Případ somálské uchazečky o studium, která podala žalobu na vaši školu, poutal velkou pozornost. Co celá ta kauza znamená pro vás osobně a s jakými reakcemi ve svém okolí se setkáváte?
Případ vzbudil velkou pozornost i mezi občany České republiky žijícími v zahraničí a samozřejmě také v médiích. Obdržela jsem tisíce podpůrných dopisů. Na každý, pokud vím, jsem odpověděla. Dopisy s negativním vyjádřením jsem obdržela také. Daly by se spočítat na prstech jedné ruky. Pisatelům jsem také poděkovala za jejich názor. Kauza trvá přes tři roky, což je vyčerpávající. Na škole jsem zažila desítky kontrol, úplně na všechno. Některé byly i v období, kdy jsou učitelé nejvytíženější, například během maturitních zkoušek. V souvislosti s těmi kontrolami mě nesmírně vyčerpávalo a vyčerpává papírování a sepisování různých věcí. Stanovisek, odpovědí, připomínek, analýz, připomínek k připomínkám a takto bych mohla pokračovat dále. Jsem vděčná za práci bývalých i současného advokáta, kterou vykonávali a vykonávají zdarma. Velice si jich vážím. Bez podpory rodiny, kolegů a kolegyň, studentů bývalých i nynějších by se tato situace dala zvládnout podstatně hůř.
Na jednání Obvodního soudu pro Prahu 10 vás přišli povzbudit i někteří politici a také zástupce ombudsmanky Stanislav Křeček. Berete to i tak, že verdikt v tomto konkrétním případu je významný z pohledu toho, jak to bude v budoucnu na českých školách vypadat?
Určitě. Jejich podpory si proto nesmírně vážím a domnívám se, že ze svých pozic mohou pro tuto věc ještě hodně udělat. Další projednávání případu se uskuteční 18. ledna od devíti hodin u Obvodního soudu pro Prahu 10 v Justičním areálu Na Míčánkách, budu znovu ráda za každou podporu.
K jednání soudu dorazila v šátku i budoucí snacha ombudsmanky Anny Šabatové, členka vedení Strany zelených Monika Horáková. Na sociálních sítích šátek na hlavě zdůvodnila tím, že žije ve svobodné zemi, a přidala, že to, jestli je zdravotní sestra dobrá, nebo ne, nesouvisí s tím, co má na hlavě a jakého je náboženského vyznání. Co říci k takovému názoru z pohledu ředitelky školy, která připravuje právě budoucí zdravotní sestry?
Domnívám se, že stejně jako ve školách, tak i ve zdravotnických zařízeních se vyznání u žáků ani zaměstnanců nezjišťuje a ani nesleduje. Rozhodně nemůže posuzovat budoucí snacha ombudsmanky Anny Šabatové kvalitu práce sester v těchto souvislostech. Její názor absolutně nesdílím. V první řadě mám na zřeteli bezpečnost pacientů ve zdravotnických zařízeních a kvalitu poskytované ošetřovatelské péče. V případě, že by sestra poskytovala odbornou ošetřovatelskou péči s něčím na hlavě, je to velké riziko pro pacienta z hlediska možné nákazy. Možnost infekce a další komplikace by mohly mít pro pacienta smrtící dopady. Neznám kvalifikaci budoucí snachy veřejné ochránkyně práv v souvislosti s jejím sebejistým vyjádřením.
Psali jsme:
Předseda magistrátního výboru pro výchovu a vzdělávání Patrik Nacher označil tento soud za absurdní a upozornil, že na některých školách už také řešili se studenty muslimského vyznání požadavky na zřízení speciální místnosti coby modlitebny, přestávky na modlení i v době vyučování nebo požadavek studentek, aby je neučili muži, ale výhradně ženy. Setkala jste se s něčím takovým nebo máte takové informace od vedení jiných škol?
Takové informace, které obdržel předseda magistrátního výboru pro výchovu a vzdělávání pan Patrik Nacher, nemám. Vím ale, že tato problematika byla na tomto výboru diskutována. V minulém školním roce jsme se s požadavkem na výuku tělesné výchovy vedené učitelkou a rovněž s požadavkem na oddělenou výuku jazyků setkali a řešili jsme jej. Myslím, že na další zdravotnické škole v Praze něco obdobného také řešili. Ve věci nošení muslimských šátků na zdravotnických školách proběhlo dne 13. října předminulého roku jednání, které svolala radní pro školství paní Štvánová. Účastnila se i zástupkyně Odborového svazu paní Dvořáčková, pracovnice odboru školství MHMP, ředitel třetí zdravotnické školy v Praze a doktor Choděra, který mě v té době zastupoval. Z jednání existuje zápis a mimo jiné je v něm uvedeno, že se k problematice nemáme vyjadřovat v médiích.
Jak tedy můžete požadavky studentek jiného vyznání řešit, aniž budete riskovat soudy nebo přivoláte hněv ombudsmanky Šabatové, a co by naopak jejich případné prosazení pro školu znamenalo?
