Češi mají vaše jméno spojeno především s rozdělením federace, které jste sám nekompromisně prosazoval – a byl jste za to také hojně kritizován – hlavně z té české strany. Přehodnotil byste dnes svůj postoj?
Ne, ne, rozhodně říkám, že v žádném případě ne. V žádném případě bych nic neměnil.
Přesně tak, jak jsem to tehdy chtěl a tehdy prosazoval, tak to považuji za správné i dnes. V určité perspektivě bylo především důležité, a to jsem si samozřejmě přál, aby to do budoucna nijak moc nenarušilo ty česko-slovenské vztahy. Byly tam bohužel i některé další, třeba finanční, ale i jiné atributy, které se mohly učinit jinak, ale celkově šlo jednoznačně o krok správným směrem.
Říkal jste, že jste především nechtěl narušit vzájemné vztahy. A myslíte, že se vám to opravdu podařilo?
Já se domnívám, že ano. Tím rozdělením státu to samozřejmě bylo po jistý čas trochu narušené, ale potom se ty vztahy opět rychle zlepšily až do dnešní podoby.
Slovensko má relativně krátce novou prezidentku, kterou vám co do fyzické krásy závidí nejeden muž...
(Smích…) No, že nám ji závidí muži, tak to tedy jako muž chápu a také je za to nesoudím nebo nekritizuji. Mimochodem, už jsem také viděl, že na oficiální státní návštěvy se paní prezidentka velmi dobře a přiměřeně obléká, ale musím přesto konstatovat, že já osobně jsem Zuzanu Čaputovou (samozřejmě z důvodu jejích politických názorů) nevolil.
Psali jsme:
Takže jste dal hlas jejímu protikandidátovi, kterým byl Maroš Ševčovič?
Ano, přesně tak. Byla dvě kola a potom už proti sobě stáli jenom dva kandidáti. Já jsem volit šel – a i když ta moje volba byla jiná než konečný výsledek, tak ji samozřejmě úplně respektuji.
Vím, že velmi bedlivě sledujete politiku, proto se ptám samozřejmě na tu českou, která se vyznačuje rozdělením na dvě znepřátelené skupiny – a to jak mezi politiky, tak už i veřejností. Především je dlouhodobě na stole odstoupení Andreje Babiše z funkce premiéra kvůli kauze Čapí hnízdo, kde se jedná o zneužití peněz z evropských dotací. Je tu dostatek nejrůznějších důkazů, studií a indicií, ale stále zde chybí kulaté razítko s nápisem „Obviněn“ či posléze „Odsouzen“. Vy jako právník, pane doktore, jak pohlížíte na aplikování presumpce neviny i v případě vysokých státních činitelů?
No, tak to je samozřejmě bez diskuse, institut presumpce neviny přece platí pro všechny občany všeobecně, takže samozřejmě že se vztahuje i na Andreje Babiše, i když je politik.
To je jedna věc a ta druhá, i když samozřejmě nejsem expertem na současnou českou politiku, ale z právního hlediska, tak pokud vím, to, čeho se měl údajně dopustit Andrej Babiš, tak to bylo v České republice u jiných podnikatelů, kteří samozřejmě nejsou dnes zdaleka tolik na očích, poměrně dosti rozšířené…
Problém tkví ovšem v tom, že ti ostatní pánové podnikatelé nevykonávají funkci předsedy vlády…
To je samozřejmě pravda, já to taky nechci ani soudit, ani žádným způsobem bagatelizovat, ale přesto bych k těm dalším případům a jejich četnosti asi přece jen přihlédl stejně jako i k tomu, co jsem říkal o presumpci neviny – a víc to, myslím, netřeba dále rozvádět.
Fotogalerie: - Čaputová na Hradě
Čapí hnízdo ale není jediným údajným „prohřeškem“ Andreje Babiše, téměř s jistotou se mu v Česku přisuzuje také spolupráce s komunistickou tajnou bezpečností. Ptám se vás znovu jako právníka a zároveň i bývalého disidenta, jestli bylo slovenskými soudy, jak se to u nás často interpretuje, skutečně prokázáno, že Andrej Babiš s StB vědomě spolupracoval?
