Už jen měsíc zbývá do opakovaného a později i odloženého druhého kola prezidentských voleb v Rakousku. Jaké jsou momentálně vyhlídky obou kandidátů, ať už z pohledu průzkumů či komentářů v médiích?
Nevede se žádná intenzivní kampaň v médiích. Nedá se to rozhodně srovnat třeba s americkými volbami. Průzkumy ukazují téměř vyrovnanou situaci, ale spíš lehce „pro Hofera”, a to o 3 až 5 procentních bodů.
Jakou váhu lze v tuto chvíli přisoudit při rozhodování voličů migrační krizi a neslábne tento faktor, který by nahrával členu Svobodné strany Rakouska Norbertu Hoferovi?
Naopak, migrační faktor velmi posílil. Během posledního půl roku vyšlo najevo, že migrační krize bude jednak velmi drahá, jednak že přeci jen výrazně vzrůstá kriminalita. Jiná témata šla totálně do pozadí. Zvláště „lidový tisk” typu Kronen Zeitung nevynechá jedinou příležitost, aby se migrací a jejími následky pro Rakousko nezabýval.
V úterý byl v Rakousku na návštěvě bývalý agent Mossadu, Izraelec Rafi Eitan, který kdysi v roce 1960 unesl Eichmanna z Argentiny, je to svého druhu „živá legenda”. Ten na tiskové konferenci doporučil Rakušanům zavřít hranice, jinak že musejí počítat s vlnou teroru. Přijel právě na pozvání FPÖ, tedy strany, která podporuje Hofera, a ta zpráva je dnes v rakouských médiích velmi čtená. Samozřejmě, starého Izraelce, který se podílel na postavení Eichmanna před soud, nemohou ani multikulturní aktivisté jen tak obvinit z rasismu a nacismu, a on přitom říká víceméně totéž, co Hofer.
V našich médiích tu a tam proskočí zprávy o násilnostech v Rakousku v souvislosti s imigrační krizí, nebo o vyjádření rakouského ministerstva vnitra, že přibližně jeden ze tří žadatelů o azyl byl obviněn z nějakého zločinu v roce 2015. Jak moc je toto téma frekventované ve sdělovacích prostředcích našich jižních sousedů?
Velmi frekventované. Rakušané už delší dobu trpěli problémy s gangsterskou aktivitou ve Vídni, kterou svého času ovládali hlavně Čečenci, a mluvilo se o tom. Nyní je toto téma zcela otevřeně debatováno. Je to velký rozdíl oproti německým médiím, která jsou daleko opatrnější ohledně čehokoliv, co by mohlo zavánět diskriminací. Ne, že by mlčely úplně, ale ve srovnání s rakouskými se velmi „drží při zdi”.
O Vídni se říkalo, že by měla být baštou Van der Bellena. Ale nezmění na tomto faktu nic skutečnost, že v hlavním městě Rakouska se za minulý rok na polovině ze všech násilných činů – znásilnění, loupežích, pobodání a napadení – podílely severoafrické gangy bojující o kontrolu nad distribucí drog?
Ve vídeňském podsvětí probíhají po loňské imigrační vlně pouliční boje o to, kdo bude kontrolovat které teritorium. Dříve vládli Čečenci, kteří jsou ale vytěsňováni právě Araby ze severu Afriky a rovněž Afghánci. Jsou z toho občas krvavé potyčky, o kterých tisk rozsáhle informuje, protože v dříve ospalé Vídni je to senzace.
Volební výsledky Vídně dost záleží na tom, o které čtvrti se bavíme. Například zazobaný Floridsdorf, kam se odstěhovala řada bohatších etnických Rakušanů, je daleko nakloněnější FPÖ než střed města, kde žije buď bohéma, nebo přistěhovalci. Ale letošní prosinec bude zvláštní také v tom, že už se nedá spoléhat na to, že by přistěhovalci automaticky volili zeleného kandidáta. Zejména mezi obyvateli bývalé Jugoslávie je celkové naladění dost proti-islámské, pokud nejde o muslimy, samozřejmě, takže to vypadá, že srbské a chorvatské krajanské spolky podpoří spíše Hofera. A ve Vídni je obyvatel tohoto původu hodně, určitě přes sto tisíc.
Psali jsme:
Občas se objeví informace, že Rakousko by se velmi snadno mohlo stát dalším státem Evropské unie, kde by se mohlo konat referendum o členství země v Unii. Jak moc euroskeptické momentálně Rakousko je? Podpořili by voliči v potenciálním referendu členství země v EU a může i tento jejich postoj hrát roli při rozhodování mezi dvěma prezidentskými kandidáty?
Rakušané dostali od EU „studenou sprchu” již v roce 2000, kdy nastoupila vláda ÖVP + FPÖ. Evropská unie, které bylo Rakousko tehdy členem teprve šest let, se pokusila zavést proti Rakousku sankce. To byl pro Rakušany velký šok, že se je evropské instituce snaží potrestat za výsledek svobodných voleb. Pokus o zavedení sankcí sice selhal, protože stejně neměl žádnou oporu v evropských zákonech, ale od té doby zůstala v Rakousku vůči EU určitá “pachuť zklamání”.
Nevím, jak by dopadlo případné referendum, ale v Rakousku se hovoří mimo jiné o tom, že by si Rakousko mělo vyjednat minimálně nějaké lepší podmínky. Jako malá a bohatá země se obává toho, že při stávajícím uspořádání eurozóny bude nakonec přinuceno platit dluhy jiných a řešit chyby jiných.
