Jak moc se liší současné pracovní nasazení v předvolební kampani od Vašich běžných dnů?
Určitě se to liší, je to odlišné od náplně mojí práce. Dělám kontaktní předvolební kampaň, kterou považuji za nejlepší. Jinak je totiž u nás politika strašně povrchní a pokud občané chtějí volit politiky jen podle toho, jak umí odpovědět na všechno a vůbec se nezajímají o ten jejich bývalý program z roku 2010, který před volbami nabízeli a neplní… Proč to nikoho nezajímá? Tady má 23 let někdo nějaký program, sliby, které nikdy neplní, a i ta média v podstatě zajímá jen ten příští program. Proč nikdo nemusí skládat účty z toho, jaký program sliboval před tím? Pokud je u nás dobrým politikem ten, který ovládá jen umění odpovědět na všechno a obstojí v nějaké závěrečné debatě, i když za sebou v životě nemá nic, tak je to – opravdu - jen velmi povrchní. A i ten výsledek se od toho může odvíjet. Občané-voliči by se proto měli ptát na to, co ten politik v životě dokázal. Co nasliboval a co pak z toho splnil.
Fotogalerie: - Babišovy dobroty
Jak tyto dny vnímají Vaši nejbližší? Co například říkají na to, že Vás mohou vidět v televizní reklamě?
Moje paní byla se mnou poprvé na mítinku ve čtvrtek, v Praze… Asi tak. Musím říct, že přitom Praha je specifická. Bylo tam plno nastrčených agentů TOP 09 a ze Svobodných, kteří mi tam přišli narušit celou akci, třeba notorickým lhaním na téma biopaliv. V Praze je to naprosto odlišné než na venkově. Tam to bylo naprosto příjemné, protože tam lidi v ANO vidí naději. V hlavním městě je to jiné. Nicméně my, na rozdíl od ČSSD či ODS, nerozdáváme napsané otázky na papíru lidem, aby se na ně ptali s tím, že by se ty otázky ještě nějak třídily podle toho, zda jsou dobré nebo špatné. Při tom našem pražském mítinku proto dostali prostor naši oponenti. Na naše setkání chodí hodně lidí, například v Brně přišlo 1300 lidí, v Olomouci 1100. A je to tím pádem neporovnatelné množství lidí, než chodí na mítinky jiných, i těch klasických stran. Pro mé okolí je nyní faktem, že pracuji s obrovským nasazením, nemůžu si teď odpočinout ani v sobotu či v neděli, spím velmi málo, zhruba čtyři hodiny. Už jsem unavený.
Neprozradíte ani to, co řeklo Vaše nejbližší okolí k reklamě, která nyní je k vidění v televizi a kde vystupujete s hokejistou Jaromírem Jágrem?
No ta reklama…Točili jsme ji celou noc, já mluvím blbě česky, „tak určitě“ (slovní obrat sportovců, který AB v reklamě vysloví, pozn. red.) jsem prostě hned nedal. Vzhledem k současnému nedostatku času, ani nevím, co na to kdo říká.
Psali jsme:
Dobře, vraťme se tedy k volbám. Koho v tomto předvolebním klání považujete za nejtěžšího soupeře a proč?
My, tedy hnutí ANO, říkáme, že tuto zemi řídí stále stejní lidé. Takže…
Tak jinak – je tam někdo, koho se obáváte?
Já se, paní redaktorko, neobávám nikoho. Protože já nejsem politik, který se potřebuje dostat do Parlamentu, jako nějaký zoufalec, který se neuplatní v normálním životě, aby tam dostal výplatu a nějaké auto. Já jsem před dvěma lety dospěl k názoru, že není možné, aby v této zemi znovu byli všichni naštvaní, báli se a báli se promluvit nahlas, takže se pomalu blížíme k tomu, co tady bylo za komunistů. Jenže naštěstí máme tu svobodu. Já se tedy neobávám nikoho. Samozřejmě, že teď ještě přijde na mě a možná i lidi z ANO, špína, která se už doluje a hledá i na moji rodinu, na mého syna, nějaké pomluvy. Samozřejmě za tím vším je hlavně Kalousek, který hledá na Slovensku něco, co by mě kompromitovalo, co by ovlivnilo i ten soud na Slovensku (ohledně záznamů StB, pozn. red.). Je to všechno na zvracení. Ale jsem na to připraven.
Je 20 (kterou ANO získalo jako volební číslo, pozn. red.) Vaše šťastné číslo?
Psali mně lidé, že to v numerologii něco znamená. Dvacítka je fajn.
Máte rozmyšleno, co byste udělal jako úplně první v okamžiku, že byste se dozvěděl o volebním úspěchu Vás i Vaší strany? Tedy ihned po vyhlášení výsledků sečtených hlasů?
No, já především myslím, že už dneska máme úspěch – protože lidé o ANO mají zájem. Neznamená to sice, že na ty naše akce chodí jen naši voliči, ale ten zájem, ten považuji za úspěch. To je dobré. Každopádně, jakmile skončí volby, sečtou se hlasy, tak budu s rodinou, vypnu mobil a určitě budu rád, že to mám za sebou.
