Expert ODS na školství Václav Klaus mladší v reakci na sérii vražedných útoků muslimských imigrantů v EU napsal: „Nevidím jinou cestu, než vypadnout z Evropské unie a tvrdě kontrolovat vlastní hranice. I za cenu, že o třetinu zchudneme.“ Co si o tom myslíte?

Pan kolega směšuje řešení dvou problémů. Nesouhlasím s vystoupením z EU. Že je nutná změna ve vedení EU a v některých strategiích EU, je zřejmé. Selhává-li ochrana schengenského prostoru, pak je logické, že se jednotlivé státy musejí chránit samy – viz rozhodnutí rakouské vlády o ochraně hranic s Maďarskem a tak dále. S tvrdou ochranou našich hranic souhlasím. Ale jde také o to, aby někteří politici neobešli názor sněmovny, která nesouhlasí s kvótou na počet uprchlíků, a tito migranti nepřišli do naší země „legálně“.

V souvislosti s Brexitem, ale také třeba s úspěchy Donalda Trumpa v republikánských primárkách či Norberta Hofera v Rakousku se hovoří o tom, že lidé ztrácejí důvěru v současné politické uspořádání a elity. Považují je za změkčilé, politicky korektní ve vztahu k imigraci, řešící podružnosti (sňatky homosexuálů a podobně) místo řešení ekonomických či bezpečnostních otázek. Co se stalo s politickými, mediálními a akademickými elitami, že se jim lidé smějí?

Vím, co by se mělo stát v každé demokratické společnosti – elity, které nemají důvěru lidí a voličů (i když často tyto elity EU nebyly ani voliči zvoleny), by měly být odstraněny, měly by skončit v propadlišti politické scény dějin. A podívejme se na situaci po Brexitu.

V Anglii se na základě demokraticky projevené vůle obyvatel vyměnily vládnoucí elity, je vytvořena nová vláda, která mimo jiné bude vyjednávat podmínky odchodu Velké Britanie z EU. A co EU? Zde se z počátku někteří politici, například Jean-Claude Juncker, pouze Angličanům pošklebovali, následně se sešlo několik takzvaných zakládajících zemí EU, které projednaly strategii dalšího směřování sedmadvacítky bez Velké Británie, ale také bez přítomnosti ostatních zemí EU. A doposud jsme žádnou personální změnu reagující na „průšvih“ Brexitu ve strukturách EU nezaznamenali. A tak vidíme, že strnulé struktury EU dobrovolně „neodstraní“ politiky typu Juncker, Schulz a další. Tito lidé místo toho, aby po Brexitu akceptovali nutnost změny politiky EU, trvale lpí a rozvíjejí přístup, který pobuřuje „obyčejné“ lidi. Takže na jednu stranu vidíme radikální změny v personální politice ve Velké Británii, na druhou stranu strnulost EU vládních struktur.