Vstáváte každý den v šest hodin a od půl osmé začínáte pracovat. Najdete si vedle své tvorby čas i na sledování politiky a dalšího dění u nás i ve světě a odkud informace čerpáte?
Buď z rozhlasu, z internetu nebo z televize. Je pravda, že veškerý rozhlas je velmi opatrný a distingovaný, takže ty obyčejné věci se člověk dozví, protože o těch se mluví sedm, osm minut, zatímco o těch vážných se nemluví vůbec. Je to moc dobře vedené, takhle se člověk alespoň moc nerozčiluje. Zpravodajství v České televizi sleduju každý den, ale někdy je takové, že člověk chvilkami zavírá oči, aby se na některé věci nemusel dívat.
Je pro vás Česká televize důvěryhodný zdroj? Její kritici jí vyčítají, že diváky manipuluje a vnucuje jim tzv. pravdoláskařský pohled na svět?
To je pravda, ale víte, moje generace je trénovaná. Jako děti jsme zažili První republiku, pak okupaci německou, okupaci komunistickou a potom chvilku závanů svobody. No a teď je to zase podobné těm předchozím obdobím.
Tím chcete říct, že u nás nic moc svobodu nebo demokracii nemáme?
Ale já mám pocit, že po tom lidé ani netouží. Když se díváme na průzkumy volebních preferencí, tak to vypadá, že jsou vlastně všichni s tou stávající situací spokojeni. A stejný dojem plyne i z vysílání televize nebo z rozhlasu. Jinak to vypadá mezi normálními lidmi. Ti reagují stejně, jako jsme byli zvyklí my. Protože třeba když náš prezident mluví o kalašnikovu, tak někteří lidé – zejména politici – jsou z toho rozhořčení, ale tenhle druh humoru celá moje generace za války i za komunistů mezi sebou používala. Čím byl ten humor razantnější, tím víc se nám líbil. Ta současná generace už to nezná, ale Zeman používá ty samé kalibry, jaké jsme my používali celý život.
Máte v té rádoby kauze tedy víc pochopení pro prezidenta Zemana než pro premiéra Sobotku, který prohlásil, že ten výrok vyděsil jeho blízké a že jsme jedinou zemí, kde hlava státu vyzývá k zabití předsedy vlády?
To ale prezident přece vůbec neříkal, že ho má někdo zabít. To nemůže nikoho oslovit v tom negativním slova smyslu, to je ten razantní humor, o němž jsem mluvil. Ať už v kresbách nebo v hovoru.
Když už jsem nakousl tu tzv. pravdu a lásku, jejíž vyznavači bývají také označováni za pražskou kavárnu a jsou nesmiřitelnými kritiky prezidenta Miloše Zemana, tak co říkáte tomu střetu, který se vynořuje při každé možné příležitosti a bývá charakterizován i jako duel intelektuálních elit s určitým plebejstvím?
Asi to tak má být vždycky, aby byla nějaká zábava. Já ty pravdoláskovce, upřímně řečeno, obdivuji, protože si zachovali své mocenské jádro od Havla až po Zemana, po celou dobu si udrželi vliv, což je pozoruhodné. To dokázali jen nejlepší američtí gangsteři, nikdo jiný.
Psali jsme:
Nynější prezident vzbuzuje velké emoce, jedni ho nekriticky obdivují, druzí pro něj nenajdou slůvka dobrého. Jak ho vnímáte vy?
Já ho samozřejmě hodnotím velmi pozitivně, a to podle jeho výroků, ty se mi absolutně líbí. To je ta korespondence s naším způsobem humoru, který vznikl od konce války, ještě než se usídlili komunisti. To byl druh humoru, který používal každý z tehdejších studentů, takže prezident používá náš humor, mluví za nás.
Není ale někdy až přehnaně lidový, neslušela by prezidentskému úřadu ve vyjadřování spíše noblesa, kterou přičítali stoupenci Karla Schwarzenberga svému kandidátovi?
Nezapomeňte, že my jsme Češi. Ta lidovost je vyžadována publikem. Protože my Češi jsme poněkud primitivnější národ z východu. S obdivem jsem se díval na první dva naše prezidenty, kteří dokázali to, co nedokázal kouzelník Houdini ve svých nejdokonalejších kouzlech, že jsme se během několika dnů ocitli ze západu na východě, kde zůstaneme ještě nejméně sto, nebo dvě stě let.
Myslíte si, že bylo šťastné rozhodnutí volit prezidenta přímo, protože pak se rozdělení společnosti na tábory dvou kandidátů z druhého kola přenese na celé volební období a společnost je zbytečně polarizovaná a až nenávistná jedna její část vůči druhé?
