Babky demokratky, co zrovna váhají, jestli ze sebe neudělají dědka. Štítí se normálních lidí, chtějí dělat jen hubou a hrát si na elitu. Jana Bobošíková drsně promlouvá o odpůrcích Trumpa

09.02.2017 16:16

ROZHOVOR „Je pikatní, když prezidenta Trumpa viní z obhroublosti ženy, které postavily svou kariéru na vulgaritách a vyzývají k podpálení Bílého domu,“ konstatuje někdejší prezidentská kandidátka a bývalá europoslankyně Jana Bobošíková. Podle ní dnes protestují proti demokraticky zvolenému prezidentovi hlavně ti, kteří nerespektují svobodu a demokracii pro všechny, ale chtějí ji jen pro sebe. „Donald Trump nepřisuzuje umělcům, feministkám a dalším nátlakovým skupinám vyšší práva než ostatním Američanům. Hlas dělníka – táty od rodiny z Detroitu – má pro Trumpa stejnou váhu jako hlas feministické profesorky genderových studií, která se momentálně rozhoduje, zda je muž, žena nebo člověk neurčitého pohlaví,“ ještě dodává.

Babky demokratky, co zrovna váhají, jestli ze sebe neudělají dědka. Štítí se normálních lidí, chtějí dělat jen hubou a hrát si na elitu. Jana Bobošíková drsně promlouvá o odpůrcích Trumpa
Foto: Vít Hassan
Popisek: Jana Bobošíková na Demonstraci za skutečnou demokracii proti nevoleným "ELITÁM."

Donald Trump začal úřadovat za hlasitých protestů aktivistů či aktivistek. Čemu to přisuzovat? Jeho obhroublosti, jeho odchýlení se od minulé agendy či jeho údajnému rasismu? A jak byste zhodnotila jeho politiku vůči sousednímu Mexiku, kdy tlak na postavení hraniční zdi za mexické peníze může vést až k diplomatické roztržce, na níž by prý mohly Spojené státy doplatit i ztrátou mnoha tisíc pracovních míst. Mexiko je totiž druhým největším odbytištěm amerického zboží…

Vstupy amerických prezidentů do funkce bývají provázeny bouřlivými protesty, to není nic neobvyklého. Pikantní ovšem je, když prezidenta viní z obhroublosti ženy, které postavily svou kariéru na obscénnostech a vulgaritách a vyzývají k podpálení Bílého domu. To jsou skutečně „babky demokratky“. Ale dost žertování, samozřejmě, že protestují ti, kteří nerespektují svobodu a demokracii pro všechny, ale chtějí ji jen pro sebe. Donald Trump nepřisuzuje umělcům, feministkám a dalším nátlakovým skupinám vyšší práva než ostatním americkým občanům. Hlas dělníka – táty od rodiny z Detroitu – má pro Trumpa stejnou váhu jako hlas feministické profesorky genderových studií z Bostonské univerzity nebo aktivist(k)y, který(á) se momentálně rozhoduje, zda je muž, žena nebo člověk neurčitého pohlaví. A to někteří špatně snášejí, a tak protestují. Pokud jde o politiku vůči Mexiku, nedělá prezident Trump nic jiného, než že plní své předvolební sliby. A že změna politiky vůči sousednímu státu může mít své ekonomické náklady, jistě voliči Donalda Trumpa věděli. Svobodně rozhodli, že je pro ně důležitější mít pod kontrolou státní hranici.

Zastánci Trumpa tvrdí, že je jen trestán liberálními, multikulturními a globalistickými kruhy za to, že jde proti právům menšin či gayů a že nechce po světě šířit lidská práva a americký náhled na demokracii. Dokonce se mluví o angažmá George Sorose coby jakéhosi čarodějného ochránce obamovského uspořádání. Je skutečně neziskový sektor ve vleku odcházející politické reprezentace v USA?

Většina lidí z neziskového sektoru je evidentně v šoku, že se z nich přes noc stali z establishmentem privilegované a protěžované „elity“, která chtěla ostatním diktovat, jak mají žít, jak mají myslet, a nepřipouštěla diskusi, pro trumpovskou administrativu občané rovní s ostatními Američany. Tedy s těmi Američany, které nedotují filantropové nebo státní dotace, ale kteří pracují rukama, mozkem, a ne, s odpuštěním, „hubou“. Takovými Američany totiž většina neziskového sektoru hrubě pohrdá nebo se jich přímo štítí. Odcházející politická reprezentace dávala určitým skupinám pocit výjimečnosti, protěžovala je a utvrzovala v jejich pocitu nadřazenosti. Nemyslím si, že Trump jde proti právům menšin. Naopak, obhajuje rovná občanská práva všech občanů a nikoho neprivileguje.

