Nedávno jste se zúčastnil seance, která měla středoevropským politikům pomoci k prozření. Tedy k uvážlivějšímu a citlivějšímu politickému rozhodování?
Občas se zúčastňuji meditací na různá témata. Většina lidí z naší meditační skupiny má totiž vztah k východnímu myšlení, tedy k práci s energií a s vibracemi. Jde o on-line záležitosti, kam se připojí třeba sto lidí. Věříme totiž v synergický efekt. A jedním z těch nedávných témat bylo, že jsme se snažili myšlenkově a meditativně zvýšit vědomí lidí v Česku a na Slovensku, kteří mají vliv na řízení obou zemí. Máme totiž pocit, že tyto dva národy jsou mezi sebou stále propojeny, ať už jazykově či historicky. Slováci jsou prostě bratři.
Od ztráty dětství máme zafixovaný pohled na fungování světa a ve chvíli, kdy si změníme stav vědomí, jsme schopni se podívat na celou situaci z ptačí perspektivy. A tak můžeme přehodnotit některé své pohledy na svět či myšlenkové formy. Může se to projevit třeba tak, že jakýsi politik řekne: „Hergot, jak jsem doteď žil, vždyť to nebylo moc šťastné!“ A začne se na svět dívat jinak, anebo se alespoň začne ptát. Chtěli bychom, aby se politik podíval na řízení státu z jiné perspektivy a měl možnost přehodnotit některá svá rozhodnutí.
Buďte konkrétní. Jaká rozhodnutí by třeba měli přehodnotit?
Podobné zacílení energie mi přijde smysluplnější, než proti něčemu bojovat. Jelikož pocházím z technického prostředí, tak vidím boj jen jako rozdíl potenciálu, který se stejně někde musí zákonitě přelít. Při případném názorovém konfliktu by začali zbrojit a hledat argumenty, že jsem sto let za opicemi. To nevede ke konstruktivnímu výsledku. Nejlepší je podle mě Gándhího cesta nenásilí. Ukázat na vlastním příkladu, že to jde i jinak, a tak lidem dát možnost volby.
Ale začali jsme u politiků ve vedení zemí. Jaká rozhodnutí byste třeba chtěl, aby přehodnotili?
Slovenskou politiku vnímám jako daleko otevřenější, nežli tu českou. Slováci mají svou prezidentku a v mnoha případech zavedli smysluplnější zákony, než jsou u nás. Tak třeba v Česku i na Slovensku máme zákony na podporu solární energie. Prostředí výroby solární energie se ale vyvíjí. U nás solární vlna skončila a uzavřelo se to, kdežto Slováci uvažovali o zákonu, který umožňuje nainstalovat solární panely na střechu domácí farmy a farmář může přebytečnou energii dodávat do sítě. Poskytovatel připojení ji sice nezaplatí, ale lze si ji u něj jakoby uložit. Farmář si ji pak může vybrat v noci nebo v zimě a nemusí si kupovat baterie jako úložiště. To mi připadá jako super nápad.
Těšil jsem se, že tento zákon začne fungovat i v Česku, ale u monopolní firmy ČEZ, která zajišťuje připojení, to tak nejde. I proto mi připadají Slováci inovátorštější. Solární technologie je dnes na takové cenové úrovni, že si ji může pořídit i běžný člověk. Kdyby to fungovalo ve „slovenském“ režimu, tak je to hezká služba zákazníkovi. U nás, alespoň mám takový pocit, se snažíme lidi uzavřít do jakési ohrádky.
Fotogalerie: - Obnova sloupu
Pracoval jste v energetice. V čem ještě spatřujete škodlivost monopolu Skupiny ČEZ?
Nemám ambice kritizovat ČEZ. Na jednu stranu jsem hrdý, že energetika zůstala v českých rukou a nevlastní ji zahraniční společnost, což je i daňově výhodné. Na druhou stranu je třeba říct, že každý monopol, který se dostane do rukou lidí hodně byznysově orientovaných, nabízí až moc velké možnosti využití takové pozice. Může jít o arogantní chování a diktát vlastního pohledu na věc. Zrovna ten zákon o „solárkách“, co o něm jinak uvažovali Slováci, je toho důkazem. U nás by, byť nepatrně, snížil zisk Skupiny ČEZ. A proto je možná nepřijatelný. Jde o nadřazení ekonomiky lidskému přístupu k zákazníkovi.
