Senátor za ODS Jaroslav Kubera si kandidaturu na prezidenta na poslední chvíli rozmyslel, ale objevil se překvapivě další uchazeč o Pražský hrad z líhně občanských demokratů – bývalý předseda ODS a expremiér Mirek Topolánek.
Zaznamenal jsem to.
A co tomu říkáte? Překvapilo vás jeho oznámení na poslední chvíli? Uvítal jste, že se vrací do politiky?
Přiznám se, že mě to překvapilo. Ale na přímou otázku dám přímou odpověď. On jako nadstranický kandidát nemá podporu ODS, není členem ODS, on nás opustil, takže nemá ani moji podporu. Kdybych byl senátorem, tak by ode mne podpis pod svoji kandidaturu nedostal.
Nedostal? Teď jste zase překvapil vy mne. Pamatuji se, že jste byli v senátu nejen kolegové, ale i přátelé. Proč byste mu ten podpis nedal, když mu ho dali i senátoři z jiných stran?
Mirek Topolánek, když jsme se poznali, což bylo v roce 1996, byl strašně fajn kluk, velmi dobrý politik, razantní, přímý a opravdu jsme spolu vycházeli velmi dobře. V momentě, kdy se ovšem obklopil lidmi, kteří ho dostali do situace, kdy už přestal být normální, ztratil kredit. Každý si svoji historii píšeme a ta historie nás samozřejmě dohoní.
Ale vedení ODS se k jeho kandidatuře na prezidenta nestaví tak odmítavě jako vy. Prohlásilo, že svého bývalého předsedu a někdejšího premiéra ODS pokládá za kandidáta, který by byl schopen čelit nebezpečí paktu mezi Zemanem a předsedou vítězného hnutí ANO Andrejem Babišem. A uvedlo, že Topolánek má potřebné zahraničněpolitické zkušenosti i vnitropolitické znalosti a je zastáncem silné euroatlantické vazby. Není to taková nepřímá podpora, zvlášť když ODS nepostaví vlastního kandidáta?
Závěr z výkonné rady zněl, že Mirek Topolánek je pravicovým kandidátem, ale není naším kandidátem. On si to ani nepřeje. Podporu nedostal, on ji ani nežádal a je nadbytečné, abychom dělali kroky, které on sám nechce.
Zmínil jste se, že se Mirek Topolánek, když byl předsedou ODS a premiérem, obklopil různými lidmi a že ho historie dohoní. Je trochu paradox, když den poté, co oznámil oficiálně svoji kandidaturu, nastupoval jeho nejbližší spolupracovník a bývalý blízký přítel do vězení. A toto přátelství je také jedna z věcí, na které se média, ale i politici ptají. Myslíte si, že tyhle věci z minulosti ho mohou v kampani poškodit?
Já pozici prezidenta vnímám jako pozici, která má spojovat, a ne rozdělovat. Miloš Zeman přes svoje věty a sliby před volbami pak společnost opravdu rozdělil a Mirek Topolánek bohužel v rámci své historie posledních let, myslím politické kariéry, také společnost rozděloval. Voliči mají sice určitou ztrátu paměti, ale věci, které se staly před sedmi osmi lety, si stále ještě pamatují.
U Miloše Zemana těch deset let mimo politiku zafungovalo, lidé zapomněli na kauzy Bamberg, Olovo, na opoziční smlouvu, která tady zabetonovala korupční prostředí. Třeba to zafunguje i u Mirka Topolánka.
Já Mirkovi přeji úspěch, ale nebudu dál komentovat jeho ambice. Je to jeho svobodné rozhodnutí, ať se snaží. Ale myslím, že tento jeho krok není úplně ideální.
