Římskokatolický duchovní Romuald Štěpán Rob v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz na Štědrý den prohlásil, že za špatnou náladu ve společnosti mnohem více než politici mohou média. Čím byste je jako dlouholetý profesionál v oboru vzal v ochranu? Nebo opravdu jsou hlavními viníky zjitřené atmosféry v zemi?
Média se nevymezují vůči manipulaci, lžím a jednáním politiků, kteří svými postoji a vlastními příklady rozdělují společnost a zasévají svár. Tím, že politici před volbami říkají něco jiného než po volbách, že jsou jim bližší vlastní platy než valorizace důchodů, že jsou jim bližší oligarchové než obyčejní lidé a české firmy. Vidíme je při každodenních událostech.
Mezi politiky je stále méně osobnosti pracující ve prospěch naší společnosti, jsou mezi nimi nevyzrálé osobnosti bez životních či profesních zkušeností, které se nás snaží s trapností jim vlastní poučovat, jak bychom měli žít, jaké bychom měli mít hodnoty, přičemž jejich hodnotami je kolikrát jen lokajství, teatrálnost a prázdnota. Jsou mezi nimi lidé, kteří v poslaneckých lavicích sedí kus života, někteří tam sedí odjakživa a jejich zájmem je přežít s poslaneckými či vládními vysokými platy co nejdéle. Na úkor společnosti. Naše zájmy a potřeby často řeší zpětně, se zpožděním, až když není zbytí, polovičatě, ledabyle, naoko.
Náš demokratický systém politických stran je, bohužel, takový, nevede k osobní odpovědnosti. Vidíme, že jednotliví politici si dělají a říkají, co chtějí, často jen aby se zalíbili někomu, kdo jim umožňuje v těchto pozicích působit, být na předním místě kandidátky ve volbách, aby byli volitelní. Odpovědnost k lidem a vlasti bývá mizivá.
A co by měla dělat média pro to, aby byla těmi hlídacími psy demokracie?
Vadí vám chování Andreje Babiše v TV debatách a v Poslanecké sněmovně?Anketa
Média namísto hledání řešení nápravy zahnívajícího systému jsou na straně politiků, globálního řízení společnosti, několika málo nadnárodních organizací, které řídí nebo usilují o řízení celého světa. Média a novináři jsou v područí světových agentur, od nichž přebírají informace jako definitivní pravdu namísto toho, aby rozkrývali jejich manipulace. Nadnárodní zájmy zbrojařských firem, farmaceutických lobby, finančních skupin. Psychologické, světové informační operace, které slouží k ovlivňování světového či lokálního veřejného mínění média nevidí.
Novinářům chybí vlastní rozum, osobní pozorování, zkušenosti, pestrá paleta na sobě nezávislých informačních zdrojů, chybí analýza. Média nechtějí vidět kritiky našeho rozpadajícího se systému, nezkoumají, co je a co není ku prospěchu naší společnosti, namísto toho se podílejí na jejím rozdělování dehonestací a nálepkováním těch, kteří mají odvahu postavit se degenerujícím vztahům.
Absence vlastního rozumu, osobního pozorování, zkušeností, pestré palety na sobě nezávislých informačních zdrojů a analýzy. To je hodně drtivá kritika novinářské práce. Je vůbec co dodat?
Ale novinářům to nestačí. Kromě povrchní práce se potřebují zviditelňovat na sociálních sítích, kde se předvádějí, na jaké straně ideologie stojí, ať už se týká válek, pandemie a různých propagand, jako by jim jejich mediální práce či sláva byla málo, jako by měli mít pocit, že mají svými vlastními názory ovlivňovat společnost namísto toho, aby ji ovlivňovali svou prací čili hledáním pravdy tím, že budou přinášet lidem co nejširší názorové spektrum z různých zdrojů. Je třeba si připomínat, že novináři by neměli stát na žádné straně.
Média a novináři jsou však, bohužel, někdy ideology a propagátory jednotlivých zájmů, jindy posly a trubači prázdnoty. Proto můžeme zvažovat, že média jsou hlavními viníky zjitřené atmosféry v zemi. Když selhávají politici, mají alespoň fungovat média jako kontrolní mechanismus, což se neděje.
Psali jsme:
Co si myslíte o kritice, že nám z médií chybí dostatečný přísun pozitivních zpráv, které s sebou nesou radost a naději, ačkoli pozitivních událostí je ve světě mnohem více než těch negativních? Copak lze něco změnit na skutečnosti, že konflikty, katastrofální zprávy a strach přinášejí čtenost, a tím tedy vydělávají?
