V souvislosti s kauzou Vrbětice jste zmínil termín „atomovka“, což je v managementu průšvih, který mění pravidla hry. „Odpálení atomovky vede k novému rozdání karet. Všechny dosavadní konflikty a problémy jsou zapomenuty, protože všichni řeší (musí řešit) jen a pouze atomovku. V nastalém chaosu vyhrává ten, kdo se jako první zorientuje. Což je ten, kdo atomovku odpálil,“ psal jste. Kdo se, podle vás, nejrychleji orientuje? Objevují se už nejrůznější teorie, ale z jakých signálů můžeme něco více vyčíst?
Děkuji vám za prostor. Těžko říci, kdo to je. Jediné, o co se snažím, je, že mezi chováním politiků a manažerů někdy existuje podobnost a že když dojde k takovéto masivní události, která vskutku zasáhla úplně všechny bez ohledu na stranickou příslušnost, je dobré se podívat, kdo z ní ve finále profituje. Velice nerad bych na kohokoli ukazoval.
Jak jste doporučoval na blogu, novináři by se měli ptát „v čí prospěch?“. Kolik odhadujete, že s naprostou jistotou v České republice ví, ale opravdu na sto procent ví a má důkazy, kdo tohle, vašimi slovy, „odpálil?“ Nemám na mysli sklad ve Vrběticích v roce 2014….
Můžeme spekulovat nad tím, jak se události doopravdy udály, a můžeme si položit otázku, jak se zachovali politici. Premiér Babiš třeba hovořil o zveřejnění co nejvíce informací o celé události, což v jeho případě není zcela obvyklé. Ministr Hamáček několikrát změnil názor na svou cestu do Moskvy, kterou měl absolvovat v době, kdy se záležitost dostala na veřejnost; a tím, že jednou hovořil o nákupu vakcín a pak o krycím jednání, své důvěryhodnosti nepřidal. Jsou to sice drobné detaily, ale lze z nich odvozovat, pro koho je ta všeobecně nepříjemná situace více stresující.
Fotogalerie: - Výbušné Vrbětice
Psal jste o tom, že se s Ruskem vzájemně potřebujeme. Z informací od řady politiků, případně po zhlédnutí televizní obrazovky, ovšem jasně vyplývá, že nepotřebujeme. Kdo se odkazuje na plyn s ropou, zmrznul v 90. letech a byznys s Ruskem činí jen dvě procenta, takže vlastně skoro nic, a bez problémů se můžeme od agresorů odstřihnout. K čemu Rusko vlastně potřebujeme? Na druhou stranu, kdo by se stal naším společným nepřítelem, pokud bychom zmrazili kontakty s Ruskem?
Je Vladimir Putin nebezpečím pro Českou republiku?Anketa
Jste mimo jiné autorem knihy Strategie vyjednávání. Pojďme k některým krokům, kterých jsme svědky od minulé soboty. Tak nejdřív zastírací manévr ministra vnitra. Jan Hamáček měl naplánovanou cestu do Moskvy kvůli Sputniku V, dokonce se o ní debatovalo ve Sněmovně. Pak jsme slyšeli vysvětlení, že vlastně neměl a šlo o zastírací manévr. Prosím vás, vy jako odborník tomu rozumíte? Každý postup umíte pojmenovat, prosím, jak lze označit tento strategický tah pana Hamáčka jinými slovy, co to vlastně mělo znamenat?
Mám-li být upřímný, nemyslím si, že za tím byla nějaká strategie. Pokud bych mohl tipovat, pan ministr Hamáček skutečně chtěl vyjednávat o vakcínách, nemaje tušení o propukající špionážní aféře. Když už k ní došlo, hledal vysvětlení, ostatně těžko budete obhajovat, že jedete žádat o dodávky někoho, kdo vám doma odpálil skladiště. V tomto duchu se nesla jeho další vyjádření a ta se měnila s tím, jak se události postupně dostávaly do centra mediální pozornosti. Nicméně, to je pouze můj osobní odhad, a možná panu ministrovi nevědomky křivdím...
Premiér Andrej Babiš nejdřív označil výbuch ve Vrběticích za útok na zboží bulharského podnikatele, pak se za slovo zboží omluvil. Ve veřejném prostoru asi zůstalo jen to, že se omluvil. Jak tuto situaci popsat?
