Arogance moci, příchod nepřizpůsobivých migrantů a cizí agresivní náboženství. Toaletní papír. Elity, jež nemají důvěru lidí, by měly být odstraněny. Babišův profesor udeřil

Expert ODS na školství Václav Klaus mladší v reakci na sérii vražedných útoků muslimských imigrantů v EU napsal: „Nevidím jinou cestu, než vypadnout z Evropské unie a tvrdě kontrolovat vlastní hranice. I za cenu, že o třetinu zchudneme.“ Co si o tom myslíte?

Pan kolega směšuje řešení dvou problémů. Nesouhlasím s vystoupením z EU. Že je nutná změna ve vedení EU a v některých strategiích EU, je zřejmé. Selhává-li ochrana schengenského prostoru, pak je logické, že se jednotlivé státy musejí chránit samy – viz rozhodnutí rakouské vlády o ochraně hranic s Maďarskem a tak dále. S tvrdou ochranou našich hranic souhlasím. Ale jde také o to, aby někteří politici neobešli názor sněmovny, která nesouhlasí s kvótou na počet uprchlíků, a tito migranti nepřišli do naší země „legálně“.

V souvislosti s Brexitem, ale také třeba s úspěchy Donalda Trumpa v republikánských primárkách či Norberta Hofera v Rakousku se hovoří o tom, že lidé ztrácejí důvěru v současné politické uspořádání a elity. Považují je za změkčilé, politicky korektní ve vztahu k imigraci, řešící podružnosti (sňatky homosexuálů a podobně) místo řešení ekonomických či bezpečnostních otázek. Co se stalo s politickými, mediálními a akademickými elitami, že se jim lidé smějí?

Vím, co by se mělo stát v každé demokratické společnosti – elity, které nemají důvěru lidí a voličů (i když často tyto elity EU nebyly ani voliči zvoleny), by měly být odstraněny, měly by skončit v propadlišti politické scény dějin. A podívejme se na situaci po Brexitu.

V Anglii se na základě demokraticky projevené vůle obyvatel vyměnily vládnoucí elity, je vytvořena nová vláda, která mimo jiné bude vyjednávat podmínky odchodu Velké Britanie z EU. A co EU? Zde se z počátku někteří politici, například Jean-Claude Juncker, pouze Angličanům pošklebovali, následně se sešlo několik takzvaných zakládajících zemí EU, které projednaly strategii dalšího směřování sedmadvacítky bez Velké Británie, ale také bez přítomnosti ostatních zemí EU. A doposud jsme žádnou personální změnu reagující na „průšvih“ Brexitu ve strukturách EU nezaznamenali. A tak vidíme, že strnulé struktury EU dobrovolně „neodstraní“ politiky typu Juncker, Schulz a další. Tito lidé místo toho, aby po Brexitu akceptovali nutnost změny politiky EU, trvale lpí a rozvíjejí přístup, který pobuřuje „obyčejné“ lidi. Takže na jednu stranu vidíme radikální změny v personální politice ve Velké Británii, na druhou stranu strnulost EU vládních struktur.

V době, kdy diskutujeme o důsledcích Brexitu, se podívejme na reakci vládních struktur v Bruselu. Kromě zmiňovaného pošklebování se vůči Británii předkládají nové závazné nařízení o sekačkách na trávu (5. července Evropský parlament schválil emisní limity pro stroje poháněné spalovacími motory, které nejsou určené k dopravě po silnicích). Jak moc smějí a nesmějí smrdět, znečišťovat. Místo reakce na migraci, na atentáty v Evropě ze strany extrémních muslimů euroúředníci řeší jiné „zásadní“ problémy. Je otázkou, kdo z „normálních“ (a to nejenom) východoevropských občanů pak bude věřit vrcholným představitelům EU. Politika odtržení od reality a necitlivost vládnoucích představitelů EU k občanům zbývající části EU je zřejmá. A pak se divíte, že se „normální“ lidé smějí elitám? Ale ten smích je velice hořký, bezmocný…

Profesor Karel Rais

V čem je problém?

Opakují se pořád stejné chyby – nepružnost EU vládnoucích struktur v komunikaci s okolím, v odtrženosti od reality, v neschopnosti rychlé reakce na měnící se podmínky v celé EU, v preferenci politických zájmů před řešením konkrétních ekonomických problémů (Řecko) a tak dále. Tyto a další faktory předurčují současné vládnoucí struktury EU k nutnému konci. Podobnou situaci jsme my starší už zažili při „konci“ struktur RVHP. U nich také řešení politických zájmů vládnoucích garnitur předběhlo často řešení reálných ekonomických problémů.

Zajímavé jsou některé voličské přesuny podpory. Pro Brexit byli lidé volící normálně levici, Marine Le Penovou začínají podporovat dělníci. Co se to stalo s běžnou levicí, že přestala uspokojovat potřeby svého evropského voliče?

Arogance moci byrokratické státní správy a neschopnost reagovat na nové skutečnosti – například neřízený příchod stovek tisíc migrantů do Evropy, o nichž „původní“ Evropané nic pozitivního nevědí – vedou pochopitelně k odklonu voličů od tradičních politických stran, které jsou obviňovány z neschopnosti reagovat na současnou situaci.

