„To, čeho jsme nyní svědky, je nesmyslnost veřejných zpráv BIS, ve kterých píše věci, které se mají řešit na úrovni exekutivy, a nikoliv medializovat. Exekutiva má požadovat důkazy tvrzení, aby se skutečně mohla rozhodovat ve prospěch země. Dostavba Dukovan je jistě o částečné závislosti na desetiletí. Žádný rozumný dodavatel tak důležitých celků, jakými jsou jaderné elektrárny a jaderné palivo, nebude zemi, která je přijme, po té tou závislostí vydírat. To by toho asi už moc nevyvezl a neprodal.“ Tak komentujete zprávy BIS. Proč to vlastně BIS dělá? A myslíte, že ty zprávy jsou zbytečné a vůbec by vznikat neměly?
Zákon ukládá tajným službám psát výroční zprávy v režimu utajeném ve stupni tajné, které se předkládají vládě a prezidentu republiky. Tyto zprávy v režimu tajné jsou, předpokládám, natolik konkrétní a odůvodňující sdělované fakty tak, že nevyvolávají jakékoliv pochybnosti. Když napíšete veřejnou zprávu a uveřejníte z ní některé věci, jak to dělá BIS, logicky vyvstávají dotazy, proč to tvrdí. Je to protimluv, když tajná služba vydává veřejné zprávy. Ničemu to moc neslouží, obzvláště v případě kontrarozvědky, která popisuje bezpečnostní stav na území České republiky. Tyto věci mají sloužit k rozhodování exekutivy, ze které samozřejmě nevylučuji prezidenta republiky, aby v nich BIS popsala stav a jasně deklarovala, že věci, které ve svých zprávách tvrdí, jsou podložené empiricky, že si za nimi stojí a dospěla k nim na základě vlastní činnosti.
Za celou dobu, co jsem byl v rozvědce, a pokud vím ani kolegové v jiných službách, jsme nikdy nezažili, že by někdo po nás chtěl zdroje. Ano, stalo se, že se mě ministr ptal, jak je zpráva, kterou mu ukazuji, hodnověrná. S vědomím absolutní odpovědnosti za sdělené jsem mu říkal, že je to opravdu hodnověrné, anebo že jsou to naše domněnky. Toto musíte sdělit. Ale abyste říkal z jakého je to zdroje, jak se jmenuje, to mi přijde nadbytečné. Netajím se tím, že jsem ani sám neznal jména těch agentů, protože jsem to nepotřeboval. Ani jsem neviděl důvod, proč bych ta jména měl znát. Pro mě bylo důležité, že jsem znal jeho přezdívku, ale hlavně jsem věděl, jestli je důvěryhodný nebo není. A to je základ vaší práce v této službě. Stále hodnotíte vaše zdroje z hlediska jejich důvěryhodnosti. Děláte prověrky toho, jestli to, co vám říkají, skutečně odpovídá realitě.
Prezident Zeman žádá po BIS jména ruských špionů? Co na toto říci?
Čím více bude ředitel BIS Koudelka operovat ve veřejném prostoru s rejdy ruských agentů, tím více bude vzbuzovat pocit, který se dostal do podle mého absurdního požadavku pana prezidenta, že chce vidět jejich jména. Na druhou stranu když se podíváte na zastupitelský úřad a vojenské oddělení Ruské federace, tak všichni členové vojenského oddělení ambasády budou příslušníci ruské zpravodajské služby GRU. Pak tu budete mít deklarované zástupce SVR, což je služba vnější rozvědky. Při nějakém dlouhodobém sledování těchto lidí přijdete na to, kdo kam patří. Hlavním problémem nejsou lidé, kteří tu jsou pod diplomatickým krytím a o kterých to víte. Větším problémem jsou ti, o kterých to nevíme, kteří nejsou v rámci diplomatických struktur. Jsou tu pod různým jiným krytím – novinářů, obchodníků atd. Běžně se pohybují mezi občany České republiky. Z hlediska potřeby ani premiér, ani prezident nepotřebují znát jména těchto lidí.
Pokud je důvěra mezi exekutivou a tajnými službami, pak exekutivě stačí vyjádření šéfa tajné služby. Když řekne – pane prezidente, premiére, věci, které máme ve své zprávě jsou podložené a stojíme si za nimi. Pokud tady bude takováto důvěra, není potřeba, abychom byli svědky těchto bezprecedentních záležitostí. Kdy se pere prádlo na veřejnosti. To se dělat nemá. Pokud je exekutiva nespokojena s tajnými službami, tak má povinnost to řešit. A zjednat nápravu nikoliv s mediálním krytím, ale v uvozovkách za plentou. To není věc, aby to věděla veřejnost a všichni, kteří nám chtějí ublížit.