Osobně si totiž myslím, že může existovat monopol, který je vědomý a naopak vytváří prostředí harmonie pro své klienty. Všichni lidé ze Skupiny ČEZ, co znám, byli profesně špičkoví odborníci, ale to na dobré vztahy se zákazníkem podle mě nestačí. Nicméně i to by mělo být zájmem státu, protože právě stát většinově vlastní Skupinu ČEZ. Lidé by neměli žít ve strachu, že jim každý rok zdraží o deset procent elektřinu, a kdy to skončí? V období velkých zisků by v tomhle ohledu ČEZ mohl mít vstřícnější přístup vůči svým klientům.
Psali jsme:
Volby, opozice versus koalice, zájmy lobbistických skupin a tak dále. To všechno je boj jedněch proti druhým, byť jen politický. Nebojíte se, že se k nim energie vaší meditační skupiny skrze psychická brnění, která si za léta zmíněného boje vytvořili, nedostane?
Z mého vnímání současného světa vyplývá, že svět neřídí politici, prezident a tak dále, ale svět řídí finanční skupiny. A ty platí reklamní kampaně politikům. Takže finanční skupiny si dosazují „své koně“ do politiky a je jasné, že od nich očekávají, že budou kopat za jejich zájmy. Většina finančních skupin je mentálně orientována na „chci víc“, prostě jim jde o stálé zvyšování profitu. Proto politici neustále bojují, protože bojují za své spřízněné finančním skupiny. Proto na sebe vzájemně plivou špínu.
U nás, jak je v Česku zvykem, vznikla určitá anomálie, že lídr jedné politické strany je sám sobě finanční skupinou. To je vrchol globalizace.
Tím vlastně zpochybňujete demokratické volby u nás...
V současném stavu technologického pokroku, v němž se lidstvo nachází, už demokracie neexistuje. Demokracie, jak je dnes vnímána, je diktátorský systém. Ať už vám něco diktují komunisté, anebo demokraté. Jsme prostě v diktátu finančních skupin a jejich zájmů. S tátou vedeme spory o to, jestli jít k volbám a koho volit. A já mu říkám, že je to úplně jedno, protože kdokoliv zvolený bude kopat za nějakou finanční skupinu. Všechny politické kampaně jsou někým placené.
Nicméně věřím tomu, že i ve finančních skupinách dojde k jakési mentální transformaci, kdy si bankéři či byznysmeni uvědomí, že teorie nekonečného růstu vede k záhubě, a že je třeba se starat i o harmonii prostředí, protože ta vytváří vše. Je třeba pozdvihnout vědomí finančních skupin, aby se cítily i s názorovými odpůrci v pohodě. A tím se tyto dvě skupiny mohou názorově obohatit, tím se vlastně vytvoří „hašteřivé hospodské prostředí“ v rámci státu.
Fotogalerie: - S rouškami i bez
Hovořil jste o politikovi, který je sám sobě finanční skupinou. Je to Andrej Babiš. Co si o něm myslíte?
Česko je díky Babišovi v situaci, kdy jeden jedinec vlastní velké procento podniků. Takže kdybych byl politikem a chtěl zajistit stabilitu státu, hlasoval bych pro formu znárodnění Babišova majetku. Kdyby se to odhlasovalo, tak by se stal Babiš vlastně mesiášem kmene Čechů a skupina těch, co jej nenávidí, by zemřela na úbytě. A mohla by to být proti okolním státům velká výhoda, protože jsme si tu soběstačnost vytvořili tímto způsobem, aniž bychom to domýšleli.
Dokázal by se Andrej Babiš stát takovým mesiášem, anebo to je čirá utopie?
Nevím, osobně se s ním neznám. Nic proti němu nemám. Předchozí odpověď byla spíše ukázkou rozmanitosti úhlů pohledu. Žijeme v době myšlenkové upjatosti, a my bychom měli být naopak otevření. Měli bychom se snažit více chápat jeden druhého.
Byl jste vyhledávaným konzultantem na poli energetiky. Kdy se z vás začal stávat „duchovní energetik“?
