Do komunálních voleb jdete například s tím, že vyženete dealery drog z města. Jak to chcete udělat?
Žiju v Litvínově a samozřejmě vím, co se ve městě děje. Vodím svou dceru na sportovní tréninky a scházím se ve městě s přáteli. A dívám se kolem sebe. Vadí mi, když jdu se svou rodinou po městě a vidím, jak si feťák od dealera kupuje drogu. Vadí mi injekční stříkačky na dětských hřištích a vadí mi, když jde babička domů a v chodbě domu, kde bydlí, se válí sjetej kluk.
Závislost je samozřejmě problém, který jen tak snadno nevyřeším. Co ale chci, je zkomplikovat život dealerům. Donutit policii a strážníky, aby reagovali na každý poznatek, každé oznámení a i sebemenší případy okamžitě řešili. Když tu nebudou mít feťáci své kontakty, své prodejce, půjdou kupovat jinam. Zmizí nám z ulic.
Není možné, aby se v domech v Janově nebo na Koldomu drogy vařily, sousedé o tom věděli a policie nekonala. Chci a na strážníky i policisty budu tlačit, aby řešili každý případ.
Žijete v domě s rodinou a otcem – v Janově, který je někdy médii označován rovnou za ghetto. Jak se vám v této části žije?
Já mám Janov rád a se smutkem pozoruji, co se s kdysi krásnou částí Litvínova postupně děje. A ještě pořád si myslím, že se dá zachránit. Starousedlíci nad Janovem nezlomili hůl. Ještě pořád jsem ochoten investovat do rekonstrukce domu, který kdysi v Janově koupili rodiče, ještě pořád mám chuť vysadit na zahradě ovocný strom a čekat roky, až poprvé ponese ovoce.
Život v rodinném domě, i když v sociálně vyloučené lokalitě, se ale nedá srovnat s bydlením v paneláku se sousedy, pro které jsou slušnost, zákon a práce zcela neznámé pojmy. Lidi, kteří utíkají ze sídlištních bytů, chápu.
V Janově před rokem nasliboval Andrej Babiš, že problémy této vyloučené lokality vyřeší. Povedlo se za uplynulý rok něco změnit v otázce nepřizpůsobivých?
Většina legislativních změn byla Litvínovu pouze ke škodě. Nepodařilo se prosadit téměř nic z toho, co jsme jako Ústecký kraj navrhovali. Vysloveně klackem pod nohy bylo zrušení „vysedávacích“ vyhlášek. Registr přestupků sice funguje, ale počet přestupků nikdo neřeší. A tak má jeden člověk klidně i deset přestupků, pobírá sociální dávky, na které mu nikdo nesáhne, a je v klidu.
Na svůj web jste napsal, že znáte „definitivní řešení Janova“. Jaké to je řešení?
Řešením pro Janov je soubor opatření, se kterými ale musí městu pomoci vláda. Navrhujeme, a u ministryně práce a sociálních věcí jsme se potkali s porozuměním, sloučení dávek na bydlení v jednu a její zastropování do výše nájmu v obecních bytech. To by vyštvalo obchodníky s chudobou z Janova.
Chceme prosadit hygienické normy počtu obyvatel na jeden byt.
Ze své pozice v Ústeckém kraji, kde jsem náměstkem hejtmana pro oblast financí, sociálních věcí a bezpečnost, jsem se podílel na prosazování dotačních programů v rámci vládního programu RE:START pro Ústecký, Karlovarský a Moravskoslezský kraj. Město může na demolici prázdných domů čerpat dotaci od státu. Dokonce se to už v případě ubytoven U Bílého sloupu podařilo. Všechny prázdné domy v Janově tak mohou jít za státní peníze k zemi. Stačí, když budeme jednat s majiteli a vykoupíme je. Na ruiny bez užitku se v rozpočtu města peníze najdou.
Problémem zůstanou ovšem domy, kde je hned několik majitelů, převážně cizinců.
PhDr. Martin Klika, MBA, DBA
O jaké jde domy, odkud jsou vlastníci těchto domů?
Odkudkoliv. Jsou to obchodníci, kteří si laciné byty koupí právě pro výdělek z drahého nájemného, na který nájemníkům přispívá stát. Peníze jdou za majiteli na Ukrajinu, do Rumunska, do Polska nebo třeba do jiných měst po celé republice.
V Janově jsou domy, ve kterých vlastní byty třeba i dvacet různých majitelů z několika zemí. Ti sice nájem požadují, ale do fondu na opravu a údržbu domu už nezaplatí ani korunu. Nechají ho zchátrat a jsou prakticky nedostižitelní. Když už byt nelze pronajímat vzhledem k jeho stavu, nechají ho být.
Už jim vydělal několikanásobně více, než do jeho pořízení investovali.
A co se s tím tedy dá dělat? Máte nějaké návrhy řešení?