Pan Jiří Drahoš by určitě víc splňoval vaši podmínku o sjednocování společnosti, protože za sebou nemá minulost ve vrcholné politice, kde zvláště tak výrazná osobnost jako Mirek Topolánek vzbuzuje emoce, ať už pozitivní, nebo negativní. Na druhé straně další kandidáti nemají Topolánkovy zkušenosti z vysoké politiky nejen doma, ale i v Evropě. Takže se objevují hlasy ve prospěch bývalého šéfa ODS, že je to člověk nejen s politickými zkušenostmi, ale hlavně silný kandidát, razantní, přímý a že právě spíš takový by mohl být silným soupeřem Miloše Zemana, ale i Andreje Babiše. Co si o tom myslíte?
My jsme, a vy to víte velmi dobře, v parlamentní demokracii. Nejsme v prezidentském systému. To, že nás Miloš Zeman svými hrátkami posunul do tzv. poloprezidentského systému, vidím strašně špatně, a myslím, že takhle by prezident České republiky neměl konat. Mirek Topolánek jako politik by určitě měl svůj pohled na svět. Ale nevím, jestli by odolal pokušení následovat Miloše Zemana v tom v podstatě poloprezidentském systému, kdy sice prezident nemá pravomoci, ale do všeho zasahuje. A to vidím jako špatně.
Myslíte si, že když ODS nemá svého kandidáta do přímé prezidentské volby, protože senátor Kubera se rozhodl do volby nejít, že ODS někoho ze současných kandidátů podpoří, nebo tomu nechá volný průběh, nechá to na svých členech a příznivcích, ať se sami rozhodnou, komu dají hlas?
Jarda Kubera se tak rozhodl, je to jeho svobodné rozhodnutí. Mně osobně je to líto. Ale určitě nepodpoříme Miloše Zemana, právě pro to, co jsem říkal. Jestli někoho podpoříme, je samozřejmě na vedení ODS. Já osobně si myslím, že bychom to měli nechat na voličích ODS, mají svůj rozum a rozhodnou se, ať už jsou našimi sympatizanty, nebo ne.
V minulosti jste byl také kritikem Václava Klause. Co říkáte tomu, že ve sněmovních volbách v Praze uspěl Václav Klaus junior? Sám zdůrazňoval, že získal víc preferenčních hlasů než předseda strany Petr Fiala v Jihomoravském kraji a dával najevo své ambice více se podílet na rozhodování ODS. Jak jste vnímal jeho slova bezprostředně po volbách?
K mladšímu Václavu Klausovi mohu říci jediné: on nás také opustil, pak se vrátil, má dobré politické komentáře, tvrdí, že černá je černá, bílá je bílá, což zaujalo voliče. Ale výsledek našeho předsedy v Jihomoravském kraji je přece unikátní z hlediska preferencí. To je nesrovnatelné s Prahou, která je pravicová. To je míchání hrušek a jablek a divné počítání. Já jsem rád, že máme dalšího poslance v Praze, ale pevně věřím, že Václav Klaus pochopí, že je součástí týmu, že není sólo hráč.
Když se vrátím k současnému dění na politické scéně, kde probíhají debaty o podobě Poslanecké sněmovny a kde Andrej Babiš sestavuje horko těžko menšinovou vládu. Jak v této souvislosti hodnotíte jednání prezidenta Miloše Zemana, který ještě před volbami prohlásil, že pověří vítěze voleb sestavením vlády, i kdyby byl trestně stíhaný, a po volbách řekl, že Babiš dostane nejen první šanci sestavit vládu, ale i druhou? A pak přidal, že ústava říká, že po třetím neúspěšném pokusu prezident může rozpustit sněmovnu, ale nemusí, což mnozí pochopili tak, že Babišův menšinový kabinet i bez důvěry tady může vládnout celé volební období.
Kromě ústavy, která uvádí „může a musí“, zároveň existují i určitá zvyková pravidla, myslím, že by je měl ctít i Miloš Zeman, a ne si je vykládat ve svůj prospěch. On i výklad ústavy poněkud pokřivuje, ale některým lidem se to líbí a přidává mu to pozitivní body do prezidentských voleb.