Je to velice obtížné. Je třeba mít na zřeteli, že jsme zdravotnickou školou, která má svá specifika. Hněv veřejné ochránkyně práv nelze odhadnout. Má však jiné kompetence a možnosti než ředitelka školy. Prosazení požadavků veřejné ochránkyně práv i mantinelů například Metodické pomůcky MŠMT ke tvorbě školního řádu jsou velice obtížné, nebezpečné pro zajištění výchovně-vzdělávacího procesu na odborné škole zdravotnického zaměření. Položme si otázku, jak by mohlo probíhat praktické vyučování ve zdravotnických zařízeních v souladu s požadavky na bezpečnost výuky žáků a pacientů. Ošetřování mužů a podobně i v návaznosti na vykonání praktické maturitní zkoušky.
Druhá věc je ta, že máme sekulární školství. Do škol nepatří žádné náboženství. Je přece jasné, že podle Listiny základních práv a svobod je Česká republika státem založeným na demokratických hodnotách, který se nesmí vázat na náboženské vyznání. Tím je dán sekulární charakter našeho státu. Vyjadřování náboženského vyznání v prostorách školy musí být souladu s ohledem na pluralismus a svobodu ostatních a zejména nesmí narušovat vzdělávací aktivity. Tyto vzdělávací aktivity mají být neutrální, což vyžaduje, aby celá školská komunita byla chráněna před ideologickou nebo náboženskou propagandou, která vyvolává tenzi.
Není tohle celé jen vrcholek ledovce, že se nejrůznější aktivisté a zastánci multikulturalismu snaží změnit podobu společnosti a i ta somálská dívka slouží jen jako jejich nástroj, jak toho postupnými kroky dosáhnout?
Myslím si, že by to tak mohlo být. Od prvopočátku tvrdím, že akce byla předem naplánovaná a zorganizovaná s jasným cílem. Škola byla vybrána na základě zveřejněného školního řádu, který byl volně přístupný na webových stránkách školy. Tam skutečně byl deklarován požadavek „bez pokrývek hlavy“. Sledovali jsme požadavek bezpečnosti žáků při výuce a dodržování pravidel společenského chování. Pak jsem začala řešit legitimní a nelegitimní cíle v souladu s antidiskriminačním zákonem, náboženské symboly, další souvislosti se vším možným i nemožným a skutečnostmi, přímou a nepřímou diskriminaci a záležitosti, které by mě ani ve snu nenapadly. Mohu se domnívat, že toto bylo plánováno jako zastrašení mé osoby, a kdybych povolila, v klidu by tato záležitost byla vyřešena ve smyslu požadavků paní veřejné ochránkyně práv jako precedens. Na tuto hru jsem nepřistoupila.
Příchodem migrantů z islámského prostředí do Evropy se původní obyvatelstvo vzdává nebo je přinuceno se vzdát některých svých zvyků. Zakazují se oslavy vánočních svátků na veřejnosti, ale i ve školách, z německých školních jídelen mizí vepřové maso, protože ho zapovídá islám, a tak by se dalo pokračovat. Vnímáte to jako reálnou hrozbu, že jsou zpochybněny naše tradice? Přijdeme o ně?
Ano, v některých zemích Evropské unie to je tak, jak říkáte. Lze předpokládat, že jako země EU se tomu asi nevyhneme, pokud se nepodniknou reálná a účinná opatření. Mám pocit, že se stále o něčem hovoří, ale skutky jsou pro mě nehmatatelné. Ale nejsem politolog ani religionista.
I když výrazná většina české populace byla v době vrcholící migrační krize proti přijímání migrantů, v médiích byli zastánci takových postojů často nálepkováni jako xenofobové či rasisté. Co si myslíte o tom, že i tlak veřejného mínění nedopustil naplnění slov politiků typu Karla Schwarzenberga či Jiřího Dienstbiera o tom, že můžeme bez problémů přijmout padesát tisíc či sto tisíc migrantů a že se o ně naše země dokáže bez problému postarat?
Každý má nárok na vyjádření svého názoru. Ale já se v tomto přikláním k názoru většiny české populace.
Jak řešit dilema, zda pomáhat lidem z jiných kultur a vzdálených zemí, když se naše společnost nedokáže někdy postarat ani o vlastní občany, kteří by tu pomoc také potřebovali?
Myslím, že by se potřebným lidem mělo pomáhat, ale do výše možnosti našich peněženek. Prioritou by měla být péče o naše občany, jednoznačně. Není přece normální, aby lidé z jiných kultur čerpali finanční prostředky ze státního rozpočtu tak, že mají na všech příspěvcích více než lidé, kteří zde jsou celý život a pracují nebo pracovali. Bylo by vhodnější pomáhat v zemích, odkud k nám migranti přicházejí.
Psali jsme:
autor: Jiří Hroník
