Jak jste reflektoval kauzu padesáti syrských sirotků, které do Česka plánovala z utečeneckých táborů v Řecku přivézt lidovecká europoslankyně Michaela Šojdrová?

Osobně nevím, jak k tomuto nápadu paní europoslankyně došla. Nechci ji podezírat z nějaké politické reklamy či z nadbíhání Evropské komisi. Možná, že navštívila nějaký uprchlický tábor a udělalo to na ni silný dojem. Osobně to chápu, protože podobné zařízení rozhodně není veselé prostředí. Jenže její prohlášení, že přijmeme padesát syrských sirotků, je sice morálně hezké, ale jakmile si začneme kolem celé věci klást detailnější otázky, nutně dojdeme k tomu, že to možná vůbec udělat nelze.

Proč myslíte?

Když se řekne sirotek, tak si každý představí malé nevinné dítě nemající na širém světě vůbec nikoho. Jenže takový případ my budeme jen velmi špatně někde hledat. Paní Šojdrová navíc vůbec nenastínila, co chce s těmi sirotky dělat, až je přiveze do České republiky. Myslím, že spíše než o sirotcích bychom měli správněji hovořit o tzv. nezletilých migrantech bez doprovodu, což je něco úplně jiného. Musíme si uvědomit, že v kulturách, ze kterých přicházejí, není jako sirotek chápáno dítě, které ztratilo jednoho nebo oba rodiče. O takové děti se obvykle stará širší rodina, bratři, strýcové a tak dále. Je nutné brát v úvahu i to, že informace, které o sobě udávají osoby v uprchlických zařízeních, nemůžeme zcela prověřit. A zůstává nezodpovězena důležitá otázka, co s takovými nezletilci potom tady uděláme? Budeme je počešťovat a vychovávat v úplně odlišné kultuře? Adoptujeme je a budeme se snažit jim přetrhnout pouto k jejich širší rodině? Já odpovědi neznám a bohužel tyto otázky ani nebyly vysloveny.  Mně přijde, že paní europoslankyně jen vydala velmi emotivní prohlášení, aniž by předem promyslela důležité detaily, a trvala na něm i poté, co na tyto praktické aspekty byla upozorňována.