Mediálním a politickým světem hýbou výsledky prvního kola rakouských prezidentských voleb. Tamní tradiční strany zcela vypadly a ve druhém kole se utká Norbert Hofer ze Svobodné strany Rakouska a expředseda Zelených Alexander Van der Bellen. Mluví se o překvapení, šoku, nástupu populistů a extremistů, o přeorání rakouské politické mapy. Jak na tento vývoj pohlížet střízlivou optikou v rámci současné reality? Jaký vzkaz takovou volbou Rakušané vyslali? A nakolik může tyto volby brát jako varování Angela Merkelová?

Zcela jistě jsme svědky změny politické nálady po celé Evropě. Otázkou je, jestli se jedná o krátkodobý výkyv, který je ovlivněn vášněmi okolo migrační krize, či se jedná o projev dlouhodobé nespokojenosti a pocitu deziluze. Osobně se domnívám, že druhá varianta je pravděpodobnější. Angela Merkelová je ztělesním oné nespokojenosti. Když v Berlíně jedou taxikáři kolem jejího domu, řeknou, tady bydlí naše zlá matka. Politika se dlouhodobě nedá dělat tak, že vy nakazujete a ignorujete názory občanů. Musí zde být rovnováha, a ta teď v Evropě chybí. Jsem proto bytostně přesvědčena, že pouze levicové strany jsou schopny dát občanům odpovědi na jejich otázky a vyvést Evropu z krize, do které se, i svou arogancí, dostala. Tohle už není jen o ekonomice či migraci. Tohle je ukázka hlubokých strukturálních problémů, o kterých KSČM mluví již přes desetiletí. My jsme nenaskočili na populistickou vlnu jako některé pravicové subjekty. My jsme konzistentní a myslím, že to občané brzy ocení.

Už delší dobu se hovoří o tom, že kvůli napjaté situaci v Evropě (migrační krize, terorismus) může náš kontinent zahájit zcela „novou éru“, kdy budou v jednotlivých zemích vítězit netradiční strany, často velmi ostře zaměřené a profilované. Jak nástupu radikálně vyhraněných stran a hnutí s jednoduchými recepty zabránit? Nakolik mohou mainstreamové strany v tomto „boji“ uspět?