Na úvod, stále se objevují zprávy, že kandidujete za uskupení Trikolóry, Svobodných a Soukromníků v říjnových volbách do Poslanecké sněmovny. Vím, že jste několikrát v médiích říkal, že nekandidujete, jenže stále častěji je slyšet opak. Jak to tedy je? Kandidujete, nebo zůstáváte odborným garantem a expertem Trikolóry?
Zaplať pánbůh, že se ptáte a že to někde opět vyjde. Přesto, že jsem to asi pětkrát říkal, je to marné, je to marné, je to marné. Tak si to dáme pošesté. Nikam nekandiduji. Prostě proto, že poslancem jsem byl dlouho a už jím být nechci. Ano, jsem ex ex externí expert. V tuto chvíli radící těm, kteří by podle mého názoru do Parlamentu dojít měli, aby byli úspěšní a aby tam byli alespoň částečně opět normální lidé. Všem, které považuji za normální, se snažím radit a pomáhat v mezích možností a při zachování ústřední věty: sám nejsem ničeho členem, nejsem ničeho představitel a nikam nekandiduji.
Účastníte se ale předvolebních debat, třeba předvolební debaty na půdě Hospodářské komory, pak si lidé myslí, že je to jinak.
Byl jsem vyslán jako expert. Paní moderátorka mi udělala radost, protože mě představila jako experta poslaného Trikolórou. Formulace je přesně v souladu s tím, co říkám. Byl jsem tam poslán jako expert Trikolórou.
Do jaké míry vás ostatní přesvědčují? Nebo zeptám se jinak, nenecháte se opravdu nakonec přesvědčit?
Přesvědčují mě obden (smích). Já obden říkám, co říkám vám. Zcela přesně to, co říkám vám, říkám těm, co mě přesvědčují. Použiji příměr. Když strávíte dvacet let v zákopech první a druhé světové války a někdo vám říká, že je to tam báječné a měla byste tam jít zpátky… já do těch zákopů fakt zpátky nechci. Navíc se v Parlamentu ještě vše strašně zhoršilo. V době, kdy jsem odcházel, bylo normálních lidí v Parlamentu mnohem, mnohem více než teď. Vrátil bych se do prostředí, které za normální nepovažuji. Myslím si, že jsem v tom v souladu s většinou veřejnosti.
Uskupení Trikolóry, Soukromníků a Svobodných ještě kandidátku nepředstavilo, že?
Chcete, aby sněmovna vyslovila nedůvěru vládě Andreje Babiše?Anketa
Když hovoříte o spojení politických stran, známe kandidáty koalice SPOLU. Markéta Pekarová Adamová je lídrem v Praze, Petr Fiala v Jihomoravském kraji a Marian Jurečka v Olomouckém kraji. Jak vy jako bývalý člen ODS se díváte na předvolební spojení těchto subjektů?
Rozumím důvodům vzniku koalice SPOLU. Jak lidovci, tak TOP 09 se ocitli v pásmu volební podpory blízké pětiprocentní hranici. Vznikl záchranný projekt, aby nepropadly hlasy pro lidovce a TOP 09. Jako bývalý člen ODS se se zármutkem dívám, jak se ODS přizpůsobila v programu lidovcům a TOP 09. Od tohoto okamžiku je definitivně a demonstrativně potvrzeno, že ODS není pravicová strana. Krok to orazítkoval. Jde o koalici středových stran a probruselskou koalici. S původní ODS nemá nic společného.
V poslední době někteří členové ODS odcházejí. Například Daniela Richterová, někdejší kandidátka ODS v Praze 7. Opírá se do politiky Petra Fialy. Hovoří o adoraci předsedy Fialy předsedkyně TOP 09, cituji, „která ho svou hloupostí bohužel neblaze ovlivňuje“. Váš zkušený odhad, myslíte si, že šéfka TOP 09 nějak zásadně ovlivňuje předsedu ODS?