Pozorováním neštěstí druhých se utěšujeme, že na tom sami nejsme tak špatně. I proto jsou negativní zprávy lákavé, utěšují nás. Žijeme v agresivním světě, kdo s koho. Vyhrává silnější. Z rozborů nebo z rozhovorů na Modrém jelenovi, které dělám, ale i z jiných médií a pozorování světa mi vyplývá, že negativní či pozitivní zprávy, zdali budou, či nebudou vyhledávány, souvisí se zásadní změnou paradigmatu. A že právě my tady a teď stojíme před velkým okamžikem v našich životech. Máme nastartováno ke změně.
Doposud všeobecně uznávanými principy naší společnosti na tomto světě jsou egoismus, hrabat pro sebe, anebo altruismus, nekontrolovaná dobročinnost. Žijeme v materiální a duchovní nerovnováze. Současný svět není k žití, jen k přežívání. Abychom se vyhnuli našemu konci, měli bychom se začít měnit, měli bychom začít žít ve skutečné spolupráci. Být odpovědnými k druhým jako sami k sobě. Měli bychom si nastavit v sobě neutrální pozici, pracovat a žít pro sebe, aniž bychom omezovali druhé. Abychom parazitizmus a agresi proměňovali v bezpodmínečnou lásku, nežili na úkor druhých. V takovém světě pak negativní zprávy nebudou mít místo. Nebudou potřebné, nebudeme je vyhledávat, abychom se ukonejšili, že na tom nejsme špatně. Všichni bychom se mohli cítit dobře, spokojeně, není nutné žít v neustálých obavách z něčeho.
Jak této proměny dosáhnout? Asi není jiné cesty, než abychom proměňovali sami sebe. Proměňovat druhé můžeme jen vlastním příkladem. Zachránce našich životů je v nás, jinde ho nehledejme.
Pozitivně se snažil veřejnost naladit svým projevem na svatého Štěpána premiér Petr Fiala. A to až tak, že politolog Lukáš Jelínek nazval jeho vystoupení „pohlazením po hlavách mezi zprávami a pohádkou“. Jak jste to „pohlazení po hlavě“, respektive projev, vnímal vy?
Teatrální gestikulace zůstala, podobná i politikům třeba na Slovensku u předchozí vlády pana Hegera, jako by o naše politiky pečovala jedna stejná PR agentura. V podání pana Fialy prázdná slova, slyšíme je stále dokola. Slova je potřeba proměnit v činy, ubrat si na vysokých platech, přidat chudým, řešit energie nikoliv ve prospěch oligarchů, ale ve prospěch lidí a českých firem. Nepodporovat konflikty, zabíjení lidí, ale hledat cesty k dialogu. Odsoudit nálepkování lidí. Mohl bych ve výčtu pokračovat, ale kdo vidí, vidí; a kdo nechce vidět, nevidí. Panu Fialovi chybí integrita, mluví jinak, a chová se jinak. Není autentický, a tudíž je nedůvěryhodný. Tolik mé pozorování. Zbytečné hodnotit někoho, kde prozatím není náznak sebereflexe.
Prof. PhDr. Petr Fiala, Ph.D., LL.M.
Předseda vlády ale ubezpečoval, že to nejhorší máme za sebou a že přichází rok naděje. Vztáhl byste to ujištění i na oblast médií a svobody projevu? Je důvod věřit, že se premiér už nebude dovolávat neexistujícího „práva na korigované informace“? A co si lze představit pod nadějí pro tuzemská média?
Až promění politici, předseda vlády a další, slova v činy, ochotu začít měnit poměry, mohli bychom se bavit o naději pro tuzemská média. Například přehodnocením těch, co byli odsouzeni za slovo. Nebo ostrým odsouzením nadnárodních firem na sociálních sítích, jak na našem území cenzurují dialog mezi našimi lidmi. Nedůstojné. Až uvidíme všechny možné vlastence, kritiky, alternativu, jedno komu fandíme či nikoliv, v pravidelných publicisticko zpravodajských relacích v médiích.
Až bude vedle pana Moravce sedět pravidelně pan Drulák, Rajchl, Štěpán, Noveský, Jandejsek, Budil, Švihlíková, Turánek, Beran, Semín, Gandalovičová, Krátká a tak dále. Jmen je spousta, co do médií nesmějí. Snad je vypisovat nemusím, kdo chce, je zná. Jejich názory prozatím nesmí široká veřejnost slyšet, jedno, jestli jsou správné či nikoliv. Jak poznat správný názor od nesprávného, pokud je oba vedle sebe neuslyšíme?
