"Sedí prase na Hradě, libuje si v úřadě." Co chcete od společnosti, která tomu tleská! Čechokanaďan Jírovec ukazuje v zásadní věci na Schwarzenberga

26.11.2016 11:17

ROZHOVOR Přirovnávat někoho k někomu je nebezpečné, to víme již ze Švejka. Rozdíl mezi Milošem Zemanem a Donaldem Trumpem je v tom, že Zeman nemá moc, ale má názor. Trump k moci nastupuje a pak se teprve ukáže. Spojuje je to, že zatím nerozpoutali žádnou válku. Když to vydrží, bude vše ostatní nepodstatné. Takto hovoří krajan z Kanady, biolog a občasný komentátor ParlamentníchListů.cz Jiří Jírovec.

"Sedí prase na Hradě, libuje si v úřadě." Co chcete od společnosti, která tomu tleská! Čechokanaďan Jírovec ukazuje v zásadní věci na Schwarzenberga
Foto: Hans Štembera
Popisek: Jiří Jírovec
reklama

Jak se změní současné Spojené státy americké za prezidentování Donalda Trumpa?

Trump udělal slib, kterým může změnit svět. Jde o možné sblížení s Ruskem. Pokud najde společnou řeč s Vladimirem Putinem, budou oslabeni pitomci, kteří ve štábech NATO modernizují plány na válku s Ruskem.

Ve filmu Ostře sledované vlaky je scéna, kdy se Vlastimil Brodský snaží vysvětlit Václavu Neckářovi smysl Vůdcových manévrů. Pokaždé dostane novou otázku: „Ale proč?“ A tak diskusi nakonec utne výrokem: „Protože Vůdce to tak chce!“ Ve světě jsou války, které chtějí vůdcové a Trump by je mohl nechtít.

Trump je obchodník a jistě si stačil všimnout, že se svět dávno nedobývá válkami, ale penězi a půjčkami, které vytvářejí dluhovou závislost. Ví, že USA nebyly schopny vyhrát po roce 1945 žádnou válku. Ví, že zbrojení umrtvuje obrovské množství kapitálu, který pak chybí jinde.

Jako mírotvůrce bude mít Trump omezený manévrovací prostor, protože nemůže příliš rychle omezit výdaje USA na zbrojení. Má ale v záloze NATO, které bude nutit, aby se podílelo na financování nákladů na své udržování. Pokud dojde ke zmírnění napětí vůči Rusku, budou se občané Evropské unie oprávněně ptát, proč by měli vyhazovat peníze na zbrojení. Barack Obama v tomto směru nic neudělal a tak zatím Bohuslavu Sobotkovi a jiným procházejí sliby, že do určité doby rozpočet na obranu zvýší na ona dvě procenta hrubého domácího produktu.

Ve hře je i Sýrie. Bylo krásné podporovat umírněnou opozici proti Bašáru Asadovi, ale postupem času se všechno vymklo z rukou a tak je válku nutné ukončit bez trvání na politických změnách v syrské vládě. Nějakých devět miliónů uprchlíků je příliš velká daň za pokus o Asadovo odstranění.

Podaří-li se Trumpovi odejít z Afghánistánu a Iráku, může tím napravit to, co tam po Georgovi Bushovi natropil stejně neschopný Obama.

  

Myslíte si, že alespoň z části dostojí svým ambiciózním slibům?

Trump bude daleko úspěšnější na mezinárodní scéně než doma. Myslím si, že se o to bude pokoušet, protože mu jeho ego nedovolí, aby se spokojil s tím, že si sedne do prezidentské úřadovny, dá nohy na stůl a řekne si, že to dokázal a všichni mu mohou políbit prdel. Bude se pokoušet, ale zcela jistě narazí v ekonomické oblasti. O USA se obecně tvrdí, že jejich ekonomika je silná. Tři sta dvacet miliónů obyvatel potřebuje auta, spotřební zboží, domy, potraviny a služby. Jenže, kde najdete kritický rozbor skutečného stavu? Kde jsou analýzy, které by vysvětlily, proč je údajně nejvyspělejší ekonomika na světě spojena s obrovským vnějším dluhem?

Kapitalismus potřebuje injekci tvůrčího myšlení, ale zatím je k vidění jen pokračující orientace na maximalizaci zisku, tedy na podřezávání větve, na níž systém sedí. Chybí jakákoliv vize a i kdyby byla, převálcují ji lobbisté té které zájmové skupiny.

Trump chce dostat zpátky do USA džoby, které se přesunuly do lacinějších zemí. Jenže kolik bude stát návrat výroby do USA? Bude stačit vlastenectví k tomu, aby majitelé podniků absorbovali ztrátu zisků? Jak rychle se obnoví ztracená kvalifikace?

Dlouho se mluvilo o spotřební společnosti, jenže ta může fungovat jen tehdy, když jsou výdělky a půjčky udržovány v proporcích, které umožňují splácení dluhů. Americký dokumentarista Michael Moore natočil film, který ukazuje, jak se rozešly zájmy většiny se zájmy bohatých. Měl by být povinně promítán těm, kteří mají výkonnou moc. Jmenuje se Capitalism Love Story (Bezcitný kapitalismus).

