Slavíme výročí porážky Německa a jeho evropských satelitů, Maďarska, Itálie a Rakouska. Myslíte, že se dnes o událostech 2. světové války a o tom, kdo ji zavinil, píše objektivně? Čím dál více historiků a politiků totiž varuje před přepisováním dějin a výměnou viníků za oběti, jak se prosazují zejména tzv. sudetští Němci. Pro jejich mnichovskou centrálu začínají dějiny ne jejich zradou své vlasti – Československa – v září 1938, ale až 9. květnem 1945…

A co si máme myslet, když se ještě nedávno v kryptě chrámu svatého Cyrila a Metoděje, na posvátném místě hrdinské smrti sedmi československých parašutistů v roce 1942, skupina německých turistů měla dozvědět od českého tlumočníka, že se tady ukrývali „vrazi říšského protektora“? Nebo když i velitel průzkumného praporu v Prostějově v roce 2002 odmítl čestný název jeho jednotky „Anthropoid“ (paraskupina, která provedla akt národní pomsty na šéfovi německé okupační správy Heydrichovi – pozn. red.) s tím, že nestojí o pojmenování po akci, která stála tolik životů nevinných lidí? Přitom akt národní pomsty na Reinhardu Heydrichovi, třetím muži nacistického režimu, je všude v zahraničí považován za největší čin domácí resistence v Evropě v celé 2. světové válce! Žádný jiný Hitlerem porobený národ v Evropě si netroufnul takový čin uskutečnit. Je to jasný důkaz boje našeho národa za svobodu a jeho nezměrného hrdinství a obětí pro druhé. Ve zkoušce dějin náš národ jako celek obstál, a to se ctí.

Bývalý velitel prostějovských průzkumníků ale konečně nebyl jediný uniformovaný, kdo má zvláštní vztah k bojovým tradicím své vlastní armády, jejíž uniformu nosí: za panování Saši Vondry ministerstvo obrany zrušilo dobře vycvičenou jednotku AZ Vojenské policie s historickým názvem „Stráž obrany státu“ i s vlastním praporem, schváleným VHÚ, a to jen proto, že si na ni stěžoval samozvaný tzv. mluvčí sudetských Němců a její příslušníci žili ve svém občanském životě vlasteneckým a politickým životem…