Je rovněž ostudou, že bývalí prezidenti vystupují především v alternativě, ve veřejnoprávních médiích snad vůbec. Až toto začneme řešit, ocitneme se v roce naděje, ochoty k usmíření společnosti. Do té doby budeme žít jen v roce prázdných řečí. Křečovitého úsilí udržet se u moci namlouváním si něčeho, co není skutečností, za cenu lží, potlačování dialogu ve společnosti.
Může být jednou z nadějí i změna na místě generálního ředitele České televize? Co od ní očekáváte?
Vůbec nic. Kosmetické změny, obsah zůstane stejný. Přesunují se lidé na různých místech s podobnými názory či postoji. Těžko z toho vinit nového pana ředitele, působí dojmem, že má zájem, výsledek se však lišit zřejmě nebude, podle toho, co prozatím vidíme. Pan ředitel je součástí stávajícího systému, domnívám se, změna může nastat až se změnou paradigmatu, který jsem popsal výše. Změna může nastat například tím, že jeden celý kanál, třeba bývalou ČT 3, nebo alespoň určité časy na ČT24 věnují alternativě, průřezově všem. Všichni jsme spolutvůrci naší společnosti. Nikdo nemá právo uzurpovat si dialog pro sebe. To bychom viděli, jak by se v ČT i jinde začali snažit hledat pravdu, objektivitu v takovéto nové situaci.
JUDr. Jindřich Rajchl
Více než padesát osobností našeho veřejného života se podepsalo pod otevřený dopis Společnosti pro obranu svobody projevu určený premiéru Fialovi. Vadí jim politizace ministerstva vnitra, jehož kroky dlouhodobě polarizují společnost a vytvářejí v ní atmosféru strachu. Podle SOSP přibývá indicií, že si vláda, jež se původně přihlásila k odkazu Charty 77, vynucuje jeden politický názor a sklouzává k cenzurním praktikám, které mnozí pamatují z doby normalizace. Které příklady Rakušanových snah uvedených v otevřeném dopise se dají brát jako ohrožení našich svobod?
Všechny uvedené mohou být ohrožením našich svobod, zkopíroval jsem je zde: Zveřejněná metodika krizového informačního týmu (KRIT) zmiňující „anonymizovaný monitoring nálad ve státní a veřejné správě“, „včasnou identifikaci osob“ s cílem „pojmenovat a zostudit“. Vyšetřování desítek občanů za pouhé názory na zahraniční politiku, které se neshodují s těmi vládními (např. případ kriminalizace učitelky za její výklad). Označování pouhých předpovědí, odlišných výkladů a jiných názorů za dezinformace (což potvrzuje i výroční zpráva Vojenského zpravodajství; zpráva MVČR o extremismu však označuje skupiny „nespokojených občanů” za „antisystémové hnutí“).
Podpora nechvalně známých osob a organizací, které rozdělují společnost falešným obviňováním oponentů (viz např. vládní web BranmeCesko.cz). Návrh „Zákona o omezení šíření obsahu ohrožujícího národní bezpečnosti online“, v němž jsou velmi vágně definovány podmínky, za nichž by vláda mohla blokovat nepohodlné weby. Snaha ovládnout mediální rady a úkolovat veřejnoprávní média „bojem s dezinformacemi“, který je tak často zneužíván k omezování svobody slova. Nedávno zahájená kampaň vybízející občany k udávání za “nebezpečné” chování na sítích a spuštění vládního webu NENALETET.cz připomínajícího propagandu 80. let a obsahujícího zjevné nepravdy.
Mgr. Bc. Vít Rakušan
Všechny podobné snahy vedou nikoliv k ochraně lidí, aby se „nevyděsili“ z nesprávných názorů, ale aby byla lidem předkládána jediná pravda, která ve svém důsledku slouží k upevnění moci vládnoucí garnitury.
Od roku 2021 se s vámi mohou čtenáři setkávat prostřednictvím portálu Modrý jelen. Při jeho založení jste si za cíl kromě odkrývání manipulací a lži elit a médií, kladl za cíl chránit obyčejné lidi, dodávat jim sílu, podporovat ducha. Čím byste jim chtěl do nového roku dodat sílu a podpořit víru, že nebude tak zle, jako bylo letos?
Přeji nám všem, abychom si více věřili. Věřili ve svou sílu, že každý z nás může svým dílkem přispět do našeho společného pramene, soužití. Abychom smysl naší existence nacházeli ve spolupráci a lásce, abychom pracovali na sobě, snažili se být příkladem pro druhé. Abychom ignorovali a nepodporovali zlo. Zbavovali se strachu v jakékoli formě. Abychom uměli rozeznávat manipulaci z jakékoliv strany, vnímali okolí, co se děje v širších souvislostech, i v detailech. Jedině takto s námi nikdo nezacloumá. I kdyby trakaře padaly.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
Honzánek
