Po útoku na Charlie Hebdo jste u nás napsal: ,,Tvrdím, že migrační tsunami nelze odolat. Proto je třeba dělat všechno proto, aby se utlumila potenciální migrace zlepšením životních podmínek ve zdrojových zemích. I kdyby to znamenalo snížení jisté životní úrovně v cílových zemích (tedy v Evropě). Protože nezastavíme-li ono migrační tsunami, bude to znamenat destabilizaci Evropy a snížení životní úrovně bude nekontrolovatelné a nepoměrně větší.“ Nyní se Evropa děsí toho, že se stovky imigrantů NAJEDNOU topí v kocábkách ve Středozemním moři. Co ke svým lednovým slovům můžete dodat dnes?

Zde je asi vidět největší slabost demokracie, byť by byla provozována relativně slušně. Jedna partaj přijde s určitou koncepcí, jak se postavit k otázce migrace. Po volbách přijde jiná partaj s odlišnou nebo zcela jinou koncepcí. A někdy i s novými lidmi. A začíná se od začátku. Čest výjimkám.

Autoritářský stát má oproti tomu objektivní výhodu, že jednou nastoupenou linii ohledně migrace prostě drží. A tady platí, že téměř jakákoliv linie je lepší než žádná (anebo několik, fázově se střídajících).