Před měsícem a půl získala vláda hnutí ANO a ČSSD s podporou KSČM důvěru Poslanecké sněmovny. Jakkoli je zatím brzo na hodnocení, co byste k dosavadnímu fungování kabinetu řekl?
Situace se po získání důvěry výrazně uklidnila, bylo vidět, že pro koaliční strany, spolupracující subjekty nebo opozici bylo těch devět měsíců velmi dlouhých a ukázalo se, že česká politická scéna čekala na jakékoli řešení. Vynechávám tím složení stávající vlády, ale jakékoli řešení, které bude znamenat stabilitu.
Očekávám, že určité emoce se opět na politické scéně objeví počátkem září, protože se blíží komunální a senátní volby, od kterých řada subjektů očekává, jak si stojí mezi voliči a berou to jako test podpory. Nejedná se pochopitelně o volby centrální, ale volby jsou důležité především pro regionální základ jednotlivých stran. Myslím, že lidé budou spíš vnímat osobnosti jako takové, a ne, kdo je z jaké strany.
Fotogalerie: - Babiš v Itálii řešil migraci
Kdo je pro vás důvěryhodnější, pokud jde o spory manželů Paroubkových?Anketa
Co se týče předsedy vlády, jak v tuto chvíli hodnotíte jeho fungování a styl práce?
Vnímám především to, že zatím nevzniká osobní spor mezi panem předsedou Babišem a panem místopředsedou vlády Hamáčkem. Jsou schopni spolu komunikovat. Jak znám pana ministra vnitra Honzu Hamáčka, vím, že je to člověk, který je schopen komunikovat se všemi napříč politickým spektrem. Ukazuje se, že je to určitě plus a v tomto se od bývalého premiéra výrazným způsobem liší a spolupráce fungovat může.
Zatím vyčkávám, s čím pan premiér přijde. Období prvního půl roku, kdy vláda fungovala bez důvěry, o kterém pan premiér často říká, že šlo o hvězdné období a všechno se podařilo, znamená něco jiného. Podle mě to nebylo nic jiného než údržba a jakási hra na veřejnost. Jak jsem to vnímal já, ta vláda neudělala žádné zásadní kroky, kromě personálních, které učinila při svém prvním zasedání v prosinci, protože se spěchalo, aby kvůli služebnímu zákonu mohly od nového roku být provedeny, nechci říkat čistky, ale personální výměny. Zbytek onoho půl roku pro mě byl jen plný dohadů a politických jednání, rozhodně to teda nebylo hvězdné období České republiky. Pokud bych paradoxně porovnával s předchozí vládou Bohuslava Sobotky, tak jeho vláda byla výrazně akčnější.
Dnes očekávám, že pan premiér splní, co kde nasliboval. A nebylo toho málo. Státní rozpočet se prohne, pokud všechny sliby, zejména ty regionální, budou naplněny. Předpokládám, že pan premiér při výjezdech v krajích věděl, co říká a já se těším na to, že řada slibů vyřčených v Pardubickém kraji, bude splněna. Jsem plný očekávání a doufám, že nebudu zklamán.
Nepochybujete tedy, že veškeré sliby z krajských návštěv budou naplněny a nezůstane jen u slov?
Navštívil jsem nedávno pro jistotu nového ministra kultury a seznámil ho se sliby pana premiéra, protože nechci nechat věci náhodě a vyšumět. Přestože ministr kultury, který tehdy u nás v kraji s panem premiérem byl, už dnes není ve funkci, kontaktoval jsem pana ministra Staňka a sdělil mu, že předpokládám jistou kontinuitu. Nevím, zda jsou takto aktivní i moji kolegové, ale když se něco slíbí, musí být slib splněn. Zvláště v době, kdy starostové jsou před volbami a vláda by jim měla být nápomocna a měla by plnit sliby.
Na styl práce premiéra jsem se ptal i proto, že jsme často konfrontováni s názory, že země má konečně premiéra, který maká, umí jazyky, je v osobním kontaktu s evropskými lídry, řeší migraci apod. Je to tak?
