Anarchista z regionu: Ty nové figurky mě nezajímají, pořád jsou to kapitalisti

Má podle vás Rusnokova vláda naději, že projde Parlamentem a získá důvěru?

Jako anarchisticky přemýšlející člověk se příliš nezajímám o drobné a nevýznamné kosmetické změny, které probíhají v rámci naší západní parlamentní "demokracie". Asi víte, že jsem byl iniciátorem hnutí Occupy Olomouc, které probíhalo v Olomouci déle než sedm měsíců a které ve své podstatě odmítalo dál participovat na naší takzvané západní demokracii.

Nově nastupující premiér je samozřejmě zase jedna z ničím se nevymykajících figurek současného směru české takzvané "demokracie". Samozřejmě pan Rusnok jako i ostatní ve vládě ani náznakem nezpochybňují soukromé "podnikatelské "vlastnictví výrobních prostředků, příšerně nespravedlivé takzvané majetkové restituce, které naprosto vulgárně "přerozdělily" v porevoluční době majetek do rukou malé části obyvatel jen na základě jakéhosi principu jeho "svatého vlastnictví" předchozími generacemi, ale nechtějících používat stejný princip až do doby keltských kmenů, žijících na tomto území před nimi. Pan Rusnok rovněž není v zásadě proti sprostým takzvaným církevním restitucím, při nichž si náboženské organizace, hlavně katolická církev, nahromadí moc, protože přece kdo má majetek, tak má i moc.

Pan Rusnok je také zvyklý na převlékání uniforem již dvou historických epoch. Byl přece kandidátem komunistické strany před revolucí. Celé se mně to jeví jen jako hejno jinak zabarvených slepic, kdákajících stejnou písničku jen v trochu jiném tónu. V Americe řada lidí říkala, že když se má člověk rozhodovat mezi dvěma zly, tak má volit to menší. To bylo v dobách, kdy se rozhodovalo, jestli má být v Bílém domě Bush či Obama. Dnes je téměř každému jasné, že to menší obamovské zlo, které zvítězilo, se velmi rychle zrekonstruovalo a jako loutka otevírá hubu napojenou na provázek, za který tahají partičky z nejmocnějších ekonomických kruhů.

Co říkáte zatýkáni v nejvyšších patrech naší politiky? Je to exces policejních plukovníků a neohrozí to kompletně politickou scénu u nás?

Za prvé - samozřejmě nevím, jaká partička z těch kruhů stejně smýšlejících lidí rozjela takovou partii a co má za lubem. Za druhé - ať je to řízené jakkoliv zabarveným hejnem z jednotného pro-kapitalistického šiku, tak to určitě neohrozí současnou předem danou politickou scénu a nasměrování na současný úchylný politicko-ekonomický systém. Ten by ohrozilo jen jiné a alternativní myšlení lidí a touha po naprosto kvalitativní změně společenského systému.

Přesto, nehrozí nám buď anarchie nebo policejní diktatura?

Kéž by nám hrozila nějaká rozumná alternativa anarchie, která by nás zbavila pyramidové struktury moci, zrovnoprávnila a zlidštila ji a co nejvíce lokalizovala.

Bude policie a zastupitelství podle vás pokračovat v rozkrýváni „české chobotnice“ nebo ztratí sílu? Co byste si přál vy?

Opět říkám, že k žádnému zásadnímu kvalitativnímu rozkrývání nedochází. Celé spektrum české politické scény je tak zoufale a zaprděně pravicové, že i komunistická parlamentní strana nezpochybňuje svátost soukromého podnikání a vlastnění výrobních prostředků. A to v době, když už pokrokovému světu dnes dochází, že jestli chceme na naší maličké planetě přežít, tak se musíme zase domluvit na nějaké formě kooperativně a společně vlastněného hospodářství a musíme opustit to dnešní sebezáhubné na soutěžení a konkurenci postavené jednání.

Jak se díváte na hysterii kolem dluhu Jana Fischera za jeho politickou kampaň?

