„Konec spalovacích motorů se odkládá, EU se dohodla s Německem“, hlásily v tomto týdnu titulky. Mělo jít o kompromisní návrh vypracovaný Německem, který EK včetně místopředsedy Timmermanse akceptovala. Co je tedy přesně obsahem dohody a v čem se mění původně deklarovaný závazek zastavit prodej automobilů se spalovacími motory do roku 2035?
Státy se domluvily na výjimce u spalovacích motorů pro tzv. syntetická paliva, což jsou vlastně e-paliva, která jsou sice v současnosti extrémně energetický náročná na výrobu, ale počítá se, že za těch 10 až 12 let by to mohlo být už jinak. Evropská komise požadavku vyhověla a povolila výrobu nových aut se spalovacími motory po roku 2035, pokud budou využívat syntetická paliva.
S čím tedy mohou automobilisté počítat po roce 2035?
Určitě budou ve hře elektroauta, dále auta na vodíkový pohon a také auta, která spalují syntetická paliva. Ta škála bude zřejmě pestrá. Bude samozřejmě záležet na vývoji syntetických paliv, která by udržela dnešní spalovací motory ve hře. Spalování syntetických paliv produkuje výrazně čistší emise a vhodný výrobní proces z nich dělá uhlíkově neutrální palivo.
Proč k tomuto posunu došlo až nyní, když české předsednictví mělo právě tento rozumný přístup k elektromobilitě jako jednu z hlavních priorit? Přitom v jeho průběhu naopak byla uzavřena dohoda členských zemí, která byla mnohem striktnější a v podstatě byla základem legislativy, která spalovací motory od roku 2035 zcela zakazovala...
České předsednictví ale bylo v pozici honest brokera, tedy jakéhosi moderátora, který se snažil najít dohodu s ostatními zeměmi. Nemohli jsme si určovat pravidla, která by se nám líbila. Druhou věcí je také fakt, že většina velkých automobilek s přechodem na elektromobilitu počítá a postupně transformuje svou výrobu. Zalekly se, že by celý návrh mohl spadnout kvůli tomuto „trucu“ pod stůl.
Téma spalovacích motorů a automobilismu celkově je velmi ožehavé, diskutuje se o něm po celé Evropě. Jaké jsou v tomto směru nálady v Evropském parlamentu? Jak byl vnímán závazek vyjádřený únorovým hlasováním a jak je vnímán současný „ústupek“?
Evropský parlament je obecně vždy přísnější v posuzovaní zelených opatření. Ústupek v několika zemích vzbudil rozruch, ale postoj Německa a dalších členských států přesvědčil i další. Navíc se bavíme o syntetických palivech, která jsou ekologická, a mohla by být velkým příslibem do budoucna. Takže po počátečním rozčarování se vše uklidnilo.
Můžeme očekávat i nějaké další revize plánu Fit for 55, který je cestou k bezemisní Evropě a za ambiciozní až nerealistický byl považován i v jiných bodech?
Neočekávám hlubší revizi těch návrhů. Tlak na dodržení stanovených cílů je stále velký. Osobně vidím např. problematickou směrnici na podporu renovací budov v Evropské unii, kterou schválil v březnu Evropský parlament. Nyní to budou ještě projednávat členské státy. Podle schváleného návrhu by obytné budovy měly do roku 2033 dosáhnout minimálně energetické náročnosti třídy D, což i podle odborníků způsobí další nárůst cen stavebních materiálů i prací. Obávám se, že občané, kteří bydlí ve starších domech postavených např. v 70. letech, nebudou mít na požadované opravy peníze. Dalším problémem je třeba emisní norma EURO 7, ta musí projít zásadní proměnou, protože je naprosto nesmyslná a nereálná.
Klíčovou součástí tohoto plánu byla energetika. Jak moc tuto oblast změní události posledního roku, které kladou větší důraz na energetickou bezpečnost?
Rozhodně. Bylo to prakticky téma číslo 1 za českého předsednictví. Jednak energetická bezpečnost a také energetická soběstačnost. Ruská válka nám ukázala, jak jsme byli naivní, když jsme ekologickou transformaci chtěli postavit na levném ruském plynu. Zároveň EU prokázala neuvěřitelnou sílu a jednotu a během roku jsme se ruského plynu zbavili. Dalo by se to přirovnat k zázraku.