Pokud jde o George Sorose, konglomerát jeho nevládních organizací je podezírán z organizování „barevných revolucí“, ovlivňování politiky po celém světě ve prospěch liberálních představ apod. U nás sponzoroval boj za práva Romů či boj proti ruské propagandě. Jak nahlížet v těchto souvislostech na dílo tohoto muže, který bývá někdy i oceňován jako ochránce západních hodnot? O co mu jde, podle vašeho názoru?

Neznám konkrétní zájmy toho kterého filantropa, ale nepochybuji o tom, že si prostřednictvím svých peněz často kupují prosazování svých zájmů a názorů, samozřejmě pod rouškou obecného „dobra“. Často se stává, že zájmy filantropů – businessmanů, z nichž někteří navíc trpí mesianistickým komplexem a kteří disponují takřka neomezenými finančními zdroji, jsou v příkrém rozporu s výsledky demokratických voleb, ve kterých má stejnou váhu hlas dělníka z nejmenší vsi jako hlas miliardáře, toužícího řídit chod světa. Pak vidíme davy růžových čepic po prezidentské inauguraci (kde se tak rychle statisíce pokrývek hlavy ve Washingtonu ze dne na den vzaly?), červených karet (opět, kde se vzaly?) a u toho fandící a manipulující média, která hledají co nejvulgárnější a nejdramatičtější výkřiky a ty pak vydávají za „hlas lidu“. Prostě výsledky svobodných voleb v demokratické společnosti se ne vždy kryjí se zájmy některých filantropů.   

Europoslanec Jan Zahradil napsal, že Trump dělá tečku za 90. léty, tedy léty Clintona, Albrightové či Havla. Je způsob chápání mezinárodních vztahů jakožto boje USA za jakýsi lepší svět u konce? Je dobře, když už Trumpovi nebude záležet na boji Ukrajiny proti Rusku, ochraně lidských práv a naopak s Ruskem může uzavírat pragmatické dohody? V čem přesně tento „starý svět“ skončil?

Politologické úvahy Jana Zahradila z ODS, který doporučoval podepsat Lisabonskou smlouvu, považuji za zcestné. Je rozdíl chtít se někam pořád schovávat (pod křídla Washingtonu, Bruselu nebo Moskvy) nebo sebevědomě, jasně, odvážně a obezřetně vystupovat na mezinárodním poli a hledat strategické i ad hoc spojence. Trump žádnou tečku nedělá, je kontinuitou americké svobody a demokracie, která umožnila svou silou změnu. A to takovou, kterou si přáli američtí voliči, kteří žijí ve své zemi, pracují tam a slyšeli na heslo America first. To, že si takovou změnu nepřál establishment, je nasnadě. Z hlediska vývoje mezinárodních vztahů nedělejme, prosím, zatím účet bez hostinského. Budou zřejmě jiné, budou zajímavé, ale takový je život. Zdá se, že proměnou bude procházet OSN, NATO, EU a zřejmě i další uskupení.

Konec konců – koho by napadlo, že prezident České republiky Miloš Zeman bude mít od nového amerického prezidenta pozvání do Bílého domu dříve než kancléřka Merkelová nebo předseda Evropské komise Juncker. Bilaterální jednání mezi jednotlivými státy budou zřejmě mít vyšší sílu než doposud a je třeba tento fakt vzít na vědomí. Jsem přesvědčená, že řada zemí už individuálně vyjednává s Velkou Británií o podobě příštích vztahů a nečeká, jak o Brexitu bude vyjednávat Brusel. Zrovna tak jako se maďardský premiér Orbán setkal s ruským prezidentem Putinem a řešili, co jejich země pálí.

Donald Trump nejprve označil NATO za zastaralé, pak v rozhovoru s britskou premiérkou i německou kancléřkou dodal, že jeho úloha je zásadní. Vyzval také Evropany, aby se začali starat o své zbrojní výdaje sami. Nečeká se od něj pomoc při vojenském tlaku na Rusko včetně podpory Pobaltí coby zemí ohrožených putinovskou agresí. Evropskou unii rovnou mezi řádky označuje za nedůležitou. Čili opravdu myslí vážně jistý izolacionismus? Co s tím my Evropané? Semknout se kolem Merkelové? Začít politiku všech azimutů?

