Co vyvolává Věčnou vzpouru v srdci konzervativce, jak se jmenuje knižní rozhovor, který s vámi vedla Lenka Jaklová?

Tu „věčnou vzpouru“ konzervativců popsal už anglický spisovatel G. K. Chesterton před 120 lety. Vyvolává ji nesouhlas s pokrokovými názory ateistických socialistů, které se postupně od těch dob stávaly novou ortodoxií západoevropského myšlení. Já jsem už od raného dětství prožíval konflikt mezi názory svých zásadových antikomunistických rodičů a revolučním režimem.

Bouřil jsem se proti ideologické škole marxismu-leninismu, utopii proletářské rovnosti. A když mě matka po sovětské invazi v devatenácti letech vyhnala do Anglie, zjistil jsem, že je socialismus na univerzitách mezi studenty nesmírně oblíbený a mě považovali buď za renegáta, nebo za třídního buržoazního nepřítele. Prostě za pomlouvače idealismu. Já ovšem věřil v kapitalismus a demokracii, kdežto oni sympatizovali s českým pokusem sovětský socialismus reformovat. Jako antikomunista jsem byl znovu v opozici. Konzervativci zásadně odmítají utopickou představu o „rovnosti, volnosti a bratrství” (sociální spravedlnosti) francouzské revoluce. Ta v novém módu opět ovládá západní myšlení.