Tomáš Zdechovský
Když už jsme začali o tématu energetické bezpečnosti. Jaké parametry by tato bezpečnost měla mít? Jde pouze o „odstřižení od Ruska“, nebo o celkové snížení závislosti na externích dodavatelích surovin? Jinak řečeno: Měli bychom „jen“ hledat jiné dodavatele místo Ruska, nebo se snažit nebýt závislí na nikom?
Energetická soběstačnost je už dnes prioritou pro celou Evropu. Z mého pohledu by se každý stát měl snažit o vlastní energetickou soběstačnost, ale přírodní podmínky a energetický mix jsou v každé zemi jiné. Poptávka po budování obnovitelných zdrojů roste, ale u nás tolik nefouká, ani nesvítí slunce, abychom si mohli dostatek energie vyrobit z přírodních zdrojů, budeme tedy vždy částečně odkázáni na ostatní. Postavení nových jaderných reaktorů, které by nám zaručily dostatek energie, potrvá, navíc bude finančně velmi nákladné. Trend na postupné odstřižení se od fosilních paliv je zřejmý.
Evropská unie chystá další balík sankcí proti Rusku. Zabývá se ale po více než roce války též otázkou, jak již uvalené sankce reálně fungují a zda by neměly být v důsledku toho nějak upraveny?
Sankce rozhodně fungují. Nezasáhly Rusko tolik, jak jsme čekali, ale ekonomika prokazatelně krvácí. Letošní rok bude pro Rusko extrémně těžký, protože mu klesnou příjmy z prodeje energií o desítky procent. Evropa se od něj odstřihla a Kreml tak prodává svůj plyn pod cenou Číně a Indii. I podle ruských odborníků se rezervy neúprosně ztenčují. Evropská komise ale musí dbát na dodržování sankcí, protože se je nejen Rusům leckdy daří obcházet. Pak se trochu střílíme do vlastní nohy. Byl bych pro mnohem přísnější přístup ve vymáhání a trestání za obcházení.
Jakým směrem by se podle vás měla dále ubírat politika EU vůči Rusku? Pokud jde o současného prezidenta Vladimira Putina, tak ten byl obviněn z mezinárodních zločinů a byl na něj vydán zatykač. Ale tím spíše vzniká otázka, jak jej odlišit od Ruska, uznávaného státu a člena Rady bezpečnosti OSN...
Politika Západu musí zůstat především jednotná vůči Rusku. Přerušení vazeb za současného stavu musí s Ruskem pokračovat, stejně jako musíme pokračovat v dalším uvalování sankcí. Zatím to vypadá, že má Putin bezmeznou podporu svých občanů, bez nich k žádné velké změně nedojde. Pokud se Rusové nezačnou sjednocovat v ulicích a nezačnou tlačit na změnu ve vedení svého státu, pak Putinovi zřejmě nic nehrozí. Riziko izolace Ruska je velké, rozhodně není cílem nechat jadernou velmoc extrémně zranitelnou, protože pak by toho využila Čína. Rada bezpečnosti OSN musí projít důkladnou reformou, protože je aktuálně zcela nefunkční.
Prezident Petr Pavel mluvil opakovaně o tom, že i když Ukrajinu nesmíme přestat podporovat, tak rovněž nesmíme ve svých krocích ztratit realistické uvažování. Někteří komentátoři mu za to vzkázali, že by neměl takovými úvahami Ukrajince „znervózňovat“ a jako politik s nimi bezvýhradně „držet basu“. Jak to vidíte vy?
Částečně s ním souhlasím. Musíme si také uvědomit, že čím déle válka potrvá, tím větší bude neochota veřejnosti, a tím pádem zvýšený tlak na vlády členských států, Ukrajinu podporovat. Mnohé státy jsou navíc na hraně pomoci vojenské či materiální. Určitě však musíme Ukrajinu podporovat dál, aby svou zemi osvobodila. Společným cílem je také udržet Rusko co nejdále od našich hranic.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Ukrajina (válka na Ukrajině)
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
válka na Ukrajině
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Stručné informace týkající se tohoto konfliktu aktualizované ČTK několikrát do hodiny naleznete na této stránce. Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
autor: Jakub Vosáhlo
Korekt