Platí jedno pravidlo a to je, že politika není taková, jaká je ve skutečnosti, ale taková, jak vypadá navenek. V tom musím panu premiérovi blahopřát, protože jeho image, jeho vnější prezentace je taková, že jí nelze nic vytknout. Nicméně úplně nevěřím na hry typu, že nespím a když spím, tak přemýšlím o tom, jak se naše země bude mít hezky. Četl jsem jeho knihu a rozhodně bych ji nepřirovnával k Baťovi, to se vůbec nedá. Není to postavené na ničem jiném, než na volném vyprávění a opravdu by se dalo říct snění. Řadu věcí z toho nelze splnit, do reality to má velmi daleko. Možná by neškodilo napsat druhý díl, který by se jmenoval Reálné probuzení. To by mohlo řadu věcí narovnat a dozvěděli bychom se kroky, které nás čekají, a třeba bychom si řekli, že vize je srovnatelná s vizí Baťovou. Zatím se jedná o snění o věcech, které nejdou realizovat. Tu beletrii bych považoval spíš za čtení pohádek. Určitě je to příjemné čtění, pohádky se mně vždycky líbily. Jen si nejsem úplně jistý, zda jsme v české politice na pohádky zvědaví.
Druhá věc, což mě zklamalo je, že jsem pana premiéra sice poznal jako člověka pracovitého a jazykově vybaveného, ale často mi přijde, že se zabývá drobnostmi a detaily, které spíš k funkci premiéra nepatří. Skoro bych řekl, že je to takový mikromanagement. Třeba když se konalo zasedání Asociace krajů s vládou, mělo se řešit mnoho důležitých bodů, ale zasekli jsme se u věcí, které s tím úplně nesouvisely. Bylo to víc plné dojmů než reality. Takové to „jak bych chtěl, aby ty věci byly, kdybych…“ Nebylo to postavené na reálném základě. Například rozbor toho, jak bychom všichni měli bojovat proti prostitutkám na Václavském náměstí, ale absolutně to nesouviselo s tím, co zajímalo nás všechny hejtmany. Bude-li kolem sebe pan premiér mít schopné lidi, kteří dokážou věci posouvat dopředu, vláda může být úspěšná. Mám pouze strach z toho, aby se vláda nezabývala detaily a neutíkaly jí podstatné věci.
Sotva pár dní od jmenování vlády prezidentem, kabinet ještě ani neměl důvěru a už došlo k výměně prvního ministra. Místo Taťány Malé, které podváděla při psaní diplomových prací, nastoupil Jan Kněžínek. Později následoval ministr Krčál z vaší strany. Třetí problémy měl ministr Metnar, který ale zůstal a omluvil se. Co na to celé říci?
Vadilo vám, že dav pískal na Andreje Babiše při pietním aktu před sídlem Českého rozhlasu?Anketa
Trošku to vypodívá o situaci v českém vysokém školství, kdy je snaha o kvantitu. Je to honba za tituly. Je to ještě dědictví monarchie, za Rakouska-Uherska to bylo podobné. Otázka je, zda nenastal čas zabývat se kvantitou a množstvím rozdaných titulů. České vysoké školství bohužel v posledních pár dekádach přijímalo obrovské množství studentů, pedagogové byli zavaleni množstvím závěrečných prací, které museli hodnotit a je jasné, že se tomu nemohli věnovat na sto procent. Přesto klidně absolvent u komise uspěl, byť jeho práce měla nedostatky či výrazné chyby. Tohle všechno ale neospravedlňuje kroky jednotlivých zmíněných politiků, byl to podvod a nic jiného. Že se na to poukázalo je dobře, ale jde o špičku ledovce, problém je hlubší. Pokud někdo vstupuje do politiky, a je to možná poučení pro všechny do budoucna, měl by si zamést před vlastním prahem dřív, než do politiky vstoupí. Ukazuje se, že i tyto věci se budou řešit a veřejnost se na to ptá.