Psali jsme:
A víte, co byste udělal jako první, pokud by volby pro Vás nakonec skončily debaklem?
Jako že bychom se nedostali do sněmovny? No tak bych samozřejmě rezignoval. Řekl bych si, že jsem to zkusil a byl jsem v první linii, na rozdíl od těch, kteří o tom jen povídají. Svolal bych mimořádný sněm, hnutí by pravděpodobně šlo dál, ale už beze mě. Protože když bych neuspěl, znamenalo by to, že nám lidé důvěru nedávají. A bylo by to samozřejmě hlavně o mé osobě.
Přemýšlel jste o tom, kdyby ANO neexistovalo, koho byste vůbec v těchto volbách volil?
Asi nikoho. Vlastně určitě nikoho. To nemá smysl volit tyhle lidi, protože ti tu jsou 23 let, a nemůžou vlastně už nic nabídnout.
Co Vás v dosavadním předvolebním klání nejvíc: 1. naštvalo, 2. zaskočilo a 3. potěšilo?
Naštvalo mě to, že někteří novináři dělají podrazy, například překroucením faktů kolem těch malých a středních podniků, kdy to vytrhli z kontextu. Přitom já jsem říkal, že je třeba podpořit všechny - velké i malé podniky. Nemám důvod se stavět proti malým a středním podnikům. Vždyť my s těmi malými a středními podniky děláme byznys. Jsme všichni na jedné lodi a není pravda, že bych říkal, že nejsou zajímaví. Já jsem jen říkal, že je klišé to, že politici pořád hovoří o podpoře malých a středních podniků. Mají ale přece mluvit o všem. O celém národním hospodářství, o ekonomice. A i ten průmysl - tedy velké firmy - potřebuje nějakým způsobem podpořit. Poněvadž ta Evropská unie průmysl ničí. Těmi emisními limity a různými dalšími, promiňte, blbostmi a regulacemi. A když chceme dávat lidem práci, tak průmysl nemůžeme dovolit nechat destruovat, ale dávat peníze do nových technologií, do inovací. Takže stát by měl podpořit všechny ty sektory – nejen mluvit o jednom, či dvou. Ten novinář to prostě vytrhl z kontextu a Miroslav Kalousek to hned zneužil. Přitom zrovna my třeba dodáváme pečivo do řetězců tak, že bereme a nakupujeme právě od malých pekařů, kteří by se do těch řetězců nedostali. My to pak prodáváme dál. Poněvadž ty velké podniky by se měly starat o malé a střední. Ale mít na paměti to, že velké podniky živí zase plno lidí v celých regionech.
Takže naštvalo Vás to, co jste popsal, co Vás v poslední době tedy zaskočilo?
Zůstanu i v tomto ještě u médií. Já nechápu, že někteří novináři mají stále zažité, že musí za každých okolností všechny z něčeho podezírat. Například, že na jeden náš mítink přišla starší paní, která nám složila básničku a hlasitě ji tam četla. Bylo nám podsouváno, že jsme si to sami zinscenovali. My zkrátka žijeme v takové atmosféře, kdy každý čeká odevšad nějaký podraz, podvod, manipulace. A nikdo není pozitivní. To je špatně.
Tak se budeme, aspoň na chvíli, držet pozitivních věcí – co Vás tedy v poslední době nejvíce potěšilo?
Návštěva u cestovatele pana Miroslav Zikmunda. Je mu 94 let, byl jsem u něj doma, má obrovskou energii a jen potvrzuje tu teorii, že není podstatné, kolik vám je let, ale to, na kolik se cítíte. Setkání s panem Zikmundem mě hrozně nabilo energií, je stále hodně čilý, ukazoval mně knihy z jeho obrovské knihovny a vyprávěl třeba o tom, jak před padesáti lety potkal při svých cestách šamana. Ten mu předpověděl před tím půl stoletím dlouhý věk a že se mu narodí třetí holka… Což se mu splnilo. To byl velký zážitek. A druhá taková chvíle přišla v Prostějově, kde jsme byli ve škole pro postižené děti, kdy jednomu nevidomému klukovi říkala paní učitelka, že je tam „ten Babiš, co od něj jí ty jogurty“. A on mě chytil za ruku a vůbec mě nechtěl pustit. Takže jsme tam stáli asi 15 minut. Hodně dobrých zážitků jsem ale prožil nyní při těch výjezdech po republice, kdy jsem poznal asi pět domovů důchodců a dalších zařízení, byl jsem taky natáčet o víkendu v Óčku, kde bylo narváno, stejně jako je teď tady kolem nás narváno (rozhovor se dělal v jedné z bagetérií nedaleko metra Dejvická, kde hodinu před setkáním s ParlamentnímiListy.cz rozdával AB lidem koblihy, pozn. red.).