Já do toho nevidím, a i kdybych viděl, nekomentoval bych. Je to osobní. Stačí, jak ODS změnila názory pod vedením pana Fialy od názorů pravicových nejen k názorům středovým, ale i k názorům od středu do leva. Jestli se tím přizpůsobují té, nebo oné, považuji za nepodstatné. Pod vedením Topolánka bylo jasné, že nejen nenavazuje na klausovské tradice, ale dokonce jde proti nim. Akorát to před patnácti lety bylo pro někoho možná těžké pochopit. Už tenkrát jsem věděl, že toto je podstata problému. Z klausovské ODS se stala havlovská Unie svobody. To je podstata problému a konstatování reality. Někomu se to líbí, někomu ne. Mně se to nelíbí. Chápu, že jsou ti, kterým se to líbí, a beru to na vědomí. Teď už je vše tak strašně zjevné, že jak říkávala má profesorka biologie na gymnáziu ve Slaném: i slepý už to vidí. Pak je jasné, že má ODS skvělé vztahy s představiteli jiných stran, jako je paní Pekarová. Lidé patnáct let postupně odcházejí, jak jim dochází, že klausovská ODS neexistuje a že dneska už existuje havlovská Unie svobody. Jenom že stále používá tradiční název, což je tak trošku podvod na voličích, ale asi se jim postup osvědčuje a získávají nové voliče pod původním názvem.
Fotogalerie: - SPOLU na Petříně
Petr Tluchoř také odešel z ODS a připustil, že už se delší čas neumí pod politiku jejího aktuálního vedení podepsat. Cituji: „Neochota bránit základní principy osobní svobody v době takzvaně covidové je tak tou poslední kapkou.“ Co vy na to?
On je jeden z praotců přeměny klausovské ODS na havlovskou Unii svobody. By jeden z deseti představitelů ODS, kteří se touto cestou vydali. Nevím, jestli to věděl. Ale stál u zrození přeměny. Úsměvné.
A co se týká reakce ODS v době covidu, udělala několik fatálních chyb. Podílela se na schválení pandemického zákona. Babišova vláda jim za to poděkovala, ukázala prostředníček, a ještě je v tom vymáchala. Už i ODS ví, že šlo o zásadní chybu. Pro voliče je jednání nesrozumitelné. Kritizují něco, na čem se podíleli. Velké opoziční selhání.
Psali jsme:
Pojďme ke „Spojené pravici,“ co jí jako expert radíte?
Třeba aby přišli s myšlenkou uzákonit, že občan může se státem uzavřít smlouvu nebo dohodu o částečném vyvázání se ze závazků a práv mezi ním a státem. Řeknu příklady: aby mohl občan přijít a říct: nechci zdravotní pojištění na chřipku, nechci zdravotní pojištění na zlomenou nohu, chci zdravotní pojištění na infarkt a dopravní nehodu. A když mi, milý státe, vyhovíte, tak když se toho zřeknu, chci snížit zdravotní pojištění. Úplně analogicky v sociální oblasti. Já nikdy nepřijdu požádat o podporu v nezaměstnanosti, tento typ sociální podpory mě nezajímá. Ano, zachovám si právo na nemocenskou podporu. Nechci příspěvek na dopravu atd. Občan řekne, co nechce, a když se něčeho zřekne, bude mít snížené sociální pojištění. Pak by zůstalo na občanovi, jestli by si pojistky sjednal, nebo ne na komerční bázi.
Kdyby se někdo divil, co to má znamenat, jde o model dodnes fungující ve Spojených státech amerických, kterému se nikdo nediví. Občan nemusí mít úplně všechno garantováno státem, ale také všechno nemusí platit. To je něco z ekonomické oblasti, co jim radím, aby se toho ujali, rozpracovali a přišli s tím jako se zásadní ekonomickou reformou. Předpokládám, že hodně lidí by přivítalo nový model, který by umožnil, aby jejich vztah se státem ekonomického druhu mohl být oslaben.
Pak řeknu jinou ukázku. Radím, aby přišli s myšlenkou zřízení druhé komory krajských zastupitelstev. Aby k první komoře tvořené volenými krajánky byla vytvořena druhá komora v každém kraji a byla tvořena starosty v příslušném kraji. Ti by zasedali jen k důležitým věcem typu rozpočet, byli neplacení. Bez jejich většinového souhlasu by rozpočet kraje nemohl být schválen. Tím by došlo k posílení role starostů při ovlivňování nejdůležitějšího, a to je rozdělování peněz v krajích.
Jestli to budou dělat, nebo ne, nevím. Situace ex ex nic jiného neumožňuje… jestli se toho ujmou, nebo ne, je samozřejmě na nich.
Když se vrátím k první „ukázce“, co se týká možností využívat část z pojištění, předpokládám, že by si člověk mohl sjednané podmínky v čase měnit. Je to tak? Jak by se to počítalo?
Samozřejmě že by byla smlouva upravitelná v průběhu času. Po doplacení by mohl občan přejít do jiného stupně. Není samozřejmě možné získat nová práva bez doplacení peněz, které jsou s tím spojené.
