Čím se liší historicky třetí přímá volba prezidenta, ať už ohlasy ve společnosti nebo ve výstupech médií, od těch dvou předchozích?

Oproti dřívějším přímým volbám prezidenta České republiky je ve veřejném prostoru patrná ještě větší netolerance než v případě druhé volby, stejně tak je zřetelně omezen prostor pro věcnou a svobodnou argumentaci, debatu, a to v důsledku jisté paniky a hysterie části tzv. názorových vůdců, pokud by snad tentokrát nezvítězil ten správný kandidát. Situaci celkem věcně a s nadhledem vystihuje výrok, který koloval v online prostředí: „Je nutné stát na správné straně hysterie“.

Hysterie vystoupala do té míry, že došlo na vyhrožování zastřelením jednomu z kandidátů. Jako by pachatele povzbudil přístup Petra Fialy, Víta Rakušana i prezidentského protikandidáta Petra Pavla, kteří nejprve sice jednoznačně odmítli výhrůžky násilím v souvislosti s vyhrožováním smrtí Monice Babišové, ale pak svůj odsudek začali zmírňovat. Třeba Fiala slovy: „Nelze se na jednu stranu tvářit ublíženě a na druhou stranu šířit lži.“ Slovy komentátora Martina Zvěřiny: „Takže Andrej Babiš podle premiéra šíří lži, a proto může za vyhrožování Monice Babišové? Nebo si to snad paní Babišová dokonce zaslouží?“ A teď už je vyhrožováno i jejímu muži. Co se k tomu dá říct?

Eskalace kampaně ve smyslu výhrůžky zabitím, zastřelením, je naprosto bezprecedentní situaci¨e, která je v moderních dějinách české politiky poměrně vzácná. Střelba airsoftovou pistolí z bezprostřední blízkosti na prezidenta Václava Klause v Chrastavě v roce 2012 je něco docela jiného. Policie nynější anonymní hrozbu nemůže ignorovat. Bezpečnostní opatření pak pochopitelně zasáhla do finálního charakteru kampaně, stejně jako i do už tak významně vypjaté volební atmosféry v České republice.

V letošní prezidentské volbě se asi více než kdykoli předtím ukázalo, že obrovskou moc mají sponzoři, ti viditelní i neviditelní, a média jen plní zadané úkoly. Co říkáte názoru, že hlavní média vyrobila tři favority a ostatní diskriminovala, což bylo patrné i na televizních debatách, v nichž soustředila pozornost jen na ty „dopředu vyvolené“? Neselhala v tomto i Česká televize, která v rámci své „superdebaty“ odsunula „ostatní“ kandidáty jen do role těch, kteří mohli favoritům klást otázky?