Tohle žádného normálního člověka nemůže zajímat, protože veškeré reakce na Zemana jsou vlastně extraktem demence. Prostě je to úděl, který nám připravili první dva naši prezidenti, kteří proti své vůli zničením pohraničí a vystěhováním pracovitých Němců, dodáním extrémních živlů zničili tenhle národ. Ale ne nadlouho. Jak říkám, sto, dvě stě let, co to je v historii.
Ing. Miloš Zeman
V posledních sto letech prošlo státní uspořádání na našem území mnoha dějinnými zvraty. Vy jste znám tím, že je vám nejbližší to nejranější, tedy monarchie. Co na ní tak obdivujete?
Samozřejmě to, že jsme byli středem Evropy. A vždy v té souvislosti připomínám Jana Nerudu. Přečetl jsem si jeho zápisky z cest, exotických na tehdejší dobu, protože byl v Egyptě a v Turecku, a tam jsem se dozvěděl, že se dostal do potíží, takže se ocitl na policejní stanici. A on jako nejznámější vlastenec, národovec, hned vytáhl rakousko-uherský pas a říkal: „Nezapomeňte, že jsem občanem největší monarchie v Evropě, na kterou si nikdo nesmí nic dovolit, ani vy.“ A oni to uznali a pustili ho. Takže tady vidíte, jakou váhu měla rakousko-uherská monarchie, naše vlast.
Takže pro vás není 28. říjen roku 1918, kdy na troskách rakousko-uherské monarchie vzniklo samostatné Československo, významným dnem?
Naopak, to je urážka. Vždyť kdo se chce ze slušivých, hezkých šatů převléci do roztrhaných. Takhle já to beru. Byl to pád, strašlivý pád. Ale teď to je to samé. Třeba Sýrie i další státy byly plus mínus prosperující státy s přísnými vládci. Díky zásahu demokratických sil se zničily jakés takés demokracie v těchhle zemích. Protože tehdy se tam měli jakž takž dobře a teď se zabíjejí. Takže ty zázraky, jak jsem říkal, že se podařily prvním dvěma našim prezidentům, se podařily zase černochovi Obamovi, který zničil všechny arabské státy.
Vám jako rodákovi z Českých Velenic, který měl v dětství polovinu příbuzných v Rakousku a polovinu v Československu, by měla být blízká myšlenka evropanství. Co tedy říkáte tomu vývoji, kdy Evropská unie směřuje k rozplynutí samostatných států a vytvoření jakýchsi Spojených států evropských?
Evropská unie samozřejmě není blízká nikomu, co bychom si nalhávali, protože ono je to v podstatě to samé, jako když jsme byli okupováni Němci. Docházelo k tomu samému, že přišly zdánlivě zdravé příkazy, ale byly to příkazy nadřízených. A nadřazených. To samé je Evropská unie. Jsou příkazy o tom, jak mohou být zahnuté banány a podobně. Vždyť je to bezvadné, že Evropská unie žije z úplné stupidity. Třeba Christian Morgenstern, jeden ze slavných německých humoristů, nebo náš Jaroslav Hašek by se váleli smíchy nad Evropskou unií, že došlo přesně na jejich prognózy.
S ironií říkáte, že to je bezvadné žít z úplné stupidity, ale není to spíš alarmující, kolik lidí se zabývá tolika zbytečnostmi a hloupostmi a přiživuje se na projektu Evropské unie?
Ale to bylo za každého režimu. Proč by tenhle režim měl být odlišný od nacistické okupace, komunistické okupace, vždyť to jde takhle pořád dál.
Znamená podle vás Česká republika vůbec něco v rámci Evropské unie?
Kupodivu Evropská unie ví, že Visegrádská čtyřka jsou země, které poznaly z předchozích režimů všechno, co za nic nestojí, a hned vědí, že tyto země nikdy nebudou brát, že banány musí být rovné, protože to, co z Evropské unie přichází, je sice literárně velmi zajímavé – ty rovné banány mě fascinují, to musí být sekáči, že si vymýšlejí takové voloviny – ale tyhle země jsou pro Evropskou unii nestravitelné. Polsko, Slovensko, Maďarsko a my jsme pro ni takové zlobivé dítě, s nímž neví otec ani matka, co s ním.
Evropou už více než rok hýbe tzv. migrační krize. Jedni ty statisíce uprchlíků vítají s nadšením, jiní se jich strachují. S přijímáním uprchlíků je ponejvíce spojovaná německá kancléřka Angela Merkelová, jak se vám zamlouvá její vstřícnost vůči migrantům?
Každý z nás touží zjistit, od koho dostává pokyny. Protože to ví každý z Čechů, že dostává pokyny, které plní. Ale proč a k čemu to má sloužit, nad tím je velký otazník. Ona je jen poslušným nástrojem, který plní pokyny od někoho za nějakým cílem. Je ochotná se přizpůsobit, což bylo v nás všech, co jsme zažili ty předchozí režimy. Proto je také ochotná se přizpůsobit, když je to nutné.