Napadá mě, jestli tu nehrají roli vyhrocené osobní vztahy mezi prezidentem Zemanem a ředitelem BIS Koudelkou?
Těžko se mi komentují osobní vztahy prezidenta Zemana a ředitele Koudelky. Nevím, jak často se potkávají. Nevím, jaké jsou jejich vztahy. Ale do mediálního prostoru by toto patřit nemělo. Je samozřejmě možné, že lidé si nemusí vzájemně sednout, ale v této branži by mělo jít především o to, že ti lidé jsou na svém místě a svoji práci dělají dobře.
BIS v každé zprávě varuje před vlivem Ruska a Číny. Nepochybuji, že u nás zpravodajsky působí, ale takhle to vypadá, že BIS se zaměřuje jen na ně. A zpravodajsky u nás určitě působí i jiní...
Na zastupitelských úřadech řady zemí pracují zpravodajští důstojníci pod krytím diplomatické funkce. Pokud dodržují pravidla a úmluvy na základě Vídeňských dohod a sbírají informace z veřejného prostoru a sledují, co se v té zemi děje, je to v pořádku. Pokud se nebudou snažit krást naše know-how, získávat utajované informace přes české občany majícím přístup k informacím, ovlivňovat politická rozhodnutí a zasahovat do demokratického systému této země, je to v pořádku. Není na tom nic špatného. Pak jsou tu lidé, kteří jsou oficiálně deklarováni jako příslušníci tajné služby a rámcují tu zpravodajskou součinnost mezi českými tajnými službami a tajnými Evropské unie, Severoatlantické aliance anebo dvoustranné spolupráce. Zase všechno v pořádku. Toto českým tajným službám umožňuje zákon číslo 153, který schvaluje vláda svým usnesením.
Pokud ale budeme svědky toho, že ti lidé se snaží získávat utajované informace z jaderného výzkumu, z oblasti vojenství a podobně, budou se snažit ovlivňovat politiky, tak to nebude přijatelné. Asi těžko budeme čekat, že například příslušníci CIA a DIA, kteří jsou etablováni na ambasádě Spojených států v Praze, se tady snaží podkopávat demokratický systém této země či kradou utajované informace, protože to ani k ničemu nepotřebují.
Psali jsme:
Teď k dostavbě Dukovan a případné závislosti na Rusku. Vy ve své knize Planeta Země – kruté místo k žití píšete, že nevěříte, že je dnes třeba mít obavy z Ruska, jež s námi bude spolupracovat, když to bude výhodné a oponovat začne, když bude cítit ohrožení svých zájmů...
To, že Rusko bude přes zdroje svého nerostného bohatství fungovat negativně vůči Ukrajině či Pobaltí, to je zřejmě. I když není jednoznačné, že by ve všem byli oni na vině. Ale ten zájem Ruska je prodávat své nerostné bohatství na Západ. Často aby neměl komplikace s tranzitními zeměmi, se kterými nemá dobré vztahy, tak se je snaží obejít, aby mohli dodávat do Německa, do západní Evropy i České republiky část svého nerostného bohatství. V tomto bych problém až tak dramaticky neviděl. To, že se kdekdo z těch účastníků, kteří chtějí Dukovany dostavět, bude snažit maximálně ovlivňovat, aby to získali, je normální. Otázka je, jaké prostředky a metody k tomu bude používat. V konečném důsledku je to rozhodnutí vlády, koho Dukovany nechá dostavět. V této chvíli říci, že tato země je apriori pro nás jednoznačně bezpečnostní hrozbou, bych až tak neuměl.
Navíc když se nějací kandidáti dopředu vyřadí, může to kvůli snížené konkurenci zvednout cenu?
To neumím říci, nejsem obchodník. Tendr je velice složitý a nedá se zrealizovat za několik let. Rozhodující je, abychom až se pro někoho rozhodneme, měli stoprocentní jistotu pod nějakým sankčním režimem, že cena je konečná, stejně jako vysoutěžená doba dostavby bloku. Abychom se nedostali do situace jako mnohokrát, že se pak ukáže řada víceprací a vícenákladů a cena pro nás nebude výhodná tak, jak se na začátku zdálo.
Jako právě zmiňovaný Temelín, který se pěkně prodražil....
Přesně tak. Z toho bychom si měli vzít ponaučení, abychom toto sledovali jako jednu z rozhodujících věcí. Aby náš energetický mix do budoucna při omezování uhlí byl takový, že výsledná cena energie bude pro koncového uživatele výhodná. A nestalo se, že bude platit obrovské peníze za energii. To by mělo být to hlavní.
Psali jsme:
autor: Oldřich Szaban