A co případné sociální dopady?
Svobodné rozhodnutí. Navíc jak jste správně řekla, v čase měnitelné. Platilo by heslo z oblíbené písně: jaký si to uděláš, takový to máš. Solidarita by zůstala zachována. Po zřeknutí se některých péčí od státu by lidem pojistka klesla, ale zaplacená částka by samozřejmě obsahovala i peníze nemocným, lidem bez práce atd. Systém nelikviduje princip solidarity. Umožňujete občanovi zamyslet se, co ze všech pečovatelských nápadů státu ke svému životu potřebuje.
Mimochodem, když hovoříme o tom, kolik peněz nám stát nechává, v řadě mediálních výstupů zmiňujete, že člověku zbývá ze tří korun jedna…
To je pravda. Bohužel ji mnoho lidí nechce pochopit, protože jim připadá děsivá. Vždycky dodávám: vzpomeňte si, jak hanlivý výraz jsou desátky. Kde jsou ty časy, kdy si vládcové brali desetinu od poddaných.
A co daňová brzda jako volební tahák ODS? „Pravidlo daňové brzdy – daně nikdy nepřekročí stanovenou výši.“ Co na ni říkáte jako expert právě v oblasti daňového systému? Díval jste se na jejich program?
Pirátský senátor Lukáš Wagenknecht odkryl, jak by strana chtěla měnit ekonomiku Česka. Daně z nemovitosti by prý bylo záhodno zvýšit pro „korporáty“. Wagenknecht by dále přeřadil třeba sladké nápoje do vyšší sazby DPH, rušil některé daňové výjimky nebo zvyšoval spotřební daně. V čí prospěch?
U pana Wagenknechta je to snaha zkasírovat společnosti, předpokládám, že ze všeho nejvíce zahraniční. Projeví se to zvýšením ceny jejich zboží a služeb. Teď si vymyslím… když uvalíte daň na telefonního operátora, lidi se budou radovat přesně do chvíle, než jim pošle účet, protože na něm bude daň připočtená. Společnosti to vyřeší jednoduše, přenesou náklady na zákazníky. Hloupých nápadů uslyšíme teď desítky. Na to se musíme připravit.
Ale jak ustát ekonomické problémy?
Řešení ve zvýšení daní nevidím. Správná cesta, která by teď měla být diskutována, není zvyšování daní, ale úspory v nákladech státu. Přesně končí období nadbytku a plýtvání. Není tak strašný problém v rozpočtu desítky miliard potřebných úspor najít.
Ekonomika je v potížích a občané také. Začíná období ekonomické krize. Vláda vynakládá obrovské prostředky, aby to nebylo vidět. Mimochodem, toto je jedna z mých hlavních výhrad vůči vládě, že usiluje, aby si lidé nevšimli… myslím si, že týden po volbách už nikdo nebude zakrývat, že jsme v hluboké ekonomické krizi. V krizi platí, že chcete-li, aby lidé vytáhli kočár, který zapadl do bláta, musíte jim ulevit. To znamená stáhnout z nich zátěž, aby se mohli pohybovat, přidali, přemýšleli, co chytrého vyrábět.
Dlouhodobě upozorňujete na to, že směrujeme do ekonomické katastrofy. Dával jste otázku, kdo bude platit úroky z dluhy z úroků…
Víte, já jsem to dlouho říkával, že to přijde, ale ještě nebyly hmatatelné důkazy. Velká námitka zněla: zatím to tak není, pane Tlustý. Ale už je to tak. Už začínají stoupat úroky z dluhů. Jak dlužník ztrácí důvěryhodnost, když si půjčuje hodně a rychle, zvyšuje se riziko, že nebude splácet. Úroky ze státního dluhu začaly růst, a ještě k tomu agentura Moody’s zveřejnila stanovisko, že postrádá jakékoli úvahy vlády na téma: co se zadlužováním. Pokud to takto setrvá, musí Česká republika počítat s ještě větším zvyšováním úroků cestou sníženého ratingu. Rating není nic jiného než všeobecně celosvětově uznávané ohodnocení příslušného dlužníka, v tomto případě českého státu. Snížený rating znamená: přestáváte se nám líbit.
Na závěr, když už jste během rozhovoru zmínil dvě „ukázky“ toho, co radíte jako ex ex, přidáte třetí?
Já bych u toho zůstal. Myslím si, že to vyvolá bouřlivou diskusi. Až si budeme povídat příště, řeknu vám, co dalšího jsem jim poradil a co jsem vymyslel.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Daniela Černá