K nám zatím uprchlická vlna nedorazila, přesto je téma migrace u nás velice žhavé. Jaký je váš pohled na věc, měli bychom se otevřít příchodu lidí z jiných kultur, nebo ne?
Já myslím, že bychom měli být vstřícní v tom slova smyslu, že by žádný migrant neměl překročit naše hranice. Jinak můžeme být vstřícní i tak, že budeme jako pomoc posílat balíčky.
To vám nebude vadit, když vás za tento postoj zastánci přijímání migrantů označí za xenofoba či za rasistu?
Naopak, já si myslím, že oni jsou rasisti. Ti, kteří se lísají k těm utečencům, jsou rasisti. Podceňují svoji rasu a zdá se jim ta cizí rasa nadřazená, a proto je vítají a lísají se k nim. Nezapomeňte, že dost lidí v zahraničí, ale i u nás, má blízko k demenci. To se nedá nic dělat, ale zase je to dobré pro psychiatry, mají práce habaděj.
Myslíte si, že jsou namístě obavy, že ta nynější evropská civilizace bude tou migrační vlnou lidí z úplně odlišných kultur převálcovaná, nebo to je malování čerta na zeď?
Evropa bude převálcovaná, naprosto přestane existovat. Proč by taky měla existovat? Já jsem byl v Paříži, dokonce i za komunistů, každý rok. Tam jsou oblasti, kam mí francouzští přátelé už dávají avízo, že po zešeření do určitých oblastí nemám chodit. Je to škoda. Protože když člověk jel do Paříže, řekněme před čtyřiceti lety, tak žádný takový problém nebyl. Ovšem pro nás samozřejmě už tehdy byly Amsterdam či Paříž kuriózní proto, že se tam pohybovali zvláštní lidé, na které jsme nebyli zvyklí. Ale nemyslím tím přímo černochy, ale i Asiaty, Araby a tak dál.
Je konec Evropy, jak o něm mluvíte, nevyhnutelný, nebo ji lze ještě nějak zachránit?
Na jaře se už oficiálně čekají další tři miliony migrantů, ale hovoří se o dalších milionech, které přijdou potom. Takže když jich přijde během pár let dvacet milionů, tak Evropa musí přestat existovat.
Ale co když je sem Evropa přestane pouštět, vždyť už obracejí kurz i takové země jako Německo a Švédsko?
První začal stavět ploty Orbán, tím vyřešil tak komplikovanou situaci, jen to hvízdlo. Já myslím, že nejlepší vtip, který teď koluje mezi lidmi, je ten, že Merkelové volá z hranic vysoký důstojník a říká: „Vážená paní kancléřko, co máme dělat s těmi třiceti miliony tady?“ A ona odpověděla: „Pustit.“ A on na to: „Dobře, ale oni jdou od nás pryč. Jsou to většinou Němci.“ Takže to byl vtip. Ale Němci začnou přicházet k nám, protože Německo bude islámské. Třeba už jen proto, že ti nově příchozí mají mnohem více dětí. Když je ta žena pořád v domácnosti, tak muži dobře uvaří a pak už jen zřejmě vyžaduje, aby dobře dělal další děti.
Berete jako ortodoxní katolík islám jako hrozbu?
My jsme si s islámem dokázali poradit. Protože třeba muslimové, což je velmi zajímavé, byli vždy podřízeni Turkům. A mí turečtí přátelé vždy brali muslimy – nikoli v náboženském slova smyslu, ale v občanském slova smyslu – za podřízený element. Já si myslím, že nejdokonalejší prezident od první světové války byl v Evropě Kemal Atatürk, který jediný dokázal Turecko zevropanizovat. Přiznal volební právo ženám, nikdy se náboženství nesmělo spojit s diplomacií, s pedagogickou a jakoukoli veřejnou činností. Každý mohl být doma věřící, ale nesměl to nikdy podle zdravých názorů Atatürka mísit se svým povoláním. Takže Turecko se stalo naprosto evropskou zemí, stejně jako teď se zase stává naprosto islámskou zemí. Vidíte, stačí výměna prezidentů a dojde k čemukoli. Ta současnost je pro Turecko i pro mé přátelé v něm naprostou tragédií, protože všechno se mění. Ve městech to trošku zůstává, ale jako celek je s Tureckem konec.
Co říkáte tomu, že Turecko má inkasovat od zemí Evropské unie tři miliardy eur, aby zastavilo migranty, ale vypadá to, že ve skutečnosti pro to nic nedělá?
Místo tří miliard budou chtít třicet miliard. O co jde? A i pak to bude vypadat stejně. Ale to je v pořádku, protože Evropané jsou blízko demenci, tak proč to nekorunovat i tímto platit Turky. Tedy ne Turky, to bych byl všemi hlasy pro, ale platit Erdogana, jejich prezidenta.