Nezvýhodňuje prezident Miloš Zeman svým výkladem ústavy a zvyklostí šéfa hnutí Andreje Babiše? Ten nezažívá problémy bývalých vítězů voleb, kteří museli předkládat hlavě státu podpisy sto jedna poslanců, jinak by nebyli jmenováni premiéry, a v případě neúspěchu riskovali, že ve druhém pokusu bude jmenován šéf strany, která skončila na druhém místě. Babiš tak nepotřebuje dělat ústupky, neshání většinovou podporu, dokonce sám prezident přemlouvá ostatní strany, třeba Piráty, aby s Babišem spolupracovaly.
Myslím, že tady vznikl jakýsi debl, kdy si to oba pánové hrají stylem já na bráchu, brácha na mě, že jsou dohodnuti. Věřím jedné věci, že Andrej Babiš za pár týdnů podpoří Miloše Zemana ve volbách. To je odměna za to, že Miloš Zeman nahrává Andreji Babišovi. Pokud vím, tak Andrej Babiš nikomu nenabídl účast ve vládě. On se o to ani nepokusil, on rovnou nastartoval po mediálních výrocích ostatních politických subjektů menšinovou vládu. A Miloš Zeman ho podpořil. Ale oba zapomněli na to, že by měl mít sto jedna nebo aspoň nějakou podporu, aby vláda mohla vůbec vzniknout. Mě to fascinuje, já takový způsob vládnutí nemám rád.
Nějakou dobu před volbami, než se vedení ODS jasně vyjádřilo, jestli bude po volbách spolupracovat s hnutím ANO, nebo ne, jste v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz prohlásil, že kdyby vaše strana šla do vládní koalice s Andrejem Babišem, tak byste z ODS odešel. Platí to stále, kdyby ODS vstoupila do vlády s ANO?
To stále platí, protože já své slovo dodržuji. A pevně věřím, že to dodrží i vedení ODS. Programy ODS a ANO jsou neslučitelné. My nechceme EET, chceme ji zrušit, v tuto chvíli chceme referendum o přijetí eura, chceme reformovat Evropskou unii. A já jsem od pana Babiše neslyšel žádný razantní přístup. On se holedbal, jak EET zvýšilo příjem z DPH, a trochu zapomněl, že ekonomický růst v této zemi je dramatický, a že tím pádem stoupá výběr DPH. On to přikládá svým registračním pokladnám.
Vidíte ze všech důvodů, i vzhledem ke střetu zájmu, i ke kauzám Andreje Babiše, které vyvrcholily jeho trestním stíháním, že je šéf hnutí ANO rizikem pro demokracii v České republice?
Z mého pohledu ano. Vyplývá to z toho, že chce stát řídit jako firmu, ale ve svůj prospěch. A toho já se docela děsím a pevně věřím, že se nám tomu v opozici podaří zabránit. Andrej Babiš vykřikuje, že nechce senát, chce zmenšit Poslaneckou sněmovnu, zrušit kraje, zrušit zastupitelstva v obcích, to je přece omezení zastupitelské demokracie, na které je politický systém v České republice postaven. To je směr vedoucí k totalitě, protože stát bude pak velmi jednoduše řídit. To je blízko tomu, jak Putin řídí své gubernátory. A to já nechci dopustit.
Ale šéf hnutí ANO vyhrál volby, získal ve sněmovních volbách podporu voličů téměř třicet procent.
Ano, voliči rozhodli. A já samozřejmě respektuji výsledek voleb. Ale koaliční potenciál Andreje Babiše je minimální, může si za to sám. A to nechci dávat na stůl jeho kauzy, ať už jsou na Slovensku nebo v Čechách. Kdyby se choval jako demokrat, není problém, čtyři roky to vydržíme. Čtyři roky jsme vydrželi vlády takové, makové, ale nikdy nedocházelo k následné privatizaci státu do rukou jedné firmy.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Libuše Frantová