V takovém případě by měl mít stát možnost tyto nemovitosti vyvlastnit. Navrhuji a prosazuji proto změnu legislativy, která by dala městům možnost tyto domy vyvlastnit. Majitelé těchto bytů nežijí v naší republice, o svůj majetek se nestarají, znehodnocují tím celý dům. Dům se stává pro sídliště nebezpečným, což by měl být pro vyvlastnění a demolici nejpádnější argument.
Do sídliště se musí vrátit klid a bezpečnost. Tady musí nastoupit důsledná represe. Spojit všechny složky, strážníky, policisty, hasiče. Za každý přestupek, za každou špatnost, odhozený odpad, hluk, alkohol na ulici, vulgarismy a pokřikování, za všechno musí okamžitě přijít trest.
Každý chce mít klid. I ti nepřizpůsobiví. Jen si každý ten klid představuje jinak. Partička výtržníků nechce mít za zády neustále strážníka. To raději dají pokoj nebo se z Litvínova odstěhují tam, kde svůj klid najdou. Součástí takové výchovy je i prevence. Ta se ale musí zaměřit především na děti.
Problém neukázněných agresivních cizinců na ubytovnách je nový problémem? Souvisí s migrací, nebo s tím, že firmám už nestačí místní pracovníci? V čem přesně jsou neukáznění, jak se to projevuje a co se s tím dá dělat?
Problém nedostatku pracovních sil řeší firmy v celém Ústeckém kraji. Zahraniční dělníky firmy potřebují a někde ti lidé musí bydlet.
Problém není to, že tu jsou, ale jak se chovají a co jim ještě může projít. Jestliže je ve městě ubytovna, kde bydlí stovka zahraničních dělníků, dělají nepořádek, večer se opíjejí a napadají místní obyvatele, pak se musí strážníci i policie na tento problém zaměřit. Stejně jako v případě nepřizpůsobivých v Janově, musí i tady za každý prohřešek přijít okamžitě trest. Za znečištění veřejného prostranství, za rušení nočního klidu, za výtržnosti.
Cizinci musí vědět, že když se u nás nebudou chovat slušně, přijdou na pokutách o značnou část peněz, které si k nám přišli vydělat, a případně pojedou domů.
Prý chcete prosadit dotace na vyhubení štěnic v domech. Myslíte tím nějaký dotační titul plošně pro celou republiku? Kdo by o něj žádal, kdo by měl nárok? Proč by to měla vláda schválit? O jakých částkách tu mluvíme a jak trvalý by byl efekt?
Štěnice jsou problémem celé republiky, já je ale řeším pouze z pohledu Litvínova. Dotaci bytovým družstvům by mohl poskytovat kraj nebo město. Pro bytová družstva jsou to statisícové náklady, pokud mají účinně hubit hmyz v celých domech a opakovaně.
Jinak nemá dezinsekce cenu. Z jednoho domu se hmyz rozlézá do druhého a postupně zamoří celé město. Je to problém města, a tak by s ním mělo město pomoci.
V Mostě některá kandidující hnutí řeší podobná témata: Sdružení Mostečané Mostu chce problémy řešit „vesnicí pro lůzu“, Otevřená radnice si trochu naběhla s plakátkem, že „na tu havěť deratizační prostředky nestačí“. A současné vedení Mostu chystá bourání paneláků v Chanově a stavění kontejnerových rodinných domů pro tamní Romy. Jak tyhle nápady vidíte vy?
Jsou to nápady mosteckých politiků, které nechci hodnotit. Každý musí vědět sám, co považuje pro své město za nejlepší řešení.
Psali jsme:
Zelení dali na Otevřenou radnici dokonce trestní oznámení. Setkal jste se vy s nějakými reakcemi od politických rivalů, či přímo s útoky, v rámci předvolební kampaně?
Žádné podobné problémy neřeším, většinou jde jen o takové předvolební laškování.
Před několika lety jste byl účastníkem demonstrací, které byly označeny jako protiromské, například v Duchcově, kde za tím stála DSSS. Změnilo se něco? Není už pojem „nulová tolerance nepřizpůsobivým“ trochu vyčpělý?
Demonstrací, ani těch protiromských, se osobně zásadně neúčastním. Pokud jsem byl na podobné demonstraci, třeba v Duchcově, pak výhradně jako člen Bezpečnostní rady Ústeckého kraje a koordinátor bezpečnostních opatření.
Pojem nulová tolerance nepřizpůsobivým nevyčpí, dokud tu budou sociálně vyloučené lokality a problém soužití lidí žijících v nich. Pro mnoho lidí je tento problém zásadní a životně důležitý. Musíme se jím zabývat, a ač se to někomu může zdát už příliš dlouho a příliš opakované téma, pro nás na severu Čech je stále prioritou.
Jaké věci chcete dále prosazovat?
Stále stejné. Za celé roky se je nepodařilo vyřešit, a tak se k nim musíme stále vracet. Nemá smysl vymýšlet si nová témata. Chci pro Litvínov pořádek, bezpečnost, pro slušné lidi klid, pro děti pěkné dětství.