Další problém v nové vládě je stále neobsazený post ministra zahraničí. Předseda sociální demokracie Jan Hamáček stále vedle vnitra řídí i zahraničí. Máte představu, kdy budete mít plnohodnotného ministra zahraničí? Premiér Babiš to chce mít vyřešené v září. Je to reálné?
Pro mě je velmi dobrá zpráva, že to premiér chce mít vyřešené do září. Čtu ji tak, že v září ponese na Hrad renominaci pana kolegy Pocheho a bude trvat na tom, že chce, aby byl ministrem zahraničí na základě koaliční smlouvy Miroslav Poche. Jsem rád, že to pan premiér vnímá jako důležitý bod a tuto nominaci provede. Pana premiéra k tomu vyzývám delší dobu. Neumím si představit, že by se hledala jakákoli jiná řešení. Andrej Babiš má jako koordinátor činnosti vlády a osoba zodpovědná za jednotlivé ministry důležitou úlohu. Zodpovědnou osobou zde není prezident, ale premiér.
Považujete za reálné, že bude takto premiér Babiš jednat? Zatím tomu nic nenasvědčuje.
Doufám, že to tak bude. Pokud pan premiér říká, že to chce mít vyřešeno, tak sociální demokracie udělala všechno pro to, aby to vyřešeno bylo. Teď je míček na straně pana premiéra. Protože jsme v parlamentní demokracii, nedovedu si představit, že by pan premiér najednou chtěl oslabovat funkci premiéra. Změnou volby hlavy státu jsme v České republice nezměnili systém. Nejsme ve Francii, ani v Americe, ani v Rusku. Jsme v České republice. Měli bychom realitu vnímat takovou, jaká je.
Takže se v rámci vedení ČSSD nebavíte o jiné variantě řešení tohoto sporu? Miroslav Poche coby váš jediný kandidát stále platí?
Považujeme to za zcela jasný signál. Už tohle nevnímám jako problém pana Pocheho. Jde o hlubší ústavní problém a někdo by na tento ústavní problém měl upozornit. ČSSD je podle mě v situaci, že by na to upozornit měla a měla by hlavně držet roli obránce a obhájce parlamentní demokracie v České republice. Sociální demokracii taková role přísluší i historicky.
Karty jsou rozdány jasně. Hlava státu byla zvolena lidmi, má nějaké své ústavní kompetence. Na druhé strany proběhly generální, nejdůležitější volby, a to volby do Poslanecké sněmovny. Z toho plynou zase záležitosti ve vztahu k vládě ČR. Nedovedu si představit, že by docházelo k posilování kompetencí jednoho či druhého. Celý ústavní systém je založen na vzájemných brzdách a vyvážení ústavních institucí. V tomto případě jde o vyvážení mezi výkonem funkcí prezidenta a vlády. Neměli bychom změnou ústavních zvyklostí posilovat hlavu státu, to by bylo špatně.
Dobře, ale podíváme-li se reálně na stav věcí, pak každý, kdo trochu zná Miloše Zemana musí vědět, že v takové situaci nesleví a bude trvat na svém názoru. Dejme tomu, že Pocheho jméno Babiš na Hrad ponese, prezident řekne ne, ČSSD jiného kandidáta chtít nebude, jak potom situaci vyřešit?
Recept vidím v kompetenční žalobě. Možná to navenek vyznívá drsně, není to ale žádná trestněprávní či občanskoprávní žaloba. Jde o právní spor, který nastává, a legislativa ho předpokládá v situaci, kdy mezi jednotlivými ústavními činiteli a institucemi dochází ke sporu o věc, kterou Ústava neřeší úplně explicitně. Kompetenční spor má vyřešit třetí autorita, kterou je v České republice Ústavní soud. Jak znám jeho složení, nejsou to žádní kreativci ve smyslu kreativního výkladu Ústavy. Ti lidé často učili na právnických fakultách nebo přišli ze soudní moci. Tito lidé řeknou, kde je pravda. Nemůžeme se tvářit, že takto to bude, protože si jeden z hráčů na hřišti řekl, že to bude podle něho a nejede přes to vlak. V žádném případě. Musí tu být rozhodčí.
