Předsedy České pirátské strany Ivana Bartoše začíná být začátkem roku v médiích plno. Co říkáte jeho výrazné mediální aktivitě už osm měsíců před volbami, které by mu mohly vynést post premiéra?
Té aktivitě rozumím. Je logická, protože přece jen je potřeba hodně času, zvláště v těchto chvílích, kdy mnohým zájem o veřejné dění vyplňuje téměř bezezbytku koronavirus, ekonomické dopady okolo koronaviru, úvahy o další vlastní pracovní kariéře a pracovních příležitostech. Takže o to větší boj je o tu zbytkovou pozornost, o politiku. Samozřejmě se politici teď budou snažit úplně maximálně prezentovat sebe, své hodnoty, svou značku, své priority i svou strategii v kampani. Logicky to dělá i Ivan Bartoš. A dělá dobře, že to nepodceňuje, zvlášť když chce být vyzyvatelem Andreje Babiše, a tak musí průběžně a velmi systematicky prezentovat sebe, svou osobní integritu, zkušenost, odolnost proti stresu a zároveň priority a politické strategie, vidění světa. A na to potřebuje čas. Tak je dobře, že začíná už teď.
Jakým dojmem Ivan Bartoš při vystupování v médiích působí?
Zatím mám pocit, že ta vystoupení má připravená, že má promyšlené, co chce říct, že to prezentuje poměrně dost racionálně. Velmi dobře začíná od obecného následně k tomu detailnímu. Myslím si ale, že ta zátěž teprve přijde a bude ve dvou rovinách. Jednak bude muset přesvědčit voliče, že má na to, být premiérem, že už má adekvátní věk, že má odpovídající zkušenost, že dokáže zvládat stres, že by dokázal vést tým velmi vytížených lidí v náročné politické situaci. Myslím, že ho bude čekat, aby začal prezentovat i ve svém okolí mladé politiky typu finské kolegyně a rakouského kolegy a mnohé další, protože český volič je hodně konzervativní. A zvlášť volič váhavý. Ten si bude logicky pokládat otázku, jestli už je na to dostatečně vyzrálý, zkušený, odborně připravený, ale i mentálně, a že dokáže zátěž a stres zvládat. Andrej Babiš si to velmi dobře uvědomuje, proto už vysílá signály, že lidé nemají rádi přepřahání a že není čas pro změny a učení se premiérské odpovědnosti. Na tohle se bude muset Ivan Bartoš naučit nacházet odpovědi a přesvědčit voliče.
A pak přichází druhá rovina, a to jsou nároky zatím schované v detailech volebního programu. Jistě budou padat otázky na postoj Pirátů a Starostů k migraci, jak moc chtějí být v tomhle střídmí, nebo naopak otevření. Určitě budou padat otázky k eurozóně, k ochotě a vůli přijmout euro, ač je to proces mnohaletý, jestli je na jeho start vhodná doba a co by to všechno znamenalo. Velké téma bude i otázka daňová a ekonomická, jak moc chtějí podporovat podnikání a jestli některé jejich návrhy nejsou příliš doleva. Určitě pod tímhle tlakem Piráti budou. A v neposlední řadě budou muset odpovídat na taková ta progresivní, modernizační témata, na nichž se to ve společnosti také láme napříč, a to je třeba otázka legalizace drog. Nejsem si jistý, že tohle bude atraktivní pro každého voliče, a očekávám, že se Piráti ještě hodně zapotí, aby tyhle věci vysvětlili, obhájili a uklidnili část svých potenciálních voličů, že z toho nehrozí nějaká rizika.
Co může být ve volbách silnou stránkou a výhodou Ivana Bartoše?
Bezesporu se mu musí nechat obrovské charisma, energie, schopnost přicházet s neotřelými nápady, pracovitost Pirátů jako celku. Musí se nechat, že se jim podařilo ustát to vábení a tlaky, aby se vyhranili buď do ostrého leva, nebo ostrého prava, respektive buď k silám, které nějakým způsobem konstruktivně podporují Andreje Babiše, nebo jsou vyhraněně antibabišovské. Jim se podařilo to ustát někde mezi, což není nic jednoduchého. Na tom už ztroskotaly jiné politické strany typu Strany zelených, Věcí veřejných, Unie svobody a mohl bych pokračovat ve vyjmenovávání dalších stran, které měly tohle dilema, jak odolat svodům moci a jak zároveň nebýt čistě černobílou kritikou vlády a premiéra. Navíc se Ivanu Bartošovi daří poměrně rozumně prezentovat politické priority Pirátů, nečiší z něj a odolává přehnané ideologičnosti i politikaření za každou cenu. Má také obrovskou výhodu, že už je hodně povědomý, hodně známý veřejnosti napříč republikou. I díky svým dredům a svému osobitému přístupu. Jeho obrovskou výhodou je, že dokáže kombinovat politický talent a určitou normalitu, lidskost, že z něj ještě nečiší, že by podlehl svodům politiky a že by – lidově řečeno – zblbl z moci.