To v Německu dojde na „lámání chleba“ až příští rok na podzim, kdy se budou konat federální volby. Jak je v zemi vnímán fakt, že Angela Merkelová nebyla pozvána na sjezd sesterské Křesťanskosociální unie?
CSU se evidentně snaží oddělit se opticky, zatím ne formálně, od CDU a představovat pro německé konzervativce „měkčí” alternativu nežli AfD. Jde jí přitom o její vlastní postavení v Bavorsku. CSU je v Bavorsku zvyklá vládnout už desítky let s absolutní většinou v zemském sněmu, tedy jednobarevná vláda. Jenže také v Bavorsku vznikla AfD, kterou mimochodem vede rodilý Čech Petr Bystroň, a má nyní preference kolem 9 až 10 procent, přičemž své voliče vzala právě CSU. Takže při příštích zemských volbách hrozí bavorské CSU, že už nebude mít tu svoji absolutní většinu, na kterou byla zvyklá. Pochopitelně je z toho nervózní.
Spekuluje se o tom, jestli to optické oddělení CSU od CDU může něco znamenat z pohledu uvažované kandidatury Angely Merkelové na kancléřku?
Spekuluje, to ano. Rozhodně je to znamení rozkolu v koalici. Ale CSU je známá tím, že více „štěká”, než aby „kousala”. Jsem zvědav, zda si Horst Seehofer opravdu troufne říci nahlas, že Angelu Merkelovou nepodpoří na kancléřku. Právo na to má, CSU skutečně může vetovat společného kandidáta. Pokud by tak skutečně učinil, bylo by to v Německu velké politické zemětřesení.
Osobně tomu dávám tak třetinovou šanci. Bude dost záležet na tom, co se stane v nejbližších měsících. Zvítězí-li v Rakousku Norbert Hofer, může CSU získat trochu větší kuráž k radikálnějším krokům.
Jaké publicity se v Německu dostalo slovům syrského uprchlíka Arasa Bacha, která v říjnu 2016 citoval list Der Freitag? Připomenu, že osmnáctiletý mladík vzkázal Němcům, jimž se nelíbilo, že do jejich země v rámci migrační krize přicházejí uprchlíci. „Jsme uprchlíci... Nechceme žít ve stejné zemi jako vy. Můžete, a myslím, že byste měli, opustit Německo. A vezměte si s sebou i Sasko a Alternativu pro Německo. Proč nemůžete jít do jiné země? Je nám z vás zle!“
To byla klasická provokace, na kterou je těžké reagovat slušnými slovy. Bylo ale zábavné sledovat diskuse pod citacemi tohoto článku. Vždy se našlo tak 10 procent lidí, kteří nadšeně souhlasili. Sebemrskačství má v Německu o něco větší rozsah než u nás, protože Německo trpí kolektivním komplexem ze svých zločinů za druhé světové války.
Ono mimochodem ani není úplně jisté, jestli ten autor vůbec existuje a zda je Syřan. Kolují domněnky, že jde o pseudonymní práci některého z redaktorů, který chtěl prostě „vytrollovat” německé čtenáře.
Různé studie hovoří o tom, že stále více Němců opouští čtvrtě, v nichž žili celý život, nebo dokonce odcházejí z Německa úplně, protože masová imigrace transformuje části země k nepoznání. Údaje z německé statistiky agentury Destatis ukazují, že v roce 2015 opustilo Německo 138 tisíc Němců. Je tohle téma politických diskusí u našich západních sousedů, nebo se o tom kvůli politické korektnosti spíše nemluví?
O tom se skutečně v Německu moc nemluví. Mluvit se o tom začalo například ve Velké Británii, kde zjistili, že v jednotlivých městech mají téměř kompletní rasovou a náboženskou segregaci. Buď dobrovolnou, nebo „dobrovolnou”, tedy že tam zkrátka etničtí Britové nevydrží. Reakce sociologů, kteří tento jev popsali, je příznačná – chtějí prosazovat zákonná opatření, aby došlo ke „znovusmíšení a vzájemnému obohacení”. Jako by chtěli tu společnost řídit a třídit, a ne ji zkoumat … Takové opatření ovšem nemá šanci na realizaci, nestojí o něj nikdo.
Magazín Focus napsal letos na jaře, že se Němci stěhují do Maďarska. Realitní agent působící ve městě v blízkosti jezera Balaton v západním Maďarsku řekl, že 80 procent jeho německých klientů uvedlo jako důvod pro opuštění rodné země problémy spojené s migrační krizí. Existuje nějaká naděje nebo nějaký politický zájem na tom, aby se zastavil trend odchodu Němců z Německa a jejich mnohonásobné nahrazování imigranty z nejrůznějších koutů světa?
Dokud se o tomto tématu nebude otevřeně mluvit, tak se tento trend nemůže zvrátit. Potíž je, že kdokoliv o tom mluvit začne, riskuje obvinění z rasismu a pravicového extremismu. A v Německu tyto nálepky ještě nesou těžkou váhu, na rozdíl třeba od České republiky, kde si z nich nic moc neděláme, protože vidíme jejich prázdnotu.
Osobně si myslím, že vážně a upřímně se o těchto tématech začne v Německu mluvit nejdříve tak za dva roky, tedy v době, kdy většina Evropy už úplně změní svoji politickou tvář. Prostě v okamžiku, kdy v Římě, Paříži a Vídni budou sedět vlády, které Berlínu nepůjdou na ruku a budou prosazovat zcela jiné politické postupy, než jaké byly zvykem.
Otázka je, jestli tou dobou už nebude pozdě na debaty.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