Prosazovat chci zmíněné zavedení hygienických norem pro počet obyvatel v jednom bytě, sloučení sociální dávky na bydlení a její zastropování, dotační tituly na demolici vybydlených domů s možností dotace na odkoupení objektu obcí, v krajním případě možnost vyvlastnění domů od majitelů, kteří o nemovitost nepečují a její stav je pro město nebezpečný, dotace pro mládežnický sport a samozřejmě už tolik omílanou nulovou toleranci. Ta totiž nevyčpí.
S vašimi body týkajícími se bydlení souvisí takzvaný „byznys s chudobou“. Jak jste se díval na to, když se zjistilo, že partajní kolegové Marcel Běhounek z Ústí a Petr Trabalka z Děčína pronajímají byty v problémových lokalitách?
Byty v problémových lokalitách je možné pronajímat, to není problém. Problém je, za kolik. Pokud nájem několikanásobně převyšuje v obci obvyklé nájemné a rodina na něj navíc čerpá sociální dávku, pak je to trestuhodné.
Pomohlo by, kdyby si majitelé bytů, kteří je chtějí pronajímat, museli zařídit živnost, z nájmů by odváděli daně a nad jejich podnikáním by byl dohled jako nad každým jiným. A pronajímání bytů na černo by byl podvod. V době, kdy legislativa obchod s chudobou umožňuje, je to jen otázka vlastního svědomí a postojů, nikoliv trestní odpovědnosti.
Během návštěvy ministryně práce a sociálních věcí Jany Maláčové jste uvedl, že bylo lepší, když sociální dávky vyplácela města. V čem to bylo lepší?
Sociální pracovnice města měly větší přehled o dění v konkrétních rodinách. Město mělo větší šanci odhalit zneužívání sociálních dávek. Mohlo příjemcům sociálních dávek sáhnout na peníze v případě nezaplacených pokut a dluhů vůči městu.
Bylo to více o kontrolách a práci v terénu. Úřad práce ČR alespoň v našem kraji je zcela zahlcen klienty, každá úřednice řeší několikanásobně více případů, než její kolegyně třeba z jižních Čech.
„Sociální demokracie by jako vládní strana měla na celostátní úrovni řešit problematiku chudoby či exekucí, v komunální politice sucho a dopravní infrastrukturu“ – na tom se shodla před pár dny v Jihlavě platforma Zachraňme ČSSD. Vnímáte to stejně?
To se nedá paušalizovat. My u nás na severu Čech řešíme úplně jiné problémy než zbytek republiky. Víc než dopravní infrastruktura, která třeba trápí Prahu, lidi z Ústeckého kraje a z Litvínova obzvlášť zajímá, jestli budou mít práci, jestli se jejich děti dostanou bezpečně do školy, jestli nepotkají dealera drog, jestli si mohou vyjít večer do restaurace, aniž by je obtěžovali opilí cizinci, jestli je jejich sousedé, kteří roky nepracují a žijí ze sociálních dávek, nechají v noci vyspat a přes den je nebudou častovat vulgarismy. Komunální témata se kraj od kraje liší a každý by měl řešit to, co je v jeho městě aktuální.
Jak se jako bývalý velitel městské policie a někdejší člen zásahové jednotky díváte na bezpečnost našeho státu? Je pro nás členství v NATO a v EU zárukou bezpečí? Jak vnímáte postoj EU k Maďarsku – je správný?
Maďarsko má právo na svébytnost a rozhodnout si o tom, jak budou řešit své problémy bez toho, aniž by jim ostatní státy říkaly, co jak mají dělat. A co se týká bezpečnosti naší země, věřím, že je i díky členství v NATO a v EU vysoká.
V jaké fázi je váš soudní případ s dopravní nehodou a zabitím opilého muže. Byl jste tuším čtyřikrát zproštěn viny… Už je konec?
Je to absurdní situace. Stále ještě není konec. Státní zástupce se proti osvobozujícímu rozsudku opět odvolal. Ničeho protizákonného jsem se nedopustil. Stalo se mi to, co se může stát každému řidiči. Jel jsem nižší než předepsanou rychlostí, věnoval se řízení, netelefonoval, nejedl, nepil, nekouřil. Pod auto mi na čtyřproudové komunikaci, kde nemají chodci co dělat, skočil opilý muž, který navíc utíkal od nehody, kterou sám způsobil. Podle soudních znalců jsem nemohl nijak reagovat. Státní zástupce si ale myslí, že si zasloužím trest.
Co se honí v hlavě člověku, kterému už zhruba pět let visí nad hlavou možné odsouzení na tři roky vězení? Jaký by to mělo dopad na vás a vaši práci?
Je to únavné a zdlouhavé. V práci mě to sice nijak neomezuje, ale není příjemné neustále se vracet k soudu a znovu a znovu opakovat, že se nehoda nestala mou vinou, že jsem nic protizákonného neudělal. Velmi nepříjemné je to pro mou rodinu, mou ženu a děti. Ti mají pochopitelně o tátu obavu.
Psali jsme:
-634830561828398699.JPG&id=7271)
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Lucie Bartoš
