Je dobře, že BIS podle tvrzení prezidenta Zemana odposlouchává jeho okolí?Anketa
Nadmíru pozorně nyní sleduje a analyzuje situaci v Afghánistánu, jež se nadále vyostřuje, neboť hnutí Tálibán se už navzdory slibům přestává tvářit a chovat jako hodný strýček, který bude někdejší „útoky kamenem“ oplácet chlebem a všem nezištně odpouštět.
Dalším důkazem tohoto nastupujícího trendu je vyjádření mluvčího Tálibánu Suhaíla Šahína, že pokud Spojené státy neodejdou z Afghánistánu do konce měsíce, ponesou následky.
Na amerického prezidenta Joea Bidena tlačí především britský premiér Boris Johnson, který by si přál ponechat jednotky v Kábulu déle kvůli evakuačním letům.
Šahín označil 31. srpen za červenou čáru. Pokud by ji Biden překročil, prodloužil by tím americkou okupaci Afghánistánu, pro což není důvod.
Asistent amerického ministra obrany pro veřejné záležitosti John Kirby v reakci na Šahínovo vyjádření uvedl, že Spojené státy pochopily postoj Tálibánu ke stažení amerických vojsk k příštímu úterý.
Jinak řečeno, Američané kvapně opouštějí bojiště a území, které se snažili silou přimět k akceptaci americké doktríny demokracie.
Známý slovenský politolog Jozef Lenč k tomu říká:
„Nemyslím si, že to byla pro Američany prohraná válka, ale bylo to z jejich strany fiasko ve vztahu k tomu, co jejich dvacetiletý pobyt na území v Afghánistánu reálně přinesl. Kdyby bylo cílem pouze zničit Tálibán a odejít, pak to mohl být americký úspěch. Ale to se nestalo, vidíme, kolik to stálo peněz a hlavně lidských životů – a nakonec se Tálibán vrátil ještě silnější, než byl předtím, s ještě větší podporou v rámci samotného Afghánistánu. Američané v tomto ohledu zásadně podcenili vysokou míru korupce a klientelismu.“
Podle Lenče USA selhaly především ve volbě samotné koncepce, jakou se formu demokracie snažili implementovat do života Afghánců.
Řešením by podle něj bylo zavést v tomto multietnickém státě systém podobný tomu, který funguje ve Švýcarsku, kdy jednotlivé kantony mají svá nezadatelná práva a mohou se v rámci daných právních norem rozhodovat samostatně a vystupovat jako suverénní subjekty.
Hnutí Tálibán se nyní tváří jako oficiální a legitimní síla, se kterou lze jednat, čehož už využila řada států včetně velmocí Číny a Ruska.
Tálibán deklaruje, že hovoří za celý Afghánistán, který má údajně pod kontrolou, což ovšem, jak dobře víme, není tak docela pravda. Viceprezident bývalého afghánského režimu Amrullah Saleh, který před tálibánci zavčas z Kábulu uprchl, se minulý týden po odchodu Američany podporovaného prezidenta Ghaního prohlásil za jeho nástupce a úřadující hlavu státu. Teď žádá ostatní vůdce o podporu. Setrvává v Pandžšírském údolí, které Tálibán zatím neovládl a kde se opevnil a zřídil už i vlastní milice.
Psali jsme:
Velký otazník proto visí nad tím, zda se Tálibánu skutečně, byť hrubou silou, podaří Afghánistán sjednotit.
Jozef Lenč na tuto otázku odpovídá takto: „Pokud většina Afghánců uvidí, že ten nový systém opravdu funguje a že Tálibán dodržuje všechny své sliby, které oficiálně dal (například stran amnestie úředníků, vojáků, postavení žen atd.), odstraní zmiňovanou korupci a zajistí lidem bezpečnost, pak můžeme věřit, že toto hnutí získá v budoucnu skutečně mandát hovořit řečí všech Afghánců.
Další reálnou a patrně pravděpodobnější možností je, že Tálibán nastolí v Afghánistánu totalitní, policejní stát a bude zemi ovládat silou.“
Lenč v této souvislosti vzpomíná někdejší Sovětský svaz, který ovládal a držel pohromadě jednotný stát s obrovským množstvím etnik.
„Myslím si však,“ dodává slovenský politolog, „že to nebude tak jednoduché v případě, že ten stát bude zcela izolovaný od okolního světa a nedá lidem to, co požadují a potřebují.“
Jak už jsme naznačili v úvodu, existuje dosti opodstatněná obava, že Tálibán své sliby nedodrží (lze to již demonstrovat na celé řadě příkladů) a bude postupovat cestou masové vendety za údajné křivdy z minulosti, především tvrdě ztrestá věrnost někdejšímu prozápadnímu režimu, který se v Afghánistánu pokoušeli bez většího úspěchu, avšak velmi urputně nastolit Američané i s pomocí dalších spojenců.
Podle Lenče se Tálibán co nevidět vrátí ke svým radikálním praktikám z minulosti, pokud bude odpor v zemi sílit. To ho donutí pokusit se vše vyřešit silou a nátlakem.
Evropa se v současnosti logicky obává přílivu uprchlíků právě z Afghánistánu. Samotná Evropská unie už zjevně přehodnotila svůj postoj k migraci, když se zavázala poměrně výrazně podpořit Litvu při stavbě ochranné bariéry proti běžencům na hranici s Běloruskem částkou až 30 milionů eur.
A to přesto, že za podobný krok Brusel v minulosti tvrdě kritizoval maďarského premiéra Viktora Orbána.
Litva ale není jediným státem, který se rozhodl řešit migraci stavbou plotu, další bariéra vznikla (a je už téměř hotová) na turecko-íránské hranici. Jejím autorem je Ankara a turecký prezident Recep Tayyip Erdogan už upozornil EU, že za tento val, chránící zčásti také Evropu, hodlá do budoucna vybírat mýtné nebo řečeno bez obalu – výpalné.
Jozef Lenč k tomu podotýká: „Evropští politici si dobře uvědomují, že masová migrace podporuje populismus a radikální nálady ve společnosti.“
Podle Lenče nicméně EU se svojí demokratickou strukturou potřebuje mít takovou migrační politiku, aby dokázala plně využít potenciál, který mohou zejména mladší migranti do Evropy přinést.
Slovenský politolog závěrem komentuje konkrétní přístup slovenských politiků k problému uprchlíků: „Politici, kteří jsou momentálně ve Slovenské národní radě (ekvivalent naší Poslanecké sněmovny, pozn. red.), ať už jsou vládní či opoziční, systematicky a účelově využívají zakořeněného strachu z islámu, aby získali body u veřejnosti. Někteří tuto strategii časem opustí, ale ihned se k ní vrátí, jakmile ucítí, že zájem veřejnosti o toto téma vzrůstá, což vidíme právě v této době.“
Soudí politolog Jozeg Lenč, uznávaný expert na oblast Blízkého východu.
Netřeba zmiňovat, že identická situace panuje stejně tak jako na Slovensku i v české kotlině, kde se otázka migrace stává žádaným předvolebním artiklem. Zejména opoziční politici přitom jeho váhu a důležitost evidentně podcenili a tak trochu zaspali.
Události v Afghánistánu a nečekaná Lukašenkova migrační pomsta však způsobily markantní obrat všech predikcí.
Ještě před měsícem jen málokdo předvídal to, co se nyní zdá být zcela neoddiskutovatelné a explicitně dané – že právě téma migrace bude udávat tón klíčových předvolebních diskusí.
Autor: Tomáš Procházka
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: .