Psali jsme:
Čím by naopak mohl voliče a především ty nerozhodnuté či váhající odrazovat?
Jeho největším hendikepem bude to, že bude muset většinovou veřejnost a většinového voliče přesvědčovat, že na to má a že by dokázal být kompetentním premiérem v dobách velmi rozbouřených a velmi těžkých. Protože to, co nás čeká v horizontu dvou tří let, bude velmi zátěžové období pro republiku a její občany. O to větší nároky voličů budou právě na osobní vyzrálost, zkušenost, na schopnost vést tým, zadávat úkoly, nepodlehnout přebujelé byrokracii a tomu úřednímu šimlovi, neztratit se v zahraničí. Jeden z jeho velkých úkolů bude postupně společnost přesvědčit, že na to má, že by to ustál a že by zvládl vést vládu. Další úskalí pak je ustát ten koaliční tlak. Je přece jen jiné, když reprezentujete najednou dva subjekty, obzvlášť když některé frakce jak u Pirátů, tak u Starostů jsou zatím na hodně rozdílných pozicích a mají odlišné vidění světa. Čili ustát to a udržet kompromis bude hodně náročné zvláště v situaci, kdy Piráti budou konfrontováni velice často s nepopulárními řešeními a opatřeními a vypadá to, že velkou část řešení chtějí potom ještě řešit a rozhodovat ve svých interních fórech.
Jaký ohlas může tento způsob rozhodování Pirátů mít?
Pro část voličů bude náročné si na to přivyknout, přijmout to, protože mnozí lidé chtějí, aby premiér, lidově řečeno, bouchl do stolu, určil směr a prosazoval ho. A jsou to mimochodem částečně i voliči, kteří v minulosti vzhlíželi k Andreji Babišovi, ve své době k Jiřímu Paroubkovi, vzhlíželi k Miloši Zemanovi, Mirku Topolánkovi, Václavu Klausovi. To všechno byli hodně alfa samci a lidé, kteří určili strategii, ostatní pro ni získávali, určovali úkoly a dávali tomu energii. Ivan Bartoš se zatím prezentuje jako člověk, který vyjednává, domlouvá kompromis, chce se dohodnout v týmu, chce se zapojovat a vystupovat až na základě rozhodnutí z pirátského fóra. To se bude hodně složitě propojovat s premiérským rozhodováním a odpovědností za vládu. To bude ještě poměrně náročné dostat to do souladu pro voliče a hlavně toho váhavého, který stále ještě není tím pevně přesvědčeným pirátským voličem. Mimochodem váhavý volič je hodně zásadní, protože může rozhodnout, jestli Ivan Bartoš bude mít šanci na premiérskou pozici a na volební vítězství.
PhDr. Ivan Bartoš, Ph.D.
Může něco z minulosti poškozovat obraz předsedy České pirátské strany, například dřívější příchylnost k Antifašistické akci, když česká Antifa kromě radikálního potírání krajní pravice vystupuje i proti současnému systému, který podle ní přináší mimo jiné čím dál větší prohlubování sociální a ekonomické nerovnosti na celém světě?
Kdo ze zpěváků anebo zpěvaček má vliv na Vaše postoje?Anketa
V posledních volbách byla druhá ODS, třetí Česká pirátská strana. ODS si přibrala dva koaliční partnery, Piráti jen jednoho, ale v preferencích jsou nejvážnějším konkurentem hnutí ANO oni se STAN. Co dělají Piráti lépe než ODS? Nebo hlavní roli hrají předsedové stran?