Když mluvíte o Evropě, že je blízko demenci, jak se to projevuje?
Evropa by byla velmi inteligentní, ale takový ten plíživý krok k demenci se kupodivu objevil ještě před příchodem imigrantů, objevil se postupně a zase jsme u Rakouska-Uherska. To nepřicházelo v úvahu, aby mladý člověk zdvořile nepustil starého, aby nepustil starého dědka nebo starou bábu sednout ať už na lavičce v parku nebo na dráze. Taková ta všeobecná inteligence, nemyslím tím skupiny vysokoškoláků, ale celková inteligence byla za Rakouska-Uherska, řekněme, o osmdesát, ale pravděpodobně víc procent vyšší než ta současná, to je jasné. Také církev hrála velkou roli, teď už ji nehraje, i když kostely v Praze jsou plné, ale odliv od ní je pochopitelný. Jak jsem říkal, lidé jdou k demenci plíživým krokem, ale ono se to zrychlí, nesmíme ztrácet naději. Krok k demenci se určitě zrychlí.
Myslíte si, že se naší zemi v rámci možností povedla přeměna společnosti po roce 1989 ve smyslu přechodu k demokracii?
Určité vrstvy byly v jednání mezi svými vždy demokratické. V nich se hovořilo otevřeně, vymýšlely se vtipy a to ostatní bylo mimo. Tak to, bohužel, nebude moci být s těmi imigranty, protože ti už nebudou jen tak mimo, jako tomu bylo za předchozích režimů.
Vy tedy nevidíte nijak velký rozdíl v období před rokem 1989 a po něm?
Vidím jeden zdařilý rozdíl – to otevření hranic pro všechny, to ano. Ale to je jediné. Kdyby se v politice objevily osobnosti, tak bych viděl i přínos v tom vybírat si ve volbách. Ale žádné osobnosti nevidím. Není rozdíl v inteligenci nebo schopnosti komunikace mezi prodavačem párků a nějakým ministrem. Ale to je ten pád Evropy. Ne ale s příchodem imigrantů, ale tím, že náboj, který byl za Rakouska-Uherska, postupně zřídnul. Takže to, že se otevřely hranice, je vynikající. To, že každý může říkat, co chce, je vynikající, ale devadesát procent lidí je stejně obezřetných v tom, co říká. Kdybyste zastavil někoho na ulici, tak vám bude odpovídat váhavě a říkat „nevzpomínám si“ nebo „je to možné“. V tomhle duchu by s vámi cizí člověk hovořil, žádná změna není.
Spousta lidí na politiku a na politiky nadává, jaký vztah k nim máte vy?
Naprosto lhostejný. Je pravda, že někteří politici jsou svým způsobem sympatičtější než druzí. Já třeba uznávám bývalého prezidenta Václava Klause, i když byl ve formulacích o poznání obezřetnější a opatrnější než Miloš Zeman. Zeman se mi líbí, že neváhá použít jakékoli přirovnání a je mi blízký v té ironii. My třeba nadáváme na naše prezidenty, ale podívejte na Ameriku. Která země má tak blbé prezidenty jako oni? Žádná, před tím je třeba se sklonit. A jinak mi v politice chybí půvabné ženy.
Prý používáte typy některých politiků do svých ilustrací, co je na tom pravdy?
Od jaktěživa, ale takovým rafinovaným způsobem. Mě vycvičili bajkaři, třeba La Fontaine, když se posmíval určitému politikovi a kreslíř, který pro něj pracoval, použil přesně kostým toho politika, ale do toho kostýmu posadil prase nebo jiné zvíře. A když přišel cenzor – cenzoři budou v každé době – a říkal: „Vy si děláte legraci z našeho ministerského předsedy.“ Tehdy to byl samozřejmě nějaký šlechtic. A ten bajkař se na něj podíval hlubokým pohledem a povídal: „Vy v tom vidíte našeho ministerského předsedu?“ Ten cenzor se zalekl, protože za to mohl následovat pouze žalář, a nechal to být. Takže bajkaři – ti tři nejslavnější La Fontaine, Krylov a Ezop – nás vycvičili všechny. Takže nechť žijí bajkaři. Bajkaři jsou jediným oslazením jinak chmurně hořké současnosti. Politiky ve svých kresbách ale používám jen jako typy. Abych kreslil je samotné, tak to si nezaslouží.
Adolf Born je malíř, kreslíř, ilustrátor, animátor, karikaturista a kostýmní výtvarník. Roku 1974 byl na světové výstavě v Montrealu jmenován karikaturistou roku. Je znám svými monarchistickými postoji.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
autor: Jiří Hroník