Politici teď rádi všechno přirovnávají ke sportu a fair play. Kdo jiný posuzuje situaci na hřišti, než rozhodčí? Toho musí všichni respektovat. Pokud ho nerespektují, řeší se situace udělením žluté nebo červené karty. Ústavní soud je v tomto případě rozhodčím a máme tu hráče na politickém kolbišti. Nechci stavět premiéra proti prezidentu republiky. Oba dva pánové si musí být vědomi, že jejich mandát skončí a přijdou místo nich další politici. Tímto současným chováním vzniká precedens, na který se bude odkazovat. Pokud se jednoho dne zopakuje dnešní situace, blížíme se tomu, že by to bylo považováno za ústavní zvyklost. Tohle ústavní zvyklost určitě není, protože jde o velmi účelový výklad.
Fotogalerie: - Přidáme důchodcům
Jenže premiér řekl, že kompetenční žalobu podávat nebude. A prezident konstatoval, že by případné podání žaloby nevratně narušilo jeho vztahy s Andrejem Babišem.
Ano, je tam však jedno velké ale. Nevím, čeho se pan předseda vlády bojí. On má v tuto chvíli v rukách karty.
Patrně se bojí zhoršení nebo zničení dobrého vztahu s prezidentem…
Jestli se Andrej Babiš chce stát jedním z nejslabších premiérů v historii, tak k tomu má dobře nakročeno. Po marketingové stránce to tak sice nevypadá, ale po ústavní stránce se k tomu velmi blížíme. Ať byl Bohuslav Sobotka jakýkoli, vládu byl schopen řídit. Navenek sice vedle dravého Babiše působil příliš opatrně, byl spíš v jeho stínu, šlo o osobnostní záležitost. Naopak byl schopen se poměrně radikálně a razantně postavit hlavě státu ve chvíli, kdy cítil, že je to správné, a bylo mu jasné, že politické ani jiné body mu to v danou chvíli nepřinese. Taková je úloha státníka. Nemyslím, že bychom v současné době byli v jiné situaci. Předseda vlády má ústřední úlohu a Andrej Babiš by si ji měl velmi rychle uvědomit. Jinak se současná doba zapíše do dějin jako počátek nějaké nové éry a doba udržovatele.
Karty má v ruce jak premiér, tak prezident. ČSSD dodržela všechny postupy dle koaliční smlouvy. Nyní jsme my v situaci, kdy budeme vyčkávat, jak se oba pánové k tomu všemu postaví. Třeba se ukáže, zda Andrej Babiš myslí spolupráci se sociální demokracií vážně.
Skutečně vylučujete, že nominaci na Ministerstvo zahraničních věcí nezměníte? Některé hlasy, třeba váš kolega z vedení Jiří Zimola už před časem řekl, že ČSSD má řadu jiných odborníků na post šéfa diplomacie.
Třeba kolega Zimola chce být ministrem zahraničí. Nezaznamenal jsem, že by třeba toto bylo na stole, ale první místopředseda ČSSD má jistě právo být ve vládě. Pro mě jsou podstatné dva momenty. Za prvé. Celou situaci jsem schopen pochopit za předpokladu, že se předseda ČSSD rozhodne situaci řešit jiným způsobem. Šlo by ale o obrovský ústupek a muselo by to ze strany hnutí ANO být kompenzováno a doprovozeno ústupkem v programové oblasti ve prospěch sociální demokracie. Druhá varianta je, že se Miroslav Poche nominace sám vzdá. Nic jiného v tuto chvíli nepřipouštím a pokud nenastane jedna z těchto variant, ČSSD by na jménu pana Pocheho měla trvat.
JUDr. Martin Netolický, Ph.D.
Psali jsme:
autor: Radim Panenka