Premiér Babiš je znám mikromanažerským přístupem a reaktivním managementem. Jeho vyjádření o „útoku na majetek" mělo nejspíše nastupující aféru utlumit, přesněji přehrát z geopolitické roviny do kriminální. Pokud bychom to vztáhli k oné „atomovce“, pak se ji pokusil uhasit s tím, že než se z otřesu vzpamatují všichni ostatní, bude mít věci pod kontrolou. Protože se to zjevně nepodařilo, přešel k narativu o „státním terorismu“, čímž konflikt neutlumil, ale na druhé straně nad ním neztratil kontrolu. Dá se předpokládat, že pokud by veřejná nálada vyžadovala cokoli jiného, postoj by opět změnil.
Psali jsme:
Vyhostili jsme 18 pracovníků ruské ambasády, kteří byli identifikováni jako členové ruských tajných služeb, a pak jsme dali Rusku ultimátum. Připomeňme, že česká diplomacie po Rusku požadovala, aby vzalo zpět rozhodnutí o vyhoštění našich 20 diplomatů. Jak popsat tento postup?
Těžko říct, za mne je z pohledu vyjednávání s Ruskem podstatné to, že na odsunutí dalších diplomatů dostali čas do konce května. Tím se totiž otevírá poměrně velký časový prostor jednak na to, aby opadly vypjaté emoce, aby ochladla mediální hysterie, téma komentátorů na sociálních sítích aby se přesunulo opět k pandemii nebo k fotbalu a v relativním klidu se tak našlo smysluplné řešení. Při vyjednávání s Rusy (a teď nemyslím RF jako stát, nebo režim V. Putina, ale ruskou mentalitu) totiž platí, že chcete-li uspět, musíte umět zkombinovat dohromady dva faktory: na jedné straně ukázat sílu, protože jinak vás budou mít za slabocha, na straně druhé však neurazit osobní nebo národní hrdost. Jinými slovy, Rusům se nesmíme ukazovat jako slabí, ale dávat jim ultimáta je naprosto špatně.
Někteří upozorňuji na to, že prvek – ultimátum – nemá v mezinárodních vztazích co dělat. Jak to vidíte vy?
Ultimátum je výrazem primitivního chování a neodhadnutí své pozice. Daleko lepší je chytrý přístup založený na tom, že někde vezmu, a jinde dám. Jeden z českých guruů politického marketingu Jakub Horák na Facebooku navrhoval, že bychom za každého vyhoštěného diplomata mohli nabídnout stipendium jednomu ruskému studentovi. Toto je příklad moderního a chytrého řešení diplomatické krize. V každém případě hlasy těch, kteří by nejraději uzavřeli naši ambasádu v Moskvě a ruskou v Praze, považuji za mimořádně nebezpečné, protože mluvit spolu, i když je problém, je základním předpokladem udržení rozumného soužití.
Česká republika rozhodla o snížení počtu pracovníků na ambasádě Ruské federace v Praze tak, aby odpovídal současnému stavu na českém velvyslanectví v Moskvě. Na paritní zastoupení Rusko přistoupilo. Je to krok zpět a přijde ráznější výstup?
Pokud by se potvrdilo, že sklad ve Vrběticích vyhodili do vzduchu Rusové, byl by to pro vás akt státního terorismu?Anketa
Obecně, jak postupovat při jednání, když s jistotou víte, že ten, s kým chcete vyjednávat, je silný a jen tak na podmínky nepřistoupí?
Nastavit si racionální dosažitelný cíl a trvat na něm. V případě Ruska ukázat, že víme přesně, co chceme, a trvat na tom, nicméně cíl by měl být nastavený tak, aby se dal splnit. Kupříkladu tlačit Rusy do potrestání viníků znamená pouze nutit je k přiznání a tedy ponižovat. Vedle toho chtít po nich vhodnou kompenzaci namístě je. A k tomu je právě potřeba chladných hlav a času.
Je jasné, že Rusko cokoli, co se děje, brilantně použije ke kvalitní nejen domácí propagandě. Jak je to u nás? Jak my umíme prodat svůj postup?
Bohužel, náš postup prodáváme spíše jako chaotický a je to škoda; propočítaná a naplánovaná kombinace tvrdého a vstřícného kroku by nám dala víc.
A vaše zkušenosti s jednáními s ruskými firmami? Jaké jsou? A jak se dívají na vzniklou situaci firmy, se kterými jste v kontaktu? S jakými se setkáváte reakcemi?
Z naší perspektivy situace zatím byznys neovlivnila, ale máme v tom pouze velmi omezený úhel pohledu. Byl bych rád, aby ona událost, jakkoli nežádoucí, tragická a bezesporu protiprávní, nezačala páchat další zlo sedm let poté, co k ní došlo. A navíc v situaci, kdy čelíme zcela jiné globální hrozbě, která dopadá přesně stejně na nás, na Rusy a na všechny ostatní...
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Daniela Černá