To je kombinace několika vlivů. Jednak Piráti nemají tak ideologický styl. To, že jsou možná v některých věcech v reálu ideologičtější, je pro mnohé voliče věc druhá, protože navenek mají Piráti mnohem civilnější, lidštější a neformálnější vystupování. Mají i obrovskou výhodu tím, že jsou neokoukané tváře, zatím nemají žádnou zátěž pro značku Pirátské strany. Ta drobná lidská selhání byla jen selháním jednotlivců, nebyl tam nějaký systémový problém. Mnohým se líbí i to, že s námluvami začali jako jedni z prvních. V tomto ohledu trojkoalici předběhli. To, že jsou ochotni spolupracovat a kooperovat s de facto neideologickými Starosty, mnohým voličům imponuje, protože jim to tak trochu připomíná „lokální Andreje Babiše“. To znamená politiky, kteří neřeší tak ideologii a formality, ale jdou po podstatě problému a vybírají si témata nehledě na to, jestli jsou pravicová, levicová. Tohle dělení je už dnes hodně vyprázdněné a někdy už funguje spíš jako nadávka.
I styl komunikace Ivana Bartoše je lidem příjemnější, protože není tak akademický, je víc z praxe. Je vidět, že Ivan Bartoš využívá toho, co se naučil při kontaktních kampaních, že to vysvětluje, jako kdyby to vysvětloval lidem na ulici, jako by to „říkal svému sousedovi“. Petr Fiala na tohle jde opravdu příliš kabinetně, teoreticky, příliš programově intelektuálně, někdy až odtažitě, že to může některé dráždit. Navíc u trojkoalice je určité pnutí, jak mezi ODS a TOP 09 ve vztahu k euru a k Evropské unii a minulosti, ale reálné bude pnutí i mezi voličstvem lidovců a voličstvem ODS, i když se o tom zatím moc nemluví. Mnozí lidovci jsou totiž spíše konzervativní, ale de facto středolevicoví voliči a mají blíž k sociální demokracii než k občanským demokratům, zvláště na Moravě. Pro ně bude těžko skousnutelné vybírat si kandidátku, kde budou lidovci tak úzce s občanskými demokraty. I to je zádrhel kromě komunikace lídra samotného. Jednak složitě vznikající manželství mezi ODS, TOP 09, což vidíme jak na půdě Prahy, tak i vnitřních půtkách o euru a Evropské unii, ale i dalších tématech. A jednak to velké drhnutí a sžívání se voličů lidovců a občanských demokratů.
Prof. PhDr. Petr Fiala, Ph.D., LL.M.
Ivan Bartoš se v rozhovoru pro DVTV nechal slyšet, že výroky Andreje Babiše začínají být nechutné. A to třeba proto, že o Pirátech mluví jako o neomarxistech a ohrožení republiky. Je to od premiéra nechutné, nebo naopak trefné?
Od premiéra je to hlavně taktika a velmi pragmatická úvaha. Uvědomuje si, že Piráti budou asi největší vyzyvatelé a že na ODS může vytáhnout minulost, kmotry a některé problematické jedince, případně problematická rozhodnutí z minulosti. Na Piráty tento aspekt nemá, proto vytahuje jejich jistou radikalitu, pro některé konzervativnější české voliče příliš velkou otevřenost a liberálnost k některým tématům, jak jsem už zmiňoval otázku drog, migrace, některých daňových opatření, případně eura. Snaží se zkrátka udržet své voliče pospolu, nepustit je, nepřipustit jim možnost váhání, přemýšlení o některé jiné politické alternativě. Upřímně řečeno, to by dělali i jiní politici, jde o standardní strategii, kterou vidíme i v cizině. A jde o to, rychle onálepkovat soupeře, aby volič dotyčného politika, v tomto případě Andreje Babiše, ani nepřemýšlel o nějaké jiné politické alternativě a automaticky si uvědomil, že tím problémem jsou Piráti jako celek. U jiných bude používat jejich minulost, ať to bude ODS, ať to bude sociální demokracie, u Pirátů tuto možnost nemá, proto se snaží od počátku upozornit, že jsou radikálové, že jsou nováčci, že nejsou prověření zkušeností, že jsou v některých věcech málo zodpovědní a nedomýšlejí některá svá opatření, která by mohla vyvolat bezpečnostní problémy, ať v oblasti ekonomické stability, bezpečnostních vztahů, migračních vln a tak dál. Je to od začátku velmi pragmatická úvaha, že se to ani nedá hodnotit, jestli to je dobře, nebo špatně, ale je to racionální, promyšlené a chladná strategie. Brzy toho budeme svědky i od jiných politiků, že se začnou vymezovat jak vůči Andreji Babišovi, tak vůči sobě navzájem, a také se začnou nálepkovat. To ke kampani patří.