Nemyslím si, že jsem byl tak vyhledávaným energetikem.
Ale myslím si to já. Pracoval jste pro velkou americkou firmu General Electric, taky pro malajskou společnost a pak na vlastních projektech...
Dělal jsem desítky let v energetice. Baví mě nové technologie a jejich implementování. Solární, větrné a další. Dostal jsem se do stadia, kdy jsem pracoval pro velké společnosti a finanční skupiny, a dával jim doporučení v jejich projektech. Vždy jsem se na to ale díval jako technolog a v kontextu, co to pro lidstvo přinese. Je třeba říci, že některé zákony i pohledy na obnovitelné zdroje jsou hodně pokroucené.
Pak jsem se dostal do životní situace, kdy mi byla diagnostikována rakovina krve. Lékaři mi nabízeli transplantaci kostní dřeně, ale to mi připadalo jako velmi brutální zákrok. Uvědomil jsem si, že jsem se celý život snažil pochopit, jak fungují věci venku, ale v této situaci bych měl hlavně pochopit, proč tu nemoc mám. Uvědomil jsem si, že jinak, než hlubokým vhledem do sebe, to nepůjde. A tak jsem začal absolvovat různé techniky jako pobyty ve tmě, mezi indiány v Jižní Americe, mentální cvičení, kurzy a tak dále.
Hledám cestu. Když nebudu otevřený všemu, tak pro mě jiná cesta než transplantace neexistuje. Když jsem si to uvědomil, tak jsem si i uvědomil, že transplantaci nevěřím. Připadá mi to, jako kdyby si člověk hodil do těla atomovku, vymlátil všechno, snažil se zasadit nové květiny a věřit tomu, že porostou.
Později jsem si uvědomil, že jak funguje svět venku, tak funguje i náš vnitřní svět. Odešel jsem z aktivního byznysu, věnuji se sobě a hledám v sobě vnitřní harmonii.
Tím, že mi před čtyřmi lety dali rok života, mám pocit, že mé hledání není marné. Jinak bych byl podle prognózy již mrtvý. Snažím se být vědomým vládcem svého impéria šedesáti miliard buněk.
Co přesně jste dělal v Česku?
Byl jsem v roli technického konzultanta. Byl jsem takovým mostem mezi dvěma světy, které si často moc nerozumí. Mluvil jsem s projektanty i s lidmi, co do těch projektů investovali. Fyzicky jsem nic nestavěl. Vybíral jsem a najímal firmy, dával doporučení. Takový mediátor. A musím říct, že přitom nikdy nedošlo k názorovým konfliktům, k vypovídání smluv či k žalobám.
Předtím jste pracoval pro americkou a ještě dříve pro malajskou firmu. U které jste se cítil lépe?
Každá firma měla své. Na odpovědi ale mohu ukázat, jak je každé myšlení rozdílné. Když jsem dělal pro malajskou firmu, plánovalo se tam na pět let. Šlo o to, aby se firmě dařilo a aby rostla přirozeně. Její strategií bylo, pojďme zasadit semínka tak, abychom za pět let sklidili pěknou úrodu. Když jsem dělal pro Američany, tak se plánovalo maximálně na rok. Chtěli vidět určité výsledky už za kvartál. Americký způsob myšlení mi proto přijde trochu nemocný, protože nebere ohled na fakt, že teorie nekonečného růstu nemůže fungovat donekonečna.
Má lidstvo stále čas na prozření? Biologické hodiny světa totiž tikají stále rychleji...
Kdybych si to nemyslel, tak tenhle rozhovor už nemá cenu. Opravdu si myslím, že lidstvo má stále šanci si věci uvědomit, protože změna vědomí nemusí procházet vývojem. V současnosti se věci dějí strašně rychle.
Podívejte se, kam se za posledních padesát let posunuly technologie. Když jsem začínal podnikat, nosil jsem mobilní telefon velikosti kufříku. A dnes se bojím, abych ten mobil nespolknul. Naše populace se tedy nachází v období, kdy dokážeme dosáhnout cíle ve velmi krátkém čase. Proto, podle mě, můžeme docílit změny vědomí lusknutím prstu ze dne na den.
Přál bych si totiž, aby lidé stavěli mosty, a ne hradby nebo ploty.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jan Rychetský
