamarád uznal pochybení a omluvil se. Ani ne za hodinu se stala obdobná situace, jenže naopak. Holčička plácá kamarádovi na zadek, ať už sebou hodí. "Počkej, počkej, na zadek se neplácá," připomněl jí. Odpověděla mu: "My ženy můžeme." Víte, kam mířím.
V euroamerické civilizaci převažuje názor, že by ženy neměly být začleňovány do vojenských bojových útvarů. Sloužil jste ve francouzské cizinecké legii. Jaký máte na tuhle specifickou tématiku názor?
Zůstanu u Junga. Když se řekne hrdina, tak si představujeme toho mladého svalnatého muže. Když se řekne máma, tak si představíme milující ženu, která umí pohladit, pochválit, vzít si k sobě děťátko, které se u ní cítí v bezpečí. Podívejte na ten paradox. Na jedné straně řešíme násilí na ženách a pak je tomu násilí v jiné formě máme vystavovat? Vojenské řemeslo není pro ženy!
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jan Rychetský