To totiž není tak jednoduchá věc, ty rozpory jsou toho důkazem. Podívejte se, já jako advokát jsem zastupoval – a dost možná že ještě nějaký takový živý případ mám, to bych se musel podívat –, tedy zastupoval jsem více různých lidí, kteří byli vedeni ve svazcích StB a byli nařčeni ze spolupráce s ní. A dosáhl jsem většinou soudních rozhodnutí, díky kterým byl ten dotyčný úspěšně očištěn. A proč se tak stalo? Protože soud ve vícero případech rozhodl tak, že jednoduše ten zápis v seznamu spolupracovníků StB, chcete-li, nazvěme to jako zápis agentů, nebyl prostě napsaný „svatým písmem“, to znamená, že nemusel být, respektive že ani vůbec nebyl oprávněný. Tak znělo přesné rozhodnutí.
Takže pokud Andrej Babiš byl též tímto způsobem zapsaný, jako že to nikdo nepopírá, že byl nebo že mohl být zapsaný, tak to ještě ani po celém tom soudním martyriu zdaleka neznamená, že vědomě, oprávněně, že na někoho donášel atd.
Tady se spíše rozpoutala ne snad bitva, ale docela velký zmatek v celé té soudní judikatuře po zatím posledním rozhodnutí Ústavního soudu v této kauze, protože až do této chvíle bylo v takovýchto případech vždy jasné, kdo má být tou stranou žalovanou. Jednou to bylo například Ministerstvo vnitra SR, které se ale celkem úspěšně hájilo tím, že tehdy ještě vůbec neexistovalo, takže mohlo jen těžko zápis do svazku agentů StB nějak ovlivnit, a že není následovníkem federálního ministerstva vnitra, a že za to tedy vůbec nezodpovídá, že to je zkrátka irelevantní atd. Potom to tedy byl zase Ústav pamäti národa, což se stalo ve více případech, ale v této věci ho Ústavní soud také zbavil odpovědnosti, takže pokud mluvíme o rozhodnutí slovenských soudů, a ne Evropského soudu, kde byl žalovaný jasný – to bylo vlastně Slovensko, tak došlo k tomu, že Ústavní soud rozhodnutí změnil a zrušil to dosavadní, ale nestanovil, kdo má být tedy za to pochybení konkrétně žalovaný.
Psali jsme:
Tak to mi připadá v právním systému jako poměrně podstatná maličkost…
No to bych řekl, že je to důležité. Ale zatím jde o svého druhu precedent.
Protože do této chvíle neexistuje žádné jiné slovenské soudní rozhodnutí v otázce možné spolupráce s StB, ať už šlo o kohokoliv a kdykoliv, než právě případ Andreje Babiše, kde by soud rozhodl tak, nebo onak, ale kde by vůbec neoznačil žalovaného! Tak tohle všechno nám způsobil Andrej Babiš...(smích).
Já jsem se předtím zmínil, že v Česku je teď pod sílící palbou kritiky i sám prezident Miloš Zeman za to, jak – eufemisticky řečeno – testuje pevnost české ústavy. Já samozřejmě vím, že vy nejste ústavní právník, přesto by mě závěrem zajímal i váš názor mimo jiné i jako dlouholetého politika.
No, víte co, já se odpovědi trošku zdržím, nemám žádný svůj vyhraněný názor na celou tuto věc. Nejsem český občan, a jak jste i sám správně konstatoval, do takovéto ústavněprávní praxe, navíc ještě u jiného samostatného státu, opravdu nevidím.
Já znám Miloše Zemana vcelku dobře vlastně už od konce roku 1989, to znamená přesně od vstupu do politiky tehdejšího polistopadového Československa, a já osobně jsem s ním měl vždycky jen a jen dobré zkušenosti, takže mě na... na nadávání na Miloše Zemana rozhodně nezískáte (smích…).
Autor rozhovoru: Tomáš Procházka
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: .