Běžný člověk vidí, že například řídicí struktury Itálie nejsou schopny zajistit, a to po dobu delší dvou let – svoje, respektive unijní hranice. A tisíce lidí nekontrolovatelně vstupují prakticky každý den na evropský kontinent přes Itálii. Na jednu stranu do Evropy nepustíme lidi z Ukrajiny s podobnou kulturou, jazykem a myšlením – zde struktury EU byly schopny zajistit velmi dobře hranice Schengenu. Na druhou stranu lidé přicházejí do Evropy ze severní Afriky, o nichž víme pouze to, že mají absolutně odlišnou kulturu, a je otázkou, zda se vůbec budou chtít přizpůsobit evropské kultuře nebo proti ní začnou bojovat. Tyto lidi vítá paní Merkelová a jí podobní politici s otevřenou náručí, a to nejenom za Německo, ale bez konzultací je vítá za celou EU.

Evropské struktury bohužel nedodržují své vlastní zákony. Zde bych upozornil na zajímavý rozhovor ústavního právníka, pana profesora Pavlíčka v Právu z 11. 7. 2016, který poukazuje na skutečnost, že nejen Česká republika a předtím i Československo byly a jsou vázány Úmluvou o právním postavení uprchlíků, jež byla uzavřena na platformě OSN v roce 1951. V úmluvě se v čl. 2 stanoví, že uprchlíci – jakmile je jim dovoleno vstoupit do oblasti suverenity určité země – jsou povinni respektovat všechny právní předpisy a dbát veřejného pořádku státu, na jehož území jsou. Tedy plnit povinnosti vůči tomuto státu. A podívejme se, jak struktury EU kryjí porušování právních předpisů ze strany migrantů například v Německu, ve Francii, ve Švédsku a tak dále. Nemístná tolerance k chování migrantů přijde Evropu, zejména v budoucnu, ještě draho.

Zde je role Poslanecké sněmovny a jednotlivých poslanců jasná – tlačit na vládu, aby byly dodržovány nejenom zákony naší republiky, ale i například citovaná mezinárodní úmluva, která definuje vztah migranta a státu. Při případném porušení zákonů pak musí existovat citelný postih. A ne omlouvání chování migranta z důvodu neznalosti prostředí. Tyto „sluníčkářské“ přístupy spojené se zatajováním faktů o chování migrantů po celé Evropě se Evropě pomalu začínají nevyplácet – řada lidí nevěří vládním EU strukturám ani vládním a politickým strukturám vlastních zemí, je k nim velmi kritická. Změnu názorů voličů za posledních několik let můžeme spatřovat například v Rakousku při volbě prezidenta.

V rámci Brexitu, ale i v rámci rakouských voleb se ukázalo zajímavé rozdělení: mladí proti starším, venkované proti městům, chudší proti bohatším. Ti bohatší, kosmopolitnější, žijící ve městě jsou pro uprchlíky, pro EU a podobně, ti druzí opačně. Čím to podle vás je?

Nejsem sociolog, a i když jsem dávno několik let studoval v Anglii, nejsem schopen vyložit uvedený fenomén. V ČR rozhodně neplatí tvrzení, že bychom ve městech byli pro uprchlíky a na venkově proti migrantům, že by „měšťáci“ byli většinou pro EU a tak dále. Myslím si, že i v Anglii či v Rakousku se lidé rozhodují na základě osobních zkušeností s EU nebo s migrací. Nedoporučuji paušalizovat nyní často uplatňované dělicí linie a zdůvodňování výsledků britského referenda a voleb v některých evropských státech – může jít o pokus uniknout zodpovědnosti a nutnosti skutečného řešení problémů.

Očekáváte, že z EU vystoupí další státy? Marine Le Penová může vyhrát ve Francii, Nizozemci jsou euroskeptičtí, Dánové, Rakušané... V Itálii roste odpor k euru...

Vystoupení dalších států může ovlivnit zejména neschopnost eurobyrokratů v čele s Jeanem-Claudem Junckerem a dalšími reagovat na měnící se podmínky v systému (v EU), který mají řídit. Už i vlastní lidé v řídicích institucích EU upozorňují na nízkou flexibilitu a neschopnost těchto byrokratů, kteří mi připomínají minulé RVHP a komunistické bafuňáře neschopné vyřešit v ČR ani nedostatek toaletního papíru, ubrousků a podobných komodit.

Nálady, a tím i preference voličů v socialistické Francii jsou poměrně značně na straně Le Penové. Je to výsledek dlouhodobé politiky neřešení sociálních rozporů ve Francii, kdy úspěšní jsou trestáni (zejména restriktivní daňovou politikou) a neúspěšní (nepřizpůsobiví, nevzdělatelní, neochotní pracovat) jsou dotováni (z pohledu těchto sociálně slabých), samozřejmě nedostatečně. Dochází k polarizaci společnosti, což se musí projevit ve volbách, kde patrně zvítězí, popřípadě posílí zejména protestní strany a hnutí jdoucí proti současnému vládnoucímu establishmentu. V malém měřítku jsme tuto situaci viděli v minulých parlamentních a komunálních volbách i u nás nebo na Slovensku.

Máme blízko do Německa a Rakouska, máme tam hodně přátel. Tak se jich zeptejte, co mají proti migrantům, které ještě vítali nebo tolerovali zhruba před rokem? Odpověď je jasná – nepřizpůsobivost migrantů evropské kultuře, jiné zvyky, v některých případech i prosazování jiného, agresivního náboženství.