Fakt, že řada zemí, včetně České republiky, je v NATO černým pasažérem a neplní své finanční závazky, je dlouhodobě známý. Chceme-li bezpečnost v rámci NATO, musíme platit. Evropská unie opravdu nyní důležitá není, ale může si za to sama. Dlouholetou rezignací na konkurenceschopnost, nerealistickou zahraniční politikou, deficitem svobody a demokracie. Proč by se USA měly starat o EU, když Unie sama vidí v USA hrozbu, jak řekl minulý týden předseda Evropské rady Donald Tusk? A co my s tím, Evropané? Nevím. Nevím totiž, kdo z Evropanů, kdo z občanů zemí EU, kdo z hlav států EU dal Donaldu Tuskovi mandát zařadit USA mezi naše nepřátele vedle radikálního islámu, Číny a Ruska. Pokud se takto vyjadřují vedoucí představitelé EU, kteří ještě před pár týdny měli plná ústa euroatlantické vazby, pak s tím asi Evropané budou muset něco udělat. Nejlepším prostředkem budou letošní svobodné volby.

Den po inauguraci Trumpa se sešli LePenová, Wilders, Okamura, Salvini z italské Ligy severu, Petryová z německé AfD a další lídří stran, kteří jsou označováni i jako nacionalisté. Vyjádřili Trumpovi podporu. Jsou to „budoucí vládci Evropy“? Mohou se jim establishmentové strany vyhnout, když přeberou jejich nechuť k migrantům? Co za 5 let zbude z uspořádání Evropy, které dnes zrcadlí například Evropský parlament?

Nevím, zda jsou to budoucí vládci Evropy, ale jsou to politici, kteří se snaží významně změnit směřování svých zemí z ničivého jednosměrného pokrokářského eurokolektivismu k eurorealismu a akcentování zájmů občanů jednotlivých států. Současné mainstreamové strany jejich agendu v pudu sebezáchovy sice přebírají, ale nevím, nakolik jim občané převlékání kabátů uvěří. Myslím, že v letošním roce budeme svědky toho, že se Evropská unie začne ve světle výsledků voleb v jednotlivých zemích proměňovat. A jak bude EU vypadat za pět let?  Nevím, ale pokud se začneme chovat jako dospělá sebevědomá země s realistickým pohledem na Trumpa, NATO, Rusko, Brexit, Čínu, EU, euro a mezinárodní vztahy, nemáme se čeho obávat. Pokud ale zůstaneme s klapkami na očích před realitou, můžeme se nepěkně divit.

Donald Trump koncem minulého týdne vyvolal bouři kritiky, když zcela pozastavil příliv migrantů do USA.  Ihned proti tomu začaly demonstrace, jiní naopak tleskají, že plní sliby. Může takto razantní přístup prezidenta USA vykořenit představu, že se migrantům musí automaticky pomáhat? Anebo je to pro starý kontinent spíše špatná zpráva, jelikož se vlny uprchlíků ještě více zaměří na slabou Evropu?

Každý stát má právo chránit své hranice a rozhodovat o tom, koho do země vpustí a koho ne. To platí pro USA, ale i pro státy Evropské unie. Představu, že se migrantům má automaticky pomáhat, může mít jen bláhovec, který se neohlíží na oprávněné zájmy občanů, kteří v jednotlivých zemích žijí, pracují a platí daně. Žádný stát na světě nemůže automaticky přijímat všechny migranty do nekonečna.

Jaký dopad to vůbec může mít na druhé straně Atlantiku, v Evropě? Merkelová s Hollandem se jali Trumpa poučovat. Zvítězí nakonec ryze humanistický, „evropský“, přístup v tom, že prostě pomáhat musíme? Nebo se časem i zde ujme tvrdý přístup v přísném, avšak rozumném výběru, koho si k nám do Evropy pustíme, a vůči ostatním žadatelům budeme nemilosrdní? A co je dle vás vlastně správný postup?

Já jen věřím, že časem převáží realistická migrační politika, realistická zahraniční politika, principy svobody, demokracie a tržní ekonomiky nad současnou sociálně inženýrskou utopickou levicovou snahou řídit každý lidský krok a celý svět.

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

autor: Jan Štěpán

Bety.cz - magazín nejen pro mámy - horoskopy, recepty, diskuse, soutěže

Bety.cz TESTOVÁNÍ - Testujte s námi nové produkty či služby a o své názory a doporučení se podělte s ostatními čtenářkami Bety.cz.

Prostřeno.cz - recepty on-line - vaření, recepty, gastronomie

reklama
Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Znal jsem Gotta jako kluka. Anticharta, to bylo jinak. Totalita je zase tu, říká člen Charty 77. Chramostová, Halík, válka... Silné čtení

12:05 Znal jsem Gotta jako kluka. Anticharta, to bylo jinak. Totalita je zase tu, říká člen Charty 77. Chramostová, Halík, válka... Silné čtení

ROZHOVOR Karel Gott byl jistotou i dnes, kdy se svoboda začíná překlápět do dalšího totalitního sy…