Pane profesore, Svobodní mluví o inkluzi jako o „plošném experimentu, který selhal“. Co konkrétně podle vás nefunguje?

K inkluzi ve formě, kterou máme, jsme dospěli na základě rozsudku „D. H. a ostatní versus Česká republika“ Evropského soudu pro lidská práva v roce 2006 a následných kontrol ze strany Rady Evropy. O detailech jsem psal minule,  nebudu to opakovat, dnes bych se rád vyjádřil k objektivním důsledkům rozporu mezi biologií člověka, kdy lidé jednoduše jsou různě nadaní, a právem, které musí platit pro všechny.

Samozřejmě že bez práva by se lidská společnost stala rejdištěm tlup různých grázlů, kde by obyčejný pracovitý člověk neměl šanci. Inkluze podle českého vzoru, spíše tedy podle Rady Evropy, ale ignoruje odlišnost mezi lidmi. Přitom lidé jsou nesmírně odlišní a už české školství před rokem 2006 nedávalo dost šancí nadaným. Ale díky malému zastoupení osmiletých gymnázií na jednom konci a speciálních/zvláštních škol na druhém konci přece jen v rámci ekonomických možností docela fungovalo, což konstatovali i soudci, kteří k rozsudku D. H. vydali disentní stanoviska.