Přestože Česká pirátská strana vznikla v roce 2009 i jako reakce na tehdejší vládnoucí ODS, nyní předseda Ivan Bartoš říká, že vyjednávat po volbách s ODS mu dává větší smysl než s hnutím ANO. Co si o tom myslíte?
Částečně rozumím tomu, proč to říká. Uvědomuje si totiž, že velká část jeho potenciálních voličů už má dnes s Andrejem Babišem problém a je vůči němu nesmiřitelně vyhraněná. Tak začíná své voliče postupně přivykat tomu, že by za určitých okolností a za velmi těžce vyjednaného kompromisu mohla nastat situace spoluvlády s ODS. To je něco podobného, jako si teď voliči lidovců přivykají na voliče ODS a koaliční kooperaci. Voliči dříve volili Piráty právě z důvodu nespokojenosti s ODS a některými jejími kandidáty. Takže je to postupné, pomalé přivykání nějakému bolestivému kompromisu, který bude pro obě strany, pokud k němu vůbec dojde, znamenat velké ústupky. Samozřejmě i pro voliče ODS jsou Piráti v řadě ohledů velice těžce skousnutelní. Jen se podívejme, co se děje v Praze, ale i v jiných městech, kde často probíhá spor právě mezi Piráty a ODS a je často hodně nesmiřitelný. Takže je to postupné učení se nějaké míře tolerance, ale zase i „upevňování“ té voličské podpory, aby jejich voliči nepřemýšleli o nikom jiném a nepoohlíželi se po někom mimo Pirátskou stranu.
Ing. Miloš Zeman
Občanští demokraté, lidovci a TOP 09 kromě toho, že pro volby spojili své síly, usilují o zavedení korespondenční volby ze zahraničí. Co této aktivitě – a obzvlášť v této době – říkáte a které strany by ze zavedení korespondenční volby pro Čechy žijící v zahraničí mohly nejvíce profitovat?
Pravdou je, že korespondenční volby tu táhneme nějakých dvanáct čtrnáct let jako rozdělanou alternativu, která už byla několikrát téměř na spadnutí pro hlasování. V tomhle jsme takový skanzen, jsme hodně výjimeční, že to korespondenční hlasování nemáme. V našem sousedství všichni používají korespondenční volbu. Poláci i Slováci ji mají pro své občany v zahraničí, Němci a Rakušané ji mají dokonce i pro své občany v rámci svých států. Němci od roku 1956, Rakušané o tom debatovali asi čtyřicet let, nakonec to protlačili v roce 2006. V porovnání s Evropou jsme tedy spíše anomálií, že korespondenční volbu nemáme. Jestli korespondenční volba něco splňuje, tak splňuje zvýšení volební účasti. Opravdu hlasuje více lidí. Narůstá to postupně, jak si lidé na korespondenční volbu přivykají. Ale ty, co si od toho slibují, že korespondenční volby budou pomáhat jenom městským, konzervativnějším stranám nebo stranám „pro vzdělanější voliče“, chci rovnou zchladit, protože toto očekávání se naplňuje tak při první volbě. Když se ptáte, komu by to teď pomohlo, tak asi by to bylo výhodnější pro Piráty, Starosty, TOP 09, relativně i lidovce, méně výhodné by to bylo pro hnutí ANO, sociální demokracii, velmi málo výhodné by to bylo pro SPD a komunisty.
A jak to tedy vypadá z dlouhodobého pohledu?
Čím déle jsou korespondenční volby zavedené, tím víc jejich výsledky odpovídají celkovému výsledku v rámci země. Třeba v Rakousku celá řada korespondenčních hlasů podporovala Stracheho Svobodné. V Německu byl velmi podobný výsledek, rozdíly mezi korespondenční volbou ve prospěch Alternativy pro Německo v porovnání s výsledkem AfD v rámci klasické volby byly relativně malé. Tím chci říct, že do budoucna, pokud u nás korespondenční volba vůbec projde a bude praktikována, se připravme na to, že za čtyři osm dvanáct let i strany nalevo od středu, případně strany naštvaných občanů mají poměrně šanci v korespondenčních volbách také bodovat. Ukazuje se pak, že se voličské rozdíly zmenšují a zmenšují a nakonec se dostávají do podobné volební hladiny jako celkové výsledky.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
