Pořád se podivujeme tomu, že takový malý stát uprostřed Evropy, jako jsme my, má v Antarktidě takovou základnu…

Celkem už 27 let! Místo jsme hledali společně s Poláky. Mimochodem, Poláci byli první skupinou, která vylezla na Everest, byl jsem s nimi, ale na vršku ne. Dva lidi z dvacetičlenné výpravy se nahoru dostali na třetí pokus.

Jako kluk jsem chtěl mít ostrov. Ostrov, moře, ledovec… Antonín Mrkos mne učil, říkal: „Musíš si pospíšit, v roce 1990 bude nová antarktická smlouva.“ Čtyři měsíce jsme hledali místo. Když jsem se odtamtud vrátil, byl rok 1989 a ve funkci ministr životního prostředí Vavroušek. Od těch dob tam běží stanice, která je kosmopolitní. Střídá se nám na ní 16 národů. A nejde tam ani koruna ze státního rozpočtu. Jsem jejím zakladatelem. Náš program je jednoduchý: přežití, zelená domácnost a vyplaveniny z moře. Děláme výzkumnou činnost.

Nová antarktická smlouva stanoví, že územní nároky nejsou popřeny, jsou zmrazeny, a nové se nevyhlašují. Antarktida je otevřená pro vědeckou, výzkumnou a ochranářskou činnost.

A kdo je vědec? Určitě Wichterle. Určitě ne Mengele. A někde mezi Wernher von Braun, který se Londýňanům za rakety V-1, V-2 omluvil. A také máme někde pana Remka. Je to ještě vědec? Výzkumník? Nebo už je jen politik? Takový člověk mohl dát příklad mládeži! Vzory máme, není to tak špatné a studenti si to uvědomují. Mladí lidé tam na základně jsou, pracují na experimentech.