Pan Fischer je další týpek mající ve svém historickém šatníku mnoho různých kabátů a opět mně sedí do mé definice současné české "parlamentní demokracie". Takže nic nového. Jen se mně zdá zvláště vychytralý a určitě zastupující nějaké "vyšší zájmy".

Připojujeme se svým způsobem ke světové změně - k nepokojům na jihu Evropy nebo dokonce k arabskému jaru? Vidíte nějakou paralelu? Směřujeme jako svět k jiné společnosti?

Samozřejmě, že svět potřebuje zásadní změnu v politickém myšlení a zásadní změnu ekonomického systému. Víte, když jsem po sametové revoluci a celém pádu socialistických experimentů pozoroval změnu v zahraniční ale i vnitřní americké politice, tak jsem si říkal, jak se to vše náramně hodilo do rukou již tenkrát skomírajícího kapitalistického ekonomického sytému v západním světě. Hned se vyrojily tisíce článků placených úzkou ekonomickou zájmovou skupinou hřímajících cosi o důkazech, že lid na východě nechce ty ateistické socialistické systémy a že je na čase nechat zase rozhodovat kapitalistické vlastníky výrobních prostředků a jejich náboženské pomahače, neb ti přece dobře ví, co je pro zdravý život na zeměkouli dobré.

Bylo to jakési zmrtvýchvstání již odcházejícího systému, který byl podlomen pokrokovým celosvětovým aktivismem šedesátých a sedmdesátých let.. Už tenkrát jsem přehodnocoval mé působení v českém disentu a začínal jsem pochybovat, jestli jsem vlastně svojí drobnou aktivitou vlastně nepřispíval k něčemu, co bude mít daleko horší důsledky než bývalý totalitní socialismus. A výsledky se samozřejmě, jak každý ví, dostavily velmi rychle. Šílené a nikým nekontrolované obžerství finančního soukromě vlastněného průmyslu brzy způsobilo největší světovou ekonomickou krizi od velké hospodářské krize, která tenkrát vyvolala druhou světovou válku.

Zároveň se společenské vlastnictví na celé zeměkouli přesouvá do rukou stále menší a menší části celosvětových obyvatel, zatímco na druhé straně narůstá bída. Idiotský model tržního hospodářství, zajímající se jen a jen o zisk ze svých korporací chrlí věci naprosto nepotřebné k základnímu a zdravému ekologickému přežití lidstva na zeměkouli, drancuje poslední zdroje nerostných surovin a zahlcuje zeměkouli zplodinami, které už nevratně demolují zemské klima.

Řekněte mě, kdo se v českém Parlamentu kdy o takových věcech i okrajově zmínil? Určitě ne pseudoexperti typu Kalousků, Klausů, kteří od revoluce kdákají svojí píseň kapitalistického tržního hospodářství doprovázeni kvokáním jejich zdánlivých oponentů těšících se na budoucí pozice.

Milan Kohout (* 1955 Plzeň) je česko-americký performer (původně divadelní herec), akční umělec, básník, spisovatel, vysokoškolský pedagog, signatář Charty 77 a zakladatel hnutí Occupy Olomouc, které je inspirováno americkým Occupy Wall Street. V roce 1986 byl pro svou politickou a kulturní činnost vyhoštěn z Československa.V současnosti žije střídavě v Bostonu, kde učí na vysokých školách, v Olomouci a Plzni. Ve své angažované tvorbě vyjadřuje kritiku americké ekonomiky, náboženství, mediální manipulace, ropné politiky, rasismu, společenských předsudků. Mezi jeho nejznámější performance patří akce u zdi v Matiční ulici v Ústí nad Labem, kdy na protest proti segregaci Romů pilou napůl rozřízl vlajku České republiky. Následně byl obviněn z hanobení státního symbolu. V roce 2007 byl v USA za svou akci Oprátky na prodej kritizující chování amerických bank zatčen a postaven před soud. Po čtyřměsíčním procesu byl shledán nevinným. Je autorem knihy s názvem Proveď vola světem, volem zůstane, která vypovídá o jeho zkušenostech z českého undergroundu a o zkušenostech z USA.