Zdá se tedy, že na naši společnost nedoléhá zase až taková krize, jak se povídá. I když je tu vrstva Čechů – hlavně důchodci a postižení – o které by se stát měl postarat. A myslím, že by na to nebylo potřeba zase až tolik peněz. Můžeme se bavit možná o 30 miliardách, které by pokryly veškeré potřeby na financování sportu, kultury, sociálně slabých, seniorů. Na to by ale musel někdo ten stát vzít do rukou jako správný hospodář a také umět vybrat daně. A hlavně by se tu muselo přestat krást.
Vaše volební heslo je, že bude líp – znamená to tedy, že tu změnu lze očekávat?
To je ale otázka, zda ta změna přijde už nyní. Ta změna může trvat ale zase dalších 20 let. To nebude moci hned někdo změnit, když jdeme víc jak dvacet let teď už nějakým směrem. A ti naši politici si žijí v nějaké svojí bublině, s politology, komentátory a sami si mezi sebou vystačí. Obraz 23 let dokresluje osoba Václava Klause. Ten teda umí vždycky překvapit. Místo toho, aby zalezl někam do kanálu nebo díry a mlčel, tak přišel teď zase s šílenou věcí, že bude destruovat ODS a vlastně počká, až zkrachuje a pak že znovu příjde… A chce vystoupit z Evropské unie, což je také naprosto šílená věc. Tím pádem by nám tady v Česku vyrostla zase fiktivní zeď. Protože kolem jsou jen státy EU. To by byla pro naše hospodářství těžká rána.
Psali jsme:
I takhle máme v Bruselu pověst korupčníků a vlastně blbců, kteří se ani neumějí sjednotit. Protože za pana Klause jsme měli politiku Hradu, Schwarzenberga a Nečase. Takže malý český národ, který by samozřejmě mohl a měl by mít nějaký vliv v Bruselu, nemá v Belgii pořádné lidi, aby nás hájili. Potřebovali bychom tam lidi, co se tam umějí samozřejmě domluvit, nedělají ostudu – tedy ti nejlepší z nás. Hlavně bychom tam ale měli vystupovat jako jednotný národ. Jako například Poláci. Samozřejmě, že jsem si i já vědomý toho, že Brusel vymýšlí různé nesmysly, EP je byrokratická organizace, ale nemáme nic lepšího. A tak musíme bojovat, aby ten Brusel byl racionální a neničil průmysl a ekonomiku a nevymýšlel nesmysly. Ale návrhy na to vystoupit z EU ven jsou naprosto destruktivní pro celou společnost.
Fotogalerie: - Babišovy dobroty
V médiích jste se vyjádřil, že byste se v případě úspěchu ve volbách a možnosti vytvořit vládu stal rád ministrem financí – je to tak?
Je to trochu jinak. I kdybychom ve volbách zvítězili, jelikož máme dneska prezidentský systém, tak si stejně prezident udělá, co chce. To je třeba mít na paměti především. Miloš Zeman už to dal i najevo, když řekl, že nikdy nebude jmenovat do vlády nikoho z těch politických nováčků. Myslím, že už nepřímo dokonce řekl, že bude jmenovat Haška nebo Rusnoka. Takže to asi není relevantní otázka, že bych se stal ministrem financí.
My se určitě do vlády necpeme, my chceme věci měnit. Takže já vidím, že pro nás by přicházela v úvahu asi zřejmě jistá možnost projít opozicí. Ale chceme, aby ti lidé konečně začali vidět, že nějací politici pro ně opravdu pracují. Lidi se nás totiž kolikrát teď na mítincích ptali: Proč ti politici nechodí do práce? Proč tam nesedí, proč mají tak malou účast – vždyť to bylo kolikrát vidět – ty poloprázdné lavice. Politici se klasicky zajímají o voliče jen v předvolebním čase. Pak už ne, pak je mrtvo.
Psali jsme:
Jestliže chceme něco změnit, tak tam musíme začít pracovat. Není to o vládě. I když za tím, co jsem v této souvislosti řekl, že jediné místo ve vládě, které je zásadní pro zemi, je Ministerstvo financí, si stojím. V tom má pan prezident pravdu, když říkal, že nebyl premiérem Nečas, ale Kalousek. Tak to je. Ten, kdo na financích sedí, má zásadní vliv na každého v této zemi. To neznamená, že já bych na toto místo chtěl nebo plánoval usednout. Jen jsem pragmaticky pojmenoval to, odkud se dá chod země zásadně ovlivňovat.
Jaký by podle Vás měl tedy být politik?
Tady dělají novináři a politologové strašnou vědu z politiky. Ono by bylo všechno správné, pokud by politici skutečně odpovídali definici, kterou uvedl již Aristoteles: Že jsou ti nejmoudřejší z nás. Já určitě nejsem moudrý, ani možná tak vzdělaný, ale určitě jsem příklad pracovitosti a i morálky. Do politiky by neměli chodit tací, co mají sice odpověď na všechno, ale za celý život nezasadili ani strom, nepostavili dům. Nad tím by se měli lidé zamýšlet. Jestli je tedy ten politik schopný se o ně postarat. Ten stát je totiž v podstatě jako rodina. Také v ní jsou schopní i méně schopní jedinci a my se o ně musíme umět postarat.
Fotogalerie: - Partie Bobošíkové a Babiše
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Alena Hechtová