Trump se bude potýkat s americkou společností, ale její problémy jsou daleko širší, protože svět ztratil soudnost ohledně toho, co dává smysl. Chybějí filozofové, aby se tak řeklo. Trump patrně postaví plot na mexických hranicích, tedy dostaví. Může víc zregulovat automobilový průmysl, aby cizí automobilky, vyrábějící auta v USA, musely mít víc domácích součástek. Neudělá nic se zdravotnictvím a vzdělávacím systémem. Neuspěli Bill Clinton ani Barack Obama. Kdyby se mu podařilo snížit náklady na obranu – jsou asi o tři sta padesát miliard ročně vyšší než na konci studené války – mohl by každý občan dostat tisíc dolarů prostřednictvím slevy na daních. Těch tři sta padesát miliard by se přelilo zpátky do ekonomiky.

Prý se někteří občané USA stěhují do Kanady. Víte o tom něco?

Tyto zprávy nestojí za řeč. Možná si nějaká celebrita vsugeruje, že opravdu, ale opravdu toho hajzla nenávidí a nebude s ním žít v jedné zemi. Jenže co bude dělat v Kanadě? Přemístění stojí peníze a pokud jich máte opravdu dost, nemusíte nikam odcházet kvůli politice.

Po zvolení Miloše Zemana taky pár lidí ohlásilo odchod. Kolik jich ale skutečně odešlo? Američané naposledy odcházeli ve větším počtu do Kanady, aby se vyhnuli povolání do armády během vietnamské války.

Myslíte si, že vítězství Trumpa rozdělí americkou společnost stejně, jako vítězství Zemana rozdělilo tu českou?

Američané mají pravidlo: „Right or wrong, he is my President“ (Správně nebo špatně, je to můj prezident). Občas někdo po prezidentovi vystřelil, takže smíření nebylo nikdy úplně do lásky, ale respekt celkem prorazil.

Situace se mění, možná díky anonymitě internetu a sociálních sítí, které umožňují vytvářet negativní nálady. Zase to není jen otázka USA. Je to neschopnost „elit“ udržet určitou míru slušnosti ve společnosti.

Nosit ceduli s nápisem „Zvolený prezident není můj prezident“ je vlastně popřením demokratických principů. Je to stejně hloupé v Česku jako v USA.

Je přirovnání Zemana k Trumpovi přiléhavé?

Přirovnávat někoho k někomu je nebezpečné, to víme již ze Švejka. Rozdíl mezi Zemanem a Trumpem je v tom, že Zeman nemá moc, ale má názor. Trump k moci nastupuje a pak se teprve ukáže.

Lékař Jan Hnízdil, kterého si jinak považuji, dal u vás v ParlamentníchListech.cz implicitně Zemana i Trumpa do jednoho pytle, když řekl: „Lidé vystrašení, slabí a nejistí hledají spasitele, někoho silného, kdo je povede, kdo je ochrání. Jsou jako malé děti hledající otce. Takovému archetypu ideálně vyhovuje velký hřmotný muž. Sebejistý, drzý, arogantní, urážející, opilec, lhář. Dětinským slabochům imponuje, dodává sílu, uděluje jim povolení chovat se stejně. Jak se ukázalo, takových lidí je hodně i ve Spojených státech. Ani tak silná demokracie není za určitých okolností proti manipulátorům imunní. Člověk s mravními zásadami nemůže ve volební kampani hulvátovi konkurovat. Slušnost je jeho hendikepem.“

Chtěl tím říct, že těm našim silným, nevystrašeným a jistým vyhovoval jiný prezident, který se ukrýval za masku jakési ostýchavosti a přitom byl urážející, opilec a lhář?

Zemana a Trumpa spojuje to, že zatím nerozpoutali žádnou válku. Když to vydrží, bude vše ostatní nepodstatné.  

Jaké téma by mohlo českou společnost opět spojit?

V Česku je jediný člověk, který by mohl zahájit obrat ke slušnosti. Je to Karel Schwarzenberg. Je už dost starý, aby neměl politické ambice a dost zkušený, aby viděl, že to, co se událo jeho nepřijetím porážky od Zemana, přesáhlo všechny meze. Mohl by to říct veřejně a podat si se Zemanem ruku. Třeba by jejich řeči prokládaly kundy a hovna, ale to jsou stejně běžně používaná slova.

Prezidentská volba byla jen špičkou českého ledovce. Začalo to tím, že nikdo neprotestoval, když létala rajčata a vajíčka, Paroubek se změnil v bradavičnaté prase a Zeman v ovar. Mezi českými politiky se nenašel jediný, který by veřejně protestoval a řekl, že rozdílné politické názory nesmějí vést ke zhrubnutí naší společnosti.

Politici naposled mluvili a varovali jako lidé, když zemřel Jan Palach. Otázka je, který politik je toho schopen dnes. Jenže, co chcete od společnosti, která neprotestuje proti „vyloučeným oblastem“, žebrákům na ulici a bezdomovcům, ale tleská, když následník Karla Čapka v Pen klubu poníží svůj talent na veršovánku „Sedí prase na Hradě, libuje si v úřadě…“

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

reklama
autor: Jan Rychetský
reklama


Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Městští strážníci jsou popelky. Očkování se nyní nedočkají. Necháváme je napospas ulici. A policisté? Odborářský předák o tom, o čem se skoro nemluví

20:05 Městští strážníci jsou popelky. Očkování se nyní nedočkají. Necháváme je napospas ulici. A policisté? Odborářský předák o tom, o čem se skoro nemluví

ROZHOVOR Odměnou pro policisty před Vánoci byl v mnoha případech „covidový“ odznáček a